Historie : Tábor v Ledči

Historie roku 2023

3.9.2023

Na závěr letošních prázdnin se hodí každoroční fotka vedoucích, která dokonale vystihuje naše emoce v poslední den tábora. Mísí se to v nás – jsme rádi, že jsme to přežili a že už je to za námi, ale zároveň jsme smutní, že to tak rychle uteklo, protože nás to všechny moc bavilo.

Poděkování za statečnost a pracovitost patří všem na fotce, a taky těm, kteří na ní (bohužel) nejsou. Bez vás by to prostě nebyl tábor.

A vám, milá Hujerčata, přejeme, ať do nového školního roku vykročíte tou správnou nohou!

Vaši Hujeři

Fotky smíšených družstev zde a družstev zde.
Všechny fotky z letošního tábora naleznete zde.

15.7.2023

Ahoj všichni,

dneska už nezdravíme ze Sluneční zátoky, ale ze svých domovů. Vstřebáváme zážitky z tábora a po zátoce se nám stýská už teď. Tábor nám utekl neuvěřitelně rychle a užili jsme si ho jak to jen šlo!

Fotky družstev a smíšených družstev přidáme během pár dní na Rajče.

Také nám zůstaly nějaké ztráty a nálezy, které si můžete prohlédnout zde.

Přejeme všem krásný zbytek léta a těšíme na vás příští rok!

Vaši Hujeři

14.7.2023

Zdravíme všechny čtenáře našeho táborového deníku,

pomalu nám dobíhá poslední den tábora, který je vždy plný smíšených pocitů – radosti, že vás konečně všechny zase uvidíme a smutku, že další tábor bude až za rok. Ale nechme melancholii stranou…slzy přijdou až zítra.
Dnes dopoledne místo běžných zaměstnání proběhla tradiční štafeta smíšených družstev, v níž zaslouženě zvítězili pomocníci a pomocnice naší krásné Catwoman. Gratulujeme!
K obědu bylo kuře na paprice s těstovinami (mňam) a po poledním klidu proběhlo vyhlášení celkových výsledků celotáborové hry. Ve včerejším deníku jsme vám odhalili, že ukradenou výhru století získala zpět šikovná družina zbojníka Robina Hooda. Takový skvělý výkon si zaslouží pořádnou oslavu, kde dojde k předání výhry původní (ne)šťastné výherkyni – Verče Kořánové.
Po výborné večeři od našeho kuchyňského týmu nás tedy čeká velkolepý galavečer v sále Jaroslava Foglara, kde nás roztančí DJ Pěťák a DJ Můža.

Držte nám place, ať už se tentokrát nic neztratí, jinak si tu pobudeme dalších 14 dní. 😉
Tak ahoj zítra u autobusů!!!

Pac a pusu bez rámusu posílají Kája a ty nejlepší holky z družstva číslo 10

13.7.2023

Zdravíme ze Sluneční zátoky,

do předposledního celého dne jsme se probudily natěšené na další zaměstnání. Tentokrát nás čekal podle denního programu basketbal a pramice dopoledne, odpoledne pak dlouho očekávaná celotáborová hra, kde bychom se konečně mohli dozvědět, kde se nachází odcizený kufřík s výhrou. V plném očekávání jsme si daly zápas v basketbalu a po sváče jsme nakonec místo pramic šly kreslit pamětní obrázek do táborové kroniky.

Následoval oběd, který se našim kuchařkám opět velmi vydařil a po něm zasloužený odpočinek. Koncem poledního klidu se táborem roznesla znělka celotáborové hry a to znamenalo jediné – všichni honem k ohništi. Dozvěděly jsme se, že zloděj výhry století si kvůli své špatné paměti uschoval souřadnice ukradeného pokladu do truhličky, kterou ale samozřejmě velmi dobře zabezpečil kódem. Do předem zmapovaného domu bylo možné se dostat pouze po vodě, a tak jsme popadli pádla, vestičky, lodě a vydali se na vodní hru.
Na louce jsme se rozdělili do jednotlivých lodí a jeli závody postupně: plavci, kanoe, kajak, paddleboard a pramice. Týmy, které zrovna nesoutěžili, se přesunuli do jídelny plnit minihru. Během včerejšího dne došlo k několika zvláštním situacím v našem táboře. Vedoucí se zničehonic začali chovat podivně… Honza moderoval na stupínkách, hlavaska Zuzka jezdila na koloběžce u pingpongových stolů, Štěpán tancoval s kýblem uprostřed fotbalového hřiště a Tom dokonce nabízel jídlo a pití po pokojích. Všichni jsme se divili, ale pak nám došlo, že to bude mít něco společného s celotáborovou hrou a začali jsme si všímat všech ostatních podivných věcí. To se nám naštěstí vyplatilo, protože jsme dávali dohromady tyhle neobvyklé aktivity ve snaze zmapovat chování lidí ve vesnici Janouškovice.
Po nástupu proběhlo focení všech družstev a poté jsme se odebrali na večeři. V průběhu večera se ozvala opět znělka a my se podruhé odebrali k ohništi. Přišlo několik zástupců hlavních lupičů, kteří přinesli pro každé družstvo truhličku zamknutou zámkem s pětimístným kódem. Hnedka nám došlo, že musíme použít číslice, které jsme dostávali za každou část celotáborové hry. Ihned jsme se pustili do luštění. Nejrychlejší bylo družstvo Robina Hooda, kterým se podle mapy získané z truhličky podařilo objevit kufr s ukradenou výhrou. Druhé družstvo (Berlín) doběhlo v těsném závěsu, ale vítěz je jen jeden, a my celému týmu i dalším úspěšným nálezcům gratulujeme a doufáme, že se zlaté cihly brzy dostanou do rukou právoplatného výherce.

Mějte se krásně a brzo na viděnou!
Johča a holky z družstva č. 11

12.7.2023

Zdravíme všechny rodiče, prarodiče, kamarády a přátelé.

Dnešní den, stejně jako několik posledních, byl velmi horký, a proto jsme ubrali na tempu a zvolili jsme odpočinkovější variantu trávení dne.
Po snídani jsme se uložili do stínu na deku a vyprávěli jsme si o zážitcích z posledních dnů. Jako například: kdo měl kolik klíšťat na puťáku? Nebo koho víc bolí nožičky? Kdo s kým tančil na diskotéce? A mnoho dalších krásných letních vět, na které budeme jistě dlouho vzpomínat.
Dopoledne uteklo jako voda a už při obědě, plni nových nastřádaných sil, jsme se těšili na odpoledne. Čekalo nás zvěčnění do naší táborové kroniky a poté vodní radovánky na paddleboardech. Při malování listu, který jest nadobro zanesen v již zmíněné kronice, jsme zabrouzdali do vzpomínek na uplynulé ročníky tábora a na kamarády, kteří s námi již nejezdí.

Po kronice jsme doslova vletěli do vody a byla to veliká paráda. Nikdo proti naší flotile nafukovacích prken neměl šanci. Všichni, kdo byli s námi na vodě, byli nemilosrdně potopeni. Ale nikomu se nic nestalo. 
Po celém dni, kdy jsme více méně odpočívali, jsme dostali k večeři šunkofleky se spoustou zeleniny, což jsme uvítali. Mňam mňam.
Po večeři se dnes konalo utkání vedoucích proti nejstarším dětem v softballu. Bylo se na co dívat. Vedoucí sice vyhráli, ale děti do utkání šli naplno a jejich výkon byl velice vyrovnaný. Inu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
A teď už jdeme spát. Odehráli nám písničky na dobrou noc, ale my jsme se dnes vody ještě dost nenabažili, tak jsme šli po večerce ještě skočit do již lehce tmou zahalené Sázavy.
To byl náš den, který jsme si náramně užili a těšíme se na další nová dobrodružství, které nás čekají v následujících dnech.

Odkaz na video z olympiády zde.

Zdravíme ze Sluneční zátoky.
Od klávesnice Honza a úžasné družstvo nejstarších děvčat s číslem osm. Dobou noc.

11.7.2023

Ahoj všichni,

tak konečně jsme se k deníku dostali i my, kluci z 1. družstva. Dnešní den byl hodně netradiční. Kvůli pokračujícímu teplému počasí jsme byli nuceni zrušit klasický puťák. Nicméně jsme si udělali alespoň společnou přespávačku v lese nad táborem s holkama z 8. družstva. Ráno jsme se vzbudili až po 8 hodině a pomalu vyrazili zpátky směr tábor. Tam už náš vedoucí čekal s připravenou snídaní. Dali jsme si chleba s Vysočinou nebo nutellou. Asi tušíte, co u nás vyhrálo J. Po snídani jsme chvilku pofelili a pak jsme vyrazili pěšky směrem do Světlé nad Sázavou. V půlce trasy jsme si skočili na zchlazení do Sázavy, kde jsme byli asi hodinku. Ve Světlé jsme si nakoupili, co jsme uznali za potřebné a nemohli bychom bez toho přežít. V 17 hodin jsme vyrazili vlakem zpět, takže jsme aspoň viděli ta pěkná panorámata, která nám Sázava nabízí. Pak už jen nástup, po něm večeře, kde jsme dostali párek a kaši. A teď hurá na diskotéku. Už jsme se báli, že druhá diskotéka nebude. Jdeme to tam rozjet s holkama z 8. družstva, s kterými jsme strávili poslední dva dny, tak už se dobře známe.

Odkaz na fotky zde.

Mějte se! Domu se rozhodně netěšíme J

Kluci z 1. družstva

10.7.2023

Ahojky všem,

dnes ráno jsme si hned po vydatné snídani zabalily batůžky, nafasovaly svačiny a oběd a vyrazily na puťák. Spolu s dalšími třemi nejmladšími družstvy jsme se vydaly směr Záchranná Stanice Pavlov. Vysoké teploty znamenaly pomalejší tempo a častější pauzy, ale po dvou hodinách jsme úspěšně dorazily na místo. V rámci komentované prohlídky jsme viděli například zachráněné želvy, vydry, sovy, různé dravce a výra Kubu. Měly jsme také možnost si pohladit sovu pálenou jménem Julián a nakrmit lišáka Lukáše. Poté jsme se vydaly zpět směr tábor s vidinou koupačky v Sázavě. Plány nám bohužel zhatila bouřka, a tak jsme se nakonec musely schovat do pokojíčků a spokojit se s vybarvováním omalovánek. Naštěstí se brzy vyčasilo a mohly jsme si na ohni připravit večeři, ke které jsme měly rýži se zeleninou, sýrem a kečupem. Teď už jen doufáme, že nezačne opět pršet a budeme moct spát ve stanech nebo pod širákem. Tak zatím ahoj a přejeme dobrou noc.

Terka a holky z družstva č. 14 – Ola, Anička, Máňa, Viky, Klárka, Vanesska, Tamarka a Terezka

9.7.2023

Ahoj všem,

dnešní den jsme si přispaly o 30 minut, vynechaly rozcvičku a letěly na snídani na vánočku s kakaem, ostatně jako každou táborovou neděli. V rámci dopoledního programu, který jsme musely upravit z důvodu vysokých teplot, jsme vystřídaly mnoho her. Hrály jsme crossnet, přehazovanou, dřevěného krále. Zároveň jsme si vyzkoušely další alternativní sporty jako například turnball a spikeball. Nakonec nám ale bylo nejlépe ve stínu pod stromem při hraní městečka Palerma. Po vydatném obědě v podobě řízku s bramborem jsme se vydaly na paddleboardy, které nám přerušila “neplánovaná” celotáborová hra s názvem evakuace, při které smíšená družstva musela posbírat různé předměty (pádlo, míče, kajak apod.) a donést je na předem určené stanoviště asi kilometr od tábora. Odpolední program ještě doplnila minihra, ve které děti musely hledat po táboře obrázky vedoucích a zapisovat na seznam o koho se jedná. Při vyhodnocování výsledků jsme zjistili, že máme v táboře spoustu nových vedoucích jako například Vincenta Koláře a Tomáše Fraňka. K večeři pak byli noky, které dětem tak chutnaly, že se vedoucí museli spokojit pouze se zbytkovými kolínky. Večer pak proběhlo tradiční fotbalové utkání mezi družstvem č. 1 a vedoucími. Po vyrovnaném souboji nakonec musely rozhodnout penalty. Štěstí stálo na straně vedoucích a ti brali vítězství. Den jsme pak s holkama zakončily tancováním na

PS: Poprosíme Vás posílat text emailu pro děti přímo do emailu, nikoliv do přílohy.

3 večerní písničky a zalehly do spacáků, natěšené na zítřejší puťák. Linda & družstvo č.13

8.7.2023

Ahoj všem,

dnešní den se celý nesl ve znamení olympiády, kdy jsme se po snídani všichni rozdělili do kategorií podle věku a mohli začít s měřením sil. Ty jsme poměřili v 5 disciplínách a to konkrétně ve sprintu na 50m, skoku do dálky, skoku do výšky, hodu do dálky a trojskoku. Díky slunečnému počasí byla olympiáda extrémně náročná a dokonce musel být zrušen odpolední program – Ledečský speciál.
Místo toho jsme se mohli vykoupat v řece, podívat se na film, zahrát si deskovky, nebo se schladit na ochlazovacím stanovišti. K odpolední svačině jsme pak měli zmrzlinu.
Navečer pak proběhlo slavnostní vyhlášení nejlepších sportovců včetně ukončení olympiády.

Odkaz na druhé video z tábora zde.

Všechny pozdravujeme, Tomáš a družstvo č. 6

7.7.2023

Ahoj všichni,

dnešní den začal klasickým zaměstnáním. My, družstvo číslo 3, jsme se nejprve vrhli na ping-pong a samozřejmě jsme museli uspořádat turnaj, protože jinak by to nešlo. Bylo to pořádně vyrovnané a napínavé. Poté jsme se přesunuli na střelbu, kde jsme trefili několik desítek, a za odměnu se vydali na oběd. Bramborové knedlíky s uzeným masem nám chutnaly, hned několikrát jsme si přidali.

Odpolední program jsme museli trochu poupravit kvůli tropickému počasí, jelikož teploty dosahovaly hodnoty přes 27 stupňů. Takže jsme se snažili být co nejvíce ve stínu a také si trochu odpočinout po několika náročných dnech plných sportů a celotáborových her. Někdo hrál deskové hry a někdo ping-pong, ale největší úspěch mělo koupání v Sázavě.

Po večeři už následovalo zahájení olympijských her, které nás čekají zítra, a my doufáme, že překonáme co možná nejvíc rekordů z minulých let, ale především, že si to pořádně užijeme!

Foto z dnešního dne zde.

Zdraví vedoucí Kuba a družstvo číslo 3.

6.7.2023

Ahojky rodičové,

ačkoliv to minulý večer vypadalo, že se budeme budit do deště, tak nás ráno přivítalo sluníčko. Po menší rozcvičce jsme se vypravili vyčistit zuby a poté jsme se podívali na program, kde jsme zjistili, že nás dneska čeká poslední loď, na které jsme nebyli a to pramice. Po snídani jsme se tedy převlékli do plavek a vyrazili jsme zdolat toto plavidlo. Na pramicích jsme se rozdělili do dvou skupin a poprosili jsme praktikanta Jirku, zda by byl kapitán druhé lodi. Tato volba slavila úspěch, protože jsme se na pramicích dostali až za most. Po pramicích jsme si skočili na sváču a poté nás měl čekat badminton. Ale v průběhu zaměstnání se táborem začala šířit zpráva, že nás bude čekat v rámci celotáborové hry orientační běh. Po obědě se ale tyto zprávy stali realitou a celý tábor se odebral do terénu na orienťák. Ačkoliv jsme z toho měli obavy, tak naše obavy byli liché, celý tábor se této hry zhostil s vervou a bez problému se všichni vrátili do tábora. Pak už nás jenom čekala večeře. A ta nás velmi překvapila, jednalo se o sladký koláč. Mňam ten byl dobrý.
Tímto se s Vámi loučíme, ale už si běžíme půjčit věci do sporťáku, čeká nás osobní volno.
Tak tedy ahoj.

Odkaz na táborové video zde.

Štěpán a družstvo číslo pět.

5.7.2023

Ahoja všem domů,

dneska jsme se probudili do slunečného a krásného dne. Bouřka, která byla slibována, se nám vyhnula, ikdyž pořádně fučelo a málem nám odlétly stany. Naštěstí vše dobře dopadlo! My pokojíčkoví jsme se před vichrem schovaly a bylo nám dobře. Na snídani jsme si pochutnaly na pečivu s máslem a medem. Mňam!

Po snídani jsme se vydaly hrát vybíjenou a hru na jelena. Všechny jsme se vystřídaly v roli jelena, jsme totiž šikovné v míření! V druhé půlce dopoledne jsme šly hrát ringo s holkami z družstva č. 14, se kterými se dost kamarádíme a čeká nás s nimi putovní výlet. K obědu si pro nás kuchařky a kuchaříci připravili výborný vývar a kuřecí plátek se šunkou a šťouchanými bramborami. To by z nás měl šéfkuchař Pohlreich radost. 😀 A protože už jsme na táboře pár dní a máme neustálou potřebu přísunu cukru, tak jsme si dneska mohly po obědě koupit nějakou malou sladkost jako dezert. Z toho jsme měly největší radost. Po poledním klidu jsme si uklidily v pokojíčkách. Zdravotníci, kteří bodují, byli nadšení! Za pořádek jsme dostaly od naší vedoucí samolepky, které sbíráme do notýsku za splněné úkoly.

K večeři jsme měly smaženku a pak jsme se vydaly podpořit volejbalové týmy vedoucích a nejstarších kluků a holek. Padaly tam samé smeče. Pak už jsme se šly umýt a šup do postele, kde jsme čekaly na čtení Karkulína ze střechy, který provádí různé lumpárny. A teď už jen klidně oddechujeme a přejeme si dobrou noc.

Fotky z předchozích dnů si můžete prohlídnout zde.

Už se na Vás všichni těšíme, ale i na další dobrodrůža, co nás ještě čekají. Vaše holčičky z 15 – Sofi, Barunka, Sofinka, Adélka, Terezka, Zojka, Lucinka, Emička a jejich vedoucí Bára

4.7.2023

Ahoj všichni,

dnešní ráno se klasicky jako každý den konala rozcvička po níž jsme, jako družstvo číslo čtyři, zahájili první sportovní aktivitu dne, což byly paddleboardy. Kluci se hezky vykoupali a pozdravili ostatní družstva, která měla jiné vodní sporty, jakožto jízda na kajacích anebo plavání ve vodě.

Hned po svačince jsme začali hrát fotbal, což je nejpopulárnější sport v našem družstvu, takže se kluci měli moc dobře. Po obědě jsme vyzkoušeli neobvyklé hry, jako například petang, čínský badminton a crossnet. Kluci si tyto sporty velice zamilovali a prosili, ať je co nejdříve zopakujeme. Tento nabitý den jsme ukončili softballem spolu s družstvem číslo pět.

Na večeři si táborníci pochutnali na lívancích se skořicí, kterých se nemohli nabažit.

Hezký večer přejí Tonda a družstvo 4

3.7.2023

Ahooooj všichni,

jak už u nás na táboře bývá zvykem, ráno jsme začali třemi písničkami. Jelikož dnešek byl prvním všedním dnem tady na táboře, tak nás čekala první rozcvička. Po ranním protažení jsme rychle spěchali do umýváren a pak na snídani.

Po vydatné snídani jsme se vydali na volejbalové hřiště, kde nás čekal souboj v přehazované s družstvem číslo šest. Souboj to byl napínavý, jelikož jsme první set prohráli. Nakonec se nám skóre v dalším setu podařilo srovnat a konečný výsledek byla remíza!

Po dopolední svačině jsme měli naplánovány pramice. Musím říct, že kluků to šlo suprově! Už včera jsme měli první kontakt s vodou, tak kluci už měli hromadu zkušeností. Původním plánem bylo jít se po návratu z lodí vykoupat do řeky. Zprvu byli kluci hodně sebevědomí, ale nakonec nikdo neměl odvahu (asi jim voda přišla moc studená :D).

Po oběde to konečně vypuklo! První celotáborová hra. Úkolem bylo zjistit, kdo při slavnostním galavečeru ukradl výhru století. Ve vesnici Janouškovice jsme získali informace od místních, které vedou k pachateli. Bude to ještě zajímavé…

Mějte se krásně!

Ivan a družstvo číslo 7.

2.7.2023

Hey hey parťáci,

dnešek byl fakt bomba! Ráno jsme se nacpali kakaem a vánočkou, neodolatelně dobrý start do dnešního dne. Dnešní program byl prostě na pohodu. My, holky z „devítky“, jsme si zahrály frisbee a volejbal. Musíme říci, že některé z nás mají schopnosti, které by záviděl i samotný profesionál. Ale než jsme se nadály, přišel na řadu oběd. Měly jsme výborné řízky s brambory, které byly tak křupavé, že se ozývalo „křup, křup“ po celém táboře.

Ale co teprve odpoledne! Po obědě jsme totiž dostaly do ruky vzduchovky a zamířily na střelnici. Ano, dobře jste slyšeli, vzduchovky! A co jsme střílely? Terče a kovová prasátka. Bylo to jako ve filmech! Samozřejmě jsme si to užily a každá z nás se snažila být přesnější než Rambo. No, někomu to jde líp než jiným, ale hlavně jsme se přitom skvěle bavily. A víte, co nás čekalo potom? Vyrazily jsme na Sázavu na kánoe! Naštěstí k žádnému cvaknutí nedošlo! J

Po večeři jsme si všichni táborníci shlédli již druhou scénku z celotáborové hry a dozvěděli jsme se, s kým budeme ve smíšených družstvech. Nyní si užíváme a trsáme v místním táborovém disko klubu, kde nám hraje náš nejlepší DJ Jakubos.

Tak zase zítra vyrazíme do dalšího dobrodružství. Buďte připraveni na všechno!

Mějte se krásně!

Pája a holky z „devítky“.

1.7.2023

Zdravíme všechny rodiče, kamarády, příbuzné a mazlíčky,

hned po příjezdu do tábora jsme se aktivně zapojili při vybalování věcí, ať už prostěradla, spacáku, sportovního náčiní nebo kuchyňského vybavení. Na posilnění nás k obědu čekala výborná frankfurtská polévka, po které jsme si dali chvilku odpočinku, abychom se mohli odpoledne vydat na menší průzkum okolí a seznámení v rámci družstva i dalších vrstevníků.

Cestou jsme objevili nově vytvořenou naučnou stezku Jaroslava Foglara, která se nachází v blízkosti našeho tábora. Po cestě byla dokonce podobizna stanu z doby, kdy Foglar do Sluneční zátoky jezdil. Zahráli jsme si několik seznamovacích her a pomalu se odebrali zpět do tábora.

V táboře nás čekal první nástup, na kterém jsme si určili hranice tábora, nějaká základní pravidla, představili si všechny vedoucí, praktikanty, kuchaře i personál marodky a pak se mohli odebrat na výborný guláš.

Na nástupu nám bylo ale řečeno, že večer se odehraje již dlouho očekávaný galavečer, s vyhlášením výherce „Výhry století“. Všichni jsme se vystrojili do našeho nejlepšího oblečení a vyrazili na ples. Průběhem večera nás provedl moderátor se svou půvabnou asistentkou, mezi jednotlivými vystoupeními jsme se mohli zabavit tancem. Již na začátku proběhlo představení jednotlivých cen: hromada zlatých mincí jako třetí cena, druhá cena byla ještě větší hromada zlatých mincí, ale kufřík plný zlatých cihel, jako hlavní výhra století, bylo to, co nám sebralo dech. Po vyhlášení výherců třetí i druhé ceny došlo na vrchol večera. Po otevření kufříku s hlavní cenou nás ale čekal šok. Hlavní cena byla, ke zděšení všech, ukradena v průběhu večera. I přes očividné zklamání celé společnosti se přihlásilo několik známých osobností, které se zaručily, že výhru naleznou a získají pro výherce, avšak za nějakou cenu, a to polovinu výhry. S tímto prohlášením bylo bohužel vyhlášeno, že v návaznosti na okolnosti se galavečer pro tento den ruší, a my tak nyní očekáváme další den v naději, že nám přinese další informace o odcizené hlavní ceně.

Video z dnešního galavečeru najdete zde, fotky zde.

Držte nám palce v pátrání

Vojta a družstvo č. 2

4.6.2023

Ahoj, ahoj,

uvolnilo se nám jedno místo pro kluky, takže pokud máte někoho ve svém okolí, kdo by se s námi chtěl vydat za letním dobrodružstvím, tak má jedinečnou příležitost Začátek června znamená jediné – začíná postupné odkrývání naší celotáborové hry. Měli jsme původně připravené klasické hádání loga. Letošní celotáborovka měla být o tom, jak Pejsek s Kočičkou vařili dort, ale nakonec nás tohle video, které nám právě teď přišlo od anonymního odesílatele, donutilo změnit plány… Sami netušíme o co jde a napadají nás samé otázky, na které nám nikdo nedokáže odpovědět. Tak snad brzy zjistíme víc… určitě budete první, koho budeme o vývoji celé situace informovat!

23.4.2023

Ahoj, ahoj!

Hlásíme se po delší době. O víkendu jsme tradičně zavítali do Sluneční zátoky na táborovou brigádu. Počasí nám vyšlo parádně, takže nám šla práce hezky od ruky

Udělali jsme nový chodníček uprostřed tábora, natřeli jsme záchody a budovu. Nezapomnělo se ani na terénní úpravy fotbalového hřiště. V pátek proběhlo školení bezpečnosti práce a požární ochrany. Během června nás čeká zdravotní školení

Máme ještě jednu zprávu. Tábor už je plný! Děkujeme Vám za vaši přízeň! Moc už se na tábor těšíme

Užívejte jarní dny.

Hujeři

10.4.2023

Naši milí táborníci,

máme tu duben, a než se nadějeme letní prázdniny jsou tu. Máme poslední 3 volná místa pro kluky. Pokud máte ve svém okolí kamaráda, který nemá začátkem prázdnin žádné plány, budeme rádi, když ho vezmete s námi sebou Za 14 dnů nás čeká klasická táborová brigáda, takže se zase brzy ozveme Užívejte si jarních dnů.

Vaši Hujeři

15.2.2023

Vážení a milí,

hlásíme, že kapacita pro holky je k dnešnímu dni naplněna Od teď budou holčičí přihlášky evidované jako náhradnice, kdyby se náhodou uvolnilo místo. Pro kluky zbývá posledních 20 míst Naše tábornice trhly ledečský rekord!

Zuzka

16.1.2023

Hurá! Konečně je to zase tady!

S radostí pouštíme do světa zprávu, že přihlášky na letošní ročník tábora jsou spuštěny! Jak jsme avizovali před Vánoci, tábor se uskuteční od 1. do 15. července 2023.

Přihlášku, zdravotní posudek a pravidla najdete zde – https://www.taborvledci.cz/rezim-dne/prihlaska/

Ceny potravin a energií rostou, proto nám bohužel nezbylo nic jiného, než cenu tábora zvednout. Letošní cena je tedy 7 500 Kč.

Přihlášky spolu se zdravotními posudky najdete na našem táborovém webu. Vyplněné dokumenty nám prosím zasílejte oskenované na náš e-mail – info@taborvledci.cz

Abychom vás neochudili o náš klasický odpočet – do tábora zbývá 166 dní. Přípravy jedou naplno a my se na všechny z vás moc těšíme!

Vaši Hujeři

Tábor 2023

Milí táborníci,

během týdne se můžete těšit na zveřejnění přihlášek pro tábor 2023.

Zuzka, hlavní vedoucí

Historie roku 2022

20.12.2022

Ahoj všichni,

dnes jsme se vydali na tradiční vánoční procházku, tentokrát zasněženou Stromovkou. Omrzliny jsme v průběhu cesty hojili domácím cukrovím a svařákem

Přejeme vám, ať už Vánoce slavíte jakkoliv, užijte si je a hezky si odpočiňte

Vaši Hujeři

6.11.2022

Milí tábornici, milí rodiče,

v úterý proběhla každoroční valná hromada, kde jsme definitivně uzavřeli letošní tábor. Zvolili jsme nového předsedu spolku a tím se stal Ivan Žižka

Pro příští rok zůstává hlavní vedoucí Zuzka Švarcbachová a hospodář Milan Ševčík. Od nového roku se rozjedou přípravy pro další táborový ročník. Můžete se těšit na zprávy, jak nám to jde

Už se všichni moc těšíme, až se zase všichni sejdeme v naší Sluneční zátoce

Dále si zapište do diářů termín tábora, který byl předběžně stanoven od soboty 1. 7. do soboty 15. 7. 2023

Do tábora tedy zbývá 236 dní, ale nezoufejte, uteče to jako voda.

Přejeme pěkný vstup do nového týdne!

Hujeři

12.10.2022

Naši milí příznivci,

tento víkend jsme byli v Buškovském mlýně na tradičním táborovém hodnocení. V sobotu přes den jsme si udělali výlet na hrad Kost a večer společně diskutovali. Řešili jsme, co se letos na táboře událo, co se povedlo a co do dalších let vylepšit, abychom ten náš skvělý tábor měli ještě skvělejší

Na fotky z akce se můžete mrknout na našem facebooku.

Tímto je letošní ročník definitivně zakončený a my se těšíme, co nás čeká v příštím roce.

Děkujeme všem za přízeň a my se určitě brzy ozveme!

Vaši Hujeři

16.7.2022

Naši milí táborníci,

uteklo to jako voda a tábor je za námi. Za nás jsme si ho parádně užili! Přidáváme fotky družstev. Fotky smíšených družstev přidáme během několika dní na Rajče. Přivezli jsme i nějaké ztráty a nálezy, které nafotíme a budou vystavené na našem facebooku a webových stránkách.

Přejeme všem hezké léto!

Prázdninám třikrát zdar!

Vaši Hujeři

15.7.2022

Zdravíčko,

probudily jsme se do posledního dne. Dnes nám jako budíček hrálo dokonce pět písniček. I tak nám ale zbyl čas na rozcvičku, protože podle programu byla v plánu po snídani štafeta smíšených družstev. Pořádně jsme se posilnily a pak už byl vyhlášen sraz na hřišti. Rozdělili jsme se na jednotlivé rozběhy a následně podle finálového pavouka měřili síly v běhu. Vyhrálo družstvo Háďata. Sláva vítězům a čest poraženým a zúčastněným!

S vědomím zítřejšího odjezdu jsme ale věděli, že po obědě si budeme muset zabalit a uklidit tábor. Hned po poledním klidu jsme se ale znovu sešli na hřišti, kde proběhlo vyhlášení celotáborové hry, samozřejmě s řádným ukončením celého tábora Rikitanem a jeho družinou. Všechna družstva, včetně vítězných Norků, si následně vyzvedlo ceny a všichni dostali i skautský stejnokroj, tedy táborové tričko, které se nám podařilo sehnat díky našim úspěchům v poslední celotáborové hře.

V podvečer jsme se ale už opravdu museli uchýlit k zabalení našich věcí. Společnými silami jsme také udělali pořádnou rojnici a prošli celý tábor, abychom jako správní táborníci za sebou nenechali ani papírek. Po posledním nástupu jsme se vrhli na večeři a hnedka potom rychle dobalit poslední drobnosti (samozřejmě kromě spacáku), protože v osm hodin začíná poslední DISKOTÉKA!

Tak my jdeme tančit a těšíme se na vás zítra. Příjezd je plánovaný okolo 13:00 k Sokolu Královské Vinohrady, Polská 2400/1a. Případné zpoždění budeme hlásit na našem facebooku.

Za holky z družstva č. 11, vedoucí Johča.

Také jsme dali dohromady video z druhé části tábora, abyste se mohli podívat, co tady vlastně děláme.

14.7.2022

Ahoj vespolek!

První na dnešním programu byl souboj nehrajících kapitánů smíšených družstev v „Bumper Ballu“, kterému přihlíželi všichni táborníci. Zvítězil tým složený z Grizzlyho, Větrníka, Tichošlápka a Jirky. Smíšená družstva těchto kapitánů získala bod do celotáborové hry. Poté jsme i my ostatní měli možnost si tento sport vyzkoušet. Zjistili jsme, že je to veliká legrace ale překvapivě velmi náročné

Po dopoledním programu následoval oběd, ke kterému jsme měli klasické UHO s rýží. Po poledním klidu opět následovala celotáborová hra, kde jsme stopovali zelenou příšeru a snažili se získat zpět peníze, které nám ukradla. Jednalo se o opičí dráhu, na konci které jsme odhalili, kdo se skrýval pod maskou zelené příšery. Byl to tedy velmi úspěšný den.

Za všechny táborníky posílá pozdrav družstvo č. 12 – Tea, Áďa, Bětka, Maky, Lilly, Klárka, Luci Š., Zuzka, Laura, Viki, Luci G., Šárka a Terka

13.7.2022

Ahoj všem domů!

Dnešní ráno jsme začaly pohodlnějším programem, kdy celé dopoledne náleželo námi vybraným sportům, úklidu tábora a kronice. Nejdříve jsme si daly menší odpočinek spojený s plněním bobříka osamělosti, kdy jsme se musely schovat našemu vedoucímu, ale hned po svačině jsme se už věnovaly utkání ve volejbale v namíchaných týmech s klukama z jedničky.

Po vydatném obědě následoval klasický odpolední klid, při kterém jsme načerpali všichni síly, abychom v odpolední celotáborové hře mohli porovnat síly se zelenou příšerou, kterou jsme se snažili konečně odhalit. Tentokrát se nám ji podařilo alespoň vystopovat a skoro jsme ji dokázali dostihnout a načapat, když se snažila škodit. Bohužel nám stále uniká, a tak můžeme jen doufat, že zítra se nám poštěstí znovu. Dnes jsme udělali maximum.

Hezký večer všem, co sledují náš deník

Za družstvo č. 8, vedoucí Venca

12.7.2022

Puťákovou noc jsme spolu s dalšími několika družstvy strávili v táboře kvůli špatnému počasí. Snídani jsme si dali společně s družstvy 12 a 13 u ohniště. Měli jsme čaj a chleba s máslem a salámem nebo marmeládou. Poté jsme vyrazili z tábora na vlakovou zastávku, odkud jsme odjížděli směr Smrčná.

Zde jsme vystoupili a čekala nás zhruba 6 km dlouhá procházka směrem do Světlé nad Sázavou. Cestou do Světlé jsme si dali krátkou pauzu na lehký oběd. Po příchodu do města jsme se rozdělili na menší skupinky a vydali se na nákupy. Pořídili jsme si spoustu důležitých věcí včetně malého množství sladkostí. J

Kolem druhé hodiny odpoledne jsme se znovu shromáždili a vydali se směrem na nádraží, zde jsme nasedli na vlak, který nás dovezl až zastávku u tábora. Po příchodu zpátky do tábora jsme si vybalili, umyli se a měli chvilku na odpočinek nebo hraní si s kamarády.

K večeři jsme měli klasickou po puťákovou večeři, tedy párek s kaší. Nyní nás už bohužel čeká několik posledních dní tábora, které si ale pořádně užijeme!

Zdraví kluci z 5 společně s vedoucím Kubou.

11.7.2022

Posíláme pozdravy ze Sluneční zátoky,

kde jsme dnes výjimečně netrávili moc času. Vyrazili jsme totiž na puťák! Ráno jsme si zabalili, nafasovali jídlo a další vybavení pro přežití v přírodě. Pak jsme se vydali na cestu ve skupině s děvčaty z 9. družstva. Cesta probíhala hladce a nezvykle tiše, jelikož jsme plnili bobříka mlčení. Dorazili jsme k lomu, kde jsme rozbili tábor a vykoupali se. Byla trochu zima, což nám nevadilo, protože jsme se mohli osušit a ohřát u plápolajícího ohně. Na tom se již zároveň připravovala naše tradiční puťáková večeře. Po večeři jsme si postavili přístřešek a usedli k táborovému ohni a věnovali se zpěvu a dalším aktivitám u táboráku. Jelikož jsme šli celou cestu na lomy pěšky a cesta byla náročná, ke spánku jsme se uložili docela brzy, ačkoliv později než máme normálně večerku.

Držte nám palce, má být chladná noc. Předpověď nás varovala před chladnějším počasím, jsme tedy vybaveni teplým oblečením a vidinou ranní horké polévky a čaje.

Zdravíme od lomu číslo 5 (neboli Centrálu)

Honza a družstvo č. 2

11.7.2022

Ahoj všem,

celý tábor se odebral na putovní výlet, takže deník z pondělí a úterý očekávejte zítra večer. Mezitím se můžete podívat na naše video z olympijského klání!

Všechny fotky naleznete zde.

Zuzka a všichni táborníci

10.7.2022

Zdravíme všechny domů!

Nedělní posunutý budíček se nám dneska hodil, dospali jsme se a hned po snídani (vánočka a kakao, yes!) jsme šli dokončit olympijskou disciplínu, a to skok vysoký. Po výkonech hodných profesionálních sportovců jsme ještě zaběhli přespolní běh, tedy tři kolečka okolo celého tábora. Po výborném obědě jsme si zalezli do kutlochů, abychom nabrali síly na odpoledne. Dva dny podávání extra výkonů jsou přeci jen náročné.

Hned po odpoledním klidu jsme se shromáždili na hřišti a byly vyhlášeny výsledky olympijských her ve všech disciplínách a kategoriích. Fotky z průběhu celé olympiády budou k vidění na webu, takže vy všichni, co pozorně sledujete náš deník, můžete vidět, jak si vaše ratolesti vedly.

Odpolední program pokračoval klidněji. Vedoucí nám připravili promítání tematického filmu, Záhada hlavolamu, který vypráví příběh Rychlých šípů a ježka v kleci. Po večeři jsme se sešli k zápasu v softbalu mezi námi a vedoucími. Bohužel jsme museli s blížící se přípravou na večerku napínavé utkání přerušit a dohrajeme ho jindy. Teď už se začneme připravovat na zítřejší výlet do blízkých luhů a hájů. Držte nám palce!

Kluci z jedničky, Mára, Matěj, Jirka, Šimon, Jáchym, Jindra, Péťa, Max, Maty, Adam a Páťa s vedoucím Vojtou

9.7.2022

Ahoja všem domů,

ráno nás čekala velkolepá snídaně, houska se šunkou nebo marmeládou a kukuřičné lupínky s mlékem. Mňam, to byla dobrota! Potom jsme měli hromadnou rozcvičku, dokonce i s písničkami a připravili jsme se na olympiádu. Ta se skládala ze skoku do dálky, do výšky, trojskoku, sprintu a hodu míčkem, nebo vrhu koulí. K obědu nás čekala svíčková a pak polední klid. Odpoledne jsme měli mít ještě Ledečský speciál v podobě přespolního běhu. Bohužel nás ale zradilo počasí a přespolní běh stihla odběhnout jen dvě nejmladší družstva. Celé odpoledne pak propršelo, tak proto jsme se rozhodli, že si večer dáme krátkou diskotéku. Boj o olympijské medaile tedy bude probíhat zítra!

Uf, to byl teda náročný den. Tak dobrou noc a ať vás blechy štípou celou noc!
Fotky z tábora si můžete prohlédnout zde.

Družstvo č. 10 – Anet, Naty, Juli, Verča, Esty, Ella, Míša, Terky, Emča, Anička, Mája a Bára

8.7.2022

Zdravíme ze Sluneční zátoky,

probudili jsme se do chladného počasí, které nám navíc zpestřilo mrholení. Počasí nás ale neodradilo od toho, abychom se všichni pilně věnovali sportu. I navzdory mírně nepříjemným okolním podmínkám se naše družstvo vydalo na hřiště a zahráli jsme si přehazovanou, která byla plná nasazení a emocí. Poté následoval badminton, při kterém jsme si trochu vydechli.

Po obědě a zaslouženém odpočinku během poledního klidu, jsme se vrhli na odpolední aktivity. Na odpolední program už se počasí zlepšilo a v průběhu odpoledne nám i svítilo sluníčko, což značně pozvedlo všeobecnou zimou zachmuřenou náladu. Nejdříve se naše družstvo vydalo natrénovat atletické disciplíny, které nás všechny budou čekat během olympiády. Vyzkoušeli jsme si sprinty, skok daleký i hod a zároveň si zasloužili bobříka mrštnosti. Jako poslední nás čekal ping pong, po kterém jsme si doplnili druhou část výuky první pomoci. Naučili jsme se stabilizovanou polohu i nacvičili správný postup resuscitace. Za to jsme obdrželi dalšího bobříka.

Po večeři jsme zahajovali olympiádu, která nás čeká další den. Během zahájení jsme se všichni sešli a sledovali vztyčení olympijské vlajky, následovalo zapálení olympijského ohně a sliby rozhodčích i sportovců. Dnešním dnem je tedy zahájena olympiáda a zítra budeme soutěžit o stupně vítězů v atletických disciplínách i o překonání vlastních osobních rekordů.

Dnešek byl tedy navzdory nevlídnému chladnému přivítání nabitý a všichni se těšíme na zítřejší soutěže, kde srovnáme své síly. Snad se i vy máte doma krásně, pokud nám chcete napsat, můžete poslat e-mail na adresu info@taborvledci.cz nebo napsat pohled. Budeme moc rádi! S novinkami o olympiádě se ozveme zítra!

Zdraví družstvo číslo 13 a jejich vedoucí Kamča

7.7.2022

Hola hoj všem,

dnes padl los na mou hlavu, abych vám poreferoval o našem dni. Dnešní ráno bylo těžké a ze spacáků se nám vůbec nechtělo. Důvod byl jednoduchý, v noci jsme měli noční hru, která nám sebrala hodně sil. Naším úkolem bylo získat zpět táborovou vlajku, kterou nám sebrala zelená příšera.

Dnes to bylo poprvé, kdy rosničkám vyšla předpověď, a pršelo. Do dnešního dne se sledování předpovědí rovnalo věštění z křišťálové koule, ale naštěstí bylo pořad sluníčko. Jako první zaměstnání nás čekal skok vysoký, který jsme museli v půlce bohužel kvůli počasí přerušit a jít hrát deskovky do jídelny (ale nebojte, zítra to doskáčeme). Druhým zaměstnáním byla voda, kde naštěstí nepršelo a tak jsme si všichni mohli vyzkoušet, jak kormidlovat pramici.

K obědu jsme měli sekanou s kaší a s plnými bříšky jsme se odebrali k polednímu klidu. Spousta z nás se snažila dospat noční bojovku. Odpoledne nás opět přivítalo deštěm, ale naštěstí trval jen několik minut a pak jsme se mohli vydat na volejbal. I když jsme ho měli plánovaný proti družstvu číslo 2, trávili jsme většinu času s osvětlením základů a nakonec si zahráli jeden set, který jsme vyhráli!

Jako poslední zaměstnání jsme dostali tábornické dovednosti. Obecně se nejedná o nejoblíbenější zaměstnání, ale my spojili příjemné s užitečným a splnili některé bobříky. Prvním byl bobřík záchrany, kde jsme si procvičili základy první pomoci a chování v krizových situacích, které mohou v reálném životě nastat. Druhým byl bobřík zručnosti, který bylo možné získat za práci s mapou nebo za vázání uzlů. Posledním dnešním úkolem bylo našití získaných bobříků na naše šátky, a musím uznat, že klukům to šití opravdu jde!

K večeři jsme měli Čínu, nemyslím tu zemi, ale jídlo. Všem moc chutnalo a nic nezbylo! Musím říct, že naši kuchaři odvádějí velice chutnou práci.

Za družstvo číslo 3 vedoucí Ivan

6.7.2022

Ahoj všichni,

poté, co jsme se včera dozvěděli, že dneska máme službu, tak jsme dnešní den museli zahájit trochu dříve, abychom hlídali naše spolutáborníky, a také proto abychom jim přichystali snídani. Ranní déšť, tak ten nás nezastavil. Měli jsme medovémáslo, mňam. Poté jsme našim vedoucím pomáhali s úklidem tábora. Doma už budu vědět, jak si mám uklidit pokoj. Pak jsme připravili talíře na polévku a mohli jsme začít obědvat. Měli jsme boloňské špagety. Po obědě nás čekalo překvápko. V jídelně se otevřel krámek a my jsme si mohli koupit něco na zub. Potom, co jsme si pochutnali na nových dobrůtkách, tak jsme pokračovali v hlídání našich kamarádů a přitom jsme zaslechli, že by se v noci měla konat bojavka. Naštěstí, nás pokojíčkových, se toto netýká, takže můžeme v klidu spát a těšit se v dalších dnech na pohádkový les.

Tak dobrou

Družstvo číslo 6

5.7.2022

Ahoj, ahoj,

dneska jsme se probudili do deštivého rána. To nás ale nezastavilo v našich aktivitách. Po snídani jsme si dali pohov, kdy jsme si poklidili stany a pokojíčky. Paní zdravotnice, která boduje úklid, z nás měla radost. V druhé půlce dopoledne si pro nás vedoucí připravili kvíz, který se týkal otázek zeměpisu, dějepisu, srandovních otázek z tábora, a dokonce i Jestřába, čili Jaroslava Foglara. Součást kvízu byly i hudební ukázky. K obědu si pro nás kuchaři připravili výborný slepičí vývar a kuře s bramborem.

Polední klid jsme měli zkrácený, protože nás čekala jedna z nejtěžších částí celotáborové hry, orientační běh. Po smíšeňácích jsme vybíhali do okolí tábora, kde byla připravena stanoviště s úkoly. Například jsme museli hledat schované předměty v prostoru lesa na časový limit, rozluštit morseovku, počítat prkénka na mostě u tábora a další zajímavé rébusy a hádanky. V cíli nás čekala zasloužená odměna v podobě krupicové kaše a zaslouženého odpočinku.

Těšíme se, co náš bude čekat zítra.

Tomáš a kluci z družstva číslo 4

4.7.2022

Ahoj všichni,

ráno po protančené diskotéce se nám vůbec nechtělo ven z postelí, není to však nic, co by nespravila výborná snídaně.

My, holky z družstva číslo 15, jsme náš den začaly atletikou, abychom si pěkně zkusily všechny soutěžní disciplíny před táborovou olympiádou. Šlo nám to opravdu dobře, po svačině jsme si udělaly menší kreativní chvilku se šitím knoflíků na naše skautské šátky. Některé z nás to dokonce zvládly úplně samy a vysloužily si tak bobříka zručnosti.

Po obědě následoval polední klid, o kterém jsme poctivě odpočívaly, protože nás čekala pálkovaná s družstvem číslo 14. Hned zkraje tábora jsme se naučily pravidla, takže se hra opravdu povedla a bavila nás.

K večeři jsme všichni měli bramborovou kaši a řízek (jupí!), fronta na přídavky byla opravdu dlouhá, kuchaři byli rádi, že všem chutnalo.

Osobní volno se neslo v duchu fotbalu, vedoucí hráli proti nejstarším klukům. V první polovině to pro kluky vypadalo dost nadějně, ta druhá vyústila ve větší střeleckou přehlídku vedoucích, pro které celý zápas nakonec dopadl vítězně. Je však nutné podotknout, že kluci nám to rozhodně nedali zadarmo, byli opravdu skvělí a tribuna plná nadšených diváků.

A to je vlastně všechno. Dnešek byl vcelku rozmanitý, plný dobrého jídla a zábavy. Jak se máte doma vy? Doufáme, že dobře, pokud nám chcete napsat, můžete poslat e-mail na adresu info@taborvledci.cz nebo napsat pohled. Budeme moc rádi!

Pac a pusu bez rámusu posílají
Viki, Anička, Barča, Vaneska, Kája, Máňa, Tami, Sofča a jejich vedoucí Kája

P.S. Posíláme do světa první video a fotky z dění v táboře

3.7.2022

Ahoj Všem,

dnešní ráno jsme jako každou naší neděli začali vánočkou a kakaem. Moc jsme si pochutnali a nabrali síly na první letošní celotáborovou hru – logiku. Ve smíšených družstvech jsme se snažili vyluštit šifru, pomocí různých úkolů. Nejlépe si vedli Lišáci, kteří se tímto vítězstvím dostali do vedení. Nicméně všechny týmy předvedli skvělé výkony a je už teď vidět, že o celkovou výhru to bude velký boj. Zároveň jsme vymýšlely pokřiky, kterými se budeme povzbuzovat do dalších a ještě lepších výkonů.

Po intelektuálně náročném dopoledni jsme doplnili energii vývarem a vepřo-knedlo-zélem. Všechny dojmy jsme zpracovávali přes odpolední klid, kdy si i část družstev přišívala na šátky své první „knoflíkové“ bobříky.

My holky z družstva 14 jsme si v rámci odpoledního programu povídaly o tábornických dovednostech, co dělat, když se ztratíme, jak se zachovat, když se zraníme, jak se staví stan a dokonce jsme se i naučily pracovat s buzolou. Nechyběla sladká sváča, po které jsme se hned vrhly na další sportování. Tentokrát jsme si vyzkoušely, jak se hází a dribluje s basketbalovým míčem. Moc nám to šlo a příště už si můžeme klidně zahrát jako profesionálové.

Celý den nám svítilo sluníčko, tak snad nám takové počasí dlouho vydrží. Už se blíží konec dne, který dnes výjimečně nepřinese osobní volno, ale naší první letošní a pořádně protančenou diskotéku. Tak se teď po těstovinovém salátu, který byl k večeři, pomalu převlékáme do slavnostního, češeme vlasy a procvičujeme taneční kreace. Pak hned unavení zalezeme do spacáků a budeme spát až do rána s těmi nejhezčími sny, které se zdají jen po užitém dni.

Tak dneska už DOBROU NOC! My se ozveme zase zítra.

Lenka a holky z družstva číslo 14.

2.7.2022

Zdravíme všechny doma!

Dnes jsme se probudili do slunečného a krásného rána. Po sladké snídani jsme byli svoláni k ohništi a zhlédli scénku, kde jsme se dozvěděli bližší detaily ohledně celotáborovky. Zároveň nás vedoucí rozřadili do jednotlivých smíšeňáků a přiřadili ke kapitánům. Zbytek dopoledne jsme se věnovali sportovním aktivitám, u kterých nám pěkně vyhládlo a tak jsme upalovali na oběd.

Odpolední program plný sportů naše družstvo završilo pořádnou koupačkou v Sázavě!

Když se blížil čas večerky, tak nás opět svolali k ohništi, kde jsme viděli druhou scénku. Hlavní vedoucí Rikitan nám vyprávěl u táboráku příběh o Royovi a třinácti bobřících, které jako on budeme po dobu tábora sbírat.

Teď už ležíme všichni v postýlkách a těšíme se na zítřejší celotáborovou hru! ?

Zdraví Pája a družstvo č. 9!! ?

1.7.2022

Zdravíme všechny domů,

potom, co jsme v pořádku dorazili do tábora, jsme si vzali svá zavazadla a vyrazili společně se svým vedoucím do stanů a pokojíčků. Někteří z nás si hned vzali míč a šli si zakopat a proběhnout se. Po menším obědě, kdy jsme měli skvělou bramborovou polévku s chlebem, jsme vyrazili po družstvech na obhlídku kolem tábora. Zahráli jsme si i seznamovací hry, abychom se lépe poznali. Proběhl první nástup, takže jsme poznali ostatní vedoucí a připomněli si pravidla tábora. Po večeři začalo pršet, takže jsme se všichni schovali a poslouchali písničky, které nám vedoucí Kája pouštěla do rozhlasu.

Byl to den plný nových zážitků. Teď už spíme ve svých spacácích a necháváme si zdát, co nás čeká zítra.

Za všechny táborníky

Zuzka

1.7.2022

Vážení rodiče,

dorazili jsme v pořádku. Teď vybalujeme a půjdeme na procházku po okolí.

Zuzka, hlavní vedoucí

27.6.2022

Naši milí táborníci,

tábor už je za rohem, a tak jsme vyrazili o víkendu na klasické stavění. Počasí nám příliš nepřálo, ale i tak jsme se nedali a tábor je postavený. Ve skladu máme navezené všechny potraviny a teď už ladíme jen detaily, abychom v pátek mohli odjet a nechat všechny starosti za hlavou Určitě vás zajímá s kým budete ve družstvu. To se dozvíte zde.

Tak u odjezdu ahooooj

18.5.2022

Letní sportovní tábor – LEDEČ 2022
Nová přátelství, spoustu zážitků a legrace – to vše nabízí náš dětský sportovní tábor s více než třicetiletou tradicí, který je určen pro děti školou povinné (6-15 let) v krásném prostředí Foglarovy Sluneční zátoky. Zbývají nám už jen poslední místa – 6 míst pro holky a 5 pro kluky na letošní ročník tábora!
• Odjezd 1.7.2022 z Prahy • Příjezd 16.7.2022.
Přestože je tábor organizován převážně jako sportovní, jeho součástí je celotáborová hra, při které se děti společně ve smíšených družstvech rozvíjejí v dovednostních a kreativních soutěžích. Nechybí zpestření v podobě táborové olympiády a dvoudenního putovního výletu s přespáním v lese, diskotéky, noční bojovka pro starší děti, pohádkový les pro nejmenší a mnoho dalšího. Kromě sportovního vyžití cena 6 200,- Kč zahrnuje: – dopravu autobusy z Prahy, – stravu (6x denně), – ubytování (děti do 8 let spí na pokojích ve zděné budově, starší děti ve stanech s podsadou). Areál je vybaven splachovacími záchody a sprchami s teplou vodou. Stravu nám připravuje zkušený kuchyňský personál. Během dne je zajištěn pitný režim (voda/šťáva). Přihláška zde!
Těšíme se na vaše přihlášky!

Brigáda 2022

Naši milí táborníci,

o víkendu jsme jeli do Sluneční zátoky na tradiční táborovou brigádu. Měli jsme pěkně napilno. Brousila se a natírala se hlavní budova, uklízela se střecha, dělal se nový chodníček k záchodům, plelo se a opravovalo se molo, takže teď máme fungl nové sudy. Vyšlo nám i krásné počasí, takže jsme se dokonce opálili.

Tábor se kvapem blíží a přípravy jsou v plném proudu. Pokud ještě o někom víte, kdo by chtěl jet s námi, tak máme poslední volná místa!!!

Už někdo vyluštil indicie k celotáborové hře?

Fotky z brigády zde.

Užívejte květnové dny!

Vaši Hujeři

Aktuální stav

Zdravíme všechny,

chcete získat nová přátelství, spousta zážitků a legrace? Tak neváhejte s odesláním přihlášek! Máme poslední volná místa (10 míst pro holky a 12 pro kluky) na letošní ročník tábora!
Přihlášku si můžete stáhnout zde.

Hujeři

14.3.2022

Ahoj, ahoj, ahoj,

hlásíme, že se kapacita tábora rychle plní. K dnešnímu dni máme přihlášených 120 dětí. Zbývá 25 míst pro holky a 18 míst pro kluky. Přípravy jsou v plném proudu! Každým dnem můžete očekávat první šifru, která se bude týkat celotáborové hry

Mějte se krásně!

Vaši Hujeři

27.1.2022

Naši milí táborníci,

je to tu! Spouštíme přihlášení na letošní ročník tábora. Potřebné dokumenty si můžete stáhnout zde.

Přihlášku společně se zdravotním posudkem posílejte oskenované na táborový email info@taborvledci.cz.

Začali jsme se scházet na pravidelných táborových schůzkách, kde jsme se pustili pilně do příprav. Můžete se těšit i na novou celotáborovou hru!

Přejeme všem hlavně hodně zdraví.

Vaši Hujeři

Tábor 2022

Milí táborníci,

během týdne se můžete těšit na zveřejnění přihlášek pro tábor 2022.

Zuzka, hlavní vedoucí

Historie roku 2021

23.12.2021
Zdravíme všechny příznivce našeho tábora,

už jsou tu zase Vánoce a my Vám přejeme krásné a poklidné vánoční svátky a do nového roku 2022 hlavně hodně zdraví a spokojenosti??
My jsme si včera udělali tradiční vánoční procházku. Od ledna začínáme pracovat na dalším ročníku tábora, takže se můžete těšit na pravidelné informace, co se u Hujerů děje.

Mějte se krásně! ☺️

10.12.2021
Naši milí táborníci,

včera proběhla valná hromada, kde jsme definitivně uzavřeli letošní ročník tábora. Začínáme tak plánovat ročník nový. Bylo zvoleno nové vedení spolku a také nová hlavní vedoucí, kterou se pro rok 2022 stala Zuzka Švarcbachová. Hospodářem zůstává Milan Ševčík.
V lednu se vrhneme do plánování tábora, který nás v létě čeká. O spuštění přihlášek a dalších novinkách Vás budeme informovat! ?

Užívejte si adventních dnů a mějte se krásně!
Vaši Hujeři

2.11.2021
Naši milí táborníci,

s lítostí Vám oznamujeme, že nás v pátek 29. 10. opustil dlouholetý účastník a zdravotník našeho tábora Míla Paulát, kterého jsme všichni znali jako Skalpela.

Věnujte mu, prosím, tichou vzpomínku.

Hodnocení
Naši milí táborníci,

tak jak jste zahájili nový školní rok? My jsme o víkendu byli na klasickém táborovém hodnocení. Tentokrát jsme byli kousíček od Plzně. V sobotu jsme se byli podívat v Klatovech a večer jsme hodnotili, až se z nás kouřilo. Probrali jsme všechny věci, které se nám letos na táboře povedli a které bychom do příštích let mohli vylepšit. Náš hlavní vedoucí Vojta tak skončil v této funkci. Během listopadu/prosince proběhne valná hromada, kde zvolíme nového hlavního vedoucího a celkové vedení. Tím odstartujeme přípravy nového ročníku. Můžete se těšit! ?
Užívejte podzimní dny a mějte se krásně!
Foto z víkendu zde.

Vaši Hujeři

Přidané foto
Ahoj!

Hlásíme, že jsme o víkendu zbourali náš tábor. Všechno je zpátky ve skladu, připravené na příští rok. Byla to fuška, ale pomohli nám táborníci z druhého tábora.
Na webu jsou přidané fotky družstev a smíšeňáků, tak se na ně můžete mrknout – https://www.taborvledci.cz/category/foto/ ?
Ještě jednou upozorňujeme, že máme stále nějaké ztráty a nálezy. Fotky nalezených věcí budou přístupné ještě týden.

Užijte si zbytek prázdnin!
Hujeři

Ztráty a nálezy
Ahoj táborníci,

doufáme, že se máte všichni fajn a pomalu vstřebáváte zážitky, které jsme v uplynulých čtrnácti dnech prožili!
My už se pomalu dostáváme do běžné reality všedních dní. Musíme říci, že jsme si to s Vámi moc užili a věříme, že s námi pojedete i příští rok ?
Klasicky v táboře zůstaly ztráty a nálezy. Přikládáme fotky. Prosíme, podívejte se a popřípadě nás kontaktuje na táborovém facebooku, nebo přes náš email. Domluvíme se a věci předáme ?

Užijte si zbytek prázdnin!
Vaši Hujeři

16.7.2021
Ahoj všem doma!

Pomalu nám končí dnešní den a tím i poslední den na letošním táboře.
Během dne si děti vyzkoušeli štafetový běh na hřišti, po výborném obědě jsme se ale už všichni museli pustit do balení a uklízení tábora. Vše probíhalo hladce a v podvečer došlo na svolání všech knížat a jejich družin. Konečně král Vojtimír, zvaný Mnohomluvný, rozhodl, komu svěří neobsazené území své říše. Celkovým vítězem celotáborové hry se stalo družstvo Mokrovousy. Celá hra ale byla do poslední chvíle nerozhodná.
Před večeří jsme se sešli všichni na posledním nástupu, vyhlásili se nejuklizenější stany a pokoje a mohlo se vyrazit na večeři. Po ní se dobalovaly poslední drobnosti do kufrů a batohů, ale z jídelny se už line melodie, a tak je čas vyrazit na rozlučkovou diskotéku!
Plánovaný příjezd do Prahy je zítra mezi 13:00-14:00, záleží, jak rychle bude předán tábor dalšímu turnusu. Až opustíme tábor v autobusech, dáme vědět pomocí facebookové stránky našeho tábora.

A taky máme další video z našeho tábora! Najdete ho zde.

Doufám, že si děti tábor užily a že se i příští rok sejdeme ve Sluneční zátoce
Vojta

15.7.2021
Hola hej přátelé,

dnešní den byl posledním klasickým dnem našeho táborového života. Bohužel jsme si ho nemohli užít plnými doušky, jelikož nás čekala povinnost táborové služby. Nicméně nás hřál u srdce pocit, že díky nám se všichni dobře najedli a užili den.
K obědu jsme si pochutnali na burgeru s trhaným masem a pečeným bramborem. Po vydatném jídle nás čekala poslední celotáborová hra. Tou byla logika – zde jsme museli zapojit veškeré mozkové závity a poradit si s řadou důmyslných hádanek. Před samotnou hrou si týmy mohli koupit různé výhody v aukci.
Po náročné hře jsme se odebrali na nástup a následně na vydatnou večeři. Poté jsme začali pomalu balit. Fakt že konec tábora se rychle blíží, potrhovala i všudypřítomná únava, která již začíná provázet každý náš krok. Ač se na první pohled nezdá, táborový program je nabitý do poslední minuty.
Už se nám to zde krátí, že už ani nestíháme stříhat metr. Večer jsme si střihli posledních pár písní na dobrou noc a lehce zamáčkli slzu nad vzpomínkou na první uspávání zde na táboře.
Zdravíme vás a brzy na viděnou

nejmladší vedoucí Ivan, Kuba a 3. družstvo

14.7.2021
Zdar nazdar všem tatínkům, maminkám a všem, kteří sledujete naše pravidelné zprávy ze Sluneční zátoky.

Dneska máme tuze deštivo, takže jsme se my, pánové z družstva číslo jedna, rozhodli na první zaměstnání obsadit jeden ping-pongový stůl a věnovat se různým deštivým kratochvílím. Někteří z nás si čas krátili kvalitním karbanem – dali jsme si několik zajímavých partiček BANGu. Jiní se zas rozhodli prověřit svém mozkové závity a závitnice a zkusili rozluštit hlavolam, který nám přinesl náš super vedoucí Honzík.

Druhý zaměstnání to taky nebyla žádná hitparáda, takže jsme se vrátili k bohulibé činnosti z prvního zaměstnání, plus jsme k tomu nabrali i kroniku, abychom mohli zvěčnit naše fantastické družstvo. Jelikož všichni hrozně rádi kreslíme, tak jsme museli kreslíře určit složitým losem.

Po obědě a poledním klidu jsme si šli zahrát fotbálek, který s námi hrál i Honza. Týmy se nám povedlo namíchat docela vyrovnaně a bylo to napínavé až do poslední minuty.

Na poslední zaměstnání jsme se vrátili k pingpongáčům, ale tentokrát ve sportovním oblečení, abychom mohli změřit síly v této hře gentlemanů. Nakonec jsme si dali přátelskou obíhačku a šli jsme se chystat na nástup.

Ještě jednou zdravíme všechny naše milované příbuzné a kamarády. Už se na Vás docela těšíme.

Mějte se báječně.
Honza, Jirka, Štěpán, Šimon, Adam, Max, Péťa, Patrik, Matyáš a Richard

12.7.2021 a 13.7.2021
AHOJTE!

Dnešní ráno pro nás netradičně začínalo místo rozcvičky přípravou snídaně. Máme totiž službu. Po snídani jsme se pustily do úklidu tábora, abychom to tu měli co nejhezčí. Vynesly jsme odpadkové koše, zametly chodby a samozřejmě jsme pečlivě celou noc a celý den hlídaly tábor.
Kromě toho jsme se dopoledne připojily k ostatním na vědomostní kvíz, abychom si všichni odpočinuli od všeho sportování, a naopak procvičili naši paměť. Odpoledne jsme v rámci celotáborové hry kontrolovali řeku a stavěli hráz, aby nás nepřekvapili srpnové povodně. Všechno bylo v pořádku a hráze jsme postavili pevné, tak nás nemůže nic zaskočit.
Opět to byl den plný nových zážitků a zkušeností a těšíme se na další. Teď už lezeme do spacáků, zavíráme oči a odplouváme do říše snů. Tak dobrou noc i Vám a mějte se tak krásně jako my tady ve Sluneční zátoce.

Zdraví Vás a posílá spousty pozdravů,

družstvo číslo 8: Anička, Terka, Kája, Kačka, Maruška, Eliška, Julča, Sára, Lucka a Lenka

10.7.2021
Ahoja všem domů,

…podivná zpráva byla od našeho opata Venceslava. Hrad, ve kterém bydlí král Vojtimír, zvaný Mnohomluvný, byl obklíčen plameny! Hoří, hoří, hoří! Opat si svolal družiny všech knížat a žádal je o pomoc. Družiny tedy shromáždily vše potřebné k hašení a vydaly se na kopec, kde se tyčí králův hrad. Všichni se snažili, a tak se jim nakonec podařilo oheň uhasit, hurá!!
Ráno nás za odměnu čekala velkolepá snídaně, rybičková pomazánka s vajíčkem. Mňam, to byla dobrota! Potom jsme měli hromadnou rozcvičku, dokonce i s písničkami a připravili jsme se na olympiádu. Ta se skládala ze skoku do dálky, do výšky, trojskoku, sprintu a hodu míčkem, nebo vrhu koulí. K obědu nás čekaly špagety s boloňskou omáčkou a pak polední klid. Odpoledne jsme měli ještě v rámci olympiády výběh do vrchu, což se nám tady na Vysočině, v kopcovitém kraji, hodí.
Večer bylo vyhlášení výsledků a ti nejlepší získali medaile. Poté bylo ukončení úspěšné letošní Olympiády 2021 ve Sluneční zátoce. Však se můžete podívat na vydařené fotky a nasát trochu atmosféru.

Uf, to byl teda náročný den, tak zítra zasloužený odpočinek. Dobrou noc a ať vás blechy štípou celou noc!

Odkaz na fotky zde + video zde.

Družstvo č. 11 – Monča, Terka, Viky, Laura, Anička, Emi, Anežka, Nelča a Bára

9.7.2021
Ahoj všichni!

Dnešní den se pro nás, úplně nejmenší, nesl v duchu služby. Naším hlavním úkolem bylo hlídání brány do tábora, sbírání a vynášení odpadků, úklid pokojíčků a zametání chodby. Byla to pro všechny fuška, takže jsme v mezičase odpočívali. K svačině jsme všichni měli meloun, mňam! My, holky z nejmladšího družstva, jsme se na bráně střídaly s nejmladším klučičím družstvem. Navzájem jsme si pomáhali i při přípravě jídelny na snídani, oběd i večeři.
Po poledním klidu se rozezněla svolávací písnička, kterou známe již z jiných celotáborových her. Nebudete tomu věřit, ale přijela pouť! Po celém táboře byly různé stanoviště, kde jsme si mohli vyzkoušet samé zajímavé atrakce. Nejvíce nás bavilo přetahování lana, hod na cíl a hra skořápky. Soupeřilo se totiž proti opatu Venceslavovi. Bylo to nabité odpoledne plné zážitků. Na každé atrakci smíšená družstva získávala zlaťáky a groše a na nástupu proběhla aukce záhadných obálek. Nakonec jsme zjistili, že pro týmy to byla výhoda, kterou mohou využít při další hře.
Po večeři nás opět svolala písnička, ale tentokrát úplně jiná. Bylo totiž zahájení olympiády, která nás čeká zítra! Musíme nabrat síly, a proto už ležíme v postýlkách…ale při soumraku se táborem začíná linout podivná zpráva…

Posíláme pusu všem domů!

Zuzka, Amálka, Beatka, Anetka, Valentýnka, Míša, Anička, Verča a Dorka z družstva č. 12

Bouřka
Milí rodiče,

včera se táborem prohnala bouřka. Nemusíte se ale ničeho bát, až na pár mokrých věcí se nikomu nic nestalo a dnes jsme se v klidu mohli vrátit ke sportům a dalším aktivitám.

Vojta

8.7.2021
Zdravíme ze Sluneční zátoky!!

Dnes, holky z družstva č. 7, jsme se probudily do zamračeného rána, ale vůbec nám to nevadilo. Po výborné snídani jsme se s chutí pustily do našeho prvního zaměstnání – kajaky. Dojely jsme s nimi až za most u vlakové zastávky, kam se dostane jen málokdo. Pak jsme si daly ještě rychlou koupačku v Sázavě. Po dopolední sváče jsme si zahrály „canjam“, kde jsme naprosto excelovaly.
Celé hladové jsme se vrhly na oběd. Čekala na nás hamburská pečeně s houskovými knedlíky – to byla panečku mňamka!!!
Odpoledne jsme si zahrály různé hry na louce, jako třeba „Hututututu“ nebo „Hajzlbába“. Tak nás to bavilo, že jsme skoro nechtěly ani na svačinu. Naštěstí byla pizza, která nás zlákala. Jako poslední zaměstnání jsme si střihly volejbal, ale po deseti minutách začalo pršet. K večeři nám kuchaři uvařili naprostou bombu – tortilly s trhaným kuřecím masem. Troufáme si říci, že to bylo zatím nejlepší jídlo na táboře.

Mějte se krásně,

Pája a holky z družstva č. 7

7.7.2021
Zdravíme všechny rodiče, prarodiče, kamarády a příznivce našeho tábora!

S novým dnem přišel nový měsíc – květen. Ráno bylo krásné, budíček nás příjemně nabudil na snídani a plánovaná zaměstnání. Po housce s máslem a marmeládou jsme se všichni vydali na první zaměstnání. Zatímco nejmladší holčičky se ujaly zdobení májky, my, holky z 10. družstva, jsme začaly náš den hezky zlehka tábornickými dovednostmi, v jejichž rámci jsme postavily pár stanů a jedna z nás, zkušená běžkyně orienťáku Anička Knýbelová, nám ukázala, jak pracovat s buzolou.
Podle programu jsme měly strávit druhé zaměstnání na kánoích. Počasí si však řeklo, že apríl ještě neskončil, sluníčko zalezlo za mraky, a proto jsme přijaly výzvu zahrát si proti Vencovi a klukům z 5. družstva pálkovanou. Bylo to velmi napínavé. Snažily jsme se opravdu, co nám síly stačily, ale kluci byli lepší v odpalech, takže jsme prohrály. Náladu nám však spravilo obědové menu od našich kuchařů – rajská polévka a smažený vepřový řízek s bramborovou kaší (mňam!).
Po klasickém poledním odpočinku nás za doprovodu lidových písní vesnický lid svolal k ohništi, abychom společně slavnostně vztyčili naší krásně vyzdobenou májku. Snad ji na stejném místě najdeme i ráno… byla by totiž veliká pohroma a ostuda, kdyby nám ji sousední vesničané ukradli. Na večerní hlídku byli pro jistotu povoláni naši nejstarší kluci, tak jim hezky držte palce, ať ji zvládnou ubránit.
Při třetím zaměstnání se na obloze opět objevilo sluníčko, tak jsme si zašly na louku pinknout badminton. K svačině byl za odměnu nanuk, a poté jsme přijaly další výzvu, konkrétně od Tomáše a kluků z družstva číslo 4 – dali jsme si společně přehazovanou. Kluci jsou sice mladší, podání jim však šla lépe a i tento souboj pro nás skončil prohrou. Nám to však nevadí, máme v plánu potrénovat a vyzvat kluky na pořádnou odvetu!
K večeři byla míchaná vajíčka s chlebem a zeleninou, po níž následovalo osobní volno, které se jako vždy neslo ve znamení sportu, odpočinku a trávení času s kamarády. Doufáme, že i vy všichni se máte doma hezky a užíváte si stejně jako my! Teď už ale musíme pomalu jít spinkat, dneska to bylo náročné.

Pac a pusu bez rámusu posílá
Kája a holky z družstva č. 10

6.7.2021
Ahoj všem,

dnes jsme se měli strašně. Celý den pršelo, nešla nám elektřina, takže se nedalo ani uvařit a celý den jsme jedli suchý chleba a suché z nosu. Apríííííl! Ano, máme tady duben a tím pádem i aprílové vtípky. Ráno nás vedoucí probudili se slovy dobrou noc a dokonce byli všichni oblečení jako blázni. Trička naruby, kraťasy přes tepláky, každá bota jiná….zkrátka úplně obrácený den.
Na rozpisu zaměstnání jsme se dozvěděli, že dnes místo sportu budeme umývat záchody, natírat dveře od pokojů, přesazovat maliny, nebo třeba zametat les a vytírat řeku. To byla naštěstí taky legrace a místo toho jsme dopoledne měli další celotáborovou hru. Naše nově nalezené území se pomalu začíná osidlovat a je načase si obstarat pořádné hospodářství. Běhali jsme po táboře a sbírali předměty, které jsme nakonec vyměnili s kupcem za hospodářská zvířata. Vzhledem k velmi vysokým teplotám to bylo opravdu náročné, ale uspěli jsme všichni.
Odpoledne jsme si my, nejstarší holky, udělaly trénink na táborovou olympiádu. Skákaly jsme do dálky a sprintovaly. Jako poslední zaměstnání jsme si zahrály kanjam a některé z nás se i vykoupaly v řece. Bylo opravdu teplo, takže u mola byla téměř všechna družstva. Proto jsme si užily vlastní soukromou „pláž“ na louce na druhé straně tábora.
Po večeři nám vedoucí připravili program v podobě pálení čarodějnic. Kdo chtěl, mohl u ohně sedět až do večerky a kdo ne, mohl si na zbytek osobního volna půjčit jakékoliv sportovní vybavení tak, jako každý den. Z pálení čarodějnic, ale i dalších aktivit máme spoustu záběrů, které vedoucí Venca sestříhal do velmi povedeného videa. Naleznete ho zde a vřele doporučujeme jeho shlédnutí. ?

Mějte se krásně a zítra zase ahoj!

Ivka a družstvo číslo 6

5.7.2021
Ahoj všem,

dnešní ráno bylo po včerejší diskotéce trochu náročnější, ale po lehkém protažení nás čekala odměna v podobě výborné snídaně – vánočky s kakaem.
Po této snídani jsme se převlékli do plavek a vyrazili na vodu, konkrétně na paddleboardy. Náš vedoucí nám dal instrukce, jak se na něm co nejlépe udržet a jak co nejméně padat do vody. Pro většinu z nás to ale ovoce nepřineslo a ve vodě postupně skončilo skoro celé družstvo, včetně Toma ?
To nás ale nerozhodilo a po rychlé horké sprše a svačině v podobě hrušky pokračovali na další zaměstnání. Ping pong. Ten nás moc bavil. Tak moc, až jsme skoro zapomněli na oběd a stihli ho jen tak tak.
K obědu byl špenátový krém a čočka, což zezačátku nevypadalo úplně nejlépe, ale po chvíli až na malé výjimky všichni zjistili, že i tohle jídlo může chutnat skvěle. Za odměnu jsme si po jídle mohli koupit nějaké ty sladkosti a doplnit tak své už hodně ztenčené zásoby sladkostí z domova.
Odpoledne jsme si zahráli fotbálek, společně s kamarády z družstva č. 5. Nutno říct, že o kvalitu zde nebyla nouze a po skvělém zápase, který skončil po 50 minutách 7:7, následovaly penalty. Nakonec jsme posbírali ještě poslední zbytky sil a šli jsme si zaskákat do výšky. Náš vedoucí nám ukázal, jak se správně skáče přes laťku. Styl a způsob provedení skoku jsme okoukali na výbornou a odměnou nám byl nejlepší výsledek, který měl hodnotu 115 cm.
Po celém dni jsme se ještě na nástupu dozvěděli, že nám od dnešního večera začíná služba, kdy budeme mít na den na starost úklid tábora, přípravu jídelny před jídlem, hlídkování v táboře a spoustu dalších věcí. Zkrátka jsme nelenili a brzo jsme zalezli do postele, abychom měli na zítřek spoustu sil.

Všechny zdravíme a přidáváme odkaz na fotky z tábora.

Tomáš a družstvo číslo 4.

4.7.2021
Hejhola maminky, tatínkové, babičky, dědečkové, tetičky, strejdové, přátelé a kamarádi,

úspěšně jsme zvládly další táborový den. Po vydatné snídani nás jako první zaměstnání čekal stolní tenis, kde jsme si zahrály obíhačku a mini turnaj – každý s každým. Bylo to těsné, ale nakonec se celkovou vítězkou stala Natálka, která dokázala zvítězit ve všech svých zápasech. Po svačině jsme měly v plánu si zahrát různé hry na louce, ale nakonec nás natolik bavilo Městečko Palermo, že jsme ho vydržely hrát po dobu celého zaměstnání – alespoň jsme si všechny vyzkoušely několik rolí.
K obědu jsme měly bramboračku a zeleninové placičky se šťouchaným bramborem. Po poledním klidu nás čekaly kajaky, které nám přišly vhod vzhledem k dnešnímu teplému počasí. Některé z nás se ze začátku s kajakem pouze točily na místě, ale po pár pokusech a s pomocí praktikantů jsme nakonec udržely kajaky rovně a mohly se vydat po Sázavě. Tato výprava skončila vodní bitvou s jiným družstvem a koupačkou. Po odpolední svačině jsme si zahrály přehazku, kterou jsme si natrénovaly už včera.
Na nástupu jsme se dozvěděly, že bude večer diskotéka/maškarní bál. Na tuto zprávu jsme čekaly od začátku tábora, a tak jsme se začaly chystat hned po večeři! V kostýmech jsme protancovaly celý večer a byly jsme i svědky tanečku vedoucích ve středověkých kostýmech. Teď už se chystáme do spacáků a dobrou zprávou je, že máme díky diskotéce posunutý budíček o půl hodiny! Po vyčerpávajícím, protančeném večeru to rozhodně potřebujeme.

Tak dobrou noc,

Terka a holky z 9. družstva

3.7.2021
Ahoj,

neuvěříte tomu, ráno jsme se vzbudili a byl sníh a k tomu teploty pod nulou. Ale co se divíme, když je leden. Ráno nás vzbudily zimní písničky. Dnešní den byl konečně plný sportu, a dokonce nás rozdělili do smíšených družstev a hráli jsme první celotáborovou hru.

Ale začněme od začátku. Ke snídani byly housky a bylinková pomazánka. Někteří z nás si dali i marmeládu a šli jsme si několikrát přidat. Pak jsme se vydali na naše první zaměstnání. Čekal nás frisbee golf. Pro všechny to byla první hra, a tak jsme si zahráli velmi vyrovnaný zápas. Těšíme se na další hru. Chtěli jsme hrát i dál, ale přerušilo nás zvonění na svačinu. Ke svačině jsme měli banán. Hned po svačině jsme se vydali na přehazovanou. Chvíli jsme hráli, ale protože jsme chtěli hrát ve větším počtu, přidalo se družstvo číslo 12 a hráli jsme kluci vs holky. Nikdo to nepočítal, ale pohledově jsme měli převahu.

Pak už nás čekal oběd. K polévce jsme měli kulajdu, několikrát jsme si přidali. Jako hlavní jídlo nás čekaly zapečené těstoviny. Opět si někteří přidali a šli jsme si odpočinout na polední klid, kde jsme hráli Bang a Pop it.

Po poledním klidu došlo na scénku, kdy nám král Vojtimír, zvaný Mnohomluvný, král České země, vysvětlil svůj problém s neobsazeným územím. Knížata si nás rozdělila do jednotlivých smíšených družstev a vydali jsme se na první dobrodružství. Čekalo nás chození přes led, bobování, koulování a běžky, takže typické zimní radovánky. Ani jsme se nenadáli a už byla večere.

K večeři jsme měli kuřecí ragú, možná to někoho překvapí, ale opět jsme si několikrát přidali ?. Pak jsme měli osobní volno. Vyzkoušeli jsme si další sporty, jako fotbal, šlapadla a přehazovanou.

K druhé večeři jsme měli, jak ragú, tak i zapečené těstoviny. Někteří z nás si na tyhle mňamky zašli a před spánkem se dorazili. Pak už začala hrát večerka a pomalu jsme se uložili do spacáků s očekáváním dalšího nabitého dne.

Vašek a družstvo číslo 5.

2.7.2021
Zdravíme všechny rodiče, příbuzné a kamarády!

Hlásíme se po prvním necelém dni na táboře. Cesta proběhla dobře a hned po vystoupení z autobusů se všichni chopili svých úkolů, starší pomáhali mladším s věcmi, ti menší se zase rozkoukávali po táboře. Po lehkém obědě se družstva odebrala se seznámit s táborem a jeho blízkém okolí, odpoledne po poledním klidu už patřilo sportům. Už zítra následuje den s programem, kdy děti čeká i celotáborová hra.

Děkuji všem rodičům za spolupráci při odjezdu.
Vojta

Stavění 27.6.2021
Hola hej!

Tábor je za dveřmi a my už se nemůžeme dočkat! O víkendu jsme jeli do Sluneční zátoky, abychom postavili stany a připravili všechny zásoby a věci, co budeme na táboře potřebovat. Pan kuchař nám připravil i výborné jídlo, takže se máme na co těšit! ? Jsou připravené seznamy družstev, na které se můžete podívat zde. Těšíme se na všechny v pátek u autobusu! ?

Hujeři

11.6.2021
Zdravíme naše táborníky,

přicházíme s nejnovějšími aktualitami ohledně testování na tábor. Podle současných pravidel budeme před odjezdem požadovat pouze potvrzení o negativním PCR testu, který byl proveden před méně než 72 hodinami před odjezdem (nikoliv čestné prohlášení či antigenní test), nebo potvrzení, že dotyčný prodělal v posledních 180 dnech onemocnění COVID-19. V průběhu tábora další testování nebude. Proto všechny prosíme, aby se v dostatečném předstihnu na PCR test objednali, protože se kapacita na testovacích místech může začít z důvodu začínajících prázdnin rychle plnit. Pokud máte jakékoliv dotazy, je k dispozici náš táborový email.
Dále máme stále volná místa! ?

Už se na všechny těšíme!
Hujeři

3.6.2021
Ahoj,

v první řadě přejeme všechno nejlepší ke Dni dětí!
Přípravy jsou v plném proudu. Máme pro Vás důležitou informaci! Prosíme všechny táborníky, aby si připravili na tábor karnevalový kostým. Bude se Vám určitě hodit. Je čistě na Vás jakou masku zvolíte.
Dále máme stále volná místa, takže pokud máte nějaké kamarády, kteří nemají na prvních 14 dnů v červenci plány, určitě je vezměte s sebou!
Podle dostupných informací od ministerstva je zřejmé, že dva PCR testy za měsíc budou proplacené státem. Tedy nebude potřeba testy před odjezdem platit. Vyčkáváme na přesné instrukce, které Vám hned předáme.

Mějte se zatím krásně!
Hujeři

24.5.2021
Ahoj všichni,

víme, že čekání na jasné informace ohledně konání táborů je dlouhé, avšak situace se stále lepší. Z naší strany opravdu tábor bude, jen čekáme na přesné informace a podmínky od ministerstva – nejvíce ohledně testování. Původní termín platby samozřejmě neplatí, ale na konci tohoto týdne očekávejte bližší informace ve vašem emailu.
Už se na všechny táborníky moc těšíme! ?

Hujeři

9.5.2021
Vážení rodiče,

víme, že toto období je stále nejisté, ale můžete být klidní, protože situace se začíná snad obracet k lepšímu a vypadá to, že tábory dostanou zelenou! V přípravách na tábor pokračujeme již od ledna bez přerušení. Zprávy sledujeme a budeme Vás i nadále informovat.
Další informace je, že v druhé půlce května začneme rozesílat nástupní listy. Nemusíte se bát, že jsme na Vás zapomněli ?
Mějte se krásně!

Hujeři

15.3.2021
Vážení rodiče a milí táborníci,

chceme Vám moc poděkovat za důvěru a nasazení v této nelehké době. Jsme rádi, že chcete poslat své děti s námi do Sluneční zátoky. Přihlášky nám chodí každý den, a proto hlásíme, že kapacita tábora je z poloviny naplněna!
Přípravy jsou v plném proudu a my pevně doufáme, že se situace bude obracet k lepšímu!

Vaši Hujeři

9.2.2021 – Tábor 2021
Ahoooj, konečně je to tu!!!

Dáváme Vám k dispozici přihlášku, zdravotní posudek a pravidla pro letošní tábor 2021. Pravidla jsou psaná v souladu s nejnovějšími hygienickými požadavky na letní dětské tábory, které vláda vydala. Dá se ale očekávat, že v průběhu dalších měsíců budou některé požadavky upravovány s vyvíjející situací, a tak se nedá vyloučit, že i naše mnohá opatření se budou měnit. Neberte, prosím, opatření uvedená na konci průvodního dopisu, jako definitivní. O jakékoliv změně Vás budeme informovat v e-mailu, na webových stránkách a na našich facebookových stránkách. Doufáme však, že Vás tato opatření neodradí a vydáte se s námi v létě do Sluneční zátoky.

Opět jsme upustili od klasických papírových přihlášek. Podávat přihlášku bude možné pouze elektronicky, jsou ke stažení zde. Pokud máte možnost, prosíme, naskenujte vyplněnou přihlášku se zdravotním posudkem a pošlete zpět emailem. Jestliže z jakéhokoliv důvodu nemáte tuto možnost, kontaktujte hlavního vedoucího ohledně jiného způsobu doručení. S odesíláním přihlášek neotálejte. Kapacita se každý rok velice rychle plní!

Mějte se krásně. Hujeři

21.12.2020 – Tábor BUDE!
Milí příznivci našeho tábora,

hlásíme se po opravdu dlouhé době. V prosinci proběhla online valná hromada, kde se řešila budoucnost našeho tábora pro další rok. Máme pro Vás dobrou zprávu! Tábor 2021 se bude konat za každých podmínek!!! Jediná nepříjemnost, která nám může překazit plány je, že konání táborů zatrhne vláda. S tím bohužel nemůžeme nic udělat, ale pevně doufáme, že taková situace nenastane. Proto se pomalu začínají rozjíždět přípravy na příští rok. Pro rok 2021 bude hlavní vedoucí Vojta Mirovský – ten už zná hlavasování jako své boty ?
Také můžete vytáhnout své diáře a kalendáře a zapsat si pevný termín tábora. Pojede se od 2. 7. (pátek) do 17. 7. (sobota).
V neposlední řadě bychom Vám všem popřáli poklidné vánoční svátky a do nového roku, který všichni věříme, že bude lepší než ten minulý, hlavně hodně zdraví!
O dalších novinkách Vás budeme informovat ?

Vaši Hujeři

Historie roku 2020

Tábor nebude

Vážení rodiče,

bohužel jsme na včerejší schůzi spolku došli k závěru, že zorganizovat v této situaci tak velký tábor, jako je ten náš, je příliš velké riziko, a proto letos tábor nebude.
Už od vypuknutí koronavirové krize jsme pracovali se všemi různými možnostmi, jak tábor uspořádat. Ve chvíli, kdy vláda oznámila, že letní tábory budou povoleny, vrhli jsme se hned na přípravu. Postupem času jsme ale začali narážet na spousty překážek, ať už náročné v rámci hygieny, financí či proveditelnosti. Každý detail a problém jsme důkladně probrali, a i když jich nebylo málo, podařilo se nám vymyslet podmínky, za kterých jsme byli schopni tábor uspořádat. Podmínky jsme sepsali a odeslali Vám na zvážení. Z Vaší reakce jsme cítili důvěru, pokles dětí byl však znatelný.
Podmínky museli být striktnější nejenom pro Vás a Vaše děti, ale i pro vedoucí, praktikanty a další personál tábora. I v rámci spolku jsme si dali proto hlasování, kdo je ochoten jet na tábor i za těchto podmínek a bohužel přišla negativní odpověď od vícera klíčových členů, které není možné během jednoho měsíce nahradit. Nemějte nám to za zlé, tábor pořádáme ve svém volném čase, bereme si dovolenou a pro některé je například 14denní karanténa bohužel nepřípustná. Spoustu z nás i sdílí domácnost s rodiči, prarodiči atd., které bychom v případě nákazy mohli ohrozit.
Věřte, že jsme hledali cesty, jak tábor uspořádat, a ne tábor zrušit. Čím dál častěji jsme ale docházeli do bodu, ze kterého nebylo jednoduché se dostat stanovením nějaké podmínky. Příliš tomu nepomáhala ani nařízení z vlády, kterých jsme se drželi, ale která byla často zmatečná a na naše dotazy jsme nedostali jasné odpovědi.
Ve finální fázi našeho rozhodování přišlo na řadu opět to nejhlavnější, a to je zdraví. I se všemi opatřeními a omezeními, na které jsme byli připraveni, nemůžeme s určitostí zaručit to, že koronavirus se na táboře nevyskytne a že na něj přijdeme. Jak víte, děti bývají často bezpříznakové. V případě, že by se virus na tábor dostal, nakažená osoba by neměla příznaky a po 14 dnech odjela domů a poté například za prarodiči na chatu, hazardujeme s lidským zdravím, což nemůžeme.
Prosíme, neberte toto rozhodnutí jako náš alibismus. Všichni tábor milujeme a udělali jsme vše proto, abychom si i letos všichni užili dva týdny ve Sluneční zátoce, je to pro nás ale příliš veliká zodpovědnost.
I přesto doufáme, že v nás neztratíte důvěru. Již nyní začínáme plánovat tábor 2021, aby byl po roční pauze ještě lepší než kdy dřív.
Co se týče plateb tábora, vedeme si samozřejmě evidenci těch, co zaplatili. Nemusíte se bát, budeme vracet plnou částku. Peníze by Vám měly přijít na účet do příštího pátku.

Za celý spolek AZ HUJER
Vojta Mirovský

Informační email 21.5.2020

Vážení rodiče,

během dopoledne rozesílal hlavní vedoucí informace ke konání letošního tábora. Pokud Vám email nedorazil, podívejte se do spamu či nevyžádané pošty, popřípadě zavolejte Vojtovi Mirovskému. Prosíme o vyplnění dotazníku, co možná nejdříve, abychom věděli, jak se zařídit. Vyplnění dotazníku bude možné do pondělí.

Doufáme, že se tato nelehká situace vyřeší a na tábor odjedeme.

Mějte se krásně, Hujeři

Informace 27.4.2020

Vážení rodiče,

Nepřicházíme bohužel s žádnou novinkou ohledně konání tábora, stále čekáme na rozhodnutí vlády, zdali budou moci být o prázdninách tábory vůbec pořádané, případně v jakém rozsahu. Vše zatím směřuje k polovině května, kdy by mělo padnout definitivní rozhodnutí. V té době máme nastavené i datum splatnosti tábora, k ní máme jednu prosbu. Pokud jste ještě tábor neplatili, zatím ho, prosíme, neplaťte. Pokud se tábor uskuteční, určitě stanovíme pozdější datum splatnosti.

Vaši Hujeři

Velikonoční přání

Přejeme všem našim příznivcům krásné a pohodové Velikonoce!

Doufáme, že tohle podivné období zvládáte dobře a jste všichni zdraví!

Vaši Hujeři

Coronavirus 13.3.2020

Vážení rodiče,

Rádi bychom Vás jen informovali, že situaci ohledně pandemie coronaviru a omezeními spojené s ní pozorně sledujeme a snažíme se najít takové řešení, aby tábor proběhl normálně a se všemi aktivitami jako každý rok. V tuto chvíli počítáme s táborem, věříme, že se do prázdnin situace uklidní. Při jakékoliv změně Vás budeme neprodleně informovat

Vaši Hujeři

Uzavřené přihlášky pro dívky – 18.2.2020

Naši milí táborníci,

k dnešnímu dni máme plny stav pro holky a 14 volných míst pro kluky. Kdo poslal přihlášku včera, tak má místo jisté. Kdo pošle přihlášky po dnešku, tak bude řazen jako náhradník. Během několika dní můžete očekávat v emailu nástupní list.

Mějte se hezky!

Hujeři

POZOR! 18.2.2020

K dnešnímu dni je 7 volných míst pro holky a 20 míst pro kluky!

Hujeři

Pozor Pozor !! – 13.2.2020

Kapacita tábora je z poloviny zaplněna. Pokud chcete jet s námi do Sluneční zátoky, nenechávejte odeslání přihlášky na poslední chvíli!

Hujeři

10.2.2020

Ahoooj,

konečně je to tu!!! Dáváme vám k dispozici přihlášku, zdravotní posudek a pravidla pro letošní tábor 2020. Pro tento rok jsme upustili od klasických papírových přihlášek. Podávat přihlášku bude možné pouze elektronicky, jsou ke stažení zde. Pokud máte možnost, tak prosíme, naskenujte vyplněnou přihlášku se zdravotním posudkem a pošlete zpět emailem. Jestliže z jakéhokoliv důvodu nemáte tuto možnost, kontaktujte hlavního vedoucího ohledně jiného způsobu doručení. S odesíláním přihlášek neotálejte. Tábor se každý rok naplní rychlostí blesku! Mějte se krásně. Hujeři

Posudek o zdravotní způsobilosti – dle nové vyhlášky 2014

Průvodní dopis a pravidla 2020

Přihláška 2020

Vaši Hujeři

21. 1. 2020

Ahoj táborníci!

Minulé úterý proběhla první letošní schůzka. Juchů!

Termín tábora je pevně daný, tudíž si můžete zapsat do diáře 4.- 18. 7. 2020.

Pomalu se sestavuje tým na novou celotáborovu hru!

Pozor! Máme novinku! Přihlášky se nebudou zasílat poštou, ale všem stálým táborníkům přijde v průběhu února přihláška do emailu. Pro ty, kteří by s námi chtěli jet letos poprvé, tak přihláška a zdravotní posudek budou vyvěšeny na webových stránkách.

Mějte se krásně.

Hujeři

Historie

Tábory v Ledči mají dlouhou historii. Zavzpomínejte s námi na předešlé léta…

rok 2019

1.10.2019

Ahoj!

O víkendu jsme vyrazili na tradiční táborové hodnocení. Tentokrát jsme nejeli do naší Sluneční zátoky, ale vydali jsme se na Šumavu. V sobotu jsme si udělali krásný výlet na Černé a Čertovo jezero. Večer jsme celý tábor zhodnotili, co se povedlo, co se nepovedlo a jak to vylepšit. V neděli jsme si udělali ještě krátký výlet na hrad

Švihov.

Teď už nás čeká jen valná hromada a od ledna začínáme nanovo!

Předběžně si můžete napsat do diářů, že termín tábora bude od soboty 4. do soboty 18. července 2020!!!!

Užívejte podzimu a mějte se krásně!

Vaši Hujeři

14.7.2019

Milí rodiče, příbuzní a kamarádi našeho tábora,

dnes jsme se s písničkami probudili do posledního dne na táboře. Snídani jsme spořádali dost rychle, abychom se všichni mohli vrhnout na dobalení věcí do tašek, úklidu tábora a celkové přípravy na odjezd. Všichni jsme se samozřejmě domů těšili, i když nám bylo trošku líto, že Sluneční zátoku opouštíme. Uteklo to jako voda v Sázavě, kde jsme ještě pár dní předtím jezdili na kajacích.

Autobusy přijely na čas a my se tak mohli vyměnit s druhým turnusem, naskákat dovnitř a vyrazit směr Praha. K Sokolu jsme dorazili před druhou hodinou.

Rád bych za celý spolek AZ HUJER vám všem poděkoval za podporu, kterou od vás dostáváme po celý tábor již několik let. Tato podpora nás žene stále dopředu a my se po krátkém odpočinku vrhneme na přípravu dalšího ročníku.

Za AZ HUJER

Vojta Mirovský

12.7.2019

Ahoj všichni,

Dnes jsme se probudili do deštivého dne a ze stanů se nám tedy příliš nechtělo. Bohužel déšť pokračoval i po snídani, a tak jsme se místo naplánované dopolední štafety přesunuli do jídelny, kde pro nás vedoucí připravili náhradní program v podobě hádání známých písniček z filmů a pohádek.

Po obědě následovalo všemi očekávané vyhlášení celotáborové hry. Po včerejším úspěšném sesbírání všech ingrediencí potřebných k namíchání lektvaru, jsme se dnes přesunuli k samotné přípravě. Poté co jsme měli lektvar hotový, se nám díky promyšlené lsti Petra Majera podařilo Rumburaka přechytračit a podstrčit mu námi připravený lektvar, který ho zbavil kouzelné moci. Pohádková říše tudíž byla úspěšně zachráněna! Vítězným týmem se stalo družstvo Čtyřlístek s nehrající kapitánkou Fifinkou.

Po vyhlášení jsme se odebrali na svačinu a následně jsme si všichni začali pomalu balit, vyklízet stany a uklízet tábor. Teď už máme po večeři, ke které jsme měli pikantní směs s rýží a pomalu se připravujeme na večer, protože je v plánu závěrečná diskotéka, na kterou se už všichni moc těšíme!

Už se nemůžeme dočkat, až se s Vámi všemi zítra opět uvidíme!

Zdraví Nikča a holky z družstva číslo 10

PS: Online stream už nejede :/ museli jsme ho zabalit tak snad zase příští rok.

Odkaz na facebook
Odkaz na instagram
Odkaz na fotky 1. část
Odkaz na fotky 2. část
Odkaz na fotky 3. část
Odkaz na družstva a smíšená družstva

11.7.2019

Ahoj všem ze Sluneční zátoky!

Tábor se nám pomalu chýlí ke konci, tak jsme si dnes užily naše oblíbená zaměstnání, po kterých se nám po puťáku a včerejší službě už docela stýskalo. Hned po snídani jsme se vydaly na vodu, kde jsme pádlovaly na kánoích, kajacích a některé z nás dokonce vyzkoušely paddle boardy. Tropické teploty nás už opustily, tak jsme se tentokrát obešly i bez vodních bitek, ve kterých jsme jinak vždycky excelovaly.

Po svačině jsme se přesunuly na louku, kde jsme si s družstvem 2 zahráli náš poslední táborový softball. Chvíli jsme doufaly, že kluky porazíme, ale nakonec jsme radši družstva namíchali. Skončili jsme o chvilku dříve, abychom stihli brzký oběd, protože odpoledne nás čekala závěrečná část celotáborové hry.

Po skvělém obědě a poledním klidu jsme se vydali na trasu Orienťáku, abychom nasbírali ingredience, potřebné na umíchání lektvaru, kterým zbavíme Rumburaka jeho čarodějné moci, a osvobodíme říši pohádek od toho strašného zmatku, který tu způsobil. Sehnaly jsme dokonce sliny draka, tak to přece musí fungovat!

Tak nám držte palce!

Dobrou noc a už v sobotu ahoj u autobusů

Družstvo číslo 9 a Lucka

10.7.2019

Ahoj všem!

Den začal výbornou snídaní, měli jsme müsli s jogurtem. Po snídani jsme si zahráli soft proti nejstaším holkám. S tímto družstvem jsme hráli už po třetí, bohužel pro nás první zápas, který jsme prohráli. Naštěstí jsme jako další zaměstnání měli ping pong, takže jsme se mohli odreagovat a zapomenout na naší velkou prohru.

K obědu jsme měli bramboračku a výbornou omáčku s knedlíkem. Po poledním klidu následovala hra, na kterou jsme se všichni moc těšili. Šátkovaná! Po vyznačení hracího pole a zopakování si pravidel jsme se pustili do hry. Po hodině hry jsme byli všichni tak uběhaní, že jsme se dohodli, že nejlepší bude, když půjdeme na svačinu.

Jako poslední zaměstnání jsme měli kroniku, po které jsme už konečně mohli na večeři. Ta byla moc dobrá, protože jsme měli těstovinový salát. Byl výborný.

Čekají nás poslední dva dny, které si ještě pořádně užijeme.

Mějte se krásně,

Družstvo číslo 3

8.7 – 9.7.2019

Ahoj všem!

První dva dny nového týdne byly u nás již tradičně ve znamení puťáku. Nejdříve jsme se posilnili perfektním medovým máslem k snídani, abychom nabrali dostatek sil na tu dlouhou cestu s velkým baťohem. Po snídani jsme dobalili spacák a v kuchyni nafasovali jídlo na dva dny. Z tábora jsme vyrazili okolo půl 10 a vzali jsme spolu i holky z družstva číslo 8. K nim se bohužel nemohl připojit jejich vedoucí, ale vzal to za něj hlavas Vojta, takže měly naprosto perfektní náhradu.

Hned za hranicí tábora nás trochu odrovnal první kopec, ale pak už se nám šlapalo celkem příjemně. Došli jsme na Stvořidla, kde jsme si dali první svačinu a trochu si odpočinuli. Odtud jsme pokračovali podél řeky přes Smrčnou a Mrzkovice až do Dolního Města, kde jme se zastavili na zmrzku. Odtud už to byl jenom kousíček do našeho cíle, kterým tentokrát byl lom „Zlatý voči“. Celkem nám cesta zabrala asi 6 hodin klidným tempem.

Po příchodu k lomu jsme si připravili polní kuchyni, tábořiště i „ložnici“ a vrhli jsme se na přípravu več

eře. Většina z nás si dala puťákovou směs rýže s masem, sýrem a kečupem a kdo nechtěl, ten si dal chleba – namazaný, nebo opečený. Opečený chleba byl vlastně tahákem našeho jídelníčku, i když to vedoucí Ivka s Vojtou moc nechápali. Po večeři jsme si na chvilku natáhli záda a když se setmělo, sešli jsme se u ohně, kde jsme si povídali, a hráli Černé historky. Vedoucí byli překvapený, jak nám to šlo. Jsme prostě chytrý, co si budem… Postupně jsme odcházeli do spacáků, ale ti nejvytrvalejší z nás vydrželi u ohně skoro až do půlnoci.

Ráno jsme vstávali podle libosti, ale kolem půl 8 už jsme byli na nohou všichni. Dali jsme si k snídani teplý čaj, polévku a nějaké pečivo. Sbalili jsme všechny věci a uklidili po sobě, abychom zanechali les v takovém stavu, v jakém ho máme rádi. U silnici jsme si dali rande s vedoucím Vencou, kterému jsme do auta dali nějaké věci a vyrazili jsme směrem Světlá nad Sázavou. Naštěstí to byla kratší cesta, než v pondělí, trvalo nám to asi 2 hodinky. Ve Světlé jsme dostali na hodinu rozchod. Vedoucí jsou zvyklí, že si kupujeme sladkosti a další dobroty, ale letos je trochu překvapilo, když jsme se vydali nakupovat do sekáče. Zkrátka nerozumí novým trendům, už jsou asi starý…

Poslední cestu jsme absolvovali vlakem, do 2 vagonů se nás nacpalo kolem stovky dětí a 15 vedoucích, ale jeli jsme jenom 4 stanice, tak se to dalo zvládnout bez větších problémů. V táboře jsme okamžitě naběhli do sprchy a až do nástupu jsme opět relaxovali. K večeři jsme si dali kaši s párkem a když jsme dojedli, museli jsme s družstvem číslo 2 připravit jídelnu, protože je dneska DISKOTÉKA!!!! Sice jenom krátká, protože vedoucí chtějí, abychom se po puťáku pořádně vyspali, ale my si teda vůbec nepřipadáme unavený.

Tak my jdeme honem tančit, mějte se krásně!!!!

Maky, Bebe, Terka, Terka, Eliška, Ella, Anička, Anička, Maruška, Petra, Natka, Vanessa a vedoucí Venca

Gabík, David, Honza, Dan, Miky, Vojta, Vojta, Vincent, Kuba, Lukáš, Jarda, Jáchym a vedoucí Ivka

P.S. od vedoucích: V rámci puťáku jsme se naučili spoustu nových věcí. Například jak flexit, chytat mood, nasávat vibe a kdy včas leavnout. Je radost pracovat s dětmi! 🙂

PPS: Máme taky video z dronu -> tady ho najdete

7.7.2019

Zdravíme ze Sluneční zátoky,

den pro nás nejmenší začal již v nočních hodinách, a sice když jsme se vydali do Pohádkového lesa. Tam na nás čekala Ježibaba z Perníkové chaloupky spolu s Jeníčkem a Mařenkou, Krakonoš, Popelka nebo třeba Shrek. A taky samotný Harry Potter. Po zhlédnutí všech pohádek jsme se vrátili zpět do postelí a zase upadli do ničím nerušeného spánku.

Ráno nás písničky probudily o něco později, protože nám vedoucí, právě kvůli nočnímu dobrodružství, dopřáli o něco více spánku. Nicméně tradiční nedělní kakao nám neuteklo. Po snídani na nás čekala další klání v rámci letní olympiády. Tentokrát se jednalo o novinku v podobě silového víceboje. Opět jsme se rozdělili do kategorií, ve kterých jsme soupeřili i předešlý den a v nich se utkali o vítězství. Silový víceboj se skládal z několika disciplín. Patřily do něj dřepy, Jacíkův test (ten nám dal obzvlášť zabrat), skákání přes švihadlo, kliky, sklapovačky a spoustu dalších pěkných cvičení. Vše jsme stihli během dopoledne a mohli jsme se tak plně soustředit na další souboj, a sice s buchtičkami se šodo. Ten jsme všichni zvládli na výbornou.

Na konci poledního klidu nás vyrušila znělka celotáborové hry, což znamenalo jediné – další bitvu smíšených družstev. Dnešní hra prověřila naše mozkové závity a trochu i těch fyzických sil. Na šesti stanovištích jsme museli v co nejrychlejším čase vyřešit různé šifry a rébusy. Dařilo se všem, ovšem družstvu z Perníkové chaloupky ze všech nejlépe.

Po dalším náročném dni jsme si s radostí dopřáli pořádnou nálož zapečených těstovin. Za chvilku ještě dostaneme poslední medaile z olympiády, slavnostně celou olympiádu ukončíme a pak už hurá do postelí. Musíme nabrat spoustu sil, čeká nás totiž zítra puťák!

Tak ahooj a zase brzy

Kristýna a kluci z 6. družstva + Kuba a kluci ze 7. družstva

6.7.2019

„Gonna fly now“, to byla píseň, která odstartovala dnešní budíček a jak již naznačilo včerejší zahájení Olympijských her, měla to být píseň motivační. Následující „We will rock you“ a „Když nemůžeš, přidej víc“ už ani nepotřebují komentář. Bylo to opravdu tak. Čekala nás atletická soupeření pod vlající vlajkou s pěti kruhy. Po snídani proběhla na hřišti hromadná rozcvička na písně „Poupata“ a „I like to move it“ a po ní rozřazení do věkových kategorií. Během dne jsme soupeřili ve skoku dalekém, ve sprintu, v hodu do dálky, trojskoku a ve skoku vysokém. Výkony byly místy překvapující a došlo i na překonání několika ledečských rekordů, které garant OH Kuba K. za posledních pár let eviduje. V odpoledních hodinách proběhl ještě závod v biatlonu. Navezli jsme sníh, rozdali běžky a flinty a mohlo se začít. Cože? V tomhle vedru? Noooooo, tak úplně takhle to teda nebylo. Ale ledečský biatlon proběhl. Místo běžek jsme nasadili běžecké boty a místo sportovních pušek jsme využili jen naše ruce a připravené tenisáky, kterými jsme házeli na cíl v půlce trasy. Kdo minul, měl trestné malé kolečko navíc. Výkony byly opět uctyhodné. Před večeří proběhlo vyhlášení výsledků a táborem se potom nesl zvuk šustění diplomů a cinkání medailí. Teď už si užíváme zaslouženého osobního volna. A myslíte, že na odpočinek? Ale néééé. V táboře se sportuje pořád, co to jde.

Všechny zdraví Filip a družstvo č. 5

5.7.2019

Ahoj všichni!

Dnešní den jsme všichni začali se speciální snídaní. Dostali jsme čokoládové kuličky s mlékem a moc nám to chutnalo!

Dopoledne jsme si zahrály volejbal a pak badminton na louce. Zbyl nám pak ještě čas na hru „kanjam“, kterou jsme si hodně oblíbily.

Oběd byl opět výborný! Pochutnali jsme si na vývaru s nudličkami a rajské omáčce s knedlíky.

Odpoledne se konala celotáborová hra na řece. Ve smíšených družstvech jsme se vydali hledat úkryt Děda Vševěda, který nám může pomoci v boji proti zlému čaroději. Rozdělili jsme se na kánoj, paddleboard, kajak a pramici a co nejdříve jsme museli splnit dané úkoly. Hru jsme si pořádně užili!

K večeři nám naše skvělé kuchařky uvařily vepřové na pepři s brambory. Bylo to výborné. J

Dnes nás ještě čeká zahájení zítřejší velkolepé olympiády. Moc se na ní těšíme.

Dobrou noc!

Pája a holky z družstva č.11 !

4.7. 2019

Nazdárek všem!

Probudili jsme se opět do krásného slunečného rána. Nejprve jsme si protáhli tělíčka na rozcvičce a pak se vydali na snídani. Čerstvá houstička s pomazánkou není nikdy k zahození. Po ranní hygieně jsme si společně, my holky ze 14. a 15. družstva, zahrály turnaj v pálkované, všechny zápasy byly vyrovnané. Ke sváče jsme měly nektarinku a pak hurá na další zaměstnání. Holky si zkusily jízdu v kajaku, většina z nich poprvé, přesto se s tím všechny vypořádaly na výbornou. Vykoupaly jsme se i v bazéně, voda nás příjemně osvěžila. Poslední zaměstnání jsme strávily v lese stavěním domečků pro skřítky.

Už budeme muset končit, protože nás večer čeká diskotéka a musíme se stačit načančat.

Takže pac a pusu,

holky ze 14. a 15. družstva

3.7. 2019

Zdar nazdar ze Sluneční zátoky,

dnešek začal pro většinu tábora opravdu brzy, proběhla totiž velmi oblíbená noční celotáborová hra. Cílem bylo získat všemocný prsten. Akce byla ovšem neúspěšná z důvodu neohlášené dovolené jeho vlastníka – Fantomase, který si drahocenný šperk vzal s sebou. Noční výprava byla velmi děsivá a plná nástrah, které však naši chrabří hrdinové přešli bez větších obtíží. Po příchodu se záchranáři říše pohádek znovu uložili ke spánku, aby získali potřebnou sílu na další den.

Program pro družstvo číslo 2 začal skokem do výšky, ve kterém se ukázalo, že efektivnější než tradiční flop, je pro některé členy našeho družstva salto. Myty tímto způsobem zvládl překonat neuvěřitelných 160 cm. Bohužel se odrážel z obou nohou, a proto jsou vítězi Kovy s Pájou, kteří stačili na úctyhodných 140 cm.

Po sváče nás čekal badminton na louce. Co si budem, máme tu i zábavnější aktivity, navíc, když fouká a míček si dělá co chce. Takže jsme se rozhodli vyhledat zábavu u spřáteleného družstva číslo devět, se kterým jsme si zahráli šátkovanou a o zábavu bylo postaráno. Bavili se i vedoucí, kteří zavedli embargo na veškeré vulgarismy pod pohrůžkou trestu deseti kliků. Pár dětí si během dneška odmakalo pravděpodobně víc, než někteří za celý život.

Během poledního klidu jsme načerpali síly a šli jsme na všemi milovaný soft, který s námi hrály opět slečny z devítky. Byl to vyrovnaný boj do chvíle, kdy se týmu s pánským obsazením: Miki, Strny, Vojtíšek, Luka, Adam a Mitty podařilo 8x došlápnout na domácí metu během jedné směny. Vítězům gratulujeme. Poslední dnešní aktivita byla diskgolf, který jsme spojili s krátkým výletem. První hru vyhráli Strny, Mory a Miki. V této hře se podařilo Albertovi hodit fresbee tak skvěle, že už ho asi nikdy neuvidíme. (To fresbee samozřejmě). Druhou hru ovládal Titi, ovšem kvůli dalšímu šikovnému hodu (tentokrát od Lukyho) se své dokonalé hry vzdal a šel nebohému Lukýnkovi pomoci. Ani s vypětím všech sil celého družstva jsme disk nenašli a tábor je o dvě frisbeečka chudší.

Po večeři si to rozdali nejstarší chlapci s elitním týmem vedoucích, tentokráte v softbale. Zápas to byl věru zajímavý, který nakonec zvítězili překvapivě outsideři, nejstarší chlapci. Nutno dodat, že se vedoucí báli o emoční stabilitu jedničky, a tak nehráli úplně naplno.

Za tým č.2 Titi, Kovy, Luky, Strny, Miki, Maty, Mitty, Mory, Albi, Máca, Míša, Pája, Péťa, Šťépa a Simon.

2.7. 2019

Čauky mňauky!

Od rána jsme díky nadupanému budíčku ve skvělé náladě, sice bylo trochu chladno, ale po vlně veder, která nás zasáhla, jsme to všichni brali jako super osvěžení.

Sportování jsme, my holky ze třináctky, začaly Kanjamem a badmintonem, všem nám to šlo krásně, to byste koukali! Na svačině jsme doplnily energii ovocem a vydaly se na druhé zaměstnání – kajaky. Kvůli včerejšímu dešti byl silný proud, tak to bylo trochu náročnější, ale my jsme holky šikovný a tak jsme to zvládly. J

K obědu bylo knedlo-vepřo-zelo (mňam!) a pak nás čekal polední klid, který byl spojený s prodejem sladkostí, známek a pohledů.

Odpolední program jsme zahájily stolním tenisem, ale teplé počasí nás nakonec zahnalo do bazénu. Po vanilkovém pudinku k svačině jsme si vyzkoušely tři atletické disciplíny (sprint, skok do dálky a hod), které se nám budou hodit na olympiádu.

Před nástupem jsme se vydaly do pohádkové říše a zjistily, že pohádky nám kazí čaroděj Rumburak. Představte si, co se stalo, princ Honza okradl Šípkovou Růženku, místo toho aby ji zachránil. S tím se musí něco udělat! Ale dnes už bohužel nemáme čas, protože se schyluje k fotbalovému utkání mezi vedoucími a nejstaršími kluky, musíme běžet a pořádně fandit! J

P.S. nebojte, nebyly jsme bez večeře, bylo kuře na paprice (zase mňam!)

Pac a pusu bez rámusu posílají

Kája s Léňou a holky z družstva č. 13

1.7. 2019

Milá maminko, milý tatínku, milá babičko, milý dědečku a ostatní příznivci našeho tábora,

opět se vám hlásíme ze Sluneční zátoky. Dnešní den byl ve znamení sluníčka a velké buřiny. Po rozcvičce jsme se vrhly na chleba s paštikou. Hned po snídani jsme se konečně dozvěděly, o čem celotáborová hra je. Někdo v říši pohádek kazí jednotlivé pohádky.

Po scénce jsme se vydaly hrát RINGO. Některé z nás jsou na táboře poprvé, a proto jsme se musely naučit pravidla, ale i přesto nám to moc šlo.

Na hřišti bylo obrovské horko a tak jsme se nechaly kropit hadicí, abychom se zchladily. Po Ringu na nás čekala nektarinka, která nás příjemně ochladila a pak jsme si vyzkoušely paddleboardy a byly jsme se vykoupat v Sázavě. Následoval oběd. K obědu jsme měly obalovanou rybu s kaší, na které jsme si pochutnaly.

O poledním klidu přišla bouřka, hromy bily, blesky blýskaly a my se trochu bály. Ale protože jsme statečné, vše jsme překonaly a nad strachem se poté zasmály.

Hned po poledňáku nás všechny rozdělili do smíšených družstev a následně jsme měli první celotáborovou hru, miniorienťák. Museli jsme zjistit, kdo pohádky kazí, a dostali jsme spoustu zapeklitých úkolů.

Večeři jsme měly v podobě rozlítaného ptáčka s rýží, byla to mňamka. Po jídle začalo znovu pršet a my si nemohly půjčit sporty ve sporťáku, tak nás to trochu mrzelo, ale nenechaly jsme si zkazit náladu a zahrály si karty.

Pac a pusu holky z dvanáctky a Bára.

30.6. 2019

Zdravíme všechny příznivce našeho tábora ze Sluneční zátoky.

Dnes jsme se probudili do velice horkého a slunného dne. V duchu neděle jsme vynechali rozcvičku a po přivítání nového dne jsme vyrazili na snídani.

Kakajíčko s vánočkou nás příjemně naladilo a mohli jsme se vydat za sportem a zábavou.

Jako první kluci byli střílet, takže pozor pozor! Šlo jim to od ruky. Jediný terč nezůstal prázdný.

Po svačině jsme se vrhli na lehkou atletiku. Běh, skok, hod, vše jsme postupně procvičili a podali jsme myslím slušné výkony. Avšak ani jsme se nenadáli a zazněl táborem zvuk zvonu, který nám signalizoval, že oběd je již hotov.

Kuchyně nám dnes k obědu přichystala nudličkovou polévku a svíčkovou s knedlíkem. Olizovali jsme se až za ušima.

Po poledním klidu jsme vyrazili na louku za táborem, abychom se utkali se staršími kluky v softbalu. Hra vypadala dobře, bohužel jsme podlehli. Avšak nezkazilo nám to náladu a šli jsme na vytouženou vodu. Kluci se seznámili s kánoemi velice rychle a následně jsme dali velice osvěžující koupačku v řece.

Teď již máme po večeři. Těstoviny na italský způsob přišli vhod v tomto horkém počasí.

A teď již všichni spěcháme na seznamovací diskotéku.

Máme se tu báječně. Zdraví Honza a družstvo č.4.

Odkaz na facebook
Odkaz na instagram
Odkaz na fotky

Ahoj

29.6. 2019

Milí rodiče, kamarádi, babičky a dědečkové, i další příbuzní,

omlouváme se za dnešní výpadek webu. Stránku jsme znovu nahodili a od nynějška by měla fungovat.

Do tábora jsme dorazili s malinkým zpožděním díky uzavření silnice u Ledče nad Sázavou. Páni řidiči ale vše bravurně vyřešili a my tak dorazili do tábora a začali se rychle zabydlovat. Hned po vybalení věcí jsme stihli rychlý oběd v podobě frankfurtské polévky a poté nastal polední klid. Ten se využil dovybalováním věcí nebo třeba rychlou partií karet.

Zvuk zvonu oznámil konec poledního klidu a družstva se vydala poznávat okolí tábora, kde se všichni dozvěděli základní pravidla, prošli si okolní lesy a seznámili se s hranicemi tábora.

Po návratu jsme se na chvíli schovali ve stínu a poté proběhl první letošní nástup a následná večeře. Hned jak jsme byli s večeří hotovi, otevřel se sportovní sklad a všichni tak mohli využít různých sportovních náčiní. Čas utekl jako voda a všichni se po večerní hygieně odebrali do svých komnat, natěšení na zítřek.

Odkaz na facebook: https://www.facebook.com/taborvledci/
Odkaz na instagram: https://www.instagram.com/taborvledci/?hl=cs
Odkaz na fotky: https://taborvledci.rajce.idnes.cz/Ledec_2019

Za všechny Hujery a účastníky tábora

Vojta

PS: Pro letošní rok pro vás máme připravené ještě malé překvapení, celý den pro vás budeme vysílat živě z našich sportovišť. Odkaz najdete zde.

28.6. 2019

Pozor, pozor!

Poslední informace před zítřkem. Odjezd je v 9 hodin od Sokola Královské Vinohrady, Polská 1, Praha 2. Na místo se, prosím, všichni dostavte nejpozději 20 minut před odjezdem, tedy v 8:40. Snažte se prosím zaparkovat někde v okolních ulicích, nejlépe Polská, a nevjíždět přímo do areálu Sokola, abychom autobusům umožnili bezproblémový průjezd. Nezapomeňte prosím bezinfekčnost, kartičku pojištěnce a očkovací průkaz.

Moc se na Vás těšíme!!!

Hujeři

30.4. 2019

Ahoj táborníci!

O víkendu jsme byli ve Sluneční zátoce a probudili jsme tábor ze zimního spánku. Uklízeli jsme budovou, umývárny, zametli jsme střechu od jehličí, natírali jsme ochoz a uklízeli nepořádek. Teď se tábor blyští novotou….ostatně můžete posoudit sami.

Mějte se krásně a užívejte jara.

Hujeři

4.4. 2019

Ahoj všichni,

hlásíme, že kapacita tábora je OBSAZENA! Náhradníků máme také hodně, a proto už nebudeme přijímat žádné další přihlášky.

Na konci dubna nás čeká brigáda ve Sluneční zátoce. Můžete se těšit na další zpravodajství 🙂

Užívejte jara!

Hujeři

6.3. 2019

Ahoj všichni,

kapacita tábora je NAPLNĚNA pro holky a zbývá posledních pár míst pro kluky! Je to neuvěřitelné! Letos jste trhli rekord z roku 2011!!!! Další přihlášky už budou řazeny jako náhradníci.

Mějte se hezky 🙂

Hujeři

24.2. 2019

Pozor! Pozor! Hlášení ledečského rozhlasu!

Kapacita tábora se rychle plní. K dnešnímu dni máme přihlášeno 90 táborníků. Proto s odesláním neotálejte.

Konec hlášení.

Hujeři

23.1. 2019

Ahoj táborníci!

Přípravy tábora jsou v plném proudu a vy se můžete těšit na přihlášky, které Vám přijdou do schránek na konci ledna! Takže se nemusíte bát, že jsme zapomněli.

Přejeme Vám úspěšné zakončení pololetí a užijte si jarní prázdniny!

Hujeři

30.12. 2018

Ahoj všem,

Silvestr a oslavy vstupu do Nového roku se rychle blíží, proto mi dovolte Vám všem popřát vše nejlepší do roku 2019. Doufám i v to, že jste v klidu prožili Vánoční svátky a stejně jako my se těšíte na nové zážitky a dobrodružství, které nám přinese i tábor Ledeč 2019, na němž již poctivě pracujeme.

Ještě jednou, vše nejlepší do Nového roku!

Za všechny Hujery

Vojta, hlavní vedoucí

27.11. 2018

Hola hou,

hlásíme se po delší době. Minulý týden proběhla valná hromada, kde byl zvolený nový hlavní vedoucí a hospodář…chvíle napětí… tadááá a novým hlavním vedoucím je Vojta Mirovský a hospodářem se stal staronový Milan Ševčík. Co na to říkáte? My jsme nadmíru spokojení. Také proběhl výběr fotek, takže jsme si připomněli letní radovánky a během ledna se na ně můžete také podívat.

Počátkem nového roku začnou pravidelné schůzky a příprava na nový tábor 2019.

Mějte se hezky!

Vaši Hujeři

Historie

Tábory v Ledči mají dlouhou historii. Zavzpomínejte s námi na předešlé léta…

Historie roku 2018

27.11. 2018

Hola hou,

Počátkem nového roku začnou pravidelné schůzky a příprava na nový tábor 2019.

Mějte se hezky!

Vaši Hujeři

8.10. 2018

Ahoj všem,

o víkendu jsme navštívili, naposledy v tomto roce, Sluneční zátoku, abychom zhodnotili tábor 2018. V sobotu dopoledne jsme vyndali molo z vody (někdo z nás musel i okusit Sázavu). Zašli jsme na výlet na Stvořidla a na houby…pak, že nerostou. Počasí nám opravdu přálo a občas jsme se cítili, jako kdyby byly prázdniny. V sobotu večer jsme vše probrali, co se povedlo/nepovedlo a co do příštích let vylepšit.

Teď už se můžeme těšit na tábor 2019!

Mějte se krásně a užívejte babí léto.

Vaši Hujeři

18.7. 2018

Ahoj,

tak jak se vám stýská po táboře? Nám moc! Tábor utekl jako voda a nám nezbývá nic jiného než počkat na další rok. Příští víkend nás ještě čeká bourání tábora a v září hodnocení, tím bude celá kapitola Ledeč 2018 uzavřená.

Kdyby jste měli cokoliv na srdci, ať už chválu, nebo se vám něco nelíbilo, budeme moc rádi, když nám to napíšete. Jsme rádi za každou zpětnou vazbu.

Tím je to od nás vše, doufáme že si děti užily tábor tak parádně jako my a příští rok se uvidíme znovu.

Už teď se na vás těšíme,

Hujeři

13.7. 2018

Ahoj všem,

dneska ráno jsme se probudili do posledního celého dne na táboře. Samozřejmě, že to je smutné, ale ani to nás neodradilo od toho, abychom si doběhli pro výbornou snídani a pak se šli utkat ve štafetovém běhu, kde jsme závodili společně s našimi kamarády ze smíšených týmů. Všechny souboje byly těsné, ale dnes vyšlo vítězně družstvo Kesmeron. Ve volných chvílích jsme se začali všichni připravovat na balení našich věcí. Bylo to nadlouho…

Věnovali jsme se tomu i o poledním klidu, ze kterého nás ale vyrušil nám už známý signál a my se seběhli u ohniště, abychom se dozvěděli výsledky včerejší hry ze záhadné planety Aternum a nakonec i výsledky celé celotáborové hry! Nejlépe si vedlo družstvo Zagantu, rozdíl ale byl minimální. Předtím nás navštívil zdroj záhadného signálu, byli to nakonec přátelští mimozemšťané, kteří přišli v míru vyměnit své vědomosti a schopnosti za naše. Tím jsme se dostali na závěr našeho putování. Bylo to náročné, ale s dobrým koncem, a to je nejdůležitější!

Po dobalení zbytku věcí do kufru jsme se sešli společně na posledním nástupu, kde jsme viděli i poslední KNPV od družstev 1 a 4. A potom nám hlavní vedoucí oznámila, že večer bude rozlučková diskotéka! Takže teď honem na večeři a upravit se, ať jsme fešáci. Musíme si přece ten poslední večer pořádně užit žejo.

Vojta a všichni kluci z družstva č.6

12.7. 2018

Ahoj,

dneska jsme všichni vstávali s myšlenkou, že nás čekají poslední společné sporty s družstvy. Nejdříve nás ale čekala snídaně, kdy jsme měli rohlík a velmi oblíbené medové máslo. Já a holky z 8. družstva jsme měli první zaměstnání volejbal. Po rychlém zhlédnutí sportů, které všechny čekaly druhé zaměstnání, jsme zjistili, že je volné hřiště i dál, tak se holky demokraticky rozhodly, že si dají pořádnou nálož volejbalu celé dopoledne. Ze začátku jsme se věnovali nácvikům přihrávek, pak podání a nakonec smeče. Musím uznat, že se holky za těch pár dní velmi zlepšily. V druhé části jsme si dali 3 setový napínavý zápas.

Pak nás čekal oběd, kuřecí vývar byl velmi dobrý, čistě domácí. Jako hlavní chod jsme měli vepřové maso s bramborem a zeleninou. Po chvíli odpočinku, který byl dneska zkrácený, nás čekal poslední finální úkol našeho putování za ověřením signálu na bludné planetě Aternum. Vyrazili jsme na vlak a jeli dvě zastávky na zastávku Smrčná. Hned jsme tušili, že letošní orientační běh bude patřit k tomu nejnáročnějšímu, co jsme na táboře měli. Dohromady to bylo kolem 10 km, dokonce s broděním a jedním převozem lodí. Všichni se nakonec úspěšně vrátili do tábora, i když některé skupiny už se značným zpožděním.

Hned po večeři, ke které bylo rizoto, jsem vyhlásil zápas mezi námi a nejstaršími kluky. Zápas byl velmi napínavý a nakonec skončil 6:2 pro vedoucí. Po oslavě vítězství, jsme zhlédli KNPV nejmenších kluků a družstva číslo 13. Obě vystoupení byla více než povedená a všem doslova vyrazila dech. Teď už jsme po večerce a se smutnou myšlenkou následujícího posledního dne tábora jdeme spát.

Mějte se, Vašek a holky z 8. družstva

11.7. 2018

Ahoj,

Středa pro nás začala netradičně. Měly jsme totiž službu už od úterního večera. Střídaly jsme se u hlídek tábora, hrály spoustu karetních her, připravovaly jídelnu na snídani i oběd a staraly se o to, aby tábor byl v pěkném stavu celý den.

K obědu jsme si pochutnali na vepřovém na česneku se skvělými bramborovými knedlíky, díky kterým jsme měly spoustu energie na druhou půlku dne.

Po poledním klidu začala další část celotáborové hry. Tentokrát se konala na Sázavě. Snažili jsme se odstranit rušení signálů, které se k nám dostávaly od neznámé civilizace. Pádlovali jsme, co nám síly stačily a nakonec se nám podařilo získat jasný signál. Byla to sice fuška, ale stálo to za to.

Nakonec jsme si ještě zkusili zahrát Pub kvíz ve smíšených družstvech, kde jsme ukázali všechny znalosti, co jsme jen v sobě našli.

U večeře nás příjemně překvapili těstovinovým salátem se zeleninou a kuřecím masem, po kterém se jenom zaprášilo.

Předaly jsme službu dalšímu družstvu a začaly se chystat na večerní diskotéku. Tancovaly jsme na všechny možné písničky a při ploužácích pomrkávaly na kluky. Nakonec jsme padly do postele a bylo nám jen trochu smutno, že už se tábor chýlí ke konci.

Družstvo 9 a Lucka

9.7. – 10.7. 2018

Ahoj všichni,

V pondělí ráno nás čekal již tradičně puťák. My holky z 12 jsme si po snídani zabalily a vyrazily na vlak, kterým jsme se svezly do Mrzkovic. Odtud jsme se pak vydaly na lomy, kde jsme se měly potkat s družstvy č. 4 a 11. Cestu nám vedoucí naplánovali přes Lipnici nad Sázavou, kde jsme si udělaly společnou fotku před hradem, osvěžily se zmrzkou a nakoupily nějaké dobrůtky na večer. Odpoledne jsme dorazily k lomu, kde jsme se setkali s holkama a klukama z 11 a 4 a společně připravili plachty pro případ, že by v noci náhodou pršelo (a dobře jsme udělali!). Potom jsme začali připravovat večeři na ohni – rýži s masem, kečupem a sýrem. Moc nám to všem chutnalo a vedoucí museli uvařit ještě další dvě várky, protože jsme si všichni chtěli přidat. Po véče jsme si všichni ještě chvíli poseděli u ohně a vyprávěli si strašidelné historky a pak už jsme se odebrali na kutě, abychom načerpali dostatek sil na druhý den. Ráno jsme se opět oddělily od zbylých dvou družstev, sbalily si, uklidily po sobě les a vyrazily směr Světlá nad Sázavou, kde jsme dostaly slíbený rozchod, na který jsme se všechny už několik dní těšily. Nakoupily jsme si sladkosti i suvenýry a vydaly se s úsměvem zpátky do tábora.

Teď už spokojeně baštíme večeři a těšíme se na zasloužený odpočinek po náročných dvou dnech.

Posíláme pozdrav a už se na Vás moc těšíme!

Niki, Bára a holky z 12 – Terka, Liduška, Eve, Lucka, Míša, Áďa, Andy, Stella, Sofi, Emča, Marťa, Kamča

Zdravíme všechny ze Sluneční zátoky, kterou jsme pro včerejší noc vyměnili za krásnou přírodu v okolí Lipnice nad Sázavou. My, jakožto nejmenší a zároveň nejlepší družstva, jsme z tábora vyrazili jako poslední, protože jsme věděli, že vše stihneme i tak. Vláčkem jsme se přiblížili až do zastávky Mrzkovice, odkud jsme se vydali na náš téměř sedmikilometrový pochod. Taková túra může být pěkně náročná, proto jsme se rozhodli, že si ji zpestříme zpěvem. Během naší cesty jsme si hodili takové tématické pecky jako Tři čuníci, Když nemůžeš, tak přidej, Cesta z města a spoustu dalších. K lomu, kterému se říká Ucho, a který byl zároveň naším útočištěm pro uplynulou noc, jsme dorazili přibližně v půl páté, což je skvělý výkon. Jako první jsme se rozhodli postarat se o naše žaludky. Děti se rozutekly do lesa pro dřevo, slečny vedoucí (Terka a Zuzka) a praktikantky (Terka a Péťa) se pustily do přípravy ingrediencí do puťákové speciality (bohužel, recept v plném znění nemůžeme z důvodů autorských práv uvést) a kluci – Titi s Vojtou zpracovávali sesbírané dřevo do spalitelné formy. Díky perfektní organizaci jsme měli velmi brzo rýži v kotlíku nad ohněm a nezbývalo než čekat. Takové čekání na jídlo může být pěkně zdlouhavé, tak Vojta přišel se super hrou, ve které je cílem postavit, co nejvyšší věž z čehokoliv, co se dá najít v lese. Během této kratochvíle nám zavolal Milan, že si můžeme vyzvednout stany, spacáky, karimatky a barely, které se těm nejlepším družstvům vozí autem. Za to, že jsme slečnám vedoucím a slečnám praktikantkám donesli jejich spací potřeby, se nám odvděčily vynikající večeří. Stavění stanů probíhalo v poklidu, i když někteří chlapci z našeho oddílu byli živější než obvykle. Závěrem večera se stalo táborákové zpívání doprovázené kytarou, na kterou se střídali Vojta nebo Milan. Přibližně v deset hodin jsme šli spát. Dnes nás čekala opět přibližně sedmikilometrová cesta, kterou jsme stihli až překvapivě rychle. Do Světlé nad Sázavou jsme dorazili hodinu před odjezdem vlaku, takže dětičky měly spoustu času na nakoupení si ovoce, zeleniny, zdravých tyčinek a minerálních vod, které tak zbožňují. Návrat do tábora se odehrával v duchu: „hurá sprcha“, „hurá postel“ „hurá pošta“ nebo „hurá záchod“.

Ve zkratce nám dvoudenní výlet vyšel na výbornou, moc jsme si ho užili, ale jsme rádi, že jsme zpátky v naší milované Sluneční zátoce.

Za družstvo číslo 7 (Jáša, Filip, Lukáš, Šíma, Vilda, Jenda, Váša, Kubík a Titi), hezké poslední dny, předtím, než se vám vrátí vaše ratolesti. Tak ahoj

8.7.2018

Milá maminko, milý tatínku…zkrátka všichni, co čtete náš deník,

dnes v noci všechny, kteří spí v pokojíčku, probudili vedoucí s tím, že bude pohádkový les. Teple jsme se oblékli, vzali si baterku na cestu a vyrazili jsme. Všechny pohádky jsme poznali a dostali jsme i sladkou odměnu!!! Poté jsme ulehli do svých postýlek a nechali si zdát o třech čunících nebo třeba o Šípkové Růžence. Spalo se nám moc hezky.

Ráno nás, holky z patnáctky, probudila až naše vedoucí Zuzka, protože jsme spaly tak tvrdě, že nás neprobudily písničky, které se rozléhaly táborem. Jak už to tak bývá, v neděli se nic nedělá, a proto jsme nemusely na rozcvičku. K snídani nás čekalo oblíbené kakao a vánočka s máslem. Na programu dne jsme měly pramice. Maminko a tatínku, už jsme se všechny naučily pádlovat tak skvěle, že jsme zvládly jet i proti proudu řeky!!! Po svačině jsme vyrazily na louku, kde jsme si házely vesmírným frisbeem. K obědu nás čekala rajská omáčka s těstovinami. Byla to děsná dobrota. Osobní klid jsme strávily na pokoji psaním pohledu a dopisů, takže se můžete těšit, že Vám brzy nějaký ten pohled přijde. Odpoledne jsme se utkaly s holkami ze čtrnáctky v přehazované, ale bylo nám děsné horko, tak jsme si po chvilce skočily do bazénu a pořádně se vyblbly. Jako poslední zaměstnání jsme měly střelbu. Musíme se pochlubit, zvládly jsme všechny trefit terčík. Poslední zaměstnání bylo o něco kratší, protože nás čekalo vyhlášení olympijského klání ve všech možných sportech.

Na nástupu jsme se dozvěděli, že patnáctka a sedmička, což jsou kluci, má službu. Poctivě jsme utřeli po večeři všechny stoly, vynesly odpadky, zametly chodbu a hlavně, mami, hlídali jsme na bráně!!! To bylo dobrodrůžo. V neposlední řadě jsme si všichni stihli zabalit věci na puťák, který nás v nadcházejících dvou dnech čeká. Teď už ležíme ve svých postýlkách a jsme zvědaví, co nás bude ještě čekat.

Dobrou noc všem!

Zuzka a holky z patnáctky – Bětka, Kiki, Týnka, Sofinka, Terka, Claudinka, Viki a Eliška

7.7.2018

Ahoooj,

Včerejší den se nesl ve znamení olympijských her. Celý den jsme jako o život soutěžili o cenné kovy. K vidění bylo spousta kvalitních výkonů.

Dopoledne proběhly atletické disciplíny jako běh na 60m, skok daleký, hod krikeťákem (v případě nejstarších pak vrh koulí), skok vysoký a trojskok. Po skvělém kuřecím řízku s bramborovou kaší na nás čekala novinka v odpoledním olympijském programu, a to sice v podobě biatlonu. Závod se skládal z přespolního běhu, který měl v každé kategorii jinou délku, a střelby. Ta probíhala pod dozorem rozhodčích na louce, kde bylo naším úkolem trefit tenisovým míčkem koš na kanjam. Každý měl tři rány a každá rána vedle znamenala trestné kolečko. Na závěr olympijského dne jsme si ještě střihli boje v přetahování lanem. Našli jsme v sobě zbytky sil a svému soupeři pak nikdy nedali nic zadarmo. Celou soutěž opanoval tým z planety Vaurus. Po šunkoflecích se nám konečně dostalo zaslouženého odpočinku. Někteří ho strávili koukáním na nesmírně kvalitní fotbalové utkání vedoucích proti vedoucím doplněné o pár nejstarších kluků. Ti vůbec nezaostávali, naopak vedoucím občas pěkně zatápěli. Další z nás pak dali přednost odpočinku ve stanech a na pokojích. Některé však sportovní duch neopustil opravdu celý den a rozhodli se aktivně sportovat až do poslední možné chvilky.

Po třech písničkách signalizujících večerku už jsme ulehli k ničím nerušenému spánku. To však neplatilo pro ty nejmenší z nás, na které ještě v noci čekalo překvapení. O tom už ale zas příště.

Posíláme pozdravy a doufáme, že se všichni máte stejně krásně jako my.

Kristýna a holky z 11.družstva

6.7.2018

Ahoj rodino a kamarádi.

Dnes jsme se probudili do krásného dne, kdy již vlála olympijská vlajka nad naší hlavou. Protože ve čtvrtek večer před večerkou byly zahájeny olympijské hry. Dopoledne než jsme začali soutěžit, jsme měli dvě zaměstnání. Začali jsme zapsáním se do táborové historie, jelikož jsme měli kroniku. Za takové dílo by se určitě nestyděl ani Vincent van Gogh. Další zaměstnání jsme měli kanjam. Tréninkový turnaj, ve kterém vyhrál Max s Péťou, nás připravil na olympiádu.

Další překvapení nás čekalo na obědě. Naše skvělé kuchařky si pro naše hladové žaludky připravily přes 600 vdolků. Nacpaný jsme odpočívali o poledním klidu, po kterém nás čekala celotáborová hra a první disciplíny z olympiády. První polovina týmů bojovala o vlajky ve skvělé hře, kde jsme museli získat do svého území co nejvíce vlajek soupeřů. Hra měla velké nároky na rychlost, vytrvalost, mrštnost, ale také i taktiku. Druhá polovina týmů začala olympijské disciplíny. Na programu byla koordinační štafeta, kanjam a hody ve dvojicích na co největší vzdálenost.

Po večeři dnešní program zdaleka nekončil. Mnozí z nás se přihlásili na olympijský turnaj ve stolním tenise. Ve kterém dominoval Jakub Vávra a stal se vítězem. Teď už se z jídelny ozývá hudba, takže všichni tancujeme na diskotéce!!!!!!

Mějte se všichni krásně a nebojte se o nás, protože si to tu všichni moc užíváme.

Časosběrné video z dnešní celotáborové hry zde.

Za družstvo číslo 5.

Max, Péťa, Dany, Vítek, Míra, Jiřík, Vojta, Dan a Kuba

5.7.2018

Jsem moc rád, že vám můžu za kluky z družstva č. 2 a za celý tábor povyprávět co jsme zažili poslední den. A čím byl dnešní den tak zajímavý? V noci na dnešek jsme totiž měli BOJOVKU! Nebyla to jen ale noční procházka po svíčkách, ale opravdová zkouška odvahy a sil. Vyráželi jsme po celých smíšených družstvech a měli jsme za úkol odhalit na Temné planetě, zda signál, který pravidelně slýcháme, přináší hrozbu, nebo ne. Zjistili jsme, ale že nám návštěva Temné planety nebyla moc k užitku.

Ráno po bojovce jsme si mohli o chvilku déle přispat a pak už jsme měli před sebou celý slunečný den plný sportování. My jsme s klukama ze dvojky začali basketbalem. Na rozehřátí jsme si dali krále střelců, abychom zjistili, kdo je u nás na basket největší borec. Pak jsme si procvičili dvojtakt a pak jsme šli rovnou na hru. K vidění bylo spoustu průniků do obrany soupeře, pokusů za 3 body i obranných zákroků. Po svačině jsme měli připravené pramice, ale paddleboardy jsou prostě oblíbenější. A tak jsme brázdili Sázavu křížem krážem na nafukovacích prknech podobných surfu. Na paddleboarde se jezdí ve stoje a než tomu člověk přijde na kloub, tak jsou docela vratké a tak jsme občas viděli i nějaké pády, ale nebojte.. všichni poctivě nosí vestičky a tak se nikomu nemůže nic stát. Po obědě nás čekal softball s jedničkou. Na to jsme se těšili nejvíc. Už jsme ho na letošním táboře jednou trénovali a tak jsme mohli jít rovnou k věci.. vyzvat jedničku na zápas. Začínali jsme na pálce, ale v první směně se nám skórovat nepodařilo, naopak nejstarším klukům jsme dovolili doběhnout na domácí metu a skóre tak bylo 1:0. Pak jsme několik směn poctivě hlídali pole a stav utkání se moc neměnil. Až pak chvíli před koncem… obsazené mety, počkání na dobrý nadhoz, nápřah a odpal.. míček se odrazil přeletěl nadhazovače a ze třetí mety dokázal náš vedoucí Tomáš doběhnout až domů a vyrovnat zápas na 1:1. Ještě nás čekala směna, ale tam už se nic nezměnilo a tak jsme sehráli vyrovnané utkání s favorizovanou jedničkou. Tak to nám udělalo radost. A protože bylo dnes opravdu teplo, tak jsme ke svačině dostali nanuky a že kdo chtěl, tak si mohl dát i plněný šáteček. No teď už jen nakreslit záznam o tom, že jsme byli v roce 2018 v Ledči do kroniky. Třeba se k ní dostane v roce 3018, co víme. Pak nástup no a večer máme vždy osobní volno, kdy se můžeme půjčit cokoliv, třeba i ne tolik známé hry jako jsou kanjam nebo spikeball. Tak zdravíme všechny maminky, tatínky, babičky, dědečky, sourozence a kamarády a všechny, co si užívají léto jinde než ve Sluneční zátoce. My si ani nedokážeme představit trávit prvních 14 dní prázdnin jinak. Tohle místo má svoje kouzlo, těžko se to popisuje, ale aspoň z deníku a fotek vám to zkusíme přiblížit. Mějte se krásně a držte nám palce při objevování vesmíru.

Borci z dvojky a Tomáš

4.7.2018

Ahoj, ahoj, ahoj!

Jak se tam u vás doma máte? U nás dnes bylo velké vedro, ale pořádná koupačka v Sázavě nás zachránila. Ráno jsme si zahrály ringo a potom zkusily skok do výšky. Paní kuchařky nám k obědu naservírovaly sekanou s bramborem (mňam!), o poledňáku jsme si dali všichni dvacet a pak zase hurá do akce – čekal nás disk golf!!!! I přes to, že nás to moc bavilo, sváči jsme se už nemohly dočkat. Byly šátečky (znovu mňam!) a potom jsme se vydaly na kanoe a slíbenou koupačku. Kulturní nášup před večeří (KNPV) si pro nás připravilo družstvo č. 3 a my se stali svědky triumfálního návratu Včelky Máji. K večeři jsme měli Segedínský guláš s houskovým knedlíkem (zas a znovu mňam!).

Jako vždy to rychle uteklo a další den je za námi, moc se těšíme do postýlek a na zítřejší nové zážitky.

Posíláme domů velkou pusu, máme vás rádi!

Kája s Léňou a holky z družstva č. 13

3.7.2018

Zdravíme rodiče, sourozence, babičky, dědečky a další, kdo sleduje dění na našem táboře.

Dnes jsme vesmíru dali pauzu. Zůstali jsme v kyberspánku při putování hyperprostorem a celý den se nesl ve znamení sportu. Teplotní výkyvy tipu zajde sluníčko, oblékám mikinu, vyleze sluníčko, svlékám mikinu už naštěstí zmizely a teplota se ustálila na pěkných letních hodnotách. Dopoledne jsme začali ringem, které skončilo pětisetovým bojem. Kdybychom měli plné tribuny, tak musím říci, že by se fanoušci měli na co dívat. Mělo to úroveň. Před obědem jsme vyrazili na kanoe (Pálavy). Nic neobvyklého, pokud vám družstvo zpět do tábora nedopádluje na lodích dnem vzhůru. Evidentně je to bavilo a celkem to bylo i pohodlné. Sranda musí být a Sázava má příjemnou teplotu. Odpoledne jsme potrénovali Softball. Zatím jen mezi sebou, ale už se těšíme až vyzveme na soubouj jiné družstvo. Výsledek 17:13 naznačuje, že to nebyla a nebude nuda. Na závěr jsme si zahráli badminton a speedminton a jelikož to je vedle softového hřiště, kde po nás hrála jednička, ještě jsme okoukávali jejich taktiku. Soft nás baví už řadu let. No kde jinde si taky zahrát? S kamarády z domova nebo ze školy si půjdu třeba zahrát fotbal, ale že bych řekl „pojď, půjdeme si zahrát soft“, to není přeci tak jednoduché. Proto jsme rádi, že ho můžeme hrát tady.

Mějte se fajnově

Filip a družstvo č. 3

P.S. Letos jsem tu po třicáté. Jaroslava Foglara jsem už dávno trumfnul. Ten sem jezdil 1925 – 1945.

2.7.2018

Ahoj všichni!

Dnešní den jsme všichni začali se speciální snídaní. Dostali jsme čokoládové kuličky s mlékem, moc nám to chutnalo!

Dopoledne jsme strávily střílením z pušek. Střílely jsme do papírových terčů a padaly tam samé desítky. Také jsme si zkusily zastřílet na prasátka (samozřejmě na ty železné). Na druhém zaměstnání nás čekaly tábornické dovednosti. Vyzkoušely jsme si postavit bleskově stan, naučily pár uzlů a orientovaly se podle buzoly s azimuty.

Oběd byl opět výborný! Pochutnaly jsme si na květákové polévce a tresce s bramborovou kaší.

Odpoledne se konala celotáborová hra. Jelikož nevíme, co se to objevuje za neznámé signály… měli jsme si v rámci týmů postavit bunkry, které by nás v případě útoku schovaly před hrozbou. Stavěli jsme tedy opevnění za pomocí „co les dá“. Také jsme si vytvořili vlajky našich tymů. Po hře následoval test a hodnocení našich výtvorů. Testovali nepropustnost bunkrů politím pomocí kýble s vodou..…jenže s námi uvnitř. Pár kapek na nás bohužel spadlo. Snad nás tedy naše bunkry ochrání. Hru jsme si pořádně užili!

Na nástupu nám byla ohlášena služba. Takže dnes nás čeká noční hlídání tábora po dvojicích. To bude dobrodrůžo! Snad nás nic nepřekvapí.

Dobrou noc!

Pája a holky z družstva č.10 !

PS.: Dětem je možno zaslat e-mail na adresu info@taborvledci.cz. Do předmětu napište jméno a číslo družstva. Dětem e-mail vytiskneme a následně předáme. Prosíme, nepřidávejte k e-mailu obrázky nebo soubory. Děkujeme.

1.7.2018

Ahoj všem,

dneska jsme si jako první sport vyzkoušeli vodu, konkrétně kanoe. Voda byla sice studená, ale teplé počasí to vynahradilo a dokonce jsme se i vykoupali. Pak byla na řadě přehazovaná, která nám výborně šla. Po obědě (Svíčková na smetaně) jsme si odpočinuli a mohli jít na další zaměstnání, které prověřilo naše dovednosti při stavění stanů. Obstáli jsme na výbornou, a proto nás čekala odměna. Mohli jsme si vyzkoušet jeden z táborových novějších sportů a to Kanjam! Poslední zaměstnání jsme si zahráli softbal.

Po večeři nás čekalo zahájení celotáborové hry a rozřazení do družstev, ve kterých budeme soutěžit. Jako zlatý hřeb večera přišla od hlavní vedoucí zpráva, že dnes bude diskotéka!

Takže hurá na ní.

Mějte se skvěle, zdraví Tomáš F. a celá 4.

30.6.2018

Ahoj rodino!

Tak za sebou máme první den. Z Prahy jsme dorazili v pořádku, ani na dálnici jsme se nezasekli. Po příjezdu jsme se všichni ubytovali, zatímco nám paní kuchařky připravili výbornou frankfurtskou polévku k obědu. Po kratším poledním klidu jsme se vydali na obhlídku okolí tábora a řekli jsme si, jak to tady všechno vlastně chodí. Někdo se vydal na procházku lesem, někdo na zmrzlinu a některá družstva dokonce došla až na hrad v Ledči, kde se zrovna konaly středověké slavnosti. To byla vážně zábava! Dokonce jsme si vyzkoušeli i střelbu z luku, nebo běh v brnění. Teda řeknu vám, není to nic lehkého. Za odměnu si někteří z nás dali i trdelník.

Večer jsme měli první nástup, kde jsme se seznámili s veškerým táborovým personálem a důležitými pravidly. Po nástupu jsme si dali výtečné maso na houbách s rýži. Chutnalo to skoro jako od tebe, mami. Večer už nám praktikanti otevřeli sportovní sklad, ze kterého jsme si mohli půjčit různé sportovní vybavení a užít si tak osobní volno. Hráli jsme ringo, přehazku, fotbal, nebo třeba i kriket. Zítra už prý budeme mít plnohodnotný program, tak se těšíme, co si pro nás vedoucí připravili.

Před večerkou se táborem rozléhaly takové zvláštní signály. Bavili jsme se o tom s dětmi z jiných družstev, ale nikdo nevěděl, co to bylo za zvuky a odkud přichází. Třeba se zítra dozvíme něco víc…

Teď už jsme si zalezli do spacáků, abychom vstřebali nové zážitky a pořádně si odpočinuli na zítřek.

Mějte se tam doma krásně!

Ahoj, děti ze Sluneční zátoky

27.6.2018

Milé děti, vážení rodiče,

rok se s rokem sešel a my jsme se opět vydali do Sluneční zátoky, abychom postavili stany, připravili molo, uskladnili potraviny pro malé i velké hladovce a nasáli táborovou atmosféru. Letos jsme Vám chtěli tento víkend trochu více přiblížit a tak jsme natočili časosběrné video. Určitě zavítejte na náš facebook „Dětský sportovní tábor Ledeč“ a na video se podívejte, stojí to za to.

Už se jenom 3x vyspíme a konečně vyrazíme do Ledče všichni společně, tak mi dovolte připomenout pár základních informací. Odjezd je v sobotu 30.6.2018 v 9h od Sokola Královské Vinohrady, Polská 1, Praha 2. Na místo se, prosím, všichni dostavte nejpozději 20 minut před odjezdem, tedy v 8:40. Snažte se prosím zaparkovat někde v okolních ulicích a nevjíždět přímo do areálu Sokola, abychom autobusům umožnili bezproblémový průjezd.

Zajímavé video ze stavění zde.

Přejeme Vám krásný zbytek školních dní a pěkné vysvědčení.

V sobotu ahoj!!

Iva a celá hujerská parta

9.5.2018

Milí příznivci našeho tábora,

na konci dubna jsme navštívili Sluneční zátoku. Pracovali jsme až se z nás kouřilo. Pleli jsme, brousili, štukovali, lakovali…no prostě tábor se leskne novotou. Počasí nám letos vyšlo opravdu na jedničku, takže už jsme trochu přičichli prázdninové atmosféry.

Užívejte si jarního počasí!!!

Hujeři

18.4.2018

Hezký den všem,

kapacita tábora je téměř naplněná!!! Zbývají 2 místa pro kluky a 6 míst pro holky. Nenechte odeslání přihlášek na poslední chvíli.

Hujeři

26.3.2018

Ahoj,

k dnešnímu dni nám zbývá posledních pár volných míst. Přesně je to 14 míst pro holky a o jedno více, tedy 15 míst pro kluky. V případě zájmu proto co nejrychleji pošlete přihlášku.

Hujeři

7.3.2018

Hola hou!

Kapacita tábora se rychle plní a my hlásíme, že je již z půlky naplněna. Neotálejte se zasláním přihlášky a zdravotního posudku! 🙂

Vaši Hujeři

12.2.2018

Ahoj všichni,

je až neuvěřitelné, jak se tábor blíží, že? Představte si, že už pro vás máme přihlášku. Tu si můžete stáhnout zde. Vyplněnou přihlášku s lékařským posudkem můžete posílat na e-mail info@taborvledci.cz, nebo poštou na adresu ZŠ Kladská, AZ Hujer, Kladská 1, 120 00, Praha 2. Po přijetí přihlášky Vám zašleme nástupní list s dalšími informacemi. Moc se těšíme, s kým se letos zase uvidíme!

S pozdravem

Iva, hlavní vedoucí

18.1.2018

Ahoj všem,

je to přesně týden, co jsme oficiálně zahájili přípravy na letošní tábor. Věřte nám, že už se nemůžeme dočkat! Vypadá to, že i Vy už jste nedočkaví, protože nám přišly první dotazy ohledně toho, kdy můžete začít posílat přihlášky. Nebojte, zatím je času dost. Teprve upravujeme přihlášku tak, aby vše bylo v souladu s novým zákonem o kybernetické bezpečnosti. Nová přihláška by se měla ve Vaší schránce a na našem webu objevit v první polovině února. Jakmile ji obdržíte, můžete klidně obratem vyplněnou poslat zpět.

Budeme se moc těšit!

Za všechny Hujery,

Iva, hlavní vedoucí

17.12.2017

Vážení příznivci našeho tábora,

je tady 3. adventní neděle a to znamená, že Vánoce i konec roku se nezadržitelně blíží. Tím se uzavírá kapitola „Ledeč 2017“ a pomalu se začne otevírat kapitola „Ledeč 2018“. Doufám, že i Vy se těšíte tak moc, jako my, Hujeři. Ale to bychom přece jenom ještě trochu předbíhali…

Proto mi dovolte Vám nejdříve popřát krásné a pohodové Vánoce, spoustu dárků pod stromečkem, žádné rybí kosti v krku a všechno nejlepší do Nového roku!

Za všechny Hujery,

Iva, hlavní vedoucí pro rok 2018

10.12.2017

Ahoj příznivci našeho tábora,

proběhla valná hromada, kde se stala novou hlavní vedoucí Ivka Trikalová. Hospodářem pro příští rok bude Milan Ševčík. Víme i termín tábora, takže si můžete zapsat do diářů 30. 6. – 14. 7. 2018.

Mějte se krásně,

Hujeři

Historie roku 2017

24.9.2017

Ahoj všichni,
minulý víkend jsme se vrátili do Sluneční zátoky abychom zhodnotili letošní tábor. Debatovalo se o všem možném a věřím, že to jen přispěje k našemu zlepšování. Podívali jsme se na Stvořidla, vytáhli molo a poklidili poslední drobnosti.

Teď už jen můžu, myslím s čistým svědomím, říci, že letošní sezóna se opět povedla a začínáme se těšit na rok příští.

Užívejte školní rok, protože vám nic jiného nezbývá a mějte se krásně 🙂

Filip

15.7.2017

Ahoj táborníci a všichni ostatní,
tak už je to za námi, bohužel. Věřím, že jste si těch 15 dní na táboře pořádně užili tak, jako my, vedoucí. Vše vyšlo, jak mělo. Kolumbus doplul do Ameriky, úrazy a nemoci se nám letos vyhýbali velkou oklikou, počasí nám přálo, puťák okořeněný dešťovým dobrodružstvím se vydařil, kuchyně byla tradičně výborná, sportovalo se o sto šest, olympiáda byla v duchu fair play, budíčky a večerky zněly táborem, diskotéky jste protancovali, vyzkoušeli jste nové padleboardy, bojovka byla strašidelná, počet kamarádů opět stoupl a zážitky máte k nezaplacení. Co více si přát. Možná to bude znít jako ohraná písnička, ale pro toto všechno sem přeci jezdíte a to, že jsme měli na začátku dubna plno, mluví za vše. Jsme rádi, že se k nám vracíte a my jsme rádi, že vám můžeme nabídnout to, co během roku třeba někteří z vás nemají možnost vyzkoušet. Ledeč dýchá pro vás a věřím, že bude dýchat i v letech budoucích.

Teď už jen vstřebávejte zážitky za poslední dva týdny a užívejte zbytek prázdnin

Mějte se úžasně

Váš letošní hlavas Filip

14.7.2017

Ahoooj,

Naposledy se hlásíme ze Sluneční zátoky!

Dnešní den začal trochu netradičně již v nočních hodinách, kdy vítězná posádka lodi Cervera v čele s Kryštofem Kolumbem konečně zakotvila na březích daleké Indie. Po přátelském posezení u ohně (zpečetěného dýmkou míru) s místními domorodými obyvateli – indiány, se dohodla vzájemná spolupráce a obchodování. Poté už na nás čekala jen postel, rychlé usínání a nabírání sil na závěrečný den. Ten odstartoval již tradičně, a to budíčkem následovaným snídaní. Po dostatečném zaplnění našich hladových bříšek jsme se naposledy rozdělili do smíšených družstev. Čekala na nás totiž štafeta! Běhalo se na hřišti, vždy dva týmy proti sobě, systémem vítěz bere vše, v tomto případě postup do dalšího kola. Nejúspěšnější štafetou se po velmi vyrovnaných a dramatických bojích stalo smíšené družstvo Gravina, které o chlup porazilo tým Nunez. Všichni jsme si toto sportovní klání velmi užili. A když už ne přímo účastí ve finále, tak alespoň povzbuzováním týmů, kterým se to povedlo. Pak už následoval vydatný oběd a po něm oblíbený polední klid. Následně jsme se museli dozvědět kompletní výsledky CETEHU a hlavně si taky za to celotáborové snažení odnést nějakou tu odměnu. Jenže než vypuklo samotné předávání, octli jsme se před samotnou královnou, která nás po zásluze odměnila. Mimo jiné jsme se však dozvěděli šokující zprávu! Vůbec jsme totiž nedopluli do Indie, nýbrž do úplně nové, nikým neobjevené země, kterou Její Výsost pojmenovala Amerika. Následně jsme se s cenami vyfotili a šli jsme si opět balit.

Teď už se z jídelny linou tóny závěrečné diskotéky, na které zamáčkneme pár slz a pak jen jedna noc a už nás budete mít zase doma.

Kristýna a družstvo č.12

13.7.2017

Ahooooooj,

tak se hlásíme všem čtenářům, že jsme úspěšně zvládly další táborový den. Jako první zaměstnání nás čekala kronika. Proběhly různé návrhy na obrázek, nakonec však vyhrál společný kompromis- starodávná mapa s cestou k pokladu. První poklidnější zaměstnání vystřídala přehazovaná s družstvem číslo šest. Kluci jsou trochu starší než my, proto se družstva namíchala a svedl se velice vyrovnaný souboj. Nakonec vyhrálo družstvo ve složení Amálka, Zuzka, Markétka a Andulka +kluci. Pak už jsme rychle běžely na oběd a pošmákly jsme si na rybím filé s kaší. Odpoledne jsme však nepokračovaly ve sportech, ale už ve smíšených družstvech, kde jsme se nejdříve všichni shromáždili u hřiště a dozvěděli se více o naší cestě. V dálce se před námi objevil ostrov, rozhodli jsme se zde doplnit zásoby na cestu a vyrazit dál, avšak protože jsme banda soutěživá, ten, kdo z nás dorazí jako první, bude mít právo vystoupit na tento ostrov jako první. Čím více se přibližujeme, tím se nám zdá ostrov větší a větší… Jak tohle může asi dopadnout?
Po zeleninovém salátu k večeři (mňam) nás čekalo osobní volno a hlavně odpočinek po orientačním běhu. Jako vždy jsme se uložily s písničkami do postýlek, avšak v noci nás probudilo překvapení v podobě ukončení celotáborové hry, kdy se Kolumbus se svojí posádkou seznámil s obyvateli nově objevené země. A my už taky všichni víme, že celkové vítězství patří posádce Cervera.

A teď tedy znovu do postýlek,

pac a pusu bez rámusu,

Ami, Zuzka, Markét, Marťa, Verunka, Andulí, Sára, Elenka a vedoucí Terka!

12.7.2017

Hejhola maminky, tatínkové, babičky, dědečkové, tetičky, strejdové, přátelé a kamarádi,

dneska jsme prožili opět sportem nabitý den. Po vydatné snídani jsme se vrhli na louku, kde jsme si udělali takový krátký turnájek v badmintonu. Hráli jsme po dvojicích a nejlépe se dařilo neskutečně sehranému páru Adam a Michal. Zápasy se nám podařilo odehrát rychle, tak jsme se domluvili, že si dáme ještě nášup v podobě softbalu. Zpočátku to vypadalo na jasnou výhru týmu, který tvořil Luky, Kovy, Miki, Adam a Dan. Tito borci dokázali hned při prvních dvou směnách nahrát osm bodů, zatímco soupeři pouhé tři body. Při poslední směně však tým ve složení Máca, oba Matějové, David Moravec a Michal dokázal nemožné a zvrátil stav na 9:8, čímž si zajistil vítězství.

Po svačině jsme se odebrali na druhý konec tábora, kde jsme v lese svedli lítý boj s dívkami z družstva číslo deset. Díky naší vynikající kondici jsme dokázali vyrovnat jak věkový tak početní handicap. Bohužel slečny dokázaly velmi dobře bránit, a tudíž se první klání našeho společného zaměstnání neslo v duchu remízy. Druhé klání mělo velmi podobný průběh, v poslední minutě se však děvčatům podařilo získat šátek z našeho území a tudíž zvítězila. I když jsme to zprvu nesli těžce, nakonec jsme museli uznat, že si to děvčata zasloužila.

A teď to nejdůležitější! Odpoledne se konala další celotáborová hra a tentokrát byla tematicky na vodě. Jezdili jsme snad na všem. Nejdříve jeli zástupci našich týmů na kajaku, následovali vyslanci na pramicích, jako další startovali nejlepší kanoisté a naposledy změřili síly na paddleboardu ti s nejlepší rovnováhou.

Večer jsme se dozvěděli, že na vodě to umí nejlépe Alfonso a těsně za ním se umístila Castilla a Valesco.
To bude asi pro dnešek vše. Musíme utíkat se schovat, protože se vedoucí rozhodli zpívat karaoke a co si budeme, žádný Pavarotti mezi nimi není. Takže pa, ahoj, zdárek, čauky mňauky, zdary vary!

Za družstvo číslo 4, Titi

10.7.2017

Holahej!

Dneska ráno jsme vstávali dokonce ještě chvilku před budíčkem, abychom si dopřipravili všechny potřebné věci do baťohů, nabrali jídlo a ostatní potřebné věci a mohli vyrazit na puťák! Hned po snídani jsme se sešli s holkami z 10. družstva, vzali věci na záda a zamířili směrem k Lipnici nad Sázavou. Šli jsme krásnou cestou podél Sázavy, nabrali ledovou vodu z přírodní studánky a dokonce jsme se zastavili i u hradu, právě v Lipnici. Odtamtud už hurá k lomu, natěšeni na táborák a koupačku v přírodě. Po výborné tradiční večeři jsme si chvilku povídali u ohně a pak se pomalu odebrali ke spánku a těšili se na další den. Bohužel nás už brzy k ránu probudil déšť, a tak jsme vstávali dost brzy. Rychle jsme po sobě uklidili tábořiště a kvapem vyrazili do Světlé nad Sázavou. Po cestě nás chytnul jeden rychlý déšť, ale všechno jsme zvládli s grácií a před polednem už jsme stáli na náměstí a přemýšleli, co si dobrého koupíme. Po nákupu jsme se vlakem přesunuli do tábora a pověsili jsme si mokré věci. Pak už jsme se jen těšili na večeři, po které jsme si ještě chvilku dokázali něco zahrát, ale pak jsme se už unaveni odebrali ke spánku a snažili jsme se vstřebat všechny zážitky.

Posíláme pozdravy domů

Vojta a družstvo č. 3

Maminko, tatínku, babi, dědo a všichni ostatní!

Tak jak se všichni máte? My, holky z „patnáctky“, bychom vám chtěly vyprávět, jak jsme si užily poslední dva dny. V pondělí ráno jsme totiž vyrazily na puťák, dvoudenní výlet s přespáním v lese. Řekneme vám, že to teda bylo prima dobrodružství. Sbalily jsme si všechno potřebné a společně i s dětmi z družstev 14, 6 a 7 jsme se vydali vláčkem do Mrzkovic, odkud už jsme šlapali až k lomům u Dolního Města. Bylo nám pěkné teplo a tak jsme ocenili zastávku na zmrzlinu, která nás parádně osvěžila. Odpoledne jsme dorazili na naše tábořiště, užili si úžasnou koupačku v lomu a společně jsme začali vše připravovat. Přístřešky, dřevo na oheň, večeři v kotlíku atd. Se vším nám samozřejmě pomáhali vedoucí, takže to byla týmová práce. Po večeři jsme si klukama a holkama sedli k ohni, hráli hry a povídali si strašidelné historky. To nás vážně moc bavilo!
Ráno bohužel začalo pěkně pršet, ale to nás vůbec nepřekvapilo, protože jsme všichni spali pod plachtou. Jen vedoucí nám trošku zmokli, ale těm to prý nevadí. Po vydatné snídani jsme se opět vydali na cestu, která byla, již tradičně, zakončená rozchodem na náměstí ve Světlé nad Sázavou. Cestou jsme stihli ještě trošku zmoknout, ale také si zahrát pár her, takže nám to nakonec rychle uteklo. Ve Světlé jsme si šly s holkama koupit nějaké dobrůtky a před 16. hodinou už jsme čekaly na vlak zpět do tábora. Je sice pravda, že letošní puťák byl trošku mokřejší, ale moc jsme si ho užily. Do večerky jsme všechno usušily a teď už se těšíme, co nám asi přinese zítřek.
Dobrou noc přejí

Iva a holky z družstva číslo 15 – Ela, Ester, Ema, Eliška, Nela, Markéta, Kája a Natálka!

9.7.2017

Ahoj všem,

dnes nás čekala druhá část olympijských her! Užili jsme si atletické dopoledne na 100%. Například jsme skákali do výšky i do dálky, trojskok, sprint 50 metrů, hod granátem atd. K obědu jsme si nacpali pupky výbornou svíčkovou se šesti. No prostě to byla dobrota!
Po osobním volnu nás čekal SPARTAN RACE. Byla to pro nás novinka, ale užili jsme si tento závod plný překážek a úkolů naplno. Před večeří nám zbyl volný čas, a protože byl opravdu pařák, tak jsme se rochnili v bazénu.
Také jsme před večeří stihli slavnostní ukončení olympijských her. Spousta z nás se dostala na stupínek vítězů a obdrželi jsme různé ceny a medaile!
Nyní jsme po opět skvělé večeři. Připravujeme se a balíme si věci na zítřejší putovní výlet, na který se všichni moc těšíme! Budeme vyrážet hned po snídani, abychom nešli v tom největším pařáku.
Držte palce, ať nám vyjde počasí.

Vaše holky z družstva č. 9 a vedoucí Pája!

8.7.2017

Ahoj všichni čtenáři,

dnes ráno jsme se probudili do prvního olympijského dne, který se nesl ve znamení kolektivních sportů. Hned po snídani jsme absolvovali společnou celotáborovou rozcvičku, abychom byli připraveni podat své nejlepší výkony. Po správném protažení jsme začali sportovat. Nejmladší děti hrály turnaj ve vybíjené a my starší jsme si vybrali mezi kanjamem, streetballem a stolním tenisem. Dopoledne jsme soutěžili v základních skupinách a po vydatném obědě, ke kterému jsme měli kuřecí řízek s bramborem, probíhaly vyřazovací boje. Při nástupu jsme se pak dozvěděli, jaké výsledky přineslo naše úsilí. Tři nejlepší týmy v každém sportu obdržely diplom a cenné body pro svůj tým.
Nyní už máme osobní volno a nabíráme síly na zítřejší velký den. Čeká nás totiž atletická část olympiády.

Nikča a holky z družstva 11

7.7.2017

Ahoj všem,

Dneska ráno vypadalo počasí poněkud pošmourně, ale i tak jsme se rozhodli, že si dáme pořádnou rozcvičku. Hned poté jsme vyrazili na snídani, kde jsme měli výbornou housku s medovým máslem. Pak jsme šli na 1. zaměstnání, což byl frisbee golf a kanjam. Jako druhé zaměstnání nás čekaly kajaky. Bavili nás tolik, že jsme dokonce nestihli ani začátek oběda.

K obědu jsme měli zeleninovou polévku a guláš s těstovinou. Po zkráceném poledním klidu jsme viděli scénku, kde nám unesli jednoho z členů našeho smíšeného družstva. Náš úkol byl proběhnout trasu, získat nápovědy a poté pomocí nich osvobodit našeho člena.

K večeři jsme celí nedočkaví po provoněném odpolední konečně dostali buchtičky se šodó. Pak jsme shlédli zápas vedoucích ve fotbale. A na závěr dne jsme úspěšně zahájili olympiádu.

Na zítra se už těšíme na pořádné kolektivní sporty.

Vašek a holky z 8.družstva

6.7.2017

Ahoj všem,

dneska nás probudila Sluneční zátoka plná sluníčka. Po vydatné snídani nás, holky ze třináctky, čekaly tábornické dovednosti. Naučily jsme se určit azimut, vázat uzle a postavily jsme si dokonce i stan. Druhé zaměstnání jsme měli hry v lese, společně s klukama z 6. družstva. Promíchali jsme skupiny, takže to byl opravdu vyrovnaný souboj. K obědu nám paní kuchařky uvařily kuře alá bažant s rýží. Po poledním klidu jsme se vydaly na střelbu. Nejdříve jsme si každá dala tři rány na terč a pak dvě rány na plechová prasátka. Musíme říct, že nám po všech sportech bylo takové horko, že jsme převlékly do plavek a skočily jsme do bazénu. Bylo to super!!!
Na nástupu jsme se všichni dozvěděli, že bude diskotéka. Joooo! Jdeme se zkrášlit, abychom na tanečním parketě zazářili.

Pac a pusu posílají holky z družstva číslo 13 a vedoucí Zuzka

5.7.2017

Ahojky všichni,
tak se k nám definitivně vrátilo léto.
Odhodili jsme mikiny i tepláky a užívali si slunečních paprsků.
Dopoledne jsme hledali důležité věci nutné pro vyplutí našich posádek. Všichni jsme nakonec potřebné zásoby získali a naše lodě konečně vyrazily z přístavu na dalekou pouť.
Odpoledne jsme se zvěčnili do kroniky a pak jsme střídavě skákali do výšky a relaxovali v bazénu. Před večerkou netradičně vzplál uprostřed tábora oheň. Objevily se kytary a postupně se nás více a více připojovalo ke zpěvu. To se nám to bude dnes krásně spát.

Dobrou noc přeje družstvo číslo 7 !!!

4.7.2017

Sotva jsme stačili usnout, už nás budili vedoucí s tím, že nás čeká noční hra. Oblékli jsme si teplé oblečení, sebrali veškerou odvahu a vydali se na trasu. Doslechli jsme se totiž, že na blízkém hradě je zakopaný poklad a to by bylo, abychom ho tam nechali. Když se nám poklad podařilo najít, přepadli nás po cestě zpátky loupežníci a zkusili nám poklad sebrat. Dost nás vyděsili, ale nakonec jsme je přemohli a dostali se zpět do tábora. Snad nám zbylo dost z pokladu, abychom si mohli koupit lodě.
Ráno byl po noční hře lehce posunutý budíček, čehož jsme rádi využili a zůstali v teplém spacáku ještě o chvíli déle. Ohlášení snídaně nás ale probralo a rychle jsme spěchali do jídelny. Jako první zaměstnání jsme si vyzkoušeli ringo. Ke sportu, který se hraje dvěma gumovými kroužky přes síť, se nedostaneme jen tak, proto jsme ho hráli s velkým nadšením a vítězná čtveřice měla obrovskou radost. Po svačině jsme se převlékli do plavek a sešli k Sázavě. Vedoucí a praktikanti nám pomohli s loděmi na vodu a vyrazili jsme na kanoích proti proudu. Dostali jsme se až za most do Vilémovic a vyjeli i nepříjemné peřeje, takže jsme přijížděli zpět na oběd se skvělou náladou. Polední klid nám pomohl strávit těstoviny s kuřecím masem a zbytek jsme dotrávili při malování do kroniky. Na závěr jsme si s holkami ze čtrnáctky střihli vybíjenou a šátkovanou a sotva to stihli dohrát před večeří. Teď už máme službu, takže nás čeká noční hlídání tábora.

Dobrou noc!!

Kuba a družstvo číslo 6

3.7.2017

Ahoj, ahoj, ahoj!

dnešní den nás probudilo hezké počasí. Hned první zaměstnání jsme měli střelbu ze vzduchovky. Nejprve jsme vyzkoušeli střelbu na terč. To pro nás ale byla hračka. Museli jsme přitvrdit, a to tak, že jsme stříleli na plechová prasátka. Před obědem jsme si zahráli novou hru jménem šátkovaná, která nás moc bavila. Na oběd nás čekala červená čočka s párkem. Odpoledne jsme si zahráli přehazovanou a pak jsme vyrazili na vodu, kde jsme se projeli na kanoích a na surfboardu

Teď už ležíme ve stanech a čerpáme síly na další den. Dnes v noci se bude možná něco dít…

Tomáš a družstvo číslo 5!

2.7.2017

Ahoj všichni,

dneska za sebou máme první celý táborový den. Ráno nás potěšil pozdější, nedělní budíček, i vánočka a kakao k snídani. Po včerejší diskotéce se to moc hodilo. Taky jsme tam viděli, jak královna vyzvala Kryštofa Kolumba k objevení západní cesty do Indie! Zdá se, že budou potřebovat naši pomoc.
Ráno to vypadalo, že bude pršet, ale nakonec spadlo jen pár kapek a my se mohly pustit do sportů, které jsme dnes měly na programu.
Vyzkoušely jsme si základy softu, kanJamu, a dokonce i čínského badmintonu. Po obědě jsme vyrazily na kajaky a dojely až za most! Několik z nás dokonce zlákala Sázava na krátké koupání. Posilněny svačinou jsme si zahrály v lese šátkovanou, ve které se z nás pomalu stávají hotoví mistři.
Po večeři jsme si ještě zahrály pár her a teď už se chystáme jít spát.

Posíláme moc pozdravů ze Sluneční zátoky

Družstvo číslo 10 a Lucka

1.7.2017

Vážení rodiče,

na D1 nás trochu zdržela odstavená kolona armádních vozů, ale jinak jsme dojeli dobře, vybalujeme a seznamujeme se s okolím.

Večer proběhl první nástup, kde děti dostaly všechny informace. Už mají nové kamarády a aktuálně stmelují nové přátelství na seznamovací diskotéce.

Užívejte volna bez dětí 🙂

Filip

26.6.2017

Ahoj všem nedočkavcům,

ANOOOO!!! V sobotu to vypukne a všichni se moc těšíme. Jako už tradičně jsme minulý víkend strávili v Ledči, abychom pro vás postavili stany, posekali trávu, hodili molo na vodu a připravili další věci. Počasí nám přálo a doufáme, že bude přát i nám všem během tábora. Připomínám, že odjezd bude 1.7 v 9h od Sokola Královské Vinohrady, Polská 1, Praha 2. Sraz nejpozději 20 min před odjezdem, aby jsme si stihli vše přebrat. Prosím rodiče, aby auty nezajížděli do areálu Sokola, ale snažili se zaparkovat v okolí. Sice tam jsou modré zóny, ale v sobotu dopoledne na tu chvilku by to neměl být problém.

Filip

28.4.2017

Pěkný den přeji všem,nezahálíme ani v tomto ne úplně příjemném dubnovém počasí. Minulý víkend jsme zajeli do Ledče, kde jsme se proškolili v bezpečnosti práce, požární ochraně a první pomoci. K tradičnímu dubnovému víkendu neodmyslitelně patří trochu té práce, aby jsme naše oblíbené místo v rámci možností zvelebili nebo poopravili.

Mějte se

Filip

12.4.2017

Ahoj všichni,

tak je to tady. Kapacita tábora je NAPLNĚNA. Další zájemci budou bráni jako náhradníci.

Pěkný den
Filip

10.4.2017

Ahoj ahoj,

pozor pozor !!! Poslední 3 volná místa pro kluky.

Filip

27.3.2017

Dobrý den vespolek,oznamuji, že kapacita tábora pro dívky je NAPLNĚNA!!! Další příchozí dívčí přihlášky budou evidovány mezi náhradníky.Pro chlapce zbývá posledních 15 míst. Tak šup šup.

Mějte se krásně
Filip

6.3.2017

Ahoj ahoj,

aktuální informace k naplněnosti našeho tábora k dnešnímu dni:

Kapacita holek je ze 2/3 naplněna.
Kapacita kluků je naplněna z 1/2.Mějte se
Filip

21.2.2017

Zdravím všechny nedočkavce, kteří se těší na náš tábor,pro informaci máme zaplněnou 1/3 kapacity. Tak honem honem vyplnit a poslat přihlášku 🙂Zdraví
Filip

2.2.2017

Ahoj všichni,

už se těšíte na tábor do Ledče? Věřím, že ano a už pro vás máme přihlášku. Vyplněnou přihlášku s lékařským posudkem posílejte buď na e-mail info@taborvledci.cz nebo poštou na adresu ZŠ Kladská, AZ Hujer, Kladská 1, 120 00, Praha 2. Po zaevidování vám budeme posílat nástupní listy s dalšími informacemi.

S pozdravem
Filip, hlavní vedoucí

16.12.2016

Zdravím všechny naše příznivce,

rok se pomalu chýlí ke konci a nám nezbývá, než vám všem popřát krásné Vánoce, ať vám Ježíšek naježí a vše nejlepší v novém roce 2017, ve kterém se s některými z vás opět shledáme v Ledči nad Sázavou. Ano, je to tak. Přípravy tábora 2017 už pomalu započaly a vy se už můžete těšit na další dobrodružství ve Sluneční zátoce.

Mějte se krásně a užijte si pohodové svátky

Za Hujery
Filip

19.9.2016

Milí kamarádi, rodiče, prarodiče,

jako každý rok jsme v září navštívili Sluneční zátoku, abychom zhodnotili letošní ročník, vychytali mouchy a poradili se, co a jak příští rok. Doufáme, že se vám, tak jako nám, letošní tábor líbil a pojedete s námi zase v roce 2017. Budeme se na vás na všechny těšit.

Nezapomeňte kontrolovat náš web nebo facebook (facebook.com/taborvledci), kde se objevují novinky.

Ahoj Hujeři

Historie roku 2016

16. 7. 2016

Milí táborníci, rodiče a kamarádi,

to nám to letos zase rychle uteklo a už je po táboře. Doufám, že jste si všichni tábor užili a budete na něj vzpomínat ještě dlouho. Snad se s většinou zase za rok sejdeme ve Sluneční zátoce.

Kačka

15.7.2016

Ahoj rodiče, přátelé a kamarádi,

dnes nás čekal poslední táborový den, který jsme si všichni chtěli moc užít. Po pořádné ranní rozcvičce jsme se nasnídali, umyli a přišlo na řadu sportování.

První zaměstnání měli dnes všichni stejné a to neznamená nic jiného, než že nás čekala poslední celotáborová hra. Velké rozuzlení mělo přijít s poslední hrou, která se hrála v lese před táborem. Všichni se do této hry pustili s vervou, a proto jsme mohli vidět krásně vyrovnané souboje do poslední chvíle. Jako nejlepší tým z tohoto klání vyšel tým Murray, který se po obědě dočkal i velkého ocenění.

Všichni jsme dostali táborové tričko, pamětní list a tašku plnou dárků. Po vyhlášení nás čekalo focení, kde jsme měli tu čest se každý vyfotit se svým Donem. Následoval přesun do stanů, kde jsme si bohužel museli zabalit většinu svých věcí, protože se zítra vracíme domů.

Naštěstí není čas na smutek, protože nás večer čeká poslední diskotéka! Všichni se na ni moc těšíme a doufáme, že to bude parádní zakončení letošního tábora.

Zítra u autobusu,

Tomáš a družstvo číslo 5.

14.7.2016

Ahoj všichni!

Na včerejším nástupu jsme se dozvěděly, že celý dnešní den budeme mít službu. Většina z nás už na to byla připravena z minulých let a věděla, co všechno bude následovat, pro jistotu jsme se ale sešly a zopakovaly si, co máme v plánu. Připravit snídani, vynést odpadkové koše a sesbírat nepořádek okolo stanů, aby toho ale nebylo málo, musely jsme se střídat po dvou hodinách na bráně.

Po včerejší diskotéce byl budíček posunutý na 8:00 a my jsme se hned přesunuly do jídelny a pilně vše nachystaly a pak se teprve pustily do další práce. V 10 hodin se s námi rozloučila jedna z tábornic, všechny jsme jí objaly a popřály hodně sil na další tábor. Po poledním klidu nás ale už čekalo něco mnohem zajímavějšího, další celotáborová hra, která se kvůli počasí přesunula do jídelny a všechna smíšená družstva proti sobě soutěžila v disciplínách jako: prší, lodě, páka, twister atd. Celé týmy fandily a atmosféra byla skvělá, na konci každý tým pronesl básničku o svojí mafiánské rodině a hra nám tímto skončila.

Teď už jdeme na rajskou k večeři a naposledy si ještě něco o osobním volnu půjčit ve sporťáku.

Posíláme pusu, družstvo 11. a Terka

13.7.2016

Ahoj všichni čtenáři,
všichni jsme se ráno probudili do jemného deštíku, který ale do snídaně přestal. Rozcvičku měli někteří z nás volnější, díky včerejšímu náročnému návratu z puťáku. Ke snídani jsme si dali loupák namazaný marmeládou a hned jsme se vydali na sporty.

My kluci z 1. jsme měli první zaměstnání kroniku. Stihli jsme ji za jedno zaměstnání a na to že jsme kluci, se nám velmi podařila. Ke svačině jsme měli výbornou nektarinku, po které jsme šli na očekávaný zápas 1 vs 9. Hráli jsme s 9, díky tomu, že porazili 8. družstvo 3:0 na sety. My jsme se, ale nenechali překvapit a po celotáborové přípravě a pilnému tréninku porazili holky 5:0 na sety, tedy jasným výsledkem. Po volejbalu jsme chtěli vydat na oběd, ale museli jsme stihnout ještě focení družstev. Ty se tu tedy taky brzo objeví. Pak jsme šli konečně na vydatný oběď a čekali jsme, co nás čeká v celotáborové hře dál.

Hned na konci poledního klidu nás svolali k ohništi a viděli jsme scénku jak z akčního filmu. Na hřiště přijelo černé auto a vystoupil z něj náš starý známý Don Ciccio, se kterým jsme se setkali už při únosu ženy Dona Greca. Oznámil nám, že si také nárokuje část uzemí Dona Greca, které není zatím moc známé. Poté rychle odjel a nám zhatit plány. Consiglieri nás tedy nabádal, ať území zmapujeme rychleji a zabereme ho dříve než Don Ciccio.

Hra spočívala v hledání hranic, jak na vodě, tak na souši. V jednom nám pomáhala orientace v mapě v druhém práce s buzolou a azimutem. Poté co jsme všichni úspěšně úkol splnili, jsme šli na nástup, kde nám oznámili, úžasnou zprávu: dneska bude další DISKOTÉKA. Už ale hned při čekání na večeři se spustila pěkná průtrž, která pokračuje až do teď. Nicméně nám to už nevadí, protože všichni trsáme na diskotéce.

Družstvo číslo 1 a Vašek

11. – 12.7. 2016

Ahoj všichni milí odběratelé našeho Ledečského deníku,

začátek druhého táborového týdne se jako každý rok tradičně týká dvoudenního výletu. Píši za družstva 6, 7, 14 a 15, tedy ty nejmenší. My jsme si to pojali po svém a uskutečnili jsme následující plán. Nějaké ty hrozby deště a bouřek jsme samozřejmě neignorovali a rozhodli jsme se přespat v lese poblíž tábora. V pondělí ráno jsme tedy vyrazili na jednodenní výlet do Světlé nad Sázavou. Ušli jsme nějakých 13 km a vyhledávali jsme stinné cesty. Bylo opravdu teplo. Bohužel to nešlo pořád. Cílové cca 2 km byly hodně horké, ale jelikož jsme šli pořád podél Sázavy, naše čepice byly stále mokré. Při rozchodu ve Světlé jsme obrazili různé obchody, abychom si nakoupili dobroty nebo dárky pro sourozence a rodiče.

Letošní výluka vlaků kvůli opravě mostu v Ledči nás nezaskočila. Náhradní autobusová doprava nás dovezla až do Vilémovic, které jsou kousek od Sluneční zátoky. V táboře jsme na ohni připravili večeři a při kytarových tónech jsme se odebrali do připravených bivaků pod plachtami a ve stanech za táborem. V noci zapršelo dle předpovědi, ale no problem. Naše přístřešky byly dobře postavené. Druhý den jsme po snídani vyrazili na další kratší výlet do Záchranné zoologické stanice Pavlov, kde se starají o opuštěná, zraněná nebo zabavená zvířátka. Naše průvodkyně nám všechny zvířátka ukázala a řekly nám, z jakého důvodu se u nich ocitla. Užili jsme si to. Za dva dny cca 20 km v nohách už stačí. Teď už jsme zvědaví, co nám přinese další den tady v táboře. Že by opět nějaké mafiánské taškařice…..

Za družstva 6, 7, 14 a 15 zdraví
Filip

My starší, co už spíme na táboře ve stanech, jsme podnikli výlet o krapet delší. V pondělí jsme vyrazili směrem k zatopeným lomům u Lipnice nad Sázavou. Kvůli již zmíněné výluce vlaků jsme šli celou cestu pěšky. Naštěstí vedla trasa povětšinou lesem, tak ani nejsme spálení. Družstvům 12, 13 a 5, za které Vám všem posílám pozdrav, bylo šílené vedro, ale s pomocí mnoha zastávek a s vidinou krásného lomu jsme nakonec dorazili k cíli.

Voda byla krásně čistá a teplá, tak jsme ji samozřejmě museli hned ozkoušet. Večeři jsme si uvařili přímo nad ohněm a pod stan z plachty, který jsme postavili, nás zahnal až déšť. Lilo pěkně, ale my zůstali v suchu. Ráno po snídani jsme podnikli další koupačku na rozloučenou s krásným lomem a vyrazili směrem ke Světlé nad Sázavou. Tam jsme si nakoupili něco na zub i dárky domů a autobusem se vrátili do Vilémovic. Po projití cestičkou Indiánkou na okraji Sázavy jsme zpátky v táboře, šťastní, že jsme celý výlet zvládli a těšíme se na to, co nás do soboty ještě čeká.

Za družstva 13, 12 a 5 zdraví Lucka

10.7.2016

Nazdárek všem!

Ráno jsme mohli vstávat až v osm hodin, poněvadž je neděle, a tak jsme si přispali, což se hodilo zejména mladším, pokojíčkovým dětem, ty totiž v noci navštívily pohádkový les, kde měly za úkol podle krátké scénky poznat, o jakou pohádku jde. Na snídani nás čekalo kakao s vánočkou, kterou jsme ale jen rychle zhltli, abychom se mohli vrhnout na další olympijský den. Dnes byly na programu finálové zápasy všech soutěží, tzn. vybíjená, kanjam nebo třeba touch rugby. Všechny finále se v duchu fair play dohrály, jen na vítěze v soutěži touch rugby se počkalo až do odpoledne. Po něm jsme sledovali, jak nejstarší kluci a holky dokončují svůj triatlon. Všichni jsme si přinesli své vlaječky a fandili. Po poledním klidu jsme si tak mohli užít další naše oblíbené sporty podle programu. Za nás, družstvo č. 4, jsme vyzvali k softballu kluky z pětky. Zápas to byl krásný, plný zvratů, ale nakonec se nám podařilo urvat výhru. Musíme ale říct, všechna čest pětce. Byli mladší a i přesto nás pořádně prohnali . Následně jsme si s holkami dali šátkovanou v lese. Byl to jen krátký souboj, před večeří jsme se totiž přesunuli na vyhlášení a slavnostní ukončení letošní Ledečské olympiády. Medaile byly rozdány, vlajka sundána a oheň uhašen. Po večeři jsme si tak už mohli půjčovat další sportovní náčiní a užívat si večer před „puťákem“, na který se chystáme zítra. Tak nám držte palce a ahoj!

Vojta a kluci ze čtyřky

9.7.2016

Zdravíme z Ledče.

Dnešní ráno bylo jako zatím pokaždé, velice příjemné a plné sportovního nadšení. Olympijské klání bylo již za dveřmi, proto jsme nelenili a ranní rozcvičku jsme nepodcenili. Po důkladném protažení všech svalů následovala snídaně, po které jsme se přesunuli na kolbiště.

Dopoledne byla na programu atletika. Všechna naše sportoviště byla pokřtěna silou a potem tvrdě zápolících sportovců z celého světa. Sprint, hod, vrh, hop a skok nic z toho nebyl problém pro naše reprezentanty. Některé disciplíny se nestíhaly dosportovat během dopoledne a musely být odloženy až na dobu po poledním klidu. Tomuto však předcházel oběd, který byl jako vždy znamenitý. Frankfurtská polévka neměla chybu a jako hlavní chod jsme měli těstoviny s boloňskou omáčkou a sýrem.

Jak už jsem zmínil, po poledním klidu jsme dosportovali atletické disciplíny a zároveň jsme se pustili do kolektivních sportů. Ping pong, Kanjam, Touch rugby či vybíjená nebyly pro naše sportovce žádnou překážkou. Všeho se zhostili s klidnýma rukama a čistou hlavou.
Po celodenním sportovním vyžití jsme se odebrali do jídelny, kde nám byl servírován kuřecí řízek s bramborovou kaší. Mňam.

Po večeři jsme my holky z devítky nelenily a šli jsme trénovat na další den. Teď už jdeme spát a posíláme domů spousty pozdravů ze Sluneční zátoky a těšíme se na další moře zážitků, které nás tu již zítra jistě čeká.

Dobrou noc přeje družstvo devět a vedoucí Honza.

8.7.2016

Zdravíme všechny doma!

Dnes jsme se probudili do nádherného dne a začali ho jako obvykle rozcvičkou a snídaní. My, kluci ze trojky, jsme poté vyzvali na zápas v basketbalu holky z družstva číslo 10. Po svačině jsme kreslili do táborové kroniky, aby po našem družstvu zbyla památka pro příští generace. Protože většina z nás není na táboře poprvé, zavzpomínali jsme při tom i na minulé ročníky.

K obědu jsme zdlábli těstovinový salát s kuřecím masem, trochu si odpočinuli během poledního klidu a už se táborem rozezněla hudba – čekala nás totiž celotáborová hra! O co šlo? Už asi víte, že předminulou noc proběhl policejní zátah na mafiánské rodiny. No a teď jsme se dozvěděli, že jsme se ocitli ve vězení. Naštěstí všem mafiánským rodinám přišel dopis od jejich dona, kde byly zašifrované instrukce k útěku. Někteří z nás luštili šifry, někteří běhali pro nápovědy a další zapisovali čísla na zádech soupeřů, zatímco se všichni snažili skrýt své číslo na zádech. Postupně se všechny rodiny z tábora vypařily a po pár dalších úkolech v lesích okolo se jim podařilo z vězení utéct.

Po večeři nás ovšem čekal další zajímavý a neobvyklý program – jelikož nás zítra čeká tradiční táborová olympiáda, proběhl dnes večer slavnostní nástup jednotlivých zemí s vlajkami, které se včera jejich reprezentanti vyrobili. Vztyčila se rovněž olympijská vlajka, složily slavnostní sliby a zapálil olympijský oheň. No a v předvečer olympijského klání se koná….diskotéka! Takže já už musím letět. Jo a držte mi zítra při atletice a kolektivních sportech palce!

Pozdravy všem doma i na cestách posílá Culík a kluci ze trojky.

7.7.2016

Ahoj naší milí rodičové,

Dnes jsme se oproti našim starším kamarádům vyspali úplně do růžova. Starší děti měli totiž v noci bojovku, na které se jako mafiáni snažili utéct policejnímu zátahu. Jestli se jim to povedlo, to zatím nevíme, tak nám držte palce.
Po vydatné snídani jsme výjimečně nešli sportovat. Na programu totiž stálo, že se musíme napsat do kroniky. Všichni jsme se snažili nakreslit co nejlepšího mafiána, abychom ho mohli nakonec překreslit do kroniky. Byl to opravdu vyrovnaný boj, ale nakonec dostal tu čest Jiřík. Ten se úkolu zhostil výborně, a proto máme v kronice ten nejhezčí obrázek.
Po sváče jsme šli na louku, kde jsme měli hrát různé hry jako například epidemii nebo běhací piškvorky, až přijedu domů, tak vám to rádi vysvětlíme. K obědu jsme měli buchtičky se šodó a moc jsme si pochutnali i na výtečné hráškové polívce.
Když konečně skončil polední klid, tak jsme se přesunuli přímo pod naše pokoje, kde se nachází pingpongové stoly. Tam jsme si zahráli turnaj ve stolním tenise. Nakonec se nejlépe dařilo Kubíkovi. Dále pak Domčovi s Davidem. Poslední zaměstnání byl basket, který jsme měli s nejmenšími kluky.
K večeři jsme se skvěle najedli, protože jsme měli pečené kuře s bramborem. Jelikož na nástupu vyzvali nejstarší kluci vedoucí na zápas v softballe, tak jsme se po véče přesunuli na louku, kde jsme byli svědky další prohry vedoucích… Achjo, oni se to snad nikdy nenaučí.

Mějte se krásně a hlavně pište, posílejte balíky, maily, holuby a vůbec cokoliv
Kubík, Domča, Štůfa, Dejvík, Míša, Áda, Míra, Jiřík a Titi

Na videa se můžete podívat zde.

6.7.2016

Milá maminko, milý tatínku a všichni, kdo čtou náš táborový deník,

dnešním ránem se opět rozezněly tři písničky, což je náš budíček. My, holky z družstva 15, jsme vyrazily na rozcvičku. Pořádně jsme si protáhly těla na náročný den. Po snídani nás čekala voda, kde jsme měly na programu kajaky. Huráááá!! Pro všechny holky to byla premiéra, takže jsme si na břehu nacvičily, jak budeme pádlovat. Pak jsme vpluly na Sázavu a musím holky pochválit, moc jim to šlo!  K svačince jsme si daly broskev a vyrazily na stolní tenis. Pinkly jsme si ve dvojicích a pak už nás čekal oběd. K papání nám paní kuchařky připravily kuře alá bažant.
Odpoledne se rozkřiklo táborem, že bude celotáborová hra EVAKUACE, ale na rozpise dne všechny čekalo normální zaměstnání, takže to byla asi fáma. S holkami jsme tedy vyrazily na pramice, udělaly jsme si vodáckou rozcvičku s pádlem, aby se nám hezky pádlovalo. Když v tom se táborem začaly rozléhat sirény a my jsme vůbec nevěděly, co se děje! Potom nás mafiánský poradce hlavního Dona svolal k ohništi, kde jsme měli sesbírat různé věci po táboře a odnést je po smíšených družstvech nahoru nad tábor. Věci to byly například: kanoe, holinky, karimatka, pádlo… Bylo toho opravdu hodně, ale všechna smíšená družstva to zvládla na jedničku s hvězdičkou! Před večeří jsme si s holkami zahrály vybíjenou, která skončila remízou, takže jsme vlastně vyhrály všechny. K večeři jsme měli výborné uzené masíčko se špenátem a bramborem. Poté jsme měli všichni osobní volno, takže jsme si ze sporťáku vypůjčili různé hry, co nás moc baví.

Teď jsme všichni v pelíšku a nad Sluneční zátokou už se smráká. Nejstarší čeká dnes v noci bojovka a pokojíčkové děti spinkají a nabírají síly na další super den.
Posíláme pusinku

Zuzka a Verča, Natálka, Markétka, Ella, Barunka, Klárka, Adélka, Kiki…prostě družstvo číslo 15!

5.7.2016

Ahoj,

Zdraví družstvo č. 10! Dnešek začal medovou snídaní, kterou všichni máme moc rádi. Jako první zaměstnání jsme měly tábornické dovednosti. Naučily jsme se spousta nových uzlů, jako třeba lodní uzel nebo zkracovačku.. Určitě se nám budou někdy hodit! Dále jsme se snažily natrénovat naši orientaci pomocí buzoly jiným způsobem, než známe. Snažily jsme se dostat k určitým místům pomocí azimutů. Ze začátku nám to nešlo, ale poté jsme to zvládly na jedničku. Dnes jsme také kreslily do naší kroniky a moc se nám to povedlo.

Po obědě, který byl výborný (kuře na paprice) jsme si užily na pramicích a dokonce jsme si i zaplavaly v Sázavě. Dále jsme si zahrály basket, ale bylo takové vedro, že jsme musely jít do bazénu. Sluníčko opravdu moc svítilo, tak nám všem Pája namazala záda, abychom se nespálily.

Po nástupu před večeří jsme se dozvěděly, že naše družstvo má službu. A tak jsme šly na večeři jako první! Poté jsme ale musely umýt všechny stoly. Pája nám rozdělila služby po dvou na noční hlídku, tak doufejme, že nás nic v noci nepřekvapí a vše proběhne tak, jak má.

Pozdrav posílá Pája a její super holky z družstva č. 10.

4. 7. 2016

Ahoooj,

zdravíme ze Sluneční zátoky! Dnes za sebou máme další den plný zážitků. Včera na nástupu nám bylo oznámeno, že na nás dnes čeká služba. Pro většinu z nás to byla novinka, a tak jsme byly zvědavé, co vlastně taková služba obnáší. Abych to shrnula, tak jsme celý den měly na starost pořádek tábora. Začaly jsme velkým úklidem, který obnášelo zametání, vynášení košů a sbírání všemožně poházených papírků. Ale to nebylo zdaleka všechno! Taky jsme pro ostatní členy tábora musely přichystat jídelnu a to hned několikrát. Začaly jsme snídaní a končily večeří. Možná tomu nebudete věřit, ale to stále nebylo všechno! Do toho jsme se nepřetržitě po 2 hodinách střídaly na bráně, kde jsme držely hlídku a bedlivě střežily prostor tábora. No musím říct, že jsme se u toho všeho pěkně zapotily…

Takže jsme byly moc šťastné, že nám se vším celý den vzorně pomáhali kluci z šestého družstva. Dohromady jsme to všechno krásně zvládli.

A tak nám zbyly ještě síly na večerní program, který byl pro všechny velkým překvapením. Všichni jsme se totiž ocitli na koncertě skupiny The Primes, ve které navíc působí vedoucí Vojta! Byl to úžasný zážitek. Dokonce jsme si i pár známých hitů se zpěvačkou Aničkou zabroukali. Všechno skvěle dobarvoval na bicí skvěle hrající bubeník Vojta (tentokrát však ne vedoucí Vojta, ten hrál na kytaru). Ještě jsem zapomněla zmínit, že do toho nám za zády plápolal oheň z připraveného táboráku. Asi si dokážete představit tu atmosféru…

Tak a to by bylo z dnešního dne už asi úplně všechno. Teď honem spát, abychom měly spoustu sil na další skvělý den.

Zdraví Kristýna a holky z družstva č.14

3.7.2016

Ahoj ahoj ahoj,

zdravíme všechny domů. A kdo? No přece borci z družstva číslo 2. Po prvním dni jsme se konečně rozkoukali, už je všechno připravené, vše je na svém místě a tábor běží jako hodinky. Dneska byla neděle, a to znamená… žádná ranní rozcvička a ke snídani kakao a vánočka… paráda. Protože jsme tu všichni sportovci, tak si dopoledne všichni úžívali na lodích na vodě, volejbálek, fotbálek, ping pong, ringo, vybiku atd. atd. atd… no prostě tady máme spoustu sportovního vybavení a vlastně ani nevíme, co dřív. Kdybych měl mluvit za kluky ze dvojky, tak jsme začali skokem do výšky. Potrénovali jsme na olympiádu nůžky i flopa a dneska padlo 135 cm… woooow! Pak jsme se (my borci ze dvojky) vybili na flag rugby. Hra byla neskutečně vyrovnaná, skóre se přelévalo z jedné na druhou stranu.

A co se v ledečském údolí dělo odpoledne? Konečně jsme mohli všichni společně řešit mafiánské konflikty. Začala totiž naplno celotáborová hra! La familie, jak si tu říkáme, dávali dohromady výkupné na záchranu manželky Luciana Greca. Podařilo se nám za různé úkoly získat směnky a dát dohromady 250 000 dolarů a vysvobodit krásnou i když zuboženou ženu dona Greca. Na nástěnce už máme připravenou obrovskou mapu a všichni už tušíme, že budeme zabírat území a bojovat o vliv celého města.

Před večerkou ještě proběhlo legendární fotbalové klání mezi jedničkou a vedoucími. Toto utkání je každoročně velmi oblíbené a všichni přihlíží, kdo asi letos zvítězí. Nakonec vyhrála jednička… achjo.

Mějte se báječně, borci ze dvojky a Tomáš

2. 7. 2016

Hezký večer,

tak máme za sebou první normální táborový den. Už ráno jsme překvapili vedoucí naším předbudíčkovým fotbalem. No, úplně nás nechválili, ale aspoň jsme si udělali pořádný hlad na snídani.

Pak už začalo klasické táborové sportovní kolečko. Dopoledne jsme nejprve vyzkoušeli badmintonový trojboj – badminton, speed i vietnamský badminton. Po svačině jsme vyrazili na řadu vodních kanojových soubojů, nikdo nezůstal suchý. Odpoledne jsme si zasprintovali, skákali a házeli při atletice. A pak si spousta z nás poprvé vyzkoušela softball. A že nám to šlo, i starší holky se na nás přišly dívat.

Po večeři začala první diskotéka. Hned po začátku ji přerušilo velké setkání mafiánů. Jejich slavný tanec a oslavy přerušil náhlý únos manželky největšího z mafiánů. Rozdělili jsme se do smíšených družstev a vydali se na první krátkou pátrací akci. A potom zase rychle na diskotéku. Než nás zaženou spát, budeme řádit a tancovat…

Všechny zdraví kluci z družstva číslo 5

1.7.2016

Dnešní odpoledne strávily děti procházkou po okolí a nakonec většina i koupačkou v Sázavě.

Hned po večeři, rizoto se sýrem a okurkou, se otevřel sporťák, před kterým se okamžitě nashromáždily davy dětí, a ve velkém se začalo sportovat. Od volejbalu po badminton, od fotbalu po turnball a mnoho, mnoho dalších sportů.

Teď už táborem zní večerka a děti se ukládají ke spánku, tak dobrou noc!

Kačka

1. 7. 2016

Milí rodiče, prarodiče, tetičky, strýčkové a kamarádi,

Před chvílí jsme v pořádku dorazili do tábora. Všichni se teď věnují vybalování a zabydlování se ve stanech a pokojíčcích.

Hujeři

26.6.2016

Ahooooj všem,

tak jak se těšíte na letošní tábor?

Tento víkend jsme ve Sluneční zátoce stavěli stany, sluníčko nám pěkně svítilo, práce nám šla do ruky, a tak jsem si večer mohli i zahrát nové sporty, které pro vás máme na tábor připravené. Máte se na co těšit! Fotografie si můžete prohlédnout zde.

Připomínáme, že odjezd je už v pátek 1.7. v 9.00 z Polské ulice, ale prosíme, přijďte o 20 minut dříve. Nezapomeňte podepsaný Nástupní list s prohlášením o bezinfekčnosti, kopii kartičky pojišťovny a kopii očkovacího průkazu. Vzhledem k parkovacím zónám na Praze 2 najdete níže mapku – pro krátkodobé stání slouží zelená a oranžová pásma.

Těšíme se v pátek, Hujeři!

23.5.2016

Milí táborníci,

tak se nám to blíží, uplnyne jen měsíc a kousek a už společně vyrazíme do Sluneční zátoky!

Kapacita tábora je už skoro naplněna. Pokud ještě víte o někom, kdo by chtěl s námi strávit prvních 14 dní prázdnin plných sportu, zábavy a kamarádů, tak ať rychle posílá přihlášku. 🙂

Nás v červnu ještě čeká stavění stanů a finální úpravy před příjezdem.

A schválně – už jste přišli na to, jaké je téma letošní celotáborovky?

Zatím ahóóóój!

Hujeři

26.4.2016

Milé děti, vážení rodiče,

jak jsme již na našich stránkách předeslali, strávili jsme tento víkend ve Sluneční zátoce a pomohli s každoroční jarní údržbou areálu tábora. Předpověď počasí se naštěstí nevyplnila, žádné sněžení se nekonalo a my jsme mimo jiné zvládli umýt a opravit okna v pokojích, natřít dřevěnou část hlavní budovy, prořezat stromy okolo hřišť či vyčistit střechy všech budov.

Tábor je bez našich stanů pěkně smutný, a tak se všichni těšíme, až je na konci června postavíme.

Krom práce přes den jsme po večerech absolvovali povinné školení bezpečnosti práce a zdravovědy. Také jsme se bavili o naší celotáborové hře a vybrali jsme barvu trička.

Doufáme, že sledujete náš web či facebook a lámete si hlavičky, jaká hra vás letos čeká. Brzy totiž můžete čekat další střípek!

Ahóóóóóój!

Vaši Hujeři

12.4.2016

Milí táborníci,

přicházíme s dalšími novinkami. Jednou z nejdůležitějších je to, že máme posledních dvacet volných míst! Pokud ještě nejste přihlášeni nebo chcete vzít s sebou kamaráda, tak pospěšte!

Stále upravujeme a zdokonalujeme letošní celotáborovou hru a možná již brzy prozradíme první střípky příběhu. Proto sledujte naše stránky a také náš Facebook, protože právě tam se mohou indicie ke hře objevit!

Změnami projde letos i olympiáda – můžete se těšit na nové disciplíny, ale také na nové sportovní náčiní.

Stejně jako každý rok obnovujeme stanové plachty, a tak se nikdo nebude muset bát i sebevětšího deště. 🙂

Vaši Hujeři

17.3.2016

Vážení návštěvníci našeho táborového webu,

kapacita tábora se postupně začíná zaplňovat, takže pokud Vám nevyplněná přihláška ještě leží doma, neváhejte a rychle nám ji pošlete! Nebude to totiž dlouho trvat a bude plno.

Příští měsíc se chystáme letos poprvé navštívit areál tábora, kde kromě nezbytného školení budeme také probírat celotáborovou hru. První nástin máme už teď a vypadá to váááážně dobře!

Vaši Hujeři

3.2.2016

Milé děti, vážení rodiče,

doufám, že jste si náležitě užili zasloužený volný den v podobě pololetních prázdnin a tento týden vykročili pravou nohou do nového pololetí!

Minulý týden jsme vám, kteří jste s námi byli na táboře loni a předloni, poštou rozeslali přihlášky na letošní tábor. V tuto chvíli už byste je měli mít dávno ve schránce. Takže honem, honem, rychle vyplnit přihlášku a zpátky :-).

Těšíme se na záplavu přihlášek! Mějte se fajn a užívejte zbytek zimy!

Vaši Hujeři

21.12.2015

Zdravíme všechny příznivce našeho tábora,

v minulém týdnu proběhla členská schůze, na které jsme mimo jiné přešli z občanského sdružení na spolek. Jsme moderní:)) Žádné velké změny se ale konat nebudou.

Začíná se pomalu rýsovat LEDEČ 2016, který bude tentokrát pod mým vedením.

Předběžný termín tábora byl stanoven na 1.7. – 16.7.2016, tak si už můžete začít stříhat metr:). Začátkem února můžete netrpělivě očekávat přihlášky!

Přejeme všem příjemné, klidné svátky a dobrý vstup do nového roku.

Kačka a Hujeři

21.9.2015

Vážení rodiče, milé děti,

doufáme, že jste do nového školního roku vstoupili tou pravou nohou:)

Uplynulý víkend jsme strávili v Ledči, kde jsme podobně jako každý rok hodnotili letošní tábor. Vše jsme úspěšně probrali, nakousli jsme také příští rok, ale pro ten je ještě hodně času, a tak první informace k Ledči 2016 čekejte zde zhruba na přelomu roku.

Nás ještě čeká přejmenování z občanského sdružení na spolek, ale to bude jen drobná, kosmetická změna.

Přejeme krásný podzim,

Vaši Hujeři

25.8.2015

Zdravíme všechny příznivce tábora.

Doufáme, že si všichni užíváte krásných prázdninových dní. Na konci července se někteří z nás vydali zpátky do tábora, kde skončil druhý turnus, neboť jsme museli zbourat všechny stany a uklidit je do skladu, aby byly připraveny na další rok.

Dále bychom chtěli poprosit kluky a holky z nejstarších družstev, aby nám na táborový email (info(a)taborvledci.cz) poslali selfie co vyfotili na orienťáku.

A pokud nás ještě nemáte na facebooku, vězte, že jsme již vytvořili táborovou stránku, kterou najdete zde.

Vaši Hujeři.

Historie roku 2015

18.7.2015

Ahoj,

tak a je to tady, tábor nám skončil. Všichni jsme už doma a vstřebáváme nové zážitky. Mně osobně je dost smutno bez všude pobíhajících děti a společných her. Teď už nám nezbývá nic, než se těšit na další ročník tábora. Doufám, že vás příští rok zase všechny uvidím.

Mějte se,

Vašek

17.7.2015

Ahoj všem doma,

tak se hlásíme naposledy z tábora. I když se nám to už chýlí nezadržitelně ke konci, nemohu říct, že bychom si dnešní den neužili. Den jsme začali jako obvykle rozcvičkou a ta dnes rozhodně nebyla marná, protože nás po snídani čekal štafetový běh smíšených družstev. I přesto, že byla štafeta vyhodnocena samostatně a celkovým pořadím v celotáborové hře se už nedalo pohnout, dali jsme do toho všechno. Nakonec vyhrálo družstvo éta.

Po obědě a poledním klidu nás čekalo vyhlášení celotáborové hry. Od včerejšího večera už jsme věděli, že vyhrála gama, ale dnes jsme se dozvěděli i umístění ostatních vědeckých skupin, které se všechny zasloužili o zdárné zakončení naší cesty časem. Konečné výsledky najdete zde.

Zbytek odpoledne jsme věnovali balení svých věcí a úklidu tábora. Při podepisování letošních triček nám došlo, že už jsme vlastně u konce tábora. Veškerý smutek ale rozptýlila zpráva, že večer bude diskotéka! Takže já už musím běžet, co bych psal víc, však se zítra uvidíme.

Zdraví,
Culík a družstvo číslo 2

PS: Do Prahy k Sokolu Královské Vinohrady (Polská 1, Praha 2) bychom zítra měli dorazit přibližně v 12:30.

16.7.2015

Hoj ahoj!

Po včerejší podařené diskotéce jsme se trošku prospali a do nového dne vlítli se spoustou energie. Zvlášť, když jsme ráno zjistili, že nás čekají jedny z našich nejoblíbenějších zaměstnání, což jsou šátkovaná a fotbal. Proto jsme neodflákli rozcvičku, abychom byli na družstvo č. 4, se kterými jsme právě boj o šátek měli, dobře připraveni. I proto jsme se hned po skvělé snídani odebrali do lesa, kde se střetnutí konalo. Kluci ze čtyřky už tam také byli a my mohli začít. Nezačali jsme příliš dobře, když po pár minutách donesl soupeř náš šátek na svoje území, což znamená prohru. Hráli jsme ještě několik dalších her, a i když se nám nedařilo jako normálně (za což může i absence jednoho z hráčů), skvěle jsme si první zaměstnání užili. Hned po svačině jsme tentokrát vlítli na fotbalové hřiště, trošku se rozehráli a vrhli se na kluky ze třetího družstva. Bohužel i tady byl znát věkový rozdíl, ale i přesto jsme odehráli skvělý zápas.

O poledním klidu jsme si odpočinuli a těšili se na odpoledne, protože na programu byla psána celotáborová hra. Nikdo netušil, kde se s profesorem Q octneme tentokrát, a proto jsme hned na zahajovací písničku naběhli k molu, kde profesor konečně zadal správné datum a my se ocitli v budoucnosti, přesněji v roce 2115. V téhle době žije celá civilizace už jen na vodě, proto jsme museli po smíšených družstvech obnovit archivy s historickými daty. Hra spočívala v několika úkolech, které se převážně dělaly ve vodě nebo na lodích.

Naštěstí jsme dokázali úkoly splnit a zatopené archivy obnovit. Ale co teď? Odpověď se nám dostala už po osobním volnu, kdy jsme byli svoláni k bráně. Profesor Q se vrátil z budoucnosti do přítomnosti i se svými vědeckými týmy, ale ještě předtím jsme od lidí z budoucnosti dostali tak dlouho hledaný lék na Moribundus, kvůli kterému jsme tuhle dlouhou cestu absolvovali. Lék byl úspěšně předán pánovi, který nás o něj požádal a tak jsme se všichni mohli vydat na cestu zpět i přes všechny epochy, které jsme navštívili. K úspěchu nám gratulovali velikáni jako například Julius Caesar, Karel IV. nebo Tomáš Garrigue Masaryk. My se s kamarády odebrali do postelí a těšíme se zase na další den, i když už je to jeden z posledních… Ach jo…

Mějte se krásně

Vojťák a družstvo číslo 5

Další videa najdete zde.

15.7.2015

Aaaaahoj,

Dnešek byl trochu náročnější z důvodu puťáku. Ale i tak jsme si ho užili jako vždy. Ke každodenním sportovním aktivitám si nejstarší chlapci chtěli přidat ještě odvetu v softballe. Hoši byli zjevně ještě unavení po výletě. Vedoucí toto utkání brali velmi vážně, a proto se snažili zastrašit soupeře novozélandským bojovým pokřikem, jde o tanec zvaný Haka. Možná i proto si vedoucí mohou k předešlé remíze 3:3 připsat výhru 7:3. Pro ty, kterým sledování utkání nepřišlo jako vhodné strávení večera, byla nachystaná diskotéka. Ta je nyní v plném proudu. Z tohoto důvodu se s vámi loučím.
Tanci a sportu zdar, softballu zvláště

Pa Martitin a jeho družstvo číslo 4!

13.-14.7.2015

Puťák.. Ten vlastně začíná už v neděli večer, kdy dostaneme pokyny a hlavně seznam věcí, co si zabalit s sebou. Předpověď počasí byla nepěkná, protože to vypadalo na častý děšť.

Pondělní ráno jsme si hned zkraje šli nafasovat jídlo na celé dva dny, poté jsme se nasnídali a vše dobalili do batohů či krosen. Tenhle rok jsme šli s osmičkou, takže obě nejstarší družstva dohromady, jak bývá zvykem. Rozloučili jsme se se svými soukmenovci z ostatních družstev a vyrazili do kopce směrem na Stvořidla, kde jsme si dali první sváču.

Ze Stvořidel jsme přes Smrčnou dorazili po nové cyklostezce do Mrzkovic, kde jsme si dali menší oběd. Zde jsme se také potkali s družstvy 4 a 11, popřáli si pěknou cestu a šli dál. Naše další kroky nás vedly do Dolního Města, kde vedoucí nakoupili pár drobností a dotočili jsme vodu do barelů a lahví. Z Dolního Města jsme chtě nechtě museli vyjít finální kopec a po pár minutách už byli v cíli – na lomu Zlaté Oči.

Po chvíli nám autem přivezli velkou plachtu, kterou jsme s pomocí slack-line připevnili a byli připraveni na případný déšť. A ten brzo přišel, ale nebojte, byla to jenom krátká přeháňka. Hned na to jsme dali vodu v kotlíku na oheň a pomalu vařili klasickou puťákovou večeři – rýži s masem a sýrem. Večeři jsme si zpestřili popcornem a potom šli pomalu spát, přece jenom to byl dlouhý a náročný den.

V noci sice pršelo, ale díky naši plachtě jsme zůstali v suchu a ráno se mraky pomalu začly trhat a dokonce vysvitlo slunko. Uvařili jsme si polévku, dali si chléb a pomalu se začali balit. Chtěli jsme totiž stihnout dřívější vlak, abychom měli více času na vybalování a osobní hygienu.

Vše se vydařilo, všichni šlapali jako o závod a i se zastávkou v Závidkovicích na menší oběd jsme to zvládli. Dostali jsme asi 45 miutový rozchod, něco málo pokoupili a následně vyrazili na vlak, který jel v 13:46. Zde jsme se opět potkali s družstvy 4 a 11 :). A tak po druhé hodině jsme všichni v pořádku dorazili do tábora a úprkem se vydali do sprch :).

Teď už jenom čekáme na nástup a večeři. Myslím, že to byl vydařený puťák a dneska určitě brzo usneme, protože jsme hotovsoni:).

Tadeáš a nejstarší kluci z jedničky (a taky nejstarší holky z osmičky:) ).

Zdravíme všechny, kteří jsou zvědaví na náš další den,

ráno jsme se probudili do poměrně teplého, ale ne příliš slunečného ráno. V noci spadlo pár kapek, a tak se nám z postelí moc nechtělo. Nicméně po krátké snídani jsme vzali bágly na ramena, zavřeli stany a hurá na cestu. Kilometry ubíhaly jako voda a už před třetí hodinou jsme byli na „našem lomu“. S chutí jsme se vykoupali, zablbli, trochu i zaskákali a začali připravovat večeři. Aktuální předpověď počasí nás donutila posunout hlad až po postavení improvizovaného ležení z celt a plachet. Vše jsme stihli do prvního, ne příliš intenzivního deště. Večer jsme si opekli špekáčky, zkusili zazpívat pár písniček a postupně odcházeli spát do našich spacáků.

Vlhké jitro nás probudilo vůní ohýnku, polévky a teplého čaje. No, možná měl na vstávání vliv i poněkud hlasitější projevy dříve probudivších :-).

Zabalení a úklid byl dílem okamžiku. Cesta z kopce do Světlé nad Sázavou trvala asi hodinku a půl. Ve Světlé nás čekal rozchod a tedy nákup zásob pro mlsné jazýčky. Následoval odjezd „Posázavským pacifikem“, i s oddíly 1 a 8. V pak táboře teplá sprcha a rovné postele. Po večeři se na nás začalo opět usmívat sluníčko :-).

Dobrou noc přejí holky z družstva 11

PS: Celý tábor zdraví Davida Adama a přeje mu brzké uzdravení.

12.7.2015

Krásný dobrý večer všem, co čtou zprávy z dění na táboře ve Sluneční zátoce!

Dnešní popis událostí zahrnuje i včerejší noční dobrodružství „pokojíčkových“ dětí. Ty absolvovaly v doprovodu vedoucích procházku pohádkovým lesem kolem tábora, kde shlédly scénky z pěti klasických pohádek. Nechyběli Spejbl a Hurvínek, Šípková Růženka, Červená Karkulka, Popelka a Krakonošovy pohádky. Pokud děti poznaly správně pohádku, dostaly sladkou odměnu a poté už se odebraly zpátky do postýlek.

Ráno po posunutém budíčku a snídani pokračovala včera odstartovaná olympiáda atletickými disciplínami. Soutěžilo se v krátkém sprintu, skoku do dálky, hodu, výšce a střelbě. Po výborném obědě, na kterém jsme se nadlábli vepřo-knedlo-zelem a poledním klidu, nás čekal ještě náročný přespolní běh. Trať okolo tábora jsme absolvovali bez zranění a pak už jsme zatleskali vítězům při vyhlášení a kochali se medailemi a diplomy.

K večeři jsme do sebe naládovali výbornou „sekačku“ s bramborem a jali se balit batůžky na zítřejší puťák, na který se všichni těšíme.

Já si jdu taky balit, tak snad nám vyjde počasí!!

Za družstvo 6 vedoucí Kuba 🙂

Video z dnešního dne zde.

11.7.2015

Ahoj všichni drazí rodiče, prarodiče, sourozenci a domácí mazlíčci. Posíláme vám vřelé pozdravy z Ledče.

Dnešní den se nesl v ryze sportovním duchu. Hned jak kohout zakokrhal, tak jsme vylezli z postelí na vydatnou rozcvičku. Dnes byla potřeba víc, než kdy jindy, jelikož nás dnes čekal již tradiční olympijský den plný sportů. Dopoledne jsme se pilně připravovali a po obědě to vypuklo. Slavnostní zahájení proběhlo v důstojné atmosféře. Vlajkonoši a rozhoření olympijského ohně nemohli chybět.

Poté jsme se rozprchli na jednotlivá stanoviště a zápolili jsme tak jak jsme nejlépe mohli. Vybíjená, ringo, streetball či ping pong pro nás nebyli překážkou a všech disciplín jsme se zhostili s nejvyšším nasazením.

Po skončení turnaje jsme unavení leč nezlomení odešli do jídelny, kde jsme dostali k večeři vídeňský řízek s bramborem. To byla zasloužená odměna a někteří si dopřáli nášup na druhé večeři.

A teď už jdeme spát celí nedočkaví na zítřejší atletickou olympiádu.

Srdečně vás zdraví holky z družstva číslo 10 a Honza Dobeš ahojjjjj.

10.7.2015

Ahoj mamčo, tati a ostatní,

dnešní den byl zase plný sportování v ideálním počasí. Ráno jsme začaly hned zostra střelbou ze vzduchovky do terčů a divokých kanců. Po sváče jsme si to rozdaly s nejmladšími holčičkami v ringu. Naštěstí jsme si neudělaly ostudu, porazily jsme je tři nula na sety bez zaváhání a pěkně nám vyhládlo na oběd.

Paní kuchařka opět nezklamala! Naplnily jsme si pupky slaďounkými buchtičkami se šodó a svalily se odpočívat na kavalce. Po obědě se nám moc nechtělo na lodě, ale nakonec sluníčko vysvitlo, pěkně jsme se na řece vyhřály a hlavně dojely na kanoích až pod most!

Poslední zaměstnání jsme měly hry v lese se šestkou a co jiného jsme si mohli zahrát než šátkovanou. Parádně jsme si zaběhali a po pár hádkách a modřinách jsme uhráli remízu.

Po večeří jsme utíkaly na louku, protože nejstarší kluci vyzvali vedoucí na zápas v softu. Bylo to plné silných odpalů a rychlých výměn a stejně jako fotbalový zápas skončil nerozhodně. Nikdo nesmutnil a všichni jsme se s úsměvem odebrali do postýlek.

Posíláme pusu na dobrou noc všem, už se nemůžeme dočkat zítřka.

Zuzka a družstvo č. 13

9.7.2015

Zdarec mamky a taťkové, babičky a dědečkové, pejskové a kočičky,

po včerejší diskotéce jsme ráno neměly rozcvičku! „Paráda!“ Takže jsme se najedly na snídani a hurá na tábornické dovednosti. Co si pod tím máte představit? Dostaly jsme mapu a musely jsme se v ní zorientovat a najít označené stanoviště. Nejdřív jsme dělaly hrozné divadlo, že hlavně nechceme běžet a dopadlo to tak, že jsme to běžely úplně všechny, protože běžící čas na Betty stopkách nás vyhecoval k heroickým výkonům hned po ránu. Zbylo nám i trochu času na vyzkoušení si všech možných uzlů, naučily jsme se například „dračák“ nebo tzv. ambulantní smyčku. Jo a málem bychom zapomněly na to nejvíc zajímavý. Betty přinesla buzolu, a i když se to sama učila chvíli před, tak nám dokázala, že práce s buzolou je hračka. Takže odteď už se ve světě neztratíme! No, potom byla svačina, která bývá v 10:30, ale dneska byla v 10:00, divný co…? No, budeme dělat jakoby nic, asi se vedoucí spletli v čase, protože od té doby co je tu ta brána, tak už se ničemu nedivíme. Druhé zaměstnání jsme si zahrály s klukama ze dvojky softbal. Naštěstí jsme udělali namíchané týmy a skvěle si zahrály. Družstvo Pavla vyhrálo 5:1 nad družstvem Ondry. Ale my holky jsme zářily, protože dokonce Anička chytla odpálený míček ze vzduchu a vyoutovala Romana. Takže jsme na sebe pyšné! Oběd v 11:30…, už to bylo fakt divný…. Začínal se nám stahovat žaludek. NO JO, bylo to opodstatněné. Ten pocit, že se něco chystá, se stal realitou….

Ve 13:00 to začalo. Svolali nás k pingpongárně, kde byl opět Profesor Q. Dostali jsme od Karla IV. ten kámen, což bylo super, ale když Profesor Q znovu zkoušel projít do budoucnosti, opět se to nepovedlo a ocitli jsme se v roce 1918, přímo ve chvíli, kdy na Hlavní Nádraží přijížděl tatíček Masaryk. Profesor Q zjistil, že mu opět chybí součástka a to Řád Bílého lva. Abychom ho ale získali, musíme si ho od T. G. Masaryka zasloužit. Prý bylo potřeba zmapovat hranice Československa, a tak nás tím tatíček Masaryk pověřil.
Co dodat, čekal nás orientační běh. Sbalili jsme si batoh s pitím a sváčou a vydali se na zastávku Vilémovice, odkud jsme vyrazili vlakem do Smrčné, kde jsme vybíhali po jednotlivých družstvech. Bylo to sice delší, ale plné zajímavých úkolů a her, které nás moc bavily.
Teď už jsme na večeři, čeká nás osobní volno, o kterém si asi půjdeme lehnout a pak už jen hezké sny o dalším dnu plném překvapení, který nás čeká zítra.

Posíláme pusu!

Betty a družstvo č. 8

Nové video najdete zde

8.7.2015

Ahoj všem doma 🙂

Dnes ráno nás probudilo trochu zamračené počasí, což nám ale po těch dnech veder vůbec nevadilo. Den jsme začali rozcvičkou a supr snídaní. Hned chvíli nato nás svolal vědecký rozhlas k ohništi. Profesor Q a vědecké společnosti získaly od Caesara štít. Už jsme si říkali, že by se nám podařilo stroj opravit, ale bohužel. Po zasazení štítu do brány, jsme se přenesly do doby Karla IV., který zrovna zjistil nemilou věc. Jeho stavitel, Matyáš z Arrasu, zemřel a bylo zapotřebí rychle dostavit Nové Město pražské. Profesor Q mu nabídl pomoc výměnou za kámen z koruny, který by se nám mohl do brány hodit.

Čekalo nás několik logických úloh, které většina vědeckých týmů vyřešila úspěšně. Nejmladší děti si vyzkoušely řešit sudoku, na starší čekaly kvízy o Karlově mostu a mnoho dalších úkolů. Výsledky najdete zde.

Odpoledne jsme si zasportovali. My, holky ze čtrnáctky, jsme po poledním klidu vyrazily na výlet na kanoích a naučily jsme se kormidlovat. Nutno uznat, že se nám dařilo! Při posledním zaměstnání jsme změřily síly se třináctkou v šátkované a po napínavém souboji jsme vyhrály 2:1. Juchůůůůů!

Na nástupu nám Venca oznámil, že nás čeká diskotéééka. Už se nemůžeme dočkat, a tak běžíme trsat!

Kačka a holky ze čtrnáctky

Odkaz na náš YouTube kanál s novým videem zde.

7.7.2015

Zdravíme všechny naše příznivce,

Nevím jestli to už není trapný stereotyp, ale dnešní slunečný a teplý den se opět vydařil. Mokré hlavy, pitný režim a koupačka v bazénu nebo v Sázavě musí být. Dnes nás profesor Q ušetřil a mohli jsme se celý den věnovat sportování. My kluci ze trojky jsme si po snídani zahráli přehazku s desítkou. No, holky byly lepší, tak jsme pak další sety promíchali, aby to nebyl propadák. Jakmile jsme posvačili jablko, zalezli jsme si do lesního stínu, kde je natažen Slackline a zkoušeli jsme, zda by nás mohl angažovat nějaký známý mezinárodní cirkus. Udržet rovnováhu na provazu opravdu není jednoduché, ale nějaké pokroky vidět byly. No a samozřejmě před obědem šup do Sázavy. K obědu jsme měli česnečku s opečeným chlebem a studený těstovinový salát. O poledním klidu nám hospodář s kuchyní uspořádali možnost nákupu nějakých sladkostí, čehož využili snad skoro všichni. Jako třetí sportík jsme měli stolní tenis. Takže jsme si zahráli několik zápasů a různě jsme se prostřídali. Hlavně, že jsme byli ve stínu. A na závěr zase do Sázavy. Tentokrát jsme měli kanoe a pěkně jsme se na nich vyblbli. Máme nafukovací Pálavy, čili otočit je vzhůru nohama a jezdit na nich obráceně nebyl žádný problém. Důležité bylo, že nás chladila „teplá“ Sázava. Teď už nás čeká nástup, ale nic zvláštního tam asi nebude. Jak už jsem psal předtím, profesor Q nám dal dnes klídeček 

Mějte se fanfárově

Filip a kluci ze 3. družstva

P.S. Na nástupu vyzvali kluci z jedničky vedoucí na utkání ve fotbale. Skončilo to velmi vyrovnaně a to doslova. Ve hře 4:4 a na penalty 3:3. Vítězové byli všichni 

6.7.2015

Ahoj mami, tati, babi, dědo a i Vy všichni ostatní!!!

Rádi bychom Vám hned začali vyprávět o tom, jak se nám dnes krásně vstávalo do dalšího slunečného dne, ale to bychom předbíhali. Musíme začít o pár hodin dříve. Kolem půlnoci si nás totiž zavolal profesor Q a poprosil nás o pomoc. Chtěl se již vydat do budoucnosti pro lék, jenže nevěděl, co nás tam čeká, a tak se rozhodl, že raději bránou času projdeme v noci. Bohužel se brána porouchala a my jsme se najednou ocitli v dávné minulosti tváří v tvář pravěkým lidem. „Rukama nohama“ jsme se s nimi dohodli, že když jim ulovíme mamuta, darují nám jeho kel, díky kterému profesor bude moci bránu opravit. Nezbylo nám nic jiného, než vyrazit a cestou splnit pár nelehkých úkolů. Všem skupinám se to ale nakonec podařilo a kel jsme získali.

Ráno jsme měli posunutý budíček, abychom se trošku dospali, a mimořádně jsme vynechali rozcvičku, což nám vůbec nevadilo. Však my si to zítra vynahradíme…My, holky z devítky, jsme si po snídani šly zastřílet ze vzduchovky. Musíme se pochválit, protože nám to opravdu šlo. Kdybychom nemusely na svačinu, tak bychom střílely dál. Po svačině jsme si šly zahrát ping pong, takže obě naše zaměstnání byly dost odpočinkové. Nám to ale vyhovovalo, jelikož už jsme měli atletiku, skok do výšky, soft, kajaky, kanoe a další „náročné“ zaměstnání. K obědu jsme si daly skvělou bramborovou polévku a krupicovou kaši!!!! Potom jsme si musely jít odpočinout, protože nás čekala další etapa celotáborové hry.

Profesor Q nám poděkoval za noční výpomoc a pozval nás k dalšímu posunu v čase. Myslel si, že už se konečně dostaneme do roku 2115, jenže to opět nevyšlo. Profesor prošel branou a objevil se přímo v gladiátorské aréně, kde se potkal s Caesarem. Caesar mu slíbil štít, který by profesor opět mohl využít ke spravení brány, ale jenom pod podmínkou, že si ho musíme vybojovat, jako správní gladiátoři. Prošli jsme tedy s ostatními táborníky tvrdou zkouškou, ale odměnou nám byl slíbený štít. Co se bude dít dál? Ocitneme se konečně v budoucnosti? To zatím bohužel nevíme.

Na sváče jsme se všichni osvěžili melounem, který v tom horku opravdu bodnul. Na nástupu nám hlavní vedoucí Venca oznámil, že naše družstvo bude mít až do dalšího nástupu službu. To znamená, že dnes večer a zítra budeme vynášet odpadky, připravovat jídelnu a hlavně……hlídat tábor. Takže teď už běžíme na bránu, ať nám nepronikne nějaký nezvaný host.

Mějte se krásně!

Ivča a holky z družstva číslo 9 – Bára, Lucka, Verča, Gabča, Kamča, Týna, Johanka, Kačka, Terka, Péťa, Nikča, Anička

Odkaz na videa z celotáborové hry zde. Zatím zde najdete úvodní scénku, noční hru a opičí dráhu.

5.7.2015

Ahoj ahoj ahoj,

všechny moc zdravíme. Dneska vám o tom, jak jsme se celý den měli bude vyprávět družstvo číslo 7 – nejmladší kluci. Ráno jsme se probudili do dalšího slunce zalitého dne. Měli jsme před sebou den plný sportu. Po snídani jsme se vydali na hřište trénovat přehazovanou. A protože nám počasí přeje a sluníčko svítí o stošest, tak jsme vetšinu času strávili osvěžováním a ochlazováním. Po sváče jsme si vyzkoušeli skok do výšky, abychom se poctivě připravili i na letošní olympiádu. Vyzkoušeli jsme skok tzv. nůžkama a dokonce i flop a zbylý čas jsme si v lese ve stínu blbnuli s šišatým míčem na americký fotbal. K obědu jsme si pochutnali na knedlíčkové polívce a jako hlavní jídlo jsme měli rajskou omáčku s kolínky. Kvůli počasí jsme měli prodloužený polední klid. Když jsme si na pokoji trochu odpočali, tak jsme si chvíli zahráli fotbálek. Celý den jsme se těšili na naše poslední zaměstnání… kajaky. To nás moc bavilo a na to, že většina z nás na něm byla úplně poprvé, tak se nám pádlovalo parádně.

Musíme se ještě pochlubit, že jsme se účastnili vědeckého kongresu, na terém vystoupil profesor Q a představil nám jeho velký objev – bránu do budoucnosti… celetáborovka je konečně zahájena. Každy z nás byl zařazen do jednoho z dvanácti vědeckých týmů (smíšených družstev) a pokusíme se získat z budoucnosti zázračný lék. Třeba se dnes večer dozvíme o našem úkolu něco víc…

Kluci ze sedmičky a Tomáš

4.7.2015

Ahoj všichni,

první den nás probudilo sluníčko, ale byli jsme tak natěšení, že většina z nás vstávala již před budíčkem. Čekala nás první rozcvička a super snídaně. My holky z 12 jsme si pinkly ping pong, kde jsme si zkusily i obíhačku. Musíme ještě trochu trénovat. Další zaměstnání jsme měly vybíjenou a pak HURÁÁÁ na oběd. K obídku nám paní kuchařka uvařila rizoto a okurkový salát. Mňam! Počasí nám opravdu přeje. Sluníčko bez přestání praží, tak jsme si všichni protáhli poledňák, abychom se nespálili. Po pořádném odpočinku jsme trénovaly na Olympiádu, běh a skok do dálky. K svačině nás čekalo překvapení od pana hlavního vedoucího, všichni dostali nanukaaaaaa!!!!!! Nakonec jsme si daly freesbee a horko nás vyhnalo na koupačku do řeky.
Ještě pořád nic nevíme o celotáborovce, tak jsme moc zvědaví, kdy to přijde.
Teď už máme po véče osobní volno a jdeme si něco půjčit do sporťáku.

Posíláme pusu domů

Jířa, Zuzka Š. a holky z družstva 12

3.7.2015

Ahoj,

všechny vás moc zdravíme. Děti jsou ubytované a seznámily se s okolím. K obědu je čekala polévka a hned jak si chvilku odpočaly, tak vyrazily na prohlídku okolí. Většinu z nich to moc neunavilo, tak se hned vrhly na hřiště. Po delším nástupu, kdy jsem vysvětloval všechny potřebné věci, co jsou potřeba vědět pro chod tábora, jsme vyrazili na skvělou večeři. A teď už slyším zvuky z diskotéky, kam všechny děti zamířily, takže utíkám za nimi.

Vašek

Historie roku 2014

13.7.2014

Ahoj všichni táborníci,

jménem všech vedoucích a členů AZ Hujer bych Vám moc chtěla poděkovat za letošní účast. Jako vždycky tábor utekl jako voda. Balení i úklid proběhl bez problémů a vy už jste určitě všichni zase připraveni na další prázdninové dobrodružství.

Doufám, že se Vám letošní tábor tábor líbil a užili jste si ho stejně pohodově jako my vedoucí. Nás to totiž s Váma děsně baví!

Krásný zbytek prázdnin a příští rok naviděnou!

Za Hujery zdraví,

Zuzka ex-hlavaska

11.7.2014

Ahoj všichni!

Posíláme předposlední, a tak trochu smutný pozdrav ze Sluneční zátoky. Jak určitě všichni víte, máme tady finální den a brzy se Vám vrátíme domů. Neveselá nálada je zde cítit už od rána, kdy nás probudily pomalé písničky, a my jsme si uvědomily, že je to už opravdu konec. Řekly jsme si, že se nebudeme trápit a užijeme si to do posledních chvil.

Hned po snídani jsme se rozdělily na smíšená družstva a začaly jsme měřit síly ve štafetě. Kvůli špatnému počasí se ale bohužel běhání muselo stopnout a vedoucí nám vymysleli náhradní program. Schovaly jsme před deštěm v jídelně a testovaly jsme naše znalosti v oblasti filmových a seriálových znělek. Skončily jsme ale relativně brzy a tak jsme si zahrály ještě bingo. Nejdříve se nám moc nechtělo a říkaly jsme si, co si to na nás ti vedoucí zase vymysleli, ale nakonec nás to docela bavilo. Po bingu následoval oběd – výborné těstoviny s boloňskou omáčkou. Pak následoval již klasický polední klid a balení. Vedoucí nám k tomu z rozhlasu hráli písničky, aby nám to šlo lépe od ruky. Kolem čtvrté hodiny jsme byli všichni svoláni na hřiště, kde proběhlo vyhlášení celotáborové hry. Hádejte, kdo vyhrál!! Letos to bylo opravdu těsné, ale nakonec se jako nejsilnější tým ukázal Lucas arts. Musíme uznat, že si vítězství zasloužili. Už se těšíme, až se Vám zítra pochlubíme, co jsme vyhrály.

Také jsme stihly focení smíšených družstev, ale bylo to jen tak tak. Po poslední fotce přišla bouřka a my jsme se musely opět schovat. Pršelo celý zbytek odpoledne a tak jsme si zalezly do stanů a pokračovaly v balení. Po večeři jsme slyšely, že se začínají ozývat rytmy našich oblíbených písniček, a tak jsme se vydaly na diskotéku. Tam na nás čekalo veliké překvapení. Ocitly jsme se na předávání Oscarových sošek. Představte si, že jsme dostaly opravdové Oscary!! Tím byla letošní celotáborová hra ukončena a my si teď můžeme plně užívat Oscarového večírku. Nebojte se, zítra Vám budeme všechno vyprávět. Už se na Vás moc těšíme, ale klidně bychom tu zůstaly ještě pár dní. Snad ten rok rychle uteče a my se tu zase všechny sejdeme.

Papa Iva a holky z družstva číslo 13 – Nela, Zita, Bebe, Maky, Linda, Lída, Áďa, Míša, Kačka a Terka.

10.7.2014

Čauko mami a tati,

Už se nám to pomalu krátí. Zítra nás čeká poslední den a pak hurá domů. Dnešek jsme strávily dvěma sportovními zaměstnáními a odpoledne proběhla další část celotáborové hry. Jako první jsme měly šátkovanou společně s kluky z 5. Sice nás nakonec po urputném boji porazili, ale rozhodně se nemáme za co stydět :). Po svačině jsme měly vyrazit na vodu na kajaky, jenže nám byla trochu zima a do plavek se nám zrovna nechtělo, tak jsme se nakonec ocitly u pingpongových stolů. Proběhl dramatický turnaj plný skvělých sportovních výkonů. Všechny jsme si skvěle zahrály. Po vydatném obědě a trochu kratším poledním klidu nás vedoucí svolali, aby zahájili další celotáborovou hru. Tentokrát na nás čekala hned ta nejnáročnější a to orientační běh. Ztratil se nám totiž filmový režisér a my jsme se museli vydat po jeho stopách. Na trase na nás čekala spousta zapeklitých úkolů (jako třeba šplh po laně, střelba na terč přes zrcátko,…), ale se všemi jsme si poradili a opět se všichni shledali zpět v táboře. Všichni jsme napnutí, jak to celé dopadlo, ale na výsledky si bohužel budeme muset počkat až do zítra. Pak už na nás ve zbytku dne čekala jen večeře a po ní jsme opět mohli zavítat do ledečského kina,kde se tentokrát promítal Hotel Transilvánie. Těsně před večerkou nás vedoucí ještě překvapili svým vystoupením. Zahráli nám všemožné krátké scénky z různých filmů a seriálů.

Zdraví Kubi a holky ze 12

9.7.2014

Zdravíme všechny, kteří nám závidí pobyt ve Foglarově zátoce.

Včera jsme po puťáku všichni s radostí ulehli do svých postelí ve stanech a pokojíčcích a vyspali se do sytosti. Ráno už jsme byli po náročné túře odpočatí a připravení do nového dne. Dnes jsme měli jeden z posledních čistě sportovních dní, a tak jsme si ho i náležitě užili. Začali jsme ráno na vodě a na kánoích jsme se dojeli podívat proti proudu až k mostu, přes který jsme se včera vraceli z výletu. Zpátky do tábora jsme se nechali unášet proudem, a tak jsme si na lodích i zazpívali. Po zbytku dne jsme sportovali s klukama z družstva č. 5. Přehazovanou jsme během tábora natrénovali, a tak jsme mohli klukům z „pětky“ ukázat, co v nás je. V závěru dne jsme je vyzvali na zápas v softballu a předvedli jsme i několik dlouhých odpalů a zásahů v softballovém poli. Soupeř to s námi rozhodně neměl jednoduché. Po večeři pro nás vedoucí připravili překvapení – promítání pohádek. A aby toho dnes nebylo málo, tak teď tancujeme na další diskotéce. Těšíme se na to, až zase zazní naše oblíbené hity a rozproudíme taneční atmosféru na písničky jako „Jede jede mašinka“ a makarena a na spoustu dalších. Doufám, že i další dny budou tak vydařené, jako byl ten dnešní!

Všechny moc zdraví Tomáš a kluci z „šestky“

7-8.7.2014

V neděli večer jsme se s klukama z dvojky domluvili, že na puťák vyrazíme dříve, ať nemusíme jít přes největší vedro a také jsme měli vidinu koupání v lomu. A tak jsme v pondělí vstávali dřív, než normálně a už v 6:45 jsme si to šlapali přes kopec na Stvořidla, odkud jsme jeli pár stanic vlakem. Po vystoupení jsme si dali svačinu a dále jsme přes Dolní Město šli k lomům. Pro tenhle rok jsme si vybrali lom s molem, ale co nás příjemně po finálním výšlapu překvapilo, bylo právě nové molo.

Po krátkém oddechu jsme naskákali do vody, ale déle tam vydrželi jenom odvážlivci, protože voda byla přece jenom studená. Následovalo sbírání dřeva na oheň, příprava tábořiště a poté „obědovečere“ – rýže s masem.

Vzhledem k tomu, že se nám podařilo vyrazit dříve, tak jsme až po jídle dostali zprávu, že přijíždí Václav s autem. Sešli jsme dolů k silnici, protože nám vezl igelitové plachty pro případ deště. U silnice byla také jednička s devítkou, tak proběhl rychlý pokec a popřáli jsme si hodně štěstí, abychom to zvládli, kdyby pršelo.

Po zbytek večera jsme skočili do studánky pro vodu, upekli buřty, povídali si u ohně a šli spát. Večer na nás byla znát únava, neboť cesta byla dlouhá a ještě to brzké vstávání.

I když jsme se celou dobu báli, že bude pršet, tak nakonec byla jasná noc a ráno nás probudilo sluníčko. Holky uvařily výbornou snídani a pak jsme i s dvojkou pelášili do Světlé nad Sázavou, protože se na odpoledne hlásily další přeháňky. Musím uznat, že jak holky, tak kluci svižně šlapali a stihli jsme všechno přesně podle plánu. Ve městě následoval rozchod a poté odchod na nádraží. Vlakem jsme se svezli do Vilémovic a ze stanice jsme po „indiánce“ přešli do tábora.
Všechny ostatní družstva jeli až následujícím vlakem, tak jsme si mohli v klidu vybalit a umýt se. Nyní hrají poslední písničky před večerkou a už pomalu usínáme. Byly to náročné, ale perfektní dva dny.

Tadeáš a dámičky z desítky.

V neděli večer jsme se s kluky z 1. družstva dozvěděli, že náš čeká puťák. Velké překvapení to pro nás nebylo, všichni jsme už tábor párkrát absolvovali a víme, že druhé pondělí a úterý, je pro náš dvoudenní výlet s přespáním určené.

Bohužel, náš vedoucí byl po zranění, takže s námi nemohl jít. A tak čekal už na místě a moc nás všechny mrzelo, že místo naplánované 35km trasy jsme šli pouhých 20km. Šli jsme společně s holkami z 9. družstva a Betty, jejich vedoucí, na nás byla až moc měkká a šli jsme nakonec právě těch pouhých 20km. Na místě nás mělo čekat jedno velké překvapení a to v podobě velké bouřky. Důkladně jsme se na ni připravili pomocí velké plachty, kterou jsme pro vás vyfotili. Hned poté, co jsme plachtu připevnili, jsme se vydali na koupačku do lomu. Moc otužilců se mezi námi nenašlo, ale ti co se do lomu vypravili, si ho nemohli vynachválit. Zbytek mezitím připravoval nejlepší baštu tábora, a to rýži s vepřovým masem, sýrem a kečupem. Začalo se pomalu stmívat a nahlášená bouřka stále nepřicházela. Toho jsme využili nejdříve k hraní pantomimy a poté k vyprávění strašidelných historek z okolních lesů. Vedoucí nám povolili večerku posunout, ale i tak jsme se velmi brzo všichni položili pod naši plachtu a očekávali nadcházející bouřku.

Ráno jsme se všichni probudili vůní ohně, který pro nás připravil Petr Zíta, který jako ranní ptáče oheň rozdělal a začal připravovat čaj. Poté, co vstali ostatní, jsme dali postavit ještě na dvě polévky a tím jsme měli snídani za sebou. V 11 hodin jsme se odebrali z našeho kempu směr Světlá nad Sázavou. Tam jsme s krátkými přestávkami dorazili kolem 1 hodiny a dali si rozchod. Když jsme ale vyrazili na vlak, začalo pršet, naštěstí to bylo už ke konci a v táboře jsme se všichni usušili.

K večeři nám připravili párek s kaší, bohužel chvíli poté začalo pršet znovu a my jsme utíkali hrát, sporty pod střechou, jako ping pong a karetní hry v klubovně. Teď už ale jdeme všichni pomalu spát s očekáváním suššího zítřka.

Zdar Venca a kluci z 1. družstva

6.7.2014

Dnešní den byl ve znamení slunce a teplého počasí. Jakmile jsme se probudili, rozcvičili a nasnídali nás čekalo první zaměstnání. Byli jsme na louce hrát badminton a klukům to ohromně šlo, avšak na rozpálené louce se nedalo vydržet moc dlouho, a tak jsme se šli koupat do příjemně ohřátého bazénu. Po dopolední koupeli jsme si dali broskev na posilněnou a už už jsme se shromažďovali na šátkovanou s třináctkou. Byl to velice napínavý souboj mezi děvčaty a chlapci, ve kterém nikdo nezvítězil, ale to nikomu náladu nezkazilo. K obědu nám naše kuchařky připravily rajskou omáčku s knedlíčky. Mňam mňam.

Po obědě a poledním klidu jsme se všichni přesunuli do uchvacujícího prostředí filmových studií a za pomoci pramic, kánoí a kajaků jsme si připomněli filmové trháky jako Titanic, Vinnetou či Dobrodružství Poseidonu. Výsledky vodní hry byly velmi těsné, ale někomu prostě foukal více vítr do plachet.

Po nabitém odpoledni byl nástup, kde jsme se dozvěděli, že zítra odcházíme na puťák, a také jsme zhlédli herecké výkony smíšených družstev Pixar a Dream works. Poté byla večeře. Sekaná s bramborem, to jsme si pochutnali a po večeři proběhlo softbalové klání mezi nejstaršími kluky a vedoucími. Byl to dobrý zápas, ve kterém vedoucí porazili nejstarší kluky 6:4.

Vzhledem k tomu, že zítra odcházíme na dvoudenní puťák, tak nebude žádná aktualizace deníku. Ale v úterý se můžete těšit na dvojnásobný nášup novinek.

Teď už jdeme spát a posíláme domů moc a moc pozdravů od družstva č.5 a od Honzy

5.7.2014

Dnes ráno nás vzbudilo sluníčko, tak jsme se všichni pořádně proběhli a protáhli svaly, abychom si v dnešním pokračování olympiády nenamohli nějaké svalíky. K snídani nás čekala sýrová pomazánka, po které jsme se shromáždili na hřišti a byli rozděleni do devíti skupin. Čekaly nás olympijské disciplíny, jako běh na 50 metrů, hod do dálky, skok do výšky, skok do dálky a přespolní běh, kombinovaný se střelbou. Celý den jsme poctivě sportovali, v duchu fair play. Okolo půl jedné celým táborem zavoněly buchtičky se šodó, mňam. Po obědě jsme si chvíli oddechli a hned dobíhali, dohazovali a doskakovali, co jsme nestihli před obědem.

Navečer jsme se shromáždili, abychom od rozhodčích vyslechli výsledky a převzali medaile a diplomy. Bohužel nám deštík předávání překazil, a tak jsme s napětím museli čekat na výsledky až do večera! Bylo to drámo. Po véče jsme zatleskali posledním vítězům, předali pohár nejlepším reprezentantům z Brazílie a slavnostně ukončili olympiádu 2014. Stihli jsme si ještě v osobním volnu pinknout volejbal, speedminton a kopnout fotbal. Ale za chvíli jdeme spát, musíme se po dnešním náročném dni pořádně vyspat…

Pac a pusu Kačka a družstvo č. 14

4.7.2014

Drazí rodičové a všichni přátelé našeho tábora,

den utekl opět jako voda, strašně to letí. Když si uvědomím, že už jsme v půlce…..no nic, jak to teda dnes vypadalo…?

Ráno bylo trošičku těžší na vstávání:)))), to víte, diskotéka byla náročná, ale odnesl jsem si z ní spoustu zážitků, o kterých jsem si se svým parťákem ze stanu dlouze povídal:)))))

K snídani jsme měli čerstvoučkou housku s máslem a marmeládou a pak TO začlo. Ano, dnes byla zahájena všemi tak oblíbená OLYMPIÁDA . Již včera byly jednotlivým smíšeným družstvům přiděleny státy, které jsme reprezentovali. Vše samozřejmě začalo slavnostním ceremoniálem zahrnující nástup sportovců i s vlajkou na stadion, přinesení olympijské vlajky, zapálení ohně, který byl samozřejmě zapálen v řecké Olympii a složení slibu sportovců i rozhodčích.

Olympiáda je rozložena do dvou dnů, dnes byly na pořadu kolektivní sporty ringo, vybíjená, streetball, jednotlivci pak soutěžili ve stolním tenise a badmintonu. Opravdu bylo k vidění mnoho napínavých klání, k čemuž přispěli ostatní fandící olympionici, kteří zrovna v tom či onom sportu nereprezentovali. K tomu ještě azuro celý den, takže paráda.

Ještě dodám, jaký povolený doping jsme měli přes den – obídek – guláš s houskovým knedlem, k večeři pak kuřízek s bramborem.

To je pro dnešek vše

Mějte se fajn, zdraví Vás David Cháron s družstvem č.3.

3.7.2014

Milí rodičové,

na každého jednou dojde a na nás, kluky ze čtyřky, vyšla dnes služba. Celou předchozí noc jsme se střídali na hlídce a střežili bezpečí celého tábora. Ráno jsme se rozcvičili přípravou jídelny na snídani, načež poté co jsme i my sami dojedli, přišel na řadu úklid jídelny a také celého tábora. V poledne jsme připravili jídelnu k obědu a posléze i uklidili ušpiněné stoly. Od teď se budeme snažit nedělat v jídelně a po táboře nepořádek, protože už víme, že uklidit ho je pěkná fuška.

Abyste si ale nemysleli, dnešní den nebyl zdaleka jen o úklidu. Pravda, ostatní družstva sportovala na plno na hřištích i na vodě, ale i my jsme stihli zahrát si šátkovanou, chodit po laně (říkají tomu ale nějak anglicky, tuším že sleklajn) a dokonce jsme i nakreslili stránku do táborové kroniky, aby po nás zbyla nějaká památka pro příští generace.

No a teď už začíná diskotéka, takže pardón, ale já už musím běžet….

Pozdravy všem doma posílá 4. družstvo a vedoucí Culík

2.7.2014

Tak je další den za námi. Den pro starší družstva začal už okolo půlnoci, kdy je vedoucí probudili a poslali na noční akci v rámci celotáborové hry, která měla otestovat hororové speciální efekty. Nejlépe ji zvládlo družstvo Paramount Pictures. Odkaz na výsledky všech her najdete zde. Hned po ranním probuzení (dost těžkém) nás už všechny čekala další část CETEHu, a to logická hra s cílem poskládat roztrhnuvší se scénář. Naštěstí se ho podařilo zachránit.

Večer proběhlo každoroční fotbalové derby mezi nejstaršími kluky a výběrem vedoucích. Hrálo se klasicky 4+1. Kluci z jedničky měli sice skvělého šestého hráče, ale když tam chybí těch pět na hřišti, moc to nejde ;). Naštěstí i my jsme měli malé fandy s obrovským transparentem a ještě větším srdcem :). Před spaním jsme si všichni poslechli hymnu vítězů We are the champions a ulehli k zaslouženému spánku. Už se těšíme na zítřejší den.

Pápá lála zdraví Titi, Vojťák a dnes konečně kompletní 7. družstvo

1.7.2014

Ahoj všem doma!

Dneska na nás konečně vykouklo sluníčko, tak se nám hned vstávalo líp. Po snídani jsme zkoušely slackline a není to teda lehký:). Pak jsme šly dělat hvězdy na louku a to už nám šlo skvěle. Po sváče jsme se vydaly na pramice a některé z nás se pak dokonce vykoupaly v Sázavě.

K obědu byla krupicová kaše. Oblizujeme se ještě teďka!!!! Po obědě jsme měly zápas s klukama z osmičky v pálkované. I přesto, že jsme se vážně snažily, kluci vyhráli. Ale my jsme jim to přály a všichni jsme si potřásli rukama:). Jako poslední jsme si zahrály ringo s holkama ze čtrnáctky a chvíli jsme si daly i přehazku, která nám jde den ode dne líp.

Večeře byla výborná. Vepřové s knedlíkama nám moc chutnalo. Teď už si utíkáme půjčit něco ze sporťáku a užít si ještě trošku sluníčka.

Pac a pusu posílá Jířa a holky z patnáctky

30.6.2014

Čaooooo mami a tati, sestřičko a bratříčku, babičko a dědečku,

posílám pozdrav ze Sluneční zátoky. Bohužel dnes jsme moc sluníčka neviděly, ale zítra už má být prý hezky, tak se už těšíme! Dneska jsme byly ráno na kajacích…tedy přiznejme si to, v téhle zimě jsem tam šla jen já, Klárka, Majda, Lenka a Kamča. Ostatní si četly, nebo pomáhaly s přípravou doskočiště, abychom to na budoucí olympiádu měly připravené. Po sváče, ke které byla nektarinka, jsme daly s klukama volejbálek! No a jak to dopadlo? 2:1 pro kluky… ale v posledním setu jsme otočily z 22:14 na 26:24 a zaslouženě jsme slavily vítězství. Po skvělém obědě a poledním klidu začala celotáborová hra. Sešly jsme se u ohniště po smíšených družstvech a dostaly jsme instrukce, že dnes bude kreativní hra a tvořily jsme kostýmy. Bojujeme tedy o Oscara za nejlepší kostým, ale výsledky budou až zítra, tak vám dáme vědět! Teď už máme osobní volno a tak házíme pokec s klukama z jedničky – je s nima sranda:) Tak dobrou s kobrou!

9. družstvo a Betty…

…ale neříkej mi baby!…

29.6.2014

Ahoj všichni rodiče, prarodiče, kamarádi a známí,

Tak už je vše připraveno, vybaleno a rozjíždíme všemožné aktivity. Dnešní celodenní poprchávání nás vůbec nerozhodilo. My nejmenší kluci z osmičky přece nejsme z cukru! A nejen my. Celý tábor aktivně sportoval. Dopoledne jsme si zahráli vybíjenou s kluky ze sedmičky a je pravda, že je znát, že jsou starší. Proto jsme se promíchali, abychom byli vyrovnaní a taky to vyrovnaně skončilo. Potom jsme si vyzkoušeli střelbu ze vzduchovky na terč. Střílelo se i do černého. Po poledním klidu jsme se opět dali dohromady se sedmičkou a ve vyrovnaných týmech jsme se utkali ve fotbale. Místy to byly dramatické situace, ale nakonec utkání skončilo ve znamení fair play. Nechyběly samozřejmě i rozhodující penalty. Před nástupem jsme si ještě vyzkoušeli hod létajícím talířem neboli frisbee. Docela nám to šlo, tak jsme pak házeli kdo dál. Trochu nám u toho promokly boty. Ale co, jsme na táboře, vezmeme si suché a mokré nám uschnou. Na nástupu nám Zuzka říkala, že se máme na 19:30 dostavit do jídelny ve slavnostním oblečení. Co se na nás asi chystá? No, moc netušíme, ale určitě si to nenecháme ujít.

Za dnešní den vás zdraví Filip a družstvo č. 8

28.6.2014

Ahoj všichni do Prahy,

dnes jsme přijeli a už máme plno zážitků. Nejprve jsme museli vybalit veškeré sportovní vybavení, navázat sítě a odnosit lodě, ale po obědě už nás čekala procházka. Vedoucí nás seznámili s okolím a řekli nám všechny důležité informace. Na nástupu jsme se dozvěděli důležitá pravidla a hranice tábora. Po výborné večeři jsme se vrhli do sportovního skladu a vyzkoušeli si nejrůznější sporty. Teď už se nám zdá o tom, co bude asi zítra. Začne už celotáborovka? S kým budu ve smíšeňáku? Nechte se překvapit!

Za celý tábor, Zuzka, hlavní vedoucí

Historie roku 2013

29.6.2013

Ahoj všichni,

dorazili jsme v pořádku a hned po příjezdu jsme my kluci z nejstaršího družstva šli pomoct mladším dát věci do pokojů, nebo do stanů. Po obědě, kdy jsme měli výbornou zeleninovou polévku, jsme si dali chvíli oddych. Po něm jsme vyrazili na menší obhlídku okolí společně s nejstaršími holkami , bohužel vedoucí se rozhodl udělat obhlídku větší, takže to byl nakonec spíše menší 7km výlet. Dorazili jsme těsně před večeří, kdy jsme měli výborné kuře na paprice s těstovinou. Také jsme zjistili, že máme zítra službu.Takže hned v 6 hodin jsme šli na bránu a uklízet odpadky, kterých je první den spousta a celý tábor jsme uklidili. Teď už hrají písničky a hodláme jít spát.

Venca a družstvo č.1

30.6.2013

Ahojky všichni,

tak jsme již zažili první ráno daleko od domova, daleko od rodičů. Ranní budíček byl dnes skutečně čistou formalitou, protože jsme skoro všichni vstávali dávno před ním. Hrozný zvyk ještě z dob školy. Vánočka nás naladila na dnešní ryze sportovní den. Sluníčko se na nás shora usmívalo celý den. Postupně se seznamujeme s jednotlivými sportovišti. My kluci z osmičky jsme začali tvrdá klání se staršími oddíly. A první drobný úspěch jsme zaznamenali v podobě jasného vítězství při fotbalových penaltách. Po večeři se jídelna proměnila ve velký diskotékový sál s velkou diskokoulí uprostřed. A teď, teď spokojeně usínáme.

Domů zdraví celé družstvo číslo osm 🙂

1. 7. 2013

Ahoj maminko, tatínku, babičko, dědečku, sestřičko, bratříčku, tetičko, strýčku, pejsku, kočičko, křečku i vy všichni ostatní,

opět se vám hlásím z tábora ze Sluneční zátoky. Dnešní den byl po dlouhé době ve znamení sluníčka, kterého jsme si užily. Od rána jsme se seznamovaly se sporty. My holky ze dvanácky jsme začaly badmintonem na louce. Bohužel trochu foukal vitr a kazil nám naše skvělé údery. Po svačině jsme vyrazily na pramici. Jely jsme proti proudu k mostu u Vilémovic. Protože je v Sázavě vody více než obvykle, bylo pádlování velmi úmorné. Nejtěžší to bylo v peřejích pod mostem, ale nakonec jsme v boji s proudem zvítězily. Odpoledne jsme hrály přehazovanou, zkusily i pár volejbalových přihrávek a nakonec jsme měly střelbu ze vzduchovky a malý orienťák okolo tábora. K večeři jsme si pochutnaly na buchtičkách se šodó a po večerce usnuly utahané jak malá koťata.

Holky ze dvanáctého družstva

2.7.2013

Ahoj všem doma,

Dnes nás v noci probudila hudba! Začali nás budit ‚Číňanky a Číňané, abychom byli svědky dobytí císařského paláce. Zlý čaroděj Vang Riší se svými bojovníky porazil stráže a podmanil si tím celou Čínu. Na poslední chvíli jsme si naštěstí všimli, že jeden z obyvatelů paláce se stihl ukrýt a rychle utíkal pro pomoc. Usínali jsme s nejistotou, co nás tedy čeká?!

Ale ani ráno jsme se rozluštění nedočkali. K snídani jsme si dali paštiku a čekaly nás dvě zaměstnání sportů. My, holky z devítky, jsme se projely na pramicích a konečně se i trošku opálily. Po nektarince ke sváče jsme natrénovaly atletiku, zaběhly sprinty a zkusily skok do dálky. Nutno poznamenat, že nám to dost šlo! K obědu nám paní kuchařky připravily vepřové maso s knedlíkem a zelím, mňam.

Odpoledne jsme se konečně dočkali! Od Ledče přiběhl posel, která byl svědkem dobytí paláce. Naštěstí věděl, koho má hledat a hned běžel do kláštera za mnichem Ču Lingem. Ten byl z dobytí nešťasten, ale věděl si rady. Ve staré knihovně se uchovává svazek, který by nám měl napovědět, jak s čarodějem zatočit. Museli jsme zapojit naše mozkové závity, což se nám po pár dnech od školy hned tak nedařilo, abychom se ke knize dostali. V té mnich Ču Ling s vítězným družstvem S‘-čchuan objevil mapu k nefritům, které by měly čaroděje oslabit. Tak tedy uvidíme. Teď už jdeme spát, byl to dlouhý a náročný den.

Kačka a holky z družstva 9

3.7.2013

Ahoj vespolek!

Dnešní den pro nás začal vlastně už v noci. Museli jsme se vydat co nejdříve na cestu za nefritem, protože se k nám doneslo, že se zlo šíří i za hranice Číny. Urazili jsme pořádný kus cesty podle mapy a přiblížili se k nalezení nefritu.
Po rozcvičce na nás čekaly housky s medovým máslem, mňam! Zatímco ostatní sportovali, my jsme se vrhly na kreslení do kroniky a myslím, že letos budeme mít nejhezčí obrázek :). Už se těšíme, až si prohlédneme výtvory ostatních družstev.

Odpoledne jsme pokračovali v naší cestě za nefritem. Tentokrát jsme překonávali pohoří Jin-šan a cesta to opravdu nebyla lehká. Rozdělili jsme se podle věku a rozběhli se na stanoviště. Nejmladší děti procházely bludištěm a učily se krátké básničky. Prostřední děti přenášely vodu v naběračce přes překážky a nejstarší zdolávali provazové bludiště. Kvůli krátkému dešti musela dvě družstva se hrou počkat až po večeři, ale pak se počasí naštěstí zlepšilo a my si užili osobní volno jako obvykle.

Během mezihry jsme tvořili vlajky různých zemí a psali jejich charakteristiku. Vedoucí nám řekli, že vlajky použijeme někdy později, tak jsme na to zvědavé.

Teď už usínáme při písničkách a těšíme se, co přinese zítřek.

Pac a pusu Jířa a holky ze třínáctky

4.7.2013

Ahoj všichni!

Dnešní den začal se zataženou oblohou a lehkým deštíkem. Nikomu to však náladu nezkazilo a všichni jsme pádili na rozcvičku.

Po rozcvičce jsme se vrhli na snídani, ke které jsme měli chleba s pomazánkovým máslem. To nás nabudilo a už jsme se těšili na to až půjdeme hrát pálkovanou proti družstvu č.8, kterou jsme porazili s drtivým rozdílem. 🙂
Mezi tím se počasí umoudřilo a pomalu se začalo klubat sluníčko.

K svačině jsme měli meruňky a poté jsme šli na basket.
Následoval oběd. V kuchyni nám připravili uzené maso se špenátem a bramborovými knedlíky. To byla dobrota. O poledním klidu jsme stejně jako všichni ostatní odpočívali, hráli karty a povídali si.
A hned po poledňáku jsme si oblékli vestičky, vzali pádla a vyrazili jsme na pramici, někteří se i koupali v řece. Byla pěkně studená. Po řece jsme měli další turnaj. Tentokrát proti holkám ze 14tky. Hráli jsme přehazovanou a skončilo to remízou.

K večeři byl těstovinový salát s kuřecím masem a zeleninou. Opět jsme si pochutnali a právě teď máme diskotéku a všichni si to tady pořádně užívají. Za chvíli půjdeme spát.

Velké pozdravy z Ledče od Honzy a od kluků ze sedmičky.

5.7. 2013

Nazdárek zdárek lidičky,

Ráno jsme vstali ještě plni dojmů z večerní diskotéky, která se opět povedla ( díky Buráku). Na písničku „Jede jede mašinka“ nám byla i jídelna malá:)))).

Pojďme ale zpět ke dnešku. Po ranní rozcvičce a hygieně jsme se přesunuli do jídelny a pochutnali si na housce s máslem a marmeládou.

Již od včerejšího večera cítíme takovou malou zdravou nervozitu. Ano, dnes začala OLYMPIÁDA, netradičně o den dříve. K našim smíšeným družstvům jsme si vylosovali státy, které jsme reprezentovali v badmintonu, ping-pongu, ringu, streetbalu a vybíjené. Samozřejmě to bylo i s velkolepým slavnostním nástupem. Nejdříve jsme se shromáždili na hřišti a k nám postupně přicházeli zástupci se svou vlajkou, které moderátor Filip slovně uvedl. Hned na to se za asistence vedoucích přinesla a vztyčila olympijská vlajka. Následoval slib rozhodčích a nás sportovců, aby se hry konaly v duchu fair play. Nakonec to nejlepší, ano zapálení olympijského ohně, který k nám po dlouhé cestě dorazil z Řecka.

Poté jsme se vrhli na již zmíněné sporty. Ti, co zrovna čekali na svá klání, či naopak měli dosportováno, měli se svým vedoucím ostatní táborové vyžití. Musím říct, že to bylo skvělé oživění a spousta duelů byla velmi napínavých. A to není vše, zítra olympiáda pokračuje !!!

Ještě dodám, co nám dnes kuchyně připravila k papání – k obídku brambor s vepřovým a mrkvičkou, k večeří pak vdolky, mňam:))))

Počasí stále super, tak snad to vydrží.

Mějte se fajn, zdraví vás kluci ze čtyřky a Cháron.

6.7.2013

Zdravíme maminky, tatínky, sourozence, babičky, dědečky a ostatní příbuzenstvo,

Dnešní den byl plný různých zážitků, o které bychom se s Vámi rády podělily. Začněme tedy
od úplného začátku.

Ráno jsme se probudily do lehce zamračeného dne, ale to nás neodradilo vyskočit z pelíšků a těšit se na zahájení druhého olympijského dne. Po náročném rozběhání (kličkovaly jsme mezi stromy sem
a tam – no hrůůůůza) jsme se pořádně protáhly, abychom byly připraveny na náročné sportování. Posilnily jsme se sýrovou pomazánkou a už jen čekaly, až to začne.

Konečně nastal okamžik, kdy zazněla olympijská hudba. Obuly jsme si sportovní oblečení (na pevnou sportovní obuv jsme samozřejmě nezapomněly :)) a na nic jiného nečekaly.

S radostí jsme se rozeběhly na hřiště, kde nás naši vedoucí (rozhodčí) rozdělili do družstev podle věku a pohlaví. Teď už nám nic nestálo v cestě a my se pustily do přátelského zápolení o nejlepší umístění ve skoku vysokém, skoku dalekém, hodu, běhu na 50 metrů a přespolním běhu, který byl letos nově spojen i se střelbou.

Co si budeme povídat, občas bylo nervy-rvoucí sledovat probíhající dění. Nevyhnuly jsme se ani strachu, že nás někdo na poslední chvíli přeskočí či posledním pokusem přehodí, a my se tak posuneme o místo níže.

Jakmile skončila poslední disciplína (přespolní běh), odebrali se vedoucí do soukromí, aby sepsali výsledky a připravili vše potřebné. Když vše bylo hotovo, konalo se slavnostní vyhlášení výsledků. Ti z nás, kdo se umístili na 1. -3. místě, dostali za bouřlivého potlesku krásnou medaili a diplom.

Nejen, že jsme celý den závodily samy za sebe, ale k tomu se naše výsledky započítávaly do celkového pořadí zemí, které reprezentujeme. Po sečtení všech bodů se ukázalo, že si prvenství vybojovalo Dánsko, které následovala Itálie a Švédsko. Výše zmíněné země nastoupily k olympijskému ohni, všichni jsme si stoupli a společně si vyslechli dánskou národní hymnu.

Věděly jsme, co přijde dále. Z reproduktorů se rozezněla hudba, vedoucí sundali olympijskou vlajku a zhasli oheň = olympijské hry jsou oficiálně ukončené.

Všichni jsme byli pochváleni za výkony, které jsme předvedli. Bylo nám také připomenuto, že není důležité vyhrát ale zúčastnit se (a taky pořádně si to užít :))

Po velice náročném dni se těšíme, až ulehneme do svých pelíšků a vychutnáme si zasloužený odpočinek.

Loučíme se s Vámi a přejeme Vám dobrou noc a krásné sny.

Pája a družstvo č. 14 🙂

7.7.2013

Ahoooj všichni,

Dnes máme za sebou slunečný den plný zážitků ze zaměstnání a celotáborové hry. Začaly jsme snídaní, při které jsme se přejedly, protože byla vánočka a kakao, mňam!

První zaměstnání jsme si natrénovaly „dribling“ při basketbalu. Dokonce jsme se naučily i otočky při driblování. Nakonec jsme si zahrály krále střelců, kterého vyhrála dneska Natálka! Ale to nevadí, protože není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Hned po sváče jsme nakreslily obrázek do kroniky a moc se nám povedl!

Dneska jsme měli k obědu svíčkovou! Po několik přídavcích knedlíků a vylízání talířů jsme si odpočali a hned po poledním klidu si nás svolal Ču-ling a řekl nám, že jsme se konečně dostali k jeskyni, ve které byl schován nefritový kámen a že ho máme hledat. K jeskyni se muselo po vodě, takže jsme se nalodili a vyrazili na boj o nefritový kámen.

Na nástupu jsme se dozvěděly, že zítra jdeme na dlouho očekávaný puťák, takže musíme honem dobalit batůžky na zítra, abychom mohly vyrazit!

Tak tedy papapapa, ještě nemáme vše sbaleno! Napíšeme vám zase po puťáku:)

Betty a Kája, Mája, Evelínka, Míša, Kačí, Lucinka a Nikča s Naty!

8.-9.7.2013

Ahoj všichni,

Včera a dnes probíhal dvoudenní výlet tzv. puťák, proto píšu až dnes. Naše družstvo druhých nejstarších kluků mělo jít pohromadě s druhými nejstaršími slečnami. V neděli večer jsme si zabalili a pak nám náš vedoucí řekl, že trasa bude dlouhá a proto vyrazíme již před snídaní. Vedoucí nás vzbudili v pondělí před šestou ranní a kolem sedmé jsme již s bagáží šli lesem. Součástí cesty byl i nepříjemný výšlap na nejvyšší vrchol blízkého okolí Melechov. Proto jsme se pod ním kolem deváté nasnídali a vrhli se na to. Odměnou za téměř hodinové stoupání byl krásný výhled na okolí Ledče. Pak jsme se stavili v Dolním Městě pro špekáčky a odpoledne jsme konečně dorazili k lomům v okolí Lipnice nad Sázavou. Po zasloužené koupačce jsme rozdělali tábor a připravili dřevo na táborák. Prakticky bez pomocí vedoucích jsme uvařili Ledečskou puťákovou klasiku – rýži s vepřovým masem, kečupem a sýrem – prostě mňamka. Večer jsme si zahráli u ohně pár her a pak únavou usnuli. Dneska ráno jsme si po snídani krátce zaplavali v lomu a vydali se do Světlé, kde nám vedoucí dovolili zruinovat naše peněženky při útoku na obchody se sladkostmi. Ve Světlé jsme počkali na odpolední vlak a přesunuli se zpátky do tábora. Po sprše už byl klasický nástup a večeře, tábor se tedy vrací zpátky do zaběhnutých kolejí.

Za kluky z dvojky Kuba

Hola hola hou,

Program 6., 12,. a 13. družstva byl během táborového putování velmi podobný tomu, co píše Kuba výše. Nicméně bych zmínil pár odlišností. My jsme vyrazili až po snídani a to pěšky z tábora směrem na Stvořidla, kde jsme dali první větší pauzu. Dále pak lesem podél Sázavy až do Smrčné, odkud jsme se vlakem přiblížili jednu zastávku do Mrzkovic a pak zase šlapaní po svých přes Radostovice až k zatopeným lomům v oblasti Dolního města a Lipnice nad Sázavou. My jsme se ubytovali u lomu na jehož stěně byla vytesána velká ústa s nosem (tzv. Ústa pravdy). Bylo to krásné místo a v kombinaci s teplou nocí a výbornou večeří na ohni se nám přenocování velmi líbilo. Jediné koupání zde nebylo možné, ale to jsme pořešili u vedlejšího blízkého lomu, kde byla čistá voda. U ohně se vyprávěli různé vtipy a tajemné historky do té doby než Milan uchopil do svých rukou kytaru, rozdali jsme zpěvníčky a lesem se rozezněly libé tóny z našich hrdel. Večerku nám vedoucí nedali, takže jsme postupně od ohně odpadávali do svých spacáku, jak na nás padala únava. Druhý den jsme ve Světlé n/Sázavou provětrali peněženky a pak vlakem zpět do tábora. Jak se tak teď v osobním volnu dívám po táboře, vůbec to nevypadá, že by někdo dva dny putoval. Energie z těch dětí snad vůbec nemizí 🙂

Za 6. družstvo zdraví Filip

10.7.2013

Když jsme otevřeli oči, zněla Vltava od Bedřicha Smetany a poté co skončila, nás přišli vedoucí probudit a v tričku naruby nám řekli dobrý večer. Žádná rozcvička, místo toho hráli vedoucí volejbal, který normálně hrají večer o osobním volnu. Opravdu jsme nechápali, co se děje, načež táborový rozhlas nám oznámil, že se koná nástup. Seřadili jsme se na hřišti a v tu chvíli přisel Vang Riší, ten kouzelník, který převzal vládu nad Čínou a snažíme se ho celý tábor porazit. Zjistil, že jsme získali Nefrit a jsme blíž k jeho poražení, a tak nám ztížil náš úkol tím, že nám kouzlem převrátil den. Pane jo!

Poté jsme se odebrali na !večeři!. Krupicová kaše byla výborná a vydali jsme se na sporty. My jsme čtvrté zaměstnání začali šátkovanou s trojkou. Polovina z nás vyhrála, neboť týmy byly promíchané, ale zúčastnili jsme se všichni! Třetí zaměstnání jsme měli kroniku. Každé družstvo má dvojstránku a podle svého uvážení se svým vedoucím do ní něco nakreslí. My jsme namalovali krásnou pandu. K obědu, kterému předcházel krátký polední klid, jsme měli pečené kuře.

Odpoledne následovaly kajaky a poté bazén, voda už se konečně ohřála, tak jsme tam vydrželi déle než 5 minut.:) Ke snídani byly párečky, no paráda.

Po snídani se odehrál mač mezi družstvem vedoucích a nejstarších chlapců ve fotbálku. Jednička vedla 2:0, ale neustála narůstající tlak vedoucích, a tak podlehla 6:3 (Betty dala rozhodující gól! No nebyl rozhodující, ale jednička se po tom už psychicky složila tak, že ho za rozhodující považujeme!:-) ). A ihned po konci nás rozhlas sezval na hromadnou rozcvičku. Zúčastnil se skoro celý tábor a byla to paráda!

Chvilku na to se rozžehnul oheň a měli jsme malý táborák, zazpívali pár písniček, ke kterým hrál Milan na kytaru. Po dozpívání jsme se odebrali na kutě, vedoucí nám popřáli dobré ráno a šli jsme spát. Byl to opravdu náročný den, plný rozličných zážitků. Škoda, že za chvíli už tábor končí.

Tadeáš a jedenáctka

11.7.2013

Ahoj všichni doma!!!

Po včerejším obráceném dni jsme se dnes probudili opět rozcvičkou. Naštěstí kletba pominula a všechno bylo tak jak to má být!

Snídaně byla sladká, byly totiž čerstvé rohlíčky s máslíčkem a marmeládou. Vzhledem k tomu, že naše družstvo má dnes službu, čekalo nás po jídle velké uklízení upatlaných stolů od marmelády. Je nás na to dost, takže to netrvalo dlouho.

Během dopoledne byl čas na poslední dvě klasické sportovní zaměstnání. Bohužel, čas tady ve Sluneční zátoce běží strašně rychle a program je ještě velice nabitý.

Poté, co nám v bříškách slehlo skvělé rizoto, jsme byli vyzváni samotným Ču-lingem, abychom ho následovali. Odjeli jsme vlakem na okraj čarodějova území, které jsme museli proběhnout formou orientačního běhu. Trať sice nebyla nikterak dlouhá, ale za to velice náročná. Naštěstí se nikdo nezatoulal a do večerního nástupu byli v táboře i ti největší opozdilci. Při nástupu se konečně podařilo chytit zlého čaroděje a zamknout ho v našem vězení. Mocný Ču-ling přišel z moudrých knih na to, že mu můžeme odebrat jeho čarovnou moc pouze za měsíčního svitu. Takže jdeme všichni rychle spinkat,ať s ním můžeme jít v noci opět a snad už naposledy bojovat.

Burák + 5.družstvo

12.7.2013

Ahoj,

Předposlední den je ve Sluneční zátoce vždycky jiný. Je to čas loučení se s prostředím, ve kterém jsme strávili nezapomenutelných 14 dní prázdnin, ale i úklidu tábora. Ještě předtím než vám povím, co vše jsme dnes kromě úklidu dělali, tak vám musím vyprávět, jak zástupci čínských provincií porazili zlého a proradného čaroděje Wang-Rishiho. O tom, že jsme ho zajali už jistě víte, ale v pozdních večerních hodinách byl zbaven i své síly a moci díky starodávnému čínskému oltáři, do kterého jsme postupně vsadili své nefrity. Po vyřčení kouzelné formule se posvátný oltář rozzářil do tmy a tím jsme konečně zachránili celou Čínu před jeho nadvládou. „Čína je opět volnááá“. Tím skončila naše strastiplná cesta a my jsme mohli konečně v klidu usnout.

Předposlední den ale nebyl jen ve znamení balení. Dopoledne jsme si změřili své síly ve štafetě, kde jsme si ověřili týmovou spolupráci ve smíšených družstvech. A po obědě jsme se konečně dozvěděli výsledky naší usilovné práce při hledání nefritů a každý zástupce z čínské provincie dostal za odvahu a práci odměnu – tašku nabitou všemožnými dárečky. A co budeme dělat večer? Půjdeme přece na diskotéku, kde zakončíme letošní tábor. Bude se nám sice stýskat, ale víme, že se sem za rok zase vrátíme.

Celá trojka a Tom

13.7.2013

Ahoj všichni čtenáři ledečského deníku a milí táborníci!

Posledním rozloučením s letošním táborem byla parádní diskotéka zpestřená krátkým vystoupením vedoucích a především nečekaným představením družstva číslo 1, které znovu osvobodilo zlého čaroděje. Doufejme, že je už neškodný.

Dopoledne jsme jako každý rok dobalovali věci a pečlivě uklízeli celý tábor. Vše proběhlo bez problémů a v pravé poledne jsme již vyráželi směrem do Prahy. Po příjezdu jsme se rozloučili se svým oddílovým vedoucím a rozutekli se ke svým rodičům. Teď hurá na další prázdninové dobrodružství!!

A už se zase můžeme těšit na příští rok!

Zuzka a družstvo číslo 10

15.7.2013

Milé děti,

tábor je pro letošek definitivně za námi. Pevně doufám, že jste si ho užili stejně jako my vedoucí, že jste prožili skvělý začátek prázdnin a odnesli si spoustu nových zážitků a vzpomínek.

Užijte zbytek prázdnin, určitě toho máte ještě hodně před sebou a přiští rok se zase těšíme začátkem července na viděnou! Přihlášku čekejte ve své schránce spolu s DVD s fotkami koncem ledna.

hlavas Culík – Ču-ling

Historie roku 2012

30.6.2012

Milá babičko a dědečku,

Mamka říkala, ať vám hned po příjezdu napíšu jak se mám…:)

Dnešní první den v táboře byl horký, sluníčko pražilo a my se hlavně seznamovali s novými kamarády a vedoucími. Taky jsme se dnes vykoupali v Sázavě (byla jak kafe, teplejší než náš bazén na zahradě )

Měli jsme i první společný nástup, kde nám Dáda, to je naše hlavní vedoucí, vyprávěla, co nás tady čeká, kde co v táboře najdeme, na co si máme dát pozor a co nesmíme… Představila nám všechny vedoucí i praktikanty a taky pana doktora, za kterým máme chodit s bolístkama.

Myslím, že se mi tady bude líbit! Holky z družstva jsou fajn, naše vedoucí taky a budeme prý hodně sportovat! A taky nás prý čeká nějaká ta hra, to jak mi přišel ten dopis od královny…Na to jsem zvědavá nejvíc!

Teď nám tu právě hrajou písničky před večerkou, to aby se nám hezky spinkalo.

Trošku se mi stýská, ale vezmu si hafíka a ten mě tu pohlídá 🙂

Přeju vám dobrou noc, zase brzy napíšu!

Vaše Lenička

1.7.2012

Ahóóój mamko a taťko!!

Tak dneska jsme měly hned od rána sluníčko. Vstaly jsme za znění písniček, které se nesly celým táborem-to bylo super!! A jelikož byla neděle, tak jsme neměly rozcvičku, teda některá družstva jo, ale my řídící se heslem: ,,Neděle je od toho, že se nedělá“, jsme si vyčistily zoubky a hurá na snídani. A co bylo? Kakao a vánočka-co víc si přát.

Dopoledne jsme šly hrát softball a pak se osvěžit v Sázavě a dokonce jsme se naučily na kajaku! Chvíli nám trvalo, než jsme se popraly s protiproudem, ale nakonec vše dobře dopadlo a protiproud nás nepřemohl. Oběd byl senzační! Knedlo-zelo-vepřo jako od tebe, mami!

Druhou polovinu dne na nás čekaly nástrahy jako volejbal a skok vysoký. Volejbal musíme trénovat, za ten jsme se nepochválily. Ale skok vysoký v tom jsme zaválely. Nejvyšší překonaná výška byla 125cm! To koukáte co?
Celý den poctivě pijeme a nosíme kšiltovky, aby nám náhodou sluníčko neublížilo.

Večer před večeří na nástupu jsme se dozvěděly, že prý je večer ples, kde k nám promluví královna a dokonce budou vystaveny i korunovační klenoty! Takže se běžíme ustrojit, abychom vypadaly jako princezny.

Zdraví vás družstvo č.10 a Betty

2.7.2012

Než se dostanu k událostem dneška, musím vám říct, co se událo včera na plese. Nejdříve pan komoří uvedl vzácné hosty, poté královnu Elanor a jejího synovce Henryho. Královna všem přítomným sdělila, že již za 12 dní bude za krále Velké Kasánie korunován její synovec Henry. Ten je po tragické události, která se stala jedinému potomku královny Eleanor, jediným následníkem trůnu. Královna všem účastníkům plesu představila korunovační klenoty, určené pro korunovaci. Poté byl ples zahájen tancem královniných dvořanů. A potom se to stalo!! Přiběhl zděšený komoří a sdělil královně, že korunovační klenoty byly ukradeny! Královna přes hluboký šok zachovala duchapřítomnost a komořího vyslala za věhlasným detektivem Sherlockem Holmesem, který shodou náhod zrovna dlel ve městě. Detektiv dorazil neprodleně a slíbil královně, že okamžitě svolá své nejlepší spolupracovníky a do korunovace klenoty nalezne. Po těchto slovech se královna uklidnila a vyzvala nás, abychom se i přes tyto události na plese dobře bavili, což jsme rádi splnili.

A teď mohu vyprávět dnešní události. Ráno jsme po rozcvičce a snídani vyrazili sportovat, ale pořád neřešíme nic jiného, než záhadnou krádež klenotů na včerejším plese. Po obědě a poledním klidu si nás sezval Sherlock Holmes. Dozvěděli jsem se, kterému z Sherlockových pomocníků budeme pomáhat. Seznamy jednotlivých detektivních kanceláří naleznete zde. Dále nám Sherlock sdělil, že seznam podezřelých zúžil na dvanáct hostů z plesu, kteří by mohli mít zájem na zmizení korunovačních klenotů. Profily všech podezřelých naleznete zde. Seznam podezřelých ovšem potřeboval zkrátit, a tak jsme se po jednotlivých detektivních kancelářích rozběhli po stanovištích, kde jsme po rozluštění různých šifer vyloučili některé podezřelé. Ti, které jsme nemohli vyřadit, budeme jistě prověřovat důkladněji. Poté následovala večeře, osobní volno, příprava na večerku a teď nám hrají na dobrou noc.

Všechny zdraví družstvo číslo 4 a Tonda

3.7.2012

Zdravíme ze Sluneční zátoky!!

Dnes jsme se probudily do zamračeného rána. Každou chvilku jsme slyšely, jak se v dálce ozývají hromy. Bylo to trošku strašidelné, ale důležité bylo, že nepršelo. Po snídani jsme se s chutí pustily do našeho prvního zaměstnání – softballu. Musíme přiznat, že na začátku nám to moc nešlo, ale po použití odpalovací rampy jsme NAPROSTO excelovaly. Ani Jennie Finch by se za nás nestyděla.

Louku jsme neopustily ani při druhém zaměstnání, kdy jsme si střihly frisbee a na závěr také vybíjenou, která se neobešla bez pokřiků a emocí. Celé hladové jsme se vrhly na oběd. Čekala na nás rajská omáčka a houskové knedlíky – to byla panečku mňamka!!!

Odpoledne se ale ze zamračené oblohy spustily krůpěje dešťových kapek. Využily jsme okamžiku, kdy přestalo pršet, a rychle jsme se převlékly do plavek. Upalovaly jsme k molu, kde na nás čekaly připravené pramice. Hrály jsme hry a závodily o to, kdo dříve dopádluje k molu – bylo to opravdu o fous, neboť jsme se rvaly jako psi.

Bohužel se opět rozpršelo a proto jsme se nemohly pustit do ringa, na které jsme se táááák těšily.
Snad zítra bude líp!!!!

Dokonce nás včera ráno navštívil fotograf z redakce Havlíčkobrodského deníku (viz. fotografie z dnešního dne).

Mějte se krásně a piště básně.
Pac a pusu

Pája a holky z družstva č. 13

4.7.2012

Zdravíme všechny doma!!!

Dnes jsme se probudili do mírně chladnějšího rána. Ale ihned nás rozproudily tři písničky od Rolling stones, Tří sester a Roxette. Ovšem pro našeho vedoucího to bylo málo tak se rozhodl, že si dáme místo klasické rozcvičky super hru s názvem vítání slunce. Po krátké zastávce v umývárně jsme šli na snídani , kde na nás čekal teplý čaj, čerstvé housky a medové máslo. Poté přišla na řadu další celotáborová hra (kimovka). Při dnešní pátrací akci u šejka Ali al Lemulea korunovační klenoty nalezeny nebyly. Vzhledem k tomu, že víme jak drahocenné klenoty šejk vlastní a ani ty nebyly v jeho sbírkách nalezeny, domníváme se, že nejcennější část jeho sbírky by mohla být ukryta v harému, kam nás nepustil. Proto stále zůstává na seznamu našich hlavních podezřelých.

Odpoledne jsme se vydali na kajaky a všem nám to moc šlo. A před večeří byl na řadě softíček a odpálili všichni!!!! Teď už ale musím jít, protože vedoucí hrají napínavý zápas proti nejstarším klukům.

Díky a čau

5.7.2012

Dnes se nám z postelí po noční bojovce chtělo ještě o něco méně než normálně. Týmy detektivů v noci pátraly v pustém lese a hledaly pergameny se zaklínadlem lorda Blackstona. Sherlockovi pomocníci z detektivních kanceláří mají totiž podezření, že má lord v plánu za pomoci zaklínadla a drahocenného safíru, který se shodou okolností nachází na korunovačních klenotech, získat moc. Dvěma nejúspěšnějším detektivním kancelářím, Brown a London, se nakonec podařilo zaklínadlo vypátrat, a tak lord zůstává nadále podezřelý.

A jak jsme si dnes zasportovali my, kluci ze dvojky? Ráno jsme začali ringem. Po chvíli trénování bychom v tomto sportu mohli i reprezentovat. Po svačině jsme si dali zápas ve fotbale, který musely rozhodnout penalty. Když jsme po obědě nabrali síly, tak jsme si s holkama z „jedenáctky“ zahráli softball. Před večeří jsme si otestovali naši mušku při střelbě ze vzduchovky. Den byl opět krásný a slunečný, a tak jsme si ho my i všechna ostatní družstva zaslouženě užili. Na večer nás sice zastihla krátká bouřka, ale to nemám vůbec nevadí, protože si už stejně všichni užíváme na diskotéce.

Všechny známé i neznámé zdraví „dvojka“ a Tom K.

6.7.2012

Zdravíme všechny naše pravidelné čtenáře,

ráno nás probudilo sluníčko. Azurově modrá obloha bez jediného mráčku již naznačovala, že hry na Sázavě budou tou správnou volbou.

A opravdu. Po dopoledním pravidelném kolečku sportů nás čekala celotáborová vodní hra. Lovili jsme zprávu od hraběnky, jejíž jméno nedokážeme pořádně ani vyslovit, natož napsat. Prostě jasně podezřelá osoba v našem zapeklitém pátrání po ukradených korunovačních klenotech.

Souboje pramic, kanoí i kajaků zvedaly ze sedaček nejednoho přihlížejícího diváka. Úžasné předjížděcí manévry střídaly taktické prvky plné kreativity. Leckdy o vítězi rozhodovala až cílová fotografie Bohužel vítězem mohli být jen členové jednoho detektivního týmu.

Nevím, zda-li to bylo vodou či výdejem energie, ale na všechny Sherlockovi pomocníky přišel veliký hlad. Na dnešní večeři – povidlové buchty – se vrhli rychlostí vichřice. Po druhé večeři už nezbylo z více než dvou tisíc buchet nic jiného než zbytky cukru na talířích.

Pro lepší vzduch a příjemnější spánek se nám před večerkou ozvala pro tento rok pravidelná půlhodinová bouřka. Takže rychle na kutě, ať máme dostatek sil na zítřejší olympiádu.

Díky a zítra se vám opět připomeneme.

7.7.2012

Dnešní den byl ve znamení již tradiční olympiády. Po snídani jsme se rozdělili do kategorií, vztyčili olympijskou vlajku, zapálili olympijský oheň a potom už jenom běhali, skákali do dálky a výšky a házeli krikeťákem.

Po obědě a poledním klidu jsme dokončili, co jsme dopoledne nestihli a nakonec nás čekal přespolní běh. Měli jsme i štěstí na počasí, protože nebylo vedro, jako předešlé dny. Před večeří proběhlo slavnostní vyhlášení.

V noci po večerce čekal na nejmenší táborníky pohádkový les. Po uvítání Večerníčkem se děti postupně setkaly se Čtyřlístkem, Třemi veterány, Červenou řepou, Patem a Matem, Jeníčkem a Mařenkou a na závěr s Červenou karkulkou.

8.7.2012

Dnes jsme se probudily do krásného rána a ač je neděle, tak jsme se trošku proběhly a protáhly svaly po včerejším sportování. K snídani nás čekala vánočka s kakaem a po rychlém úklidu pokojů jsme se pustily do očekávané odvety v přehazované s holkami z patnáctky. Byl to napínavý zápas.

S patnáctkou jsme si ještě zahrály pálkovanou, která nás tak chytla, že jsme málem zapomněly na oběd. To by ovšem byla chyba! K nedělnímu obědu nám kuchařky připravily svíčkovou.

Po poledním klidu se táborem opět ozval rozhlas Velké Kasánie a svolal nás na hrabství hraběnky Margarety z Williamshiru. U té jsme měli prověřit motiv ke krádeži klenotů. Čekala nás dovednostní hra, rozdělená podle věkových kategorií. Nevím, jak to dopadne, ale našli jsme spoustu šperků a zlatých cihliček, tak uvidíme.

Před večeří se spustil opět déšť, takže na véču jsme vyrazily v holinkách. Bylo maso v mrkvi s brambůrkama. Po véče jsme si ještě hodily s míčem, pinkli badminton, hodily létajícím talířem a připravily si oblečení na puťák. Už se těšíme, snad nám bude počasí přát.

Zatím ahoj Jířa a čtrnáctka

9. – 10.7.2012

Sláva, nazdar výletu, všichni jsme po dvou dnech putování v pořádku zpátky v táboře. Nakoupili jsme spoustu slizů a dalších potřebných věcí, které nám asi vedoucí postupně zabaví.

Nejstarší holky a kluci vyrazili letos už v půl čtvrté ráno a užili si východ slunce na místní velehoře, po zdolání 700 výškových metrů. Již v půl desáté dorazili na místo, užili si zaslouženou snídani a dali si „dvacet“. Pak proběhla klasická koupačka v lomu, výborná večeře a večer klábosení u táboráku. V úterý je ani sluníčko nevykopalo ze spacáků před desátou, a tak museli trošku šlápnout, aby jim neujel odpolední vlak ze Světlé.

Holky z patnáctky vyrazily spolu se čtrnáctkou, osmičkou a sedmičkou vlakem jen do Mrzkovic, odkud šli už jen po svých. Cestou je překvapil mírný deštík, kdy jsme ověřili přítomnost pláštěnek v našich batůžcích. Vedoucí nás strašili trasou dlouhou 25 km, takže jsme byli mile překvapeni, když jsme po šesti kilometrech dorazily na krásné místo. Prozkoumali jsme okolí lomu s magickým okem, nasbírali dříví a dali se do vaření. Mňamí! Večer jsme si zazpívali u ohně, zahráli tichou poštu a poslechli si strašidelné historky. Ráno jsme hned po snídani vyrazili do Světlé, a pak vlakem do tábora.

Průvodčí byl překvapen, když se nás do dvou vagónků narvalo 180 lidí:-).

Zuzka a Kačka (vedoucí družstva 9 a 15)

11.7.2012

Dnes jsme se probudili do dalšího krásného rána. Po rozcvičce a snídani jsme si uklidili pokoje a čekali s čím přijde náš vedoucí, neboť jsme na první zaměstnání měli napsanou kroniku. Vedoucí nám vysvětlil, že se píše již přes 20 let kronika 1. turnusu ve Sluneční zátoce. Do ní vždy členové jednotlivých družstev nakreslí památeční obrázek a podepíší se k němu. První zaměstnání jsme si tedy spíše odbyli povinnost a po svačině jsme vletěli jako vítr na pálkovanou s dívkami z družstva 15. Bohužel nás po krátké chvíli přerušil silný déšť, který trval až do oběda. Po jídle a poledním klidu se déšť konečně uklidnil a my se vrátili zpátky na hřiště, abychom dokončili souboj v pálkované. Samozřejmě jsme vyhráli :-). Po sušence ke svačině jsme sebrali na pokojích šátky, abychom si to se slečnami z patnáctého družstva rozdali i v oblíbené šátkované. Navečeřeli jsme se a poté jsme si sedli ke hřišti, abychom mohli sledovat odvetný zápas ve fotbalu mezi nejstaršími hochy a vedoucími. Vedoucí nakonec vrátili klukům z jedničky týden starou porážku a zvítězili přesvědčivě 5:1. Před spaním nám náš vedoucí sdělil, že se zítra bude vstávat o půl hodiny dříve a někam se pojede vlakem, tak jsme celí natěšení.

Kuba a družstvo č. 8

12.7.2012

Nazdárek zdárek,

co vám budu povídat, není mi zrovna hej, páč se již blíží konec tábora….

Dnešní den začal trošku jinak než obvykle a to sice budíčkem již v 7h. Rychle jsme se protáhli, umyli a nasnídali. Dnes byla sýrová pomazánka s rohlíčkem. Důvodem brzkého vstávání byla dnešní hra v podobě orientačního běhu. A hned start byl vskutku originální. Všichni děti a vedoucí jsme se přesunuli ranním vlakem do Ledče na místní hrad. Zde na prvním nádvoří proběhla scénka mezi Sherlockem a Královnou. Opravdu krásný zážitek. Byli jsme postupně po smíšených družstvech vypouštěni na trať, na níž jsme vyslechli pár svědků ohledně krádeže korunovačních klenotů. Zjistili jsme, že ani jeden z posledních podezřelých to není. Tak uvidíme jak to celé dopadne, jde opravdu do tuhého. Jak start tak i trasa byla originál, ale všichni jsme se zdraví vrátili.

Obídek v podobě těstovin s boloňskou omáčkou, se kvůli tomu lehce zpozdil, ale o to víc chutnal:))))

Po poledním klidu, který po náročné trati přišel tentokrát vhod a všichni jsme poctivě odpočívali, jsme stihli už jen závěrečné zaměstnání. Na pořadu tudíž byly různé dohrávky a odvety. Konkrétně družstvo č.5 smetlo 4. 10:3 v softbalu.

Ještě doplňující info o večeři – výborná vepřová roláda s bramborovým knedlíkem:))))

Mějte se všichni velkoparádně, my si jdem užívat osobního volna.

Družstvo č.5 + Cháron

13.7.2012

Maminko, tatínku, bratříčku, sestřičko, pejsku, kočičko a všichni ostatní mí kamarádi,

já vím, že už se na mě těšíte, ale mně se odsud ještě nechce. Dříve, než se zítra opět shledáme vám píšu posledních pár odstavců o nedávných událostech tady u nás na táboře.

Včera večer, ještě než nás vedoucí uložili, došlo k objasnění záhady zmizení korunovačních klenotů. Od orienťáku jsme byli zmatení, kdo je za zmizení vlastně zodpovědný, když nám všichni podezřelí vypadli. Sherlock Holmes ale měl v hlavě další verzi příběhu, kterou jsme mu svým pátráním pomohli potvrdit. Korunovační klenoty totiž ukryl královnin komoří, aby zabránil korunovaci následníka trůnu Henryho a stihl najít královnina ztraceného syna Edwarda, o kterém si ona myslela, že zemřel při porodu. Sherlock královnina syna již dříve vypátral a mohl ho tudíž rovnou přivést. Byl to pro nás trochu šok, ale byli jsme rádi, že korunovační klenoty se nakonec našly a vše dobře dopadlo.

Dnešní den se nesl ve znamení balení a úklidu. Dopoledne měla sice proběhnout i tradiční štafeta, jenže vzhledem k naší celkové únavě se nakonec místo ní konalo odpočinkovější hádání filmových melodií. K obědu jsme si dali rizoto a o poledňáku se věnovali kreslení kroniky, abychom zanechali vzpomínku na náš letošní oddíl příštím generacím. Odpoledne jsme balili, uklízeli, zas balili…až nás zastihlo vyhlášení výsledků včerejšího orienťáku a i celkových výsledků celotáborové hry – nejlépe se v pátrání vedla detektivní kancelář London! Na nástupu nám připoměli, že se dnes koná korunovační ples (rozuměj závěrečná diskotéka, přeci nejsem už malý a hned jsem jim to prokouknul). Cosi plesového na ní ale přeci jen proběhlo – byl korunován Edward I. a vedoucí předvedli taneček skutečně hodný královského plesu. No a nyní už musím běžet tančit, tohle je vážně letos naposled 🙁

Tak ahoj zítra tam co jsme se rozloučili, u Sokola Královské Vinohrady, Polská 1, Praha 2!

Culík a družstvo číslo 3.

14.7.2012

Milí táborníci a tábornice,

tak už je zase tábor za námi! 🙁

Proč to vždycky tak uteče?

Záhadu ztracených korunovačních klenotů jste vyřešili, zlepšili jste se na kajaku, ve volejbale či přehazované, do výšky jste skočili o tři cenťáky výš než vloni, poznali jste nové kamarády a k srdci vám přirostl další oddílový vedoucí…

Za všechny vedoucí i praktikanty doufám, že se vám na táboře líbilo a že jste si těch 14 dní s námi náležitě užili. Za všechny kuchyňské doufám, že na povidlové buchty a na rajskou budete vzpomínat ještě celé prázdniny! A za náš zdravotní tým věřím, že drobné bolístky už přebolely a že klíšťata už budete nechávat v lese:)

Pokud se vám s námi opravdu líbilo tak věříme, že vaši přihlášku najdeme v únoru příštího roku v hujeří schránce, ať už té opravdové nebo e-mailové…

Přeji vám krásné prázdniny a spoustu nových zážitků!

Dadula, vaše hlavní vedoucí, které už se po vás stýská 🙂

Historie roku 2011

1.7.2011

Tak už je to tady a všechny zdravíme zase po roce z tábora!

Ráno jsme se u busů rychle rozloučili s rodiči. Dvakrát zamávali na rozloučenou a vydali se po slavné D1 směrem k Ledči nad Sázavou.
Na táboře jsem se rychle zabydleli. Všichni jsme pomáhali s přípravou sportovních skladů, lodí a jídelny. No a hned po obědě jsem udělali malou obhlídku blízkého okolí. Počasí nepotvrdilo deštivé předpovědi a sluníčko se na nás usmívalo až do večera.
Jindy fádní první nástup byl zpestřen brilantním a veselým monologem nového hlavního vedoucího Filipa. Hned po večeři se zaplnila všechna hřiště, ping pongové stoly i další prostory různě sportujícími dětmi. Dostat nás do umýváren a následně do postelí byl skoro nadlidský výkon, který se z plánované půlhodinky poněkud protáhl.
Po třech písničkách začali první z nás pomalu upadat do říše snů a představ.
Už se těšíme na to, co na nás čeká v následujících dnech.

Všechny zdraví celé družstvo číslo jedna.

Tomáš

2.7.2011

Acatahee,

tak jak se v tý civilizaci máte? My zatím úžasně, i když počasí není úplně značka ideál. Holt jsme trošku namlsaní z loňska….:))). Ale co bylo bylo, pojďme k dnešku. Byl to klasický den plný sportu. Nebudu samozřejmě psát program celého tábora, to bych tady seděl ještě zítra, popíši tudíž den mého družstva, čili dr.7. Jelikož jsme ještě plni sil a elánu, vstali jsme již před budíčkem v podobě tří písniček hraných z apliónů. Pořádně jsme protáhli naše těla na rozcvičce, umyli zoubky a vyrazili na snídani. Byla výborná sýrová pomazánka a čajda. Pak jsme celí natěšení vyrazili k ping-pongovým stolům a dali si turnaj tzv. každý s každým. Suverénně vyhrál Mára. Následovala svačinka (jablko) a pak všemi očekávaný fotbálek. Po odehrání prvního poločasu jsme byli deštěm zahnáni do stanů. Po domluvě obou týmů s rozhodčím byl vybrán termín dohrání mače po poledním klidu. Obídek byl úžasnoparádní (vepřové na paprice s těstovinou).

Po polednim klidu a dohraném zápase jsme si mezi sebou dali vybijenou, posílili se jogurtem a mazali se převléci do plavek. Čekalo nás totiž první seznámení s vodou, a sice jízda na pramici. Rozhodili jsme se do dvou lodí a za pomoci našich kormidelníků (Cháron a Pája) jsme se dostali až daleko za most. V peřejích jsme potkali něco jako velkou rybu, ale na ní to bylo moc pomalý, asi to byla ondatra či co. Na zpáteční cestě jsme se „srazili“ s dr.10 a 3 na kajacích a kanoích. Domluvili jsme se, že si dáme závody až k molu. Cháron neváhal, skočil do vody a všechny lodě seřadil „taknějak“ do lajny. Úplně přesně to samozřejmě nešlo a start připomínal Velkou Pardubickou :). Byl to boj a každý metr, rozhodla však mazanost posádky na kanoi (vedoucí Venca s praktikantem Kubou).

K večeři jsme si pak dali výbornou sekanou se šťouchaným bramborem.

Pozor pozor, mé ušní boltce zaznamenaly jakési zvuky z jídelny…..ano, je tu první diskotéka s novým DJem Burákem!!! Pochopte, už musím letět.

Domluvil jsem 🙂

Družstvo č.7 + Cháron

3.7.2011

Ahoj všem doma!

Dneska nás bohužel neprobudilo sluníčko :(, ale díky včerejší diskotéce jsme neměli rozcvičku a budíček nám posunuli až na osmou :). K snídani jsme zdlábli hned několik vánoček a vypili výborné kakao. Bohužel nám počasí nepřálo a celé dopoledne nám pršelo, a tak jsme museli změnit plány. Vedoucí nám rozdali zpěvníky a strávili jsme dopoledne zpíváním s kytarou.
K obědu nám paní kuchařky připravily knedlíky s vepřovým a se špenátem. MŇAM! Odpoledne proběhlo zahájení celotáborové hry. Rozdělili jsme se do smíšených družstev – stavebních společností. Dozvěděli jsme se, že budeme stavět železnici a hned jsme také začali. Po cestě k nám se splašili koně a převrhly se vozy s nářadím na stavbu, naším úkolem bylo nářadí sesbírat. Vyhrála stavební společnost Pioneer Railroad.
Vzhledem ke stálému dešti pro nás vedoucí připravili na poslední zaměstnání soutěž v poznávání filmových a seriálových melodií. Tentokrát vyhrál Oregon Railroad.

Teď už naštěstí neprší, a tak jsme si půjčili míče a můžeme se konečně proběhnout.

Tak zase zítra – družstvo číslo 14 a Kačka

4.7.2011

Ahoj,

dnes jsme se probudili a doufali jsme v lepší počasí, než bylo včera. To se nám vyplnilo tak na půl :). Bohužel nesvítilo pořádné sluníčko, ale ani nikterak zvlášť nepršelo, takže jsme se mohli věnovat všem sportům, které jsme dneska měli napsané. My kluci z 3. družstva jsme po včerejší službě byli pořádně natěšení na dnešní program.
Po výtečné snídani, kdy jsme měli úžasný ledečský chleba s paštikou, jsme vyrazili na první zaměstnání. Dohodli jsme s klukama ze 4. družstva a šli jsme společně na volejbal. Hráli jsme na 3 sety, a i když to ze začátku vypadalo slibně, nakonec jsme všechny prohráli těsným skóre 25:23, 25:21 a 25:22. Po svačině, ke které jsme měli broskev, jsme se vydali směrem k lodím, kde na nás čekaly kanoe. Vodní radovánky bohužel asi po hodině přerušil krátký deštík, proto jsme se běželi schovat a usušit a po chvíli vyrazili směr oběd. K tomu nás čekala čočková polévka a přímo výstavní pangasius se šťouchanými brambory.
Po poledním klidu jsme místo basketu hráli fotbal, abychom se připravili na večerní výzvu od 4. družstva. Hráli jsme v různých sestavách a myslím, že jsme se na večer dobře připravili. Po fotbale jsme šli na atletiku, kde jsme si zkusili běh na 50m, hod granátem a skok do dálky. Výtečně se vedlo klukům Kosinovým, kteří střídavě vedli ve všech třech disciplínách. Poté jsme vyrazili na večeři, ke které jsme měli guláš s těstovinami. Pak se kluci rozutekli na zápas a já teď s napětím očekávám, jak zápas dopadl.
Co se týče celotáborové hry tak jsme se dostali na neprobádané území Apačů, blíží se noc a nemám z toho dobrý pocit.

Za 3. družstvo Vašek

PS: Zápas jsme prohráli 5:4 🙁

5.7.2011

Zdravíme z divokého západu!!

Ještě než Vám povím, jak jsme prožili dnešní vydařený a slunečný den, tak se spolu vydáme do území Apačů, které jsme v noci navštívili. Všechny stavební společnosti, tedy naše družstva, by už nejraději měla postavená své železnice napříč divokým západem, bohužel před námi stál další a tentokrát velmi náročný úkol. V hluboké a temné noci musela družstva projít nebezpečným krajem rudých tváří. Ty nás překvapily všemožnými úkoly a nakonec se všichni v dobrém vrátili do svého rodného kraje, kde jsme se zaslouženě zahřáli čajem a vrátili se do spacáků.
Po probuzení a krátké rozcvičce, kde jsme si krásně protáhli celé tělo nás v jídelně čekala sladká odměna, oblíbená houska s marmeládou :). Ještě jsme ani nezjistili, jak jsme v noci obstáli při plnění logických úkolů, poznávání indiánské řeči, zkoušce odvahy a dalších nástrah a už nás čekala další zajímavá zkouška. Všichni napjatě čekali, jak bude vyjednávání s Apači dále pokračovat a naštěstí se od samotného velkého Šamana dozvěděli dobrou zprávu. Stavebním společnostem bylo požehnáno a mohlo se pokračovat v celo-táborové hře. Tentokrát musela družstva vydat veškeré úsilí, aby uhodla hádanky, které sami v lese hledala.
A jak se měli kluci z 8. družstva? U oběda jsme si pochutnali na rizotu a po menším odpočinku jsme vyzvali holky z 14. družstva na šátkovanou. Hra byla tak napínavá, že jsme téměř promeškali domácí perník. Po úporném boji skončila šátkovaná remízou. K večeru jsme si užili sluníčka plnými doušky, vypluli jsme totiž na Sázavu na kánoích ;). Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že dnešní den stál opravdu ZA TO!

Kluci z „osmičky“ a Tom

6.7.2011

Milí rodičové, přátelé, kamarádi a všichni ostatní, posíláme mnoho pozdravů z tábora!

Dnes nás probudilo sluníčko a zůstalo s námi po celý den. Přivítali jsme ho již ranní rozcvičkou a po snídani se naladili na tvůrčí vlnu, neboť na nás jako první ze všech družstev padl úkol zvěčnit své letošní působení na táboře v kronice. Druhé zaměstnání jsme strávili hrami v lese, konkrétně dobýváním vlajek za pomoci šišek a šátkovanou proti šestce, kterou jsme po dlouhém zápolení porazili. K obědu byly zapečené těstoviny a nacpali jsme se tak, že nám nečinilo problémy o poledním klidu vzorně odpočívat. Pro naše družstvo následovalo doslova atletické odpoledne, tedy skok vysoký, daleký a sprint na 50 metrů. Natrénovali jsme tímto disciplíny na atletickou olympiádu a již nyní odhalili potenciální kandidáty na medaile. Po nástupu zaplnila naše žaludky štěpánská pečeně a my si šli užívat osobního volna, kdy se můžeme věnovat jen a jen tomu, co nás baví. A teď mě musíte už omluvit, dohrává třetí písnička z večerky a to znamená, že už musím rychle zalézt do spacáku a oddat se zaslouženému odpočinku.

Martin „Culík“ a družstvo číslo 5

7.7.2011

List číslo 7 deníku stavitelů železnice napříč divokým západem

Ráno sice nezačalo úplně nejzářivěji, protože nás hned po rozcvičce překvapila drobná přeprška a vedoucí nechtěli slevit z rozcvičky. Medové máslo k snídani a vykukující sluníčko nás přece jenom dokázalo příjemně navnadit na celý den, a tak jsme se hned po jídle vrhli na sportoviště, do lodí, na loku i do lesa a sportovali jsme i po dopolední svačině. K obědu jsme si pochutnali na brokolicové polévce a vepřovém na kmíně s bramborovými špalíčky. S plnými bříšky jsme očekávali v programu dne ohlášenou další etapu celotáborové hry. Když jsme byli svoláni, dozvěděli jsme se, že polovinu našeho oddílu postihla slepota. Nejdříve jsme se domnívali, že příčinou by mohlo být porušení bezpečnostních předpisů. Když náš tábor ale navštívila skupina rozčilených indiánů z kmene Navaho, dozvěděli jsme se, že jsme železnici postavili příliš blízko jejich posvátnému pohřebišti což způsobilo, že se na nás rozzlobili duchové jejich předků a slepotu na nás seslali jako kletbu. S vědomím že po opuštění lovišť kmene Navaho už nebudou mít duchové Navahských předků nad námi žádnou moc a kletba pomine, vrhli jsme se do stavby dalšího úseku naší železnice i s tímto omezením. Stavba probíhala na třech úsecích zároveň. Na jednom úseku kreslili nejmenší stavitelé „plán“ dalšího „domečku“ v táboře, prostřední hledali vhodný „stavební materiál“ a stavěli z něj „opěrný pilíř“ a konečně nejstarší na „opičí dráze“ hledali nejlepší cestu pro tento úsek trati. Všechny tři úseky se nesly v duchu spolupráce vidících i slepých, kteří měli po celou dobu zavázány oči a museli se řídit pokyny a návody svých kamarádů. K večeři jsme měli báječné kuřecí špalíčky s bramborem a hned poté nejstarší chlapci připravili jídelnu na diskotéku. Když se zábava začala rozjíždět, vřítila se na parket skupina kovbojů a pro inspiraci nám předvedla pravý kovbojský tanec. Teď zábava pokračuje a my doufáme, že bude pokračovat co nejdéle.

Družstvo číslo 2 a Tonda

8.7.2011

Ahoj, ahoj, ahoj,

máme za sebou další den. Dopoledne jsme se věnovali běžnému sportovnímu programu. Naše družstvo mělo atletiku. Pořádně jsme se rozcvičili, prošli si atletickou abecedu. Potom jsme běhali, házeli krikeťákem, skákali do dálky a dokonce jsme si zkusili hodit oštěpem a diskem. Trochu nás zlobily přeháňky, ale nám to nevadilo. Po obědě nás čekala další čast celotáborové hry. Tentokrát se odehrávala na vodě. Při stavbě železnice jsme narazili na kaňon s dravou řekou, kterou jsme museli překonat. Každé družstvo se rozdělilo na dvě skupiny. Jedna překonala řeku po provizorním pontonovém mostu a běžela proti proudu na místo setkání s druhou skupinou, která jela v pramici slalom mezi brankami. Tam si předali loď a první skupina jela slalolem zpět a druhá se vrátila po „mostě“.
Po večeři nejstarší kluci vyzvali vedoucí k fotbalovému utkání. Vedoucí po napínavém boji vyhráli 9:6.
Již znějí tóny večerky a my musíme jít spát, zítra nás čeká olympiáda.

Kluci ze 6. družstva

9.7.2011

Hola hej!

Posíláme pozdrav z ledečské olympiády. Dneska jsme začaly ráno pořádnou rozcvičkou. Protáhly jsme všechny svaly, aby se nám při celodenním sportování nic nestalo. Po slavnostním zahájení jsme se všichni po skupinkách podle věku rozprchli na různé disciplíny. Naše první stanoviště byl běh, potom hod, skok do dálky a nakonec i skok vysoký. Všechny jsme sportovaly naplno, ale vyhrát může bohužel vždycky jen jeden. Po výborném obědě jsme odpočívaly, abychom znovu nabraly síly. Čekal nás ještě přespolní běh. Pro nás nejmenší byl nejkratší, ale i přesto jsme se pěkně zadýchaly. K večeři byly pěkně propečené karbanátky a hned jak jsme si naplnili bříška, začalo vyhlašování výsledků. Vedoucí rozdali spoustu medailí a ti nejlepší z nás dostali dokonce i poháry a pěkné ceny. Už se těšíme do postýlky, dneska byl náročný den.
Sportu zdar!

Zuzka a holčičky z družstva č.15

10.7.2011

Ahoj všem!

Máme za sebou další krásný den ve sluneční zátoce. V noci čekal na nejmenší děti pohádkový les. Pohádky jako Perníková chaloupka, Princezna ze mlejna, Bob a Bobek nebo Krkonošské pohádky se všem moc líbily :).
Ráno nás probudilo sluníčko a pochutnali jsme si na kakau a vánočce. Po snídani jsme si zahráli přehazku s holkama ze 14. Druhé zaměstnání jsme byli na vodě a procvičili jsme si pádlování na pramicích. Rájská omáčka k obědu nám zaplnila bříška a o poledním klidu jsme jen trávili ve stanech:). Odpoledne jsme pokračovali v celotáborové hře. Dostali jsme se na území Siouxů, známého bojovného kmene. Siouxové nechtěli smlouvat a tak jsme museli bojovat a překonávat různé překážky opičí dráhy. Po vepřovém na mrkvi k večeři jsme si začali připravovat věci na zítřejší puťák a už se nemůžeme dočkat:).

Pac a pusu domů posílá Jířa a holky z družstva č. 13.

11.-12.7.2011

Ahoj rodičové a kamarádi,

zdravíme po dvou náročných dnech. Včera jsme vyrazily na dvoudenní výlet, takzvaný „puťák“ . Všechny jsme se na něj ohromně těšily a tak jsme byly rády, když jsme nasedly do vlaku a odfrčely směrem na lomy, kde jsme po dlouhé cestě utábořily. Jo, abychom nezapomněly-šly jsme s klukama!

Po tom, co jsme došli na dřevo, vykoupali se v lomu a zahráli si pár super her, jsme měli večeři. Nebudete tomu věřit, ale v přírodě chutná nejlíp! Den utekl jako voda, zazpívali jsme si písničky, které jsme našli v dalším ledečském zpěvníku a usnuli jsme jako medvědi.

Dnes ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. K snídani jsme měli slepičí polévku! Chutnala jako od maminky! Mňam! Po ranním koupáníčku jsme vyrazili do Světlé n. S. na nějaký ten nákup. Užili jsme si rozchod a hurá zpátky do tábora, kde už na nás čekala večeře.

P.S.: Na nástupu nám prozradili, že je dnes diskotéka. Doufáme, že ti kluci co se nám tak líbí, na nás nezapomenou a přijdou si zatancovat!

Pac a pusu posílá družstvo číslo 12 a Betty!

My jsme měli perné ráno, neboť jsme šli na puťák s družstvem č.13, které jelo vlakem až do Mrzkovic a my jsme chtěli část této cesty jít pěšky. A tak jsme museli vyrazit dříve, abychom byli v 11:20 v 7km vzdálené stanici Smrčná, kde jsme se spojili s holkama ze třináctky a jeli společně. Měli jsme málo času, a tak jsme si museli máknout. Bylo to jen tak tak, ale zvládli jsme to! Poté už byla cesta klidnější a odpoledne jsme dorazili na místo táboření, ke studánce. Večer jsme zapálili oheň, uvařili si rýži k večeři a ke konci jsme si pošmákli na špekáčcích. Noc pod širákem byla příjemná, žádná kapka nespadla a bylo teplo. Ráno jsme měli čaj a polévku a pomalu jsme vyrazili do Světlé nad Sázavou. Cestou jsme se míjeli s ostatními skupinami, které tábořily poblíž. Když jsme dorazili do města, dostali jsme rozchod a mohli si něco málo pokoupit. Poté jsme dorazili na vlakové nádraží, kam nám po chvilce přijel vláček motoráček, který nás dovezl do Vilémovic. Odtud už to bylo jenom kousek do tábora. Puťák byl parádní, nikomu se nic nestalo a teď se vyparádíme a za chvíli nám začíná diskotéka.

Tadeáš se čtyřkou.

13.7.2011

Takže dobrý večer,

včera večer proběhla další diskotéka, kterou jsme si náramně užili. Dnešní budíček byl díky včerejší „diskošce“ posunutý na 8:00. Hned po budíčku přišel desetiminutový deštík, který nám krásně pokropil všechna hřiště, která tím byla připravena na první zaměstnání. Po zbytek dne bylo pěkné vedro a dusno. Chvílemi jsem si připadal jako v deltě řeky Mekong.

Po snídani jsme se namíchali s klukama z jedničky do třech týmů a zahráli si mini turnájek ve volejbale. Každý z týmů jednou vyhrál, takže vítězi byli všichni. Po volejbale jsme s chutí slupli broskev ke svačině a vydali se na pramice. Vydali jsme se klasicky proti proudu Sázavy až za most do Vilémovic, tam jsme dali vodní bitku s chlapci ze dvojky. Vodní souboj plynule přešel v hromadné koupání, které v tom vedru přišlo vhod.

K obědu byla vynikající Frankfurtská polévka a stejně tak dobrá omáčka (na ledečský způsob) s vepřovým masem a bramborovými noky.

Po poledním klidu jsem měl pocit, že se snad ještě víc oteplilo, a tak jsme skočili do plavek a šli se opět vykoupat do Sázavy. Druhou polovinu třetího zaměstnání jsme si zavzpomínali na to, když jsme sem jezdili ještě jako malé deti – hráli jsme totiž pálkovanou. Po odpolední svačině, ke které byla Tatranka, jsme si pinkli badminton a pak všichni naskákali do bazénu a dali dnes již třetí koupačku.

Večere byla opět „velevýborná“. Měli jsme pečenou kuřecí roládu se šťouchanými brambory. Po večeři se odehrálo utkání v softballu mezi vedoucími a nejstaršími hochy z „jedničky“, které doplnil pár nejstarších dívek. K vidění byly velké sportovní výkony.

Všechny zdraví Ondra a družstvo č. 10

14.7.2011

Ahoj všichni,

my kluci z družstva 9 jsme měli dnes službu se slečnami z 15, takže nás po budíčku čekalo připravování snídaně. Nalili jsme čaje a roznesli na stoly lučinu, na které si pak všichni pochutnali. Poté jsme utřeli stoly, načež jsme se vydali projít tábor, vysbírat papírky a vynést koše. Před přípravou oběda nám zbyla chvilka volna, takže nám vedoucí dovolil kopnout si fotbálek. Oběd byl dnes téměř o hodinu dřív, což budilo podezření, ale vedoucí se stále tvářili, jako že se nic neděje. Pak nás podle očekávání svolal rozhlas k ohništi v pevné obuvi a s oblečením na běh. Železnice byla sice již dostavěna, ale při předchozí hře jsme objevili mapu k pokladu ležící zpátky po naší trati. Vydali jsme se tedy přes indiánskou stezku do Vilémovic a dojeli Posázavským Pacifikem do stanice Smrčná, odkud vybíhala smíšená družstva v obráceném pořadí podle dosavadních výsledků. Čekala nás pořádně náročná trasa plná záludných otázek z historie stavění železnice a indiánů. Když jsme konečně dorazili zpátky do tábora a po večeři zalezli do spacáků, vzbudili nás vedoucí kvůli zakončení celotáborové hry. Došli jsme do jeskyně s pokladem, kterou strážil bojovník Čejenů. Po vyřčení správného hesla se otevřela truhla s pokladem, byla nám vydána první část odměn a my se mohli vydat zpátky do hajan.

Za družstvo 9 Kuba

15.7.2011

Poslední pozdravy ze Sluneční zátoky!

Do poslední táborového dne nás probudily teplé sluneční paprsky a my, plni zážitků z nalezení indiánského pokladu, jsme se těšili na dnešní sportovní program. Po snídani rychle obout boty, obléct se do sportovního, shromáždit se po smíšených družstvech- čekala nás štafeta! I přes veškerou únavu jsme se všichni zmátožili a podali jsme skvělé výkony, za které jsme byli řádně odměněni. Vítězem se stalo smíšené družstvo Springfield.
Při obědě jsme si pošmákli na vynikajícím rizotu se sýrem, po něm jsme si museli na chviličku odpočinout, abychom nabrali síly na odpolední, popřípadě večerní program- vyhlášení celotáborové hry, balení a nakonec závěrečná diskotéka. Ale nepředbíhejme, začnu hezky popořadě. Jak jsme se už včera v noci dozvěděli, celotáborovou hru vyhrálo a indiánskou jeskyni s pokladem otevřelo družstvo Pionneer. Na krásném druhém místě skončil Tennessee a hned v závěsu za ním Atlantic. Nicméně všechna družstva byla za svou píli a snahu oceněna. Každý táborník či tábornice se radovali z tašky plné zajímavých dárečků. Nebojte, doma se rádi pochlubíme! 🙂
Radování se z dárečků musí na chvíli stranou, povinnosti volají! Musíme mít zabaleno a uklizeno do závěrečné diskotéky, jinak se nic konat nebude! To nesmíme připustit! Takže maminko, tatínku, utíkáme posbírat poslední papírky, obaly od sušenek a bonbonů, nafintit se a vyrážíme do jídelny, kde už nám Burák z reproduktorů pouští první melodie poslední ledečské diskotéky. Slyšíte to také? „Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede, jede do dáli …..“ 🙂
Pěkný večer do Prahy přeje a zdraví

Sába a družstvo č.11

16.7.2011

Zdravím všechny stavitele železnice na Divokém Západu,

dva týdny společných zážitků jsou za námi a doufám, že jste si je pořádně užili tak jako my vedoucí. Uteklo to sice jako voda, ale vzpomínky z budování dráhy pro železného oře nám zůstanou napořád. Potkali jsme nové kamarády, zažili dobrodružství s indiány, naučili se nové sporty, dováděli na lodích, prošli stezku odvahy nebo zvládli dvoudenní výlet s přespáním pod širým nebem atd. To jsou jistě zážitky, které nám vydrží v naší paměti dlouhou dobu a rádi si je připomeneme letošním deníkem nebo fotografiemi. Rád bych též připomenul vítěze celotáborové hry Tenkrát na Západě, kterým se stalo družstvo Pioneer Railroad a jako první otevřelo indiánskou jeskyni s pokladem.

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě a vlastní realizacei tábora podíleli, všem vedoucím a praktikantům, skupině, která měla na starost celotáborovou hru, hospodáři, zdravotníkům, týmu kuchyně a v neposlední řadě manželům Janouškovým, majitelům areálu, za vstřícný přístup.

Vážení rodiče,

děkujeme za vaši důvěru, se kterou nám na dva týdny svěřujete vaše děti. Vaše přízeň je pro nás velmi důležitá a fakt, že jsme měli letos kapacitu tábora naplněnou již počátkem března, mluví za všechno. Snad je to tím, že se vaše děti z našeho tábora vrací nadšené a plné zážitků s plánem jet další rok znovu. Pro nás je to velmi pozitivní parametr a dodává nám další energii a inspiraci k přípravám ročníků nadcházejících. Snad jen dodat: Jen tak dál!!!

Závěrem bych vám všem chtěl popřát pěkný zbytek prázdnin. Ať se vám vyvedou, jak si přejete.

Těšíme se na vás zase příští rok v Ledči 2012

Mějte se fajn

Filip
hlavní vedoucí pro rok 2011

Historie roku 2010

2.7.2010

Milá maminko, milý tatínku,

po vydatném obědě jsme se vydali na průzkum tábora a jeho okolí. Nejprve jsme obkroužili tábor, abychom poznali jeho hranice. Poté jsme se vydali do nitra lesa po indiánce. U mostu jsme pokračovali do kopce směrem k nemocnici. Drželi jsme se raději v lese, kde byl příjemný chládek. Obloukem jsme se vrátili do tábora a hned po návratu jsme se šli vykoupat do řeky. Voda byla skvělá, osvěžující. V šest nás čekal nástup, kde jsme se dozvěděli vše důležité o chodu tábora. K večeři jsme měli vepřové na houbách. Dobu osobního volna jsme využili na průzkum sportovního skladu a jeho náčiní. A já už teď musím jít spát, protože končí třetí, poslední písnička před večerkou.

3.7.2010

A dneska ráno to už vypuklo naplno a tak, jak jsme na to celý rok čekali. První táborový den se vším všudy. Začalo to v 7.30 budíčkem. Ze stanů jsme vylezli celkem v pohodě, nijak jsme si to neprotahovali (to teprve přijde). Po rozcvičce následovala snídaně. Byla houska se sýrovou pomazánkou a čaj. Pak jsme si šli zahrát na louku badminton. Celkem nás to bavilo, ale v tom horku jsme tam dlouho nevydrželi a šli jsme si zahrát šátkovanou proti družstvu číslo 4. Po dopolední sváče jsme si zahráli hodinku fotbálek. Všichni jsme to přežili bez škrábanců i odřenin. K obědu jsme měli květákovou polévku a hovězí s těstovinami. Po poledním klidu jsme se vrhli na softbal. Někteří z nás si jen osvěžily znalosti z minulých let, někteří si to vyzkoušeli poprvé. Ale nutno říct, že každému z nás se podařil alespoň jeden parádní odpal a chytat do rukavice umíme víc než obstojně. A před večeří jsme se šli projet na kajacích. Proud v Sázavě není letos nijak silný, takže to nebyla ani nějak extra makačka. A teď jako pozor. Nikdo z nás se ani necvaknul! Ale mokří jsme byli pěkně, díky lehčímu polévání… Potom hurá na večeři. Čekala nás sekaná s bramborem. Jo a okurkou, samozřejmě nakládanou, kyselou a znojemskou. Taky dobrý. Teď máme osobní volno a pak zase ta večerka… Jako jestli si vedoucí myslí, že v půl desátý zalehneme a budeme spát, tak jsou na velkém omylu… 🙂

Mějte se a užívejte letního počasí.Ahoj

Honza + družstvo č. 3

4.7.2010

Ahoj, ahoj!

Dnes je neděle a tak ráno nebyla rozcvička. Byly jsme rády, protože jsme v noci zažily opravdové dobrodružství. Dozvěděly jsme se, že se na nás bohové opravdu hněvají a sebrali si všechny amulety k sobě. Musíme se tedy snažit, abychom znova získali jejich přízeň.

Po snídani, která nám moc chutnala, protože byly šátečky s kakaem jsme šly hrát soft. Namazaly jsme se, vzaly si čepice a hurá na vysluněnou louku. Vydržely jsme tam až do sváči. Jako druhé zaměstnání jsme měly hry na louce. Vzaly jsme si teda plavky, namazaly jsme se opalovacím krémem a skočily jsme do řeky! Když jsme se vykoupaly, házely jsme si Frisbee a opalovaly se. K obědu jsme měly moravského vrabce se špenátem a knedlíkem, moc nám chutnalo.

Po poledním odpočinku začala hrát vikingská hudba a celý tábor se sešel u ohniště a začalo rozřazování do družstev. Jsme zvědavé, kdo to letos vyhraje. Hned jsme totiž začali první celotáborovou hrou, která byla o amulet bohyně Freyi (bohyně lásky a krásy).

Večer je diskotéka, týýý joooo!!! Tak my už musíme, protože se chceme ještě trochu naparádit a pak konečně na parket.

Pac a pusu, Družstvo č.13

5.7.2010

Dnešní den vás všechny zdraví družstvo číslo 6.

Začíná to s tím sluníčkem být nějaký stereotyp nebo co? Ale nám se ten stereotyp líbí. Je to paráda. Nebojte se, čepice a pitný režim je tu tyto dny v kurzu.

Nejprve se v krátkosti vrátím ke včerejší první diskotéce. Ta byla skvělá. Co ten Márty zase přivezl efektů. Kam se hrabou Karlovy Lázně. Pořádně jsme to rozjeli na plný pecky až jsme pak padli do spacáku a usnuli jak nemluvňata. Poslední ploužáky nejstarších družstev nám trochu napovídají, kde se navracejí nebo rodí nové sympatie. No uvidíme, jak se to vyvine 🙂

Dnešní den byl pouze ve znamení sportu. Vikingové si dávali „pauzu“ před zítřejším dobýváním dalšího amuletu. Dopoledne jsme hráli fotbalové utkání proti družstvu číslo 8, které jsme vyhráli. Na kanoích jsme se vydali proti proudu k mostu, kde jsme zdolali peřeje a ještě jsme kousek popojeli směrem na Stvořidla. Koupačka z lodí v tomto počasí byla samozřejmostí. Na závěr dne jsme si zahráli přehazovanou a ringo. Ringo je něco jako přehazovaná, akorát se hraje dvěma kroužky, které se chytají do jedné ruky a hází zpět. Komu spadne na zem, ztrácí bod.

Večer jsme povzbuzovali při fotbalu mezi jedničkou a dvojkou a zároveň jsme sledovali volejbalový turnaj mezi vedoucíma. Docela se nám už klíží očka, tak už to dnes zabalíme ať se nám zítra navrátí naše Vikingská síla.

Filip a družsto č.6

6.7.2010

Ještě před dnešním deníkem posíláme informaci, že všechny bouřky se nám vyhnuly. Skropil nás akorát příjemný deštík, a tak se nám aspoň pročistil vzduch.

Ahoj!

Dnešní den jsme začali celotáborovou hrou. Bůh Frey, který ovládá počasí, nám nabídl svůj amulet výměnou za splnění několika náročných disciplín. Každý z nás si vybral jedno stanoviště. Střelbu ze vzduchovky, hod tenisákem na plechovky a stříkání hadicí na flašky si vzali kluci a my holčičky jsme skákaly přes švihadlo nebo nosily míček na lžíci. Nakonec se celý náš kmen shromáždil na duchně a stopnul se čas. Družstvo Bifröst bylo nejrychlejší.

Po obědě to vypadalo na pořádnou bouřku, ale naštěstí se přehnal jen neškodný déšť, takže jsme se mohli věnovat svým zaměstnáním. My jsme si daly atletickou abecedu, a protože bylo přece jen trochu mokro, hrály jsme raději místo běhání a skákání přehazovanou. Kluky ze sedmého družstva jsme s holkama porazily levou zadní.

Dnešní sportování jsme zakončily naším oblíbeným skokem do výšky. Lenka skočila dokonce 182cm!

Po táboře se začínají objevovat podivné vikingské nápisy, tak jdu radši luštit, abych o něco nepřišla. A taky nejstarší kluci vyzvali vedoucí na fotbal, což bude určitě jako vždycky pěkně napínavý zápas.

Dobrou noc a sportu zdar!

Zuzka a 14.družstvo

7.7.2010

Nazdárek zdárek,

opět tu pro vás máme pár zpráviček…Potvrdilo se, že včerejší zamračené počasí bylo pouhým výkřikem do tmy a vrátilo se nám slunečno. Pravda, nebyly to tropy jako na začátku, i pár mráčků se objevilo, ale na sportik to byla značka ideál.

Ano, bohové a vikingové měli opět volníčko a tak se dnešní den nesl ve znamení sportovních duelů, skoků, běhů, sjíždění divoké Sázavy…atd. Konkrétně naše družstvo č.9 společně s nejmladším holčičím družstvem hrálo hned po snídani hru zvanou šátkovaná. Týmy nám vedoucí Cháron a Martina v rámci fair play namixovali a výsledek nakonec skončil spravedlivou remízou. Následovala rychlá svačinka (kiwi) a po ní jsme sfoukli družstvo č.7 (!!!) v ringu 2:0. Po vydatném obídku a poledním klidu jsme šli na dlouho očekávané kajaky. Ač na tom bylo mnoho z nás poprvé, šlo nám to náramně a někteří z nás zdolali i zrádné peřeje před mostem. Pak hurá do spršky, svačinka v podobě mandarinky (bez pecek!!!!) a jako poslední zaměstnání jsme si mezi sebou zahráli baskebal.

Ještě jsem vám dlužen informaci, čím nám kuchyňský tým naplnil žaludky….k snídani to byla lučinová pomazánka s chlebem, k obědu nejlepšejší segedínský guláš a večeře neméně dobré kuřecí maso s rýží na žampiónové omáčce.

Velmi povedený den, co říkáte….inu – my tu umíme žítJ))))

Za poslechu tónů písniček na dobrou noc pomalu uléháme do pelechů a už se těšíme na zítra!!!!

Zdraví vás družstvo č.9 a vedoucí David “Cháron”

8.7.2010

Ahoj!

Než začnu psát o všech dnešních zajímavostech, mám tu jednu perličku a tou je noční hra -takzvaná bojovka. Vikingové nás o půlnoci vzbudili a požádali o pomoc. Bůh Thor pro nás měl několik úkolů. Nejdůležitějším z nich bylo ukázat, že ovládáme oheň. Po cestě jsme za správně splněné úkoly dostali věci, kterými jsme zapálili svíčku a tu donesli do cíle zpátky do tábora. Poté jsme opět ulehli a čekali, co přijde ráno.

Hned po ránu jsme, mi kluci ze 7. družstva, vynechali rozcvičku s tím, že se rozcvičíme při prvním zaměstnání a tak jsme běželi pouze ke sprchám, kde jsme provedli ranní hygienu. Než jsme se nadáli byla výborná snídaně, čerstvý rohlík a pomazánkové máslo. Ale co se nestalo pak. Místo plánovaného zaměstnání přišla další překvapivá rána od bohů. Balder bůh moudrosti a důvtipu, pro nás měl úkol. Říkal nám, že jsme již sice předvedli, že jsme dobří v síle a obratnosti, ale o naší inteligenci není přesvědčen. Proto jsme museli pomocí vikingských run splnit čtyři úkoly. To se nám do záčátku oběda podařilo. K obědu jsme měli vepřové na pepři a brambory.

Po poledním klidu jsme s vervou nastoupili proti družstvu číslo 14. Chtěli jsme jim dokázat, že přehazovanou umíme. Bohužel snaha nestačila a tak jsme po 3. setu prohráli 3:0. Ikdyž nám vedoucí Venca na konci pomáhal, nepodařilo se a holky nás rozdrtily. Po svačině, ke které jsme dostali výbornou sušenku, jsme nastoupili na skok vysoký. Pomocí odrazového můstku jsme skočili i 150 cm. Poté jsme skočili na rychlou koupačku do Sázavy a rychle se připravili na nástup, kde nás ale čekalo nemilé překvapení. Bůh Balder byl nespokojen s naší prací a jen díky Ymirovi a Odinovi jsme měli ještě jednu šanci. Dostali jsme ve vikingských runách písmeno a na to jsme pak museli vymyslet co nejvíce slov. Nakonec jsme boha Baldera uspokojili a amulet jsme od něj přece jen získali. Ve stejnou dobu nám i bůh Thor poděkoval za skvělou práci a i on nám svůj amulet předal. Poté jsme se vydali na večeři. Dnes bylo zeleninové rizoto. Před večerkou jsme mohli ještě shlédnout výtečný zápas ve volejbale mezi vedoucími a poté jsme ulehli s očekávíním následujícího dne.

Počasí nám velice přeje. Dnes jsme byli rádi za každé osvěžení ve vodě. Bylo tu 28-25 stupňů ve stínu.

Za 7. družstvo Venca

9.7.2010

Ahoj všem rodičům, sestřičkám, bratříčkům, babičkám, dědečkům a všem ostatním… Pomalu nám končí další den a my s hrůzou zjišťujeme, že se tábor pomaličku láme do své druhé poloviny. Nemyslíme na to a plnými doušky si užíváme krásného táborového počasí a všech vymožeností, které nám nabízí místní vybavení J.

Dnes jsme měli na rozpisu „klasické kolečko“ a tak jsme se my kluci ze čtvrtého družstva po vynikající snídani (křupavý rohlíček s medem) rozběhli na hřiště, kde jsme si střihli zápas ve volejbale. Musím říct, že nás vedoucí Kožíšek i několikrát pochválil za krásné výměny. Po sváče jsme vyzvali trojku na soft a vysoká sportovní úroveň pokračovala. Přidali se k nám i oba vedoucí a zatímco Kožíšek si střihnul odpal do Sázavy, Honza sestřelil našeho nadhazovače J. Vše dobře dopadlo a vítězství nakonec slavila starší trojka.

K obědu nám dnes kuchyňská sestavička nabídla kuřátko s brambůrkem. My jsme po krátkém poledňáku nastoupili na ringo s holkama z 13. družstva. Opět jsme si odnesli porážku a nutno dodat, že zaslouženou. Už je ale připravená odveta v přehazce a tam se cítíme být favority, proto jsme odvetu okořenili sázkou v podobě snídaně do spacáků na společném puťáku, který se nám pomalu blíží. Jako čtvrté zaměstnání jsme si dali imitaci basketu, ale vzhledem k nevalné úrovni a narůstající sluneční únavě jsme radši ukončili trápení a skočili do bazénu. K večeři jsme zdlábli maso na česneku s knedlem a teď se pomalu odvalujeme do svých stanů. Dnešek byl opět výživný a je potřeba nabrat síly na další den. Proto všem dobrou noc, dobré ráno, hezký den, zítra opět s úsměvem J.

Zdraví 4.družstvo a Kožíšek

10.7.2010

Ihned po probuzení nám připadalo divné, že na nástěnce nebyl rozpis sportů pro dnešní den. Nakonec jsme ale zjistili, že to nebyla chyba, neboť se dnes konají olympijské hry.

Nedlouho po snídani jsme byli svoláni táborovým rozhlasem na hřiště, kde se konalo slavnostní zahájení. A bylo monstrózní! Nejprve přišli vedoucí ve svých červených tričkách. Po jejich nástupu se do hrobového ticha rozezněla píseň, při které byla vyvěšena olympijská vlajka a zapálen olympijský oheň. Následoval slib nás dětí o tom, že budeme bojovat čestně a poctivě. Svůj slib přednesl také Honza za všechny rozhodčí.

Hned po slavnostním zahájení jsme se rozběhli na jednotlivá sportoviště. Závodili jsme v hodu (granátem nebo krikeťákem), skoku dalekém, běhu na 50 m, skoku vysokém a nakonec i v přespolním běhu (ten byl opravdu dlouhý, ale všichni ho zvládli na jedničku a statečně doběhli do cíle).

Vše probíhalo až do odpoledních hodin. Kolem osmé hodiny večerní se opět ozval táborový rozhlas a přišlo to, na co jsme všichni netrpělivě čekali. Rozdávali se medaile za jednotlivé disciplíny v každé kategorii a za celkové vítězství dokonce i parádní poháry. Prostě olympiáda jak má být. Poté byla slavnostně stažena vlajka a uhašen oheň.

Skončilo předávání medailí a už se jde pomalu spát. Dneska to byl opravdu náročný den.

Právě doznívá třetí písnička večerky (fakt!), a tak zavíráme oči a jdeme spát.

Za družstvo č.10 zdraví Tadeáš

P.S. A to nejmenší děti ještě neví, že se dnes v noci půjdou podívat do pohádkového lesa:o)

11.7.2010

Při psaní dnešního deníku musím začít včerejší nocí. Odehrála se totiž „bojovka“ pro pokojové děti – tradiční Pohádkový les. Děti s průvodcem se nejprve setkaly s Večerníčkem a poté navštívily pohádky čertovské, vodnické, pohádku O červené Karkulce, o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém, o Popelce, Příběhy včelích medvídků a Krkonošské pohádky. Pokud děti příběh poznaly, a že poznaly všechny, dostaly sladkou odměnu. Aby děti mohly dospat noční návštěvu Pohádkového lesa a protože je dnes neděle, tak jsme si půlhodinku přispali a písničky vzbudily tábor až v 8.00. Úplně nejlepší na dnešním vstávání bylo, že nebyla rozcvička:o). K nedělní snídani v Ledči tradičně patří vánočka a kakao. Nejinak tomu bylo i dnes a tak jsme se na sportoviště rozběhly s příjemně plnými bříšky. K obědu jsme měly výbornou rajskou omáčku s knedlíkem a po poledním klidu nás k boji o svůj amulet vyzval bůh vod. V této hře bylo naším úkolem dokázat, že i v divokých vodách dokážeme nalézt obživu a nalovit ryby. Prvním úkolem bylo vyslat průzkumný kajak, aby nalezl loviště ryb. V okamžiku kdy toto loviště bylo doplutím k bójce nalezeno, byl dán signál a vyplula kanoe s rybářem, který byl vysazen na „ostrově“. Následně byl vyzvednut pramicí se zbytkem kmene. Amulet boha vod získal kmen Laerad. K večeři byl karbanátek s bramborem. Po večeři jsme si začaly balit na puťák a zbytek času si užívaly osobní volno. Večerka se i dnes nesla v duchu tónů klidných písní.

P.S. Další vydání deníku bude kvůli puťáku až v úterý večer a z téhož důvodu nebudou mít děti do úterního večera k dispozici mobilní telefony.

Z vikingské Ledče zdraví Tonda, vedoucí družstva č. 5

12-13.7.2010

Jak už Tonda předeslal, v pondělí a úterý nás čekal tradiční výlet „puťák“ do okolí s nočním přespáním a vším, co s tím souvisí. Ne každému se podaří narvat do školního batůžku oblečení, spacák a jídlo na dva dny, a proto náš vzhled na cestě přírodou budí leckdy úsměvy na tvářích kolemjdoucích.

Najdeme si své oblíbené tábořiště, přineseme vodu a uvaříme naši oblíbenou rýžovou kejdu s masem, sýrem a kečupem. Nic lepšího na puťáku ani neexistuje, paráda! A pak koupání v lomech a zase koupání, téměř celé odpoledne. Večer, už notně unaveni (jak, kdo), sedáme k ohni a povídáme si nebo zpíváme. To bych taky nikomu v okolí moc nepřála. Někdy se to nedá poslouchat, ale nás to baví.

Naši vedoucí jsou asi unavenější než my. Nám však energie vydržela dlouho do noci, spát se nám nechce, nejraději bychom tu noc prokecali. Je asi 20 stupňů, fakt super přespání, teploučko. Voda v lomu je úžasná i večer.

Ráno mají naši vedoucí dojem, že soutěžíme o to, kdo dříve probudí všechny ostatní. Po snídani se ještě jednou vykoupeme a pak hurá do Světlé, kde utratíme hravě celé kapesné od milovaných rodičů. Vláček domů do tábora zaplníme do posledního místečka, někdo si schrupne, ale večer opět ožijeme na diskotéce. Snad nám posunou budíček!!!

Všechny doma zdraví družstva č. 12 a 2 a jejich vedoucí, Emilka a Tomáš

14.7.2010

Ahoj mami, tati, babi, dědo,

včera jsme se vrátily zpátky do tábora po puťáku a to vám povím, to teda bylo dobrodružství! Večer jsme se ještě pořádně po tom spaní v lese a vaření na ohýnku vydrhly, abychom mohly na diskotéku. Co vám budu povídat, bylo to potřeba:o)

Dnešní ráno pro nás, holky z družstva číslo 15, bylo trošku atypické. Máme totiž službu a budeme se starat o hlídání táborové brány, úklid tábora a přípravu jídelny. Hned po budíčku jsme si musely pospíšit, abychom stihly připravit snídani pro všechny naše kamarády. Roznášely jsme nalité čaje a připravené pomazánky na stoly a po té, co se jídelnou prohnalo stádo kobylek, jsme ji ještě krásně uklidily. Během dne jsme vysbíraly spousty papírků, které zaplnily koše a jejich okolí po našem nákupu na výletě. Poté jsme je vynesly a zametly chodby u našich pokojíčků. A hlavně maminko, hlavně jsme hlídaly na bráně, aby nám do tábora nepřišla nějaká nezvaná návštěva.

Když jsme zvládly úklid tábora, vrhly jsme se ještě na úklid našich pokojíčků. To víš, maminko, už jsme tu nějakou tu dobu, zásoba čistých věcí se hodně ztenčila a ne vždycky se mi podaří vracet všechno na své místo:o). Tak jsme to dneska vzaly z gruntu a třeba zítra to mýdlo a pastu konečně najdu na poprvé.

Musím se ti ještě pochlubit, že jsme byly večer pochválené na nástupu za to, jak jsme krásně službu zvládly:o) To nás moc potěšilo!

Pac a pusu posílá družstvo číslo 15 a Martina

15.7.2010

Takže dobrý večer,

dnes ráno jsme se opět probudili do teplého a slunečného dne, jak je tomu ovšem na letošním táboře zvykem. Dopoledne nás čekala poslední dvě regulérní zaměstnání letošního tábora. Většina družstev je využila vzájemným utkáním v různých sportech. Například „jednička“ si zahrála poslední fotbalové utkání s „dvojkou“. Stejně tak holky z „jedenáctky“ s chlapci ze „sedmičky“. Proběhla utkání také v pálkované, softballu, šátkované atd.

Po poledním klidu přišla na řadu poslední část celotáborové hry. Jednalo se o orientační běh plný úkolů a nástrah. Jednotlivé kmeny zdolávaly nástrahy přírodních překážek a plnily záludné úkoly boha Odina. Některé úkoly byly opravdu nelehké. Například přenést vodu v dlaních na vzdálenost 400m, složit báseň o patnácti verších, kde každý z veršů je o někom jiném z táborového personálu, zazpívat, spočítat prkna na mostě přes Sázavu nebo přeplavat řeku k ukotvené kanoi a postupně na ní převést zbytek svého družstva. Musím říct, že si všichni Vikingové vedli velice dobře, včetně těch nejmenších. Vyhrát mohl ovšem jen jeden kmen a ten při závěrečném obřadu dostal hlavní amulet.

V noci, když už všichni spali, se táborem začala linout tradiční vikingská hudba a všichni Vikingové se shromáždili na hřišti, kde proběhl závěrečný obřad. Všichni bohové včetně hlavního boha Odina trůnili ve svých trůnech hned vedle posvátné desky. Za doprovodu tajemné hudby a hořících ohňů bohové vyzývali výherce jednotlivých her, aby aplikovali získané amulety do posvátné desky. Za zvuku magického bubnu a výkřiku sojky bůh Odin předal hlavní amulet vítěznému družstvu, které jej vložilo do středu posvátné desky, což spustilo veliké množství energie v podobě ohnivé show, na jejímž konci magické světlo odhalilo nového vládce, který od včerejšího dne bude vládnout všem Vikingům. Odin novému vládci Utentrentilovi předal svůj čarovný oštěp, načež Utentrentil pronesl řeč v tradičním vikingském jazyce a poslal všechny válečníky spát do svých stanů.

Všechny zdraví,

Ondra

16.7.2010

Tak je tu poslední den. Sice jsme ráno měly rozcvičku a snídani a dopoledne jsme běhaly závod štafet (fotografie naleznete zde), ale jinak jsme dneska celý den uklízely. Vlastně ne! Ještě proběhlo rozdílení cen za celotáborovou hru. Všichni jsme kromě hezkých dárečků dostali na památku červená trička. No, aspoň máme ještě něco čistého na cestu domů.
Teď jsme se chystaly na poslední diskotéku, takže proto zprávy z dnešního dne o něco později. Pardon. Je pořád hrozné vedro, takže se stejně budeme muset osprchovat znovu, až půjdeme do postele, ale letos počasí parádně vyšlo a mně osobně to vůbec takhle v teple nevadilo.
Těšíme se domu, ale taky se těšíme na výborný perník, co byl k svačině, ale určitě zbyl, a dostaneme ho jako půlnoční svačinku. Hihi.
Jdeme tančit. Jsme parádně po celém tom čtrnáctidenním sportování a vedrech unavené, ale opálené a zítra si schrupneme v autobuse do Prahy, takže…zítra pa.
Julča, Kristýna, Domča, Gábina, Zuzka Šv., Lucka, Zuzka Št., Pája, Niki, Markét, Terka a Terezka (prostě 11. družstvo)

PS:Zítřejší příjezd plánujeme cca mezi 12:30 a 13:30

7. 2010
Dnes ráno nás při budíčku vyděsily černé mraky. Báli jsme se, že každou chvilku začne pršet. To by se při balení moc nehodilo. Omyl, za půl hodiny byly mraky pryč a opět svítilo sluníčko. Po snídani se tábor proměnil v obrovské mraveniště se spoustou červených mravenečků. Každý pořád něco někam nosil, někde skládal, rovnal nebo uklízel. Druhý turnus, který pořádají Sokolové má méně dětí, proto jsme museli zbourat skoro polovinu stanů. Čekání na autobusy nám tak uteklo hrozně rychle. Při předávání tábora se „Bratr Sokol choval jako malý Jarda“, proto jsme na odjezdu nabrali zpoždění skoro 3/4 hodiny. Cestou domů v autobusech si většina z nás trošku zdřímla, protože program posledních dní byl opravdu hodně náročný. Ledva jsme se ale přiblížili ku Praze, únava z nás rázem spadla a my jsme se hned po příjezdu radostně vrhali za svými milovanými rodiči.

Moji drazí Vikingové,

našich společných 14 dní na táboře v Ledči uběhlo jako voda. Sotva jsme si vybalili, už se blížil konec. A navíc celý tábor proběhl téměř bez jediné dešťové kapky, což nikdo z nás, po zkušenostech z let minulých opravdu nečekal. Díky vaší radosti ze hry, bojovnosti a šikovnosti nám byli nakonec i vikingští bohové velmi nakloněni. A proto, milé děti doufám, že se vám tábor s Vikingy líbil a že jste si ho užily stejně dobře jako my vedoucí.

Vážení rodiče,

děkujeme za důvěru, se kterou nám svěřujete své děti. Snažíme se dělat maximum, abychom Vás i Vaše děti nezklamali. Vaše přízeň je to pro nás velká radost, ale i závazek a inspirace pro naši další činnost.

Na tomto místě také děkuji radnicím Prahy 2, 5 a 10 za grantovou podporu. Díky této podpoře můžeme doplňovat sportovní vybavení tábora. Dále děkuji všem sponzorům za finanční pomoc i věcné ceny pro děti.

Děkuji též majitelům areálu – manželům Janouškovým za jejich vstřícný přístup k našim potřebám.

Závěrem bych hrozně rád poděkoval všem HUJERŮM i dalším spřízněným duším, prostě všem těm, kteří se podíleli na nelehké přípravě a zdárném průběhu tábora. Hned po prázdninách, až si trochu odpočineme:-), začneme vymýšlet nové téma „celotáborovky“ a připravovat další ročník našeho tábora. Již nyní se některým z nás honí hlavou nápady, čím vás za rok překvapit.

Těším se, až se za rok opět setkáme v Ledči 2011.

Váš (nyní již bývalý) „hlavas“ Milan

Historie roku 2009

3. 7. 2009 – po příjezdu

Vážení rodiče,

s radostí vám oznamuji, že jsme všichni v pořádku dorazili do tábora. Cesta byla bez komplikací. Sice hned po tom, co jsme se ubytovali začalo trochu až středně trochu pršet, ale brzy přestalo a již prosvítají sluneční paprsky. Máme vybaleno a za chvíli nás čeká oběd. Brzy se zase ozveme.

Zdravíme domů.

Tě pic,

Ondra

3. 7. 2009

Nazdárek zdárek,

na přivítanou jsme měli lehký obídek v podobě zeleninové polévky. Po poledním klidu, pomáhaly starší děti vedoucím s připravováním věcí pro chod tábora (příprava lodí atd.). My mladší jsme měli dost starostí s naším vybalováním. Kolem třetí hodiny jsme se vydali na poznávací procházku po okolí. Naneštěstí nás chytla lehká sprška, kterou jsme mazaně přečkali v čekárně na vlakové zastávce :o). Po návratu se v 18:00 konal první nástup, kde nás hlavní vedoucí Ondra seznámil s ostatními vedoucími, praktikanty a ostatním personálem. Vysvětlil co, jak, proč, kde a kdy… Po nástupu jsme se přesunuli na výbornou večeři. Byl vepřový gulášek s těstovinami….MŇAM ;o)

Zdraví Cháron a družstvo č. 9

4. 7. 2009

Tak dneska první celý táborový den. Začaly jsme rozcvičkou a po snídani jsme se hned vrhly na sporty. Nejdřív jsme hrály vybíjenou. Konečně víme, jak se správně hází. Do oběda jsme stavěly v lese se staršíma holkama domečky. Moc se nám povedly. Škoda, že jsme s sebou neměly foťák. Odpoledne jsme hrály hru, kterou jsme neznaly – pálkovanou. Něco jako baseball, ale pro menší. Fakt nás to bavilo, ale jelikož si tu všechna družstva zkouší všechny sporty, tak jsme nemohly hrát až do večera. Vlastně stejně pak pršelo…
…nebo sněžilo?! Když už jsme ležely v posteli a čekaly na písničky na dobrou noc, tak se na nás málem zřítila lavina. A taky jsme viděly sněžného muže a polezeme na Mount Everest. Ne, to se mi nezdálo, to je jen letošní celotáborová hra.

Ze základního horolezeckého tábora posílá pac

Julie a 15. družstvo

5. 7. 2009

Dnes jsme si, jak je v Ledči dobrým nedělním zvykem, přispali a bez protivné rozcvičky po nezbytné hygieně vyrazili na snídani. Vánočka a kakao nás příjemně navnadily na celý den. Poté jsme se rozběhli na sportiště a celé dopoledne jsme sportovali. Na oběd nás čekal bramborový knedlík s hovězím na slanině. Sport a výborný oběd nás ukolébaly na celý polední klid. Na konci poledního klidu se táborem rozezněla znělka ohlašující pokračování celotáborové hry. Sešli jsme se u ohniště a náš průvodce Yetti nás rozdělil do smíšených družstev. V zápětí jsme si vylosovali název a svého nehrajícího kapitána. Hned potom jsme začali s první hrou. Dostali jsme za úkol na připravenou látku nakreslit vlajku, kterou poneseme na vrchol. Trička pokreslit motivem spojujícím celé družstvo a jako bonus vyrobit z polotovarů sněžnice. To nám zabralo celé odpoledne. Vznikly různé kreace, nejlepší uvidíte v naší fotogalerii. Na nástupu byla ohlášena seznamovací diskotéka a poté nás čekalo zeleninové rizoto. Když jsme se do jídelny vrátili byl již připraven taneční parket a tak budeme trsat dokud nás vedoucí nezaženou spát.

Zdraví Tonda a družstvo č.3

6. 7. 2009

Ráno nás opět vzbudily písničky ledečského rozhlasu a hned poté nás čekala rozcvička. K snídani jsme měli delikátní ledečskou housku s pomazánkou. Následující čas jsme strávili na přehazce. Ze včerejšího mače jsme si přinesli skóre 1:1, a tak jsme chtěli v zápase pokračovat a dotáhnout ho do vítězného konce. Bohužel, dnes jsme stihli jen další dva sety – skóre 2:2. Jsme zvědaví, jestli se nám to podaří do konce tábora dohrát, nebo budeme muset jet další rok znovu:). Pak nás čekal fotbálek, který jsme si náramně užili. K obědu jsme měli výbornou rýžovou polévku a hlavním chodem bylo vepřové na paprice s trojbarevnými těstovinami. Po poledním klidu nás opět překvapil déšť, takže jsme měli místo bazénu a her v lese náhradní program. Hlavní odpolední atrakcí bylo vymetání vody z fotbalového hřiště, které nadchlo zejména menší chlapečky. Díky tomu, jsme se o osobním volnu opět pustili do dalšího fotbálku a jiných sportovních aktivit.

Zdraví Tadeáš a družstvo č.4

7. 7. 2009

Dneska ráno nás probudilo sluníčko, takže jsme přežili i nezbytnou rozcvičku. Po snídani nás čekala nemilá zpráva. Náš první výškový tábor zaskočila sněhová bouře, takže jsme museli posbírat všechny části tábora a znovu jej postavit. Chápete správně, jednalo se o další část naší celotáborové hry, konkrétně opičí dráhu. Součástí byla i vodní skluzavka, která byla díky krásnému a teplému počasí náramným povyražením na celé dopoledne 🙂 Asi největším oříškem pro nás bylo závěrečné postavení stanu typu „A“, který naprostá většina z nás viděla poprvé. Než jsme pochopili, že ty tyče se dávají do stanu zevnitř a nikoliv zvenku, utekla nám spousta času. Nicméně nakonec se to zdařilo nám všem a výsledky hry můžete najít zde. Odpolední program už probíhal standardně, sportovali jsme jak o život, koupali se v bazénu a nakonec vše završili večeří. Nutno podotknout, že počasí k nám bylo milostivé natolik, že pršet začalo až při večeři 🙂 Teď už ležíme všichni v postelích a těšíme se na to, co nám asi připraví zítřek.

Eva a družstvo č.10

8. 7. 2009

1.družstvo z Expedice Mount Everest Ledeč 2009 zdraví základní tábor:) Posíláme pozdravy z druhého výškového bodu, kde dnes celý den probíhala aklimatizace. První den ve druhém výškovém táboře jsme trávili sportovními radovánkami. Po ranní rozcvičce a housce s marmeládou k snídani nás čekal zápas v softballu proti klukům z dvojky. Vyhráli jsme i přesto, že „dvojce“ ve hře pomáhali vedoucí Tomáš a Vráťa. Po svačině jsme se vydali hrát šátkovanou s nejstaršími děvčaty. Po „ o“ a povinném klidu na trávení oběda jsme si zahráli volejbal. Trošku nám do toho sprchlo, ale nejsme přeci z cukru a zápas jsme úspěšně dohráli. Jako čtvrté zaměstnání jsme měli ping pong. Rozdělili jsme se do dvou skupin, kde hrál každý s každým. Do finále postoupili dva nejlepší z každé skupiny. Finálový zápas Filipa s Martinem nám připravil dramatické momenty. Po těžkém boji nakonec zvítězil Martin. Ještě perlička na závěr veleúspěšného dne plného vítězství – na nástupu se nám podařilo vyzvat tým vedoucích na zápas v softballu. Věřte nebo ne, podařilo se nám vedoucí porazit.

To je tedy zatím vše. Mějte se krásně a držte nám palce i nadále. My ten Everest zdoláme a snad se nám podaří najit i nějaké stopy po Andrew Irvinovi.

Vráťa a družstvo číslo 1

9. 7. 2009

Po již zaběhnuté ranní rutině nám osladilo dnešní den medové máslo, které jsme nadšeni namazali na své housky a zapili čajem. Poté jsme se přesunuli na louku, kde nás čekal softball s děvčaty z dvanáctého družstva. Před samotným zápasem jsme se naučili chytat míček do těch zvláštních rukavic a také jsme si ho na nečisto zkusili odpálit tou pověstnou baseballkou (teda vlastně softballkou). Pak už nastala samotná hra, kterou jsme sice prohráli, ale vzali jsme to všichni sportovně. Po broskvi, co byla k sváče, jsme šli změřit své výkony ve skoku dalekém a ve sprintu. To jste měli vidět! Někteří z nás se mohou směle měřit s olympijskou reprezentací. Za odměnu jsme k obědu dostali vynikající čínu a celý poledňák jsme pak jen odpočívali, až tak jsme byli najedení. Odpoledne jsme opět potkali Irwina a Yettiho a dozvěděli se, že horolezec musí mít nejen dobrou kondici, ale pro orientaci ve vysokohorských podmínkách potřebuje mít i pod čepicí. Otestovali jsme tedy svůj důvtip v rozličných disciplínách. K večeři byl segedínský guláš s knedlíkem, následovalo osobní volno. Tak já už teda musím, potřebuju si ještě vyčistit zuby a za chvíli je večerka.

Martin a družstvo číslo 5

10. 7. 2009

Než začnu psát o dnešním dni, musím se hlavně zmínit o předešlé noci. Měli jsme bojovku. Vedoucí nás začali budit kolem půlnoci, abychom se ve skupinkách po čtyřech postupně vydali na trasu. Noční procházka po lese nám trvala asi 40 minut a musím říct, že na některých stanovištích jsme se teda pěkně vylekali. Důvod tohoto nočního přesunu byl ten, že jsme do našeho základního táboru dostali zprávy o rychlé negativní změně počasí v naší oblasti pod Mt. Everestem a další den putování byl ohrožen lavinovým nebezpečím. Nechtěli jsme riskovat a raději jsme volili rychlý přesun v noci. Všem výpravám se to až na drobné ztráty podařilo. Ráno po snídani jsme vyrazili na pramice, ale trochu jsme změnili směr standardní vyjížďky. Jeli jsme dolů k táboru Řízení leteckého provozu a cestou zpět jsme trochu bojovali s místními peřejkami, ale úspěšně jsme to zvládli. Odpoledne jsme se promíchali s dvojkou a dali match v softballu. Myslím, že už to mělo slušnou úroveň. Na závěr basket s desítkou a pěkný slunečný den se chýlil ke konci. Milan při chladném večeru ještě spontánně zapálil oheň, zazpíval s Culíkem a dětmi pár písniček a šlo se na kutě.

Filip a družstvo č. 11

11. 7. 2009

Dnešní den nám začal obvyklým budíčkem, který obstarali 3 písničky z našeho hudebního centra. Poté následovala důkladná rozcvička, která nám naznačila, že se dnes z expedice Mount Everest přeneseme do dějiště Olympijských her Ledeč 2009. Po snídani jsme se rozdělili podle věku a pohlaví do kategorií a absolvovali jsme zahajovací ceremoniál, při kterém byla vztyčena olympijská vlajka a zapálen olympijský oheň. Po slibu sportovců a rozhodčích jsme se přemístili na sportoviště a započalo soutěžení o cenné olympijské kovy v disciplínách: běh na 50 metrů, skok do dálky, skok do výšky a hod daleký. Nutno říct, že soupeření o medaile provázela výborná atmosféra a přálo nám i počasí. Všichni jsme ze sebe vymačkali osobní maxima a padlo i několik táborových rekordů. Začali jsme v sobě objevovat nové české atletické naděje :). Po obědě, ke kterému jsme slupli zapečené těstoviny, jsme si odpočinuli a odpoledne jsme se seřadili na startu poslední olympijské disciplíny, přespolního běhu. Všichni jsme přežili náročnou trať a zaslouženě jsme se dočkali slavnostního vyhlášení vítězů a ukončení olympiády. K večeři nám za odměnu naše kuchyňská sestava připravila vynikající meruňkové knedlíky, po kterých jsme se tak tak odšourali z jídelny. Nyní se pomalu ukládáme ke spánku a v noci nás malé pokojové děti bude čekat pohádkový les, který už vedoucí pečlivě připravují. O tom, ale až zítra…

Speciální pozdrav do Bíliny a samozřejmě i pro ostatní rodičovstvo posílá družstvo číslo 8 a Jirka 🙂

Výsledky z olympiády se zpracovávají a budou dostupné zítra.

12. 7. 2009

Dnešní den začal vlastně už včera :o) Les v okolí tábora se pro naše nejmenší proměnil a stal se pohádkovým. To vám bylo prima! Viděli jsme spoustu pohádek a za každou uhodnutou jsme dostali něco dobrého do bříška. Trošku jsme se báli, co nás to čeká za noční překvapení, ale nakonec jsme všechny pohádky uhodli a náramně se u toho hádání bavili.
Ráno nás čekalo další překvapení. Tolik sluníčka po probuzení jsme ještě neviděli a věřte nebo ne, vydrželo celý den. Ideální den na celotáborovou hru na vodě :o)
Dopoledne jsme ještě procvičili „nějaké ty sportíky“ a po poledním klidu jsme vyrazili na ledovec East Rongbuk. V našem táboře totiž v noci řádila pořádná vichřice a rozmetala nám naše stany s věcmi po celém ledovci. Při hře se nám podařilo najít lyže, kotlík, foťák a lucerny. V tu dobu jsme ještě nevěděli, jaké tajemství jeden z nalezených foťáků skrývá. Při večerním nástupu nám Andrew Irvin nejml. a kamarád Yetti prozradili, že jeden z nalezených foťáků nepatřil nám, ale podle vyrytých iniciálů zřejmě dědečkovi Irvinovi. Byli jsme celí napjatí, zda se podaří film vyvolat a zejména, co na fotkách bude! Překvapení bylo veliké!
K večeři jsme za odměnu měli vynikající kuřátko s bramborem. Nedělní mňamka tak, jak má být.

Martina – družstvo č. 13

Pár organizačních záležitosti :o)
– zítra jdeme na puťák, takže budete jeden den bez aktuálních informací
– díky výletu nebudou mít některé oddíly s sebou mobilní telefony, takže od 19.00 do 21.00 hod. si v klidu můžete vzpomenout na své ratolesti, jak si vaří v kotlíku čaj z malin a ostružin :o) mezitím, co vy budete v klidu pít svoji kávu.

A na závěr vzkaz od Svatopluka – družstvo číslo 6 moc pozdravuje a na základě požadavků z domova přikládá oddílovou fotografii. Máme krásnou – z noční bojovky.

13. 7. 2009

NAZDAR !!! 🙂
Dnes ráno jsme se probudili do slunečného dne. Dali jsme si k snídani housku s pomazánkovým máslem a začali balit všechno, co budeme nutně potřebovat i to, co nebudeme potřebovat vůbec:). Do batůžků jsme přidali ještě jídlo a vyrazili po „Indiánce“ směrem na vlak do Vilémovic. Hurá, jedeme motoráčkem do Mrzkovic! Tam je totiž ten lanový most přes Sázavu s nápisem „Zákaz houpání pod pokutou 500 Kč“. Stejně jsme se na něm párkrát zhoupli:). No to si prostě člověk nenechá ujít… A pak jsme pokračovali po „žluté“ směrem k lomům. Dorazili jsme na plácek v lese kousek od studánky, zašli pro vodu a na dřevo, rozdělali oheň a začali vařit. K večeři byla rýže s masem (to zní vznešeně, ale bylo to klasické rizoto), čaj a nakonec, když nám Martin přivezl karimatky a spacáky, (to už jsme fakt na zádech neutáhli), tak nám rozdal i buřty. Hurá!!! Opekli jsme si tedy buřta na ohni a byl vynikající… Když se začalo stmívat, rozbalili jsme si karimatky, připravili si spacáky a seděli a koukali do ohně. Lépe řečeno jsme kolem ohně skákali, jak pytel blech a pořád jsme do něj cpali klacky a zkoumali, jak vysoko můžou šlehat plameny. Ti zdatnější z nás, vydrželi vzhůru až do půl dvanácté. Poté jsme všichni zalehli pod širák – někteří z nás dokonce poprvé v životě – a koukali na hvězdy. A díky tomu, že nebe bylo úplně bez mráčku, to byla nádherná podívaná. Paráda….

Družstvo 7 a Honza
Všechny děti z puťáku dorazily v pořádku a bez úhony.

14. 7. 2009

Včera jsme vyrazili (družstva 12 a 13) na dvoudenní výlet s přespáním. Po snídani jsme „nafasovali“ jídlo a vše, co budeme potřebovat na dva dny pobytu v přírodě. Vše jsme to napěchovali do batůžků a vyrazili cestou necestou, polem nepolem pěšky přes Stvořidla, Smrčnou a Dolní Město k zatopeným lomům. U jednoho malého jsme se utábořili. Kdo chtěl, mohl se vykoupat, ostatní sbírali dřevo na oheň. Uvařili jsme si dobrou večeři, zazpivali si s kytarou a šli spát.

Dnes ráno nebyl klasický budíček, ale mohli jsme vstávat, až když jsme se probudili. Holky, které vstaly dříve, začaly připravovat snídani. Asi v 9 hodin nás vylekal deštík, proto jsme rychle zabalili spacáky, aby se nám nenamočily. Naštěstí spadlo jen asi 18 kapek na metr čtvereční. Po snídani jsme uklidili tábořiště a zametli stopy našeho pobytu. Pomalu jsme se přesouvali k velkému lom a cestou jsme se učili vyznat v mapě na orientační běh. Ve velkém lomu jsme se vycachtali. Byla tam krásná průzračná voda. Po koupeli jsme poobědvali a vyrazili do Světlé nad sázavou. Poslední 2 kilometry byly dost náročné, protože cesta vedla mezi poli a slunce děsně pálilo. Konečně je to léto jak má být… Ve Světlé jsme se setkali i s jinými družstvy. Dostali jsme krátký rozchod, abychom mohli utratit vaše štědré kapesné :-), a pak na vlak a hurá zpět do tábora. K večeři byl (stejně jako loni po puťáku) kašpárek (kaše s párkem). Poslední síly a energii, která nám ještě zbyla, nyní vybíjíme na diskotéce.

Družstvo č. 12 a Milan

15. 7. 2009

Probudili jsme se do teplého rána. Sluníčko nám občas svými paprsky opalovalo těla, ale po většinu dne se nám schovávalo za nějakým tím mráčkem. I přes varování z jiných částí naší republiky se nám poctivě vyhýbaly všechny bouřky a deštíky. Jen večer nám pár kapek zavlažilo hřiště. Bylo už na čase, přece jen se z něj již trochu prášilo.

Tento den byl jako poslední ve znamení klasických čtyř sportovních zaměstnání. Zvláště u bazénu a na lodích bylo neustále plno. Ačkoliv byla ještě po ránu cítit trochu únava po puťáku a diskotéce, na hřištích a při hrách se najednou úplně vytratila. Odpoledne si ještě několik chlapců dobrovolně vyprosilo krátký, asi tříkilometrový výběh po místním okolí, který si po večeři ještě jednou zopakovali. Stihli jsme i několik póz pro dnešního vrchního fotografa Milana a tak se můžete podívat na fotky družstev.

Po večeři se v odvetě utkali vedoucí s družstvem číslo 1 ve fotbale. Dokonale jim oplatili předešlou porážku a vyhráli v poměru 14:4.

No a teď jen rychle usnout, abychom byli čilí na zítřejší orientační běh.

Všechny zdraví družstvo číslo 2 a Tomáš

Ještě připomínám: příjezd do Prahy je plánovaný na sobotu mezi 12:30 – 13:00.

16. 7. 2009

K závěru ledečského tábora patří tradičně orientační běh. Většinou jsme běželi k „Novákům“, což je statek kousek od Vilémovic, cestou si dali pár záběhových bodů a kdo doběhl první, byl vítěz celotáborovky. Tak na to můžeme pro letošní rok zapomenout – všechno je jinak.

Ráno jsme měli klasické první zaměstnání, kdy 6. vyzvala 5. družstvo ve fotbale. To, že je vyklepneme 10:1 nás trochu překvapilo :o) Samozřejmě mile. Radost obrovská. V rámci druhého zaměstnání se celý tábor přesunul do Vilémovic na vlak, kde se celkem 160 lidí nacpalo do 2 vláčků Posázavského pacifiku. Paní průvodčí byla lehce překvapená, z počátku nás lehce vyřvala, ale ve finále jsme zjistili, že to je milá a příjemná paní. Dorazili jsme na Stvořidla, kde jsme začali startovat po žluté. Dorazili jsme na kótu 534, kde na nás čekal Yeti, který nám dal další mapu. Lehce nás přešel smích, protože vrchol byl na Melechově. Takže přípravu dělal opět Milan. Samozřejmě nějaké záběhové body, trošku horko, ale nakonec jsme se všichni vyškrábali na vrchol. Cestou zpátky jsme dostali oběd – vedoucí přivezli pod vrchol guláš s těstovinami, což nám přišlo vhod. Doplnili jsme zásoby vody a vyrazili zpátky k táboru, kam jsme dorazili cca kolem 17.00 hod.

Tábor se blíží ke konci, zítra očekáváme závěrečnou diskotéku. Pak už jen zabalit a v sobotu se uvidíme na Vinohradech. Zítra se také rozhodne celotáborovka, jsme zvědaví, kdo letos vyhraje. Když jsme u těch soutěží – již nyní je jasné, že v úklidu stanů se naše družstvo opět neumístí na čelních pozicích :o)

Družstvo 6 a Svatopluk

PS: Příjezd do Prahy je plánovaný na sobotu mezi 12:30 – 13:00.

17. 7. 2009

Dnes je nejsmutnější den tábora. Je totiž poslední. Po poslední rozcvičce a vydatné snídani jsme se naposledy shromáždili po smíšených družstvech a chystali se na závěrečnou část celotáborové hry. Čekal nás dlouho očekávaný výstup na vrchol Mount Everestu. Běželi jsme asi 900 m do kopce a jako štafetu jsme si mezi sebou předávali vlajku našeho smíšeného družstva. Kdo vztyčil vlajku na vrcholu jako první, byl úplný vítěz. Vítězem se stal favorit Shisha Pangma. V patách mu byl tým K2 a hned za ním Nanga Parat. Vítězné družstvo pak našlo kousek pod vrcholem mrtvolu G. Malloryho, který držel v ruce dopis, z něhož jsme se po obědě dozvěděli, že oba horolezci byli opravdu na vrcholu, ale při sestupu měli nehodu a bohužel ani jeden nepřežil. Irvin mladší slavnostně pochoval Malloryho a po záverečné scénce začalo rozdávání dárků. Jéé to zase přivezu domů věcí. Odpoledne nastalo balení a uklízení tábora, nic příjemného. Všichni jsme se už těšili na závěrečnou diskotéku. A ta byla jako každý rok skvělá!! DJ Marty nezklamal a zahrál všechna naše přáníčka. Někteří z nás šli dokonce spát až po půlnoci.

Děkujeme za krásné dva týdny a zítra hurá domů!

Družstvo 14, Zuzka

18. 7. 2009

Zdravím všechny horolezce,

letošní tábor nám dnes sice skončil, ale zážitky a vzpomínky nám už nikdo nikdy nevezme. Mám radost z toho, jak jste všichni do posledních sil bojovali a pomohli tak vyřešit záhadu kolem zmizelé expedice G. Malloryho. Byli jste úžasní a doufám, že se příští rok na táboře opět všichni sejdeme.

Zdravím také ty, kteří s námi naplno prožívali posledních šestnáct dní. Nutno říct, že se jednalo o šestnáct dní, plných legrace, sportu a radovánek. Tábor se nám opět perfektně vydařil. Děkuji dětem a táborovému personálu a všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli nebo podílejí na organizaci a chodu tábora.

Děkuji všem rodičům za důvěru a podporu. Vaše spokojenost a spokojenost dětí nám dodává spoustu energie v naší práci. Ceníme si jakékoli odezvy z vaší strany a děkuji vám za ni.

Moc se těšíme, že se příští rok na začátku prázdnin opět všichni sejdeme u autobusů! :o)

Mějte se všichni krásně, užívejte prázdnin a léta.

Zdraví
Ondra

Historie roku 2008

28.6.2008

Rodičové, kamarádi, drahé rodiny!

Bez problému jsme dojeli do tábora a ubytovali jsme se ve stanech a pokojích. Ti z nás, co jsou tu poprvé se seznámili s nebližším okolím a s tím jak to tady chodí, my ostatní jsme zrekogneskovali, co se v táboře za uplynulý rok změnilo. Je tu nové doskočiště na skok do výšky, vybavení na softball a tak. K večeři bylo rizoto, mňam. Hrozně rychle ten den utekl, už se těšíme na zítřek. Dobrou noc a zítra zase nashledanou……

29.6.2008

Hola hou domů.

Dnešní den byl vskutku nádherný. Sluníčko nejen svítilo, ale také pěkně hřálo, ptáci zpívali, rybky skákaly, hmyz obtěžoval a my jsme si užívali různých sportů a her. Naše družstvo, tedy č. 1 mělo dnes službu, což je tak nějak spjato s úklidem tábora, přípravou jídelny před jídlem, úklid jídelny, hlídkou na bráně a v noci v táboře atd. I tak jsme měli dost času a na chvíli jsme se „přifařili“ k nejstarším holkám na volejbal. Dokonce to i jako volejbal vypadalo 🙂 Vedro bylo takové, že žízeň nás všechny stíhala na každém rohu. Ještě, že v kuchyni s tím počítali a neustále byla k dispozici studená šťáva. Na vodě byl také pořádný šrumec a když se někdo na lodi otočil, nebylo to tak nepříjemné, spíš osvěžující.

Po večeři byl speciální nástup u ohniště a my ostřílení mazáci z jedničky jsme tušili, že to bude zahájení celotáborové hry. No jasně. Známá melodie z Pevnosti Boyard nás uvedla a pak to začalo. Na hřišti se objevil král (Vráťa) u stolu s pirátským velikánem Černovousem (Honzou) a dvěma rádci krále (Culíkem a Zuzkou). Hráli proti sobě lodě a když byl král v koncích, vsadil svoji korunu, kterou nakonec prohrál. Holt, hazardovat se nevyplácí. Úkolem pirátských band bude do čtrnácti dnů získat korunu od Černovouse zpět a tím dostanou od krále odměnu a šlechtický titul. Pak se na hřišti objevili ikony pirátské historie v podobě vedoucích, kteří nám předvedli parádní pirátský tanec na tématickou písničku. Tleskám, takový pohyby a koordinace, to teda. Poté jsme byli všichni rozděleni do smíšených pirátských band a vylosovali jsme si jméno naší lodě a informátora z řad ostřílených pardálů inklinujících k lebce se zkříženými hnáty. Převleky vedoucích byly opravdu originální. Těšíme se, co na plavbě zažijeme za dobrodružství.

Yo ho ho

Filip

30.6.2008

Do nového týdne nás opět probudilo příjemné počasí. Sluníčko prokukovalo skrz vrcholky stromů a kolem něho poletovalo pár mráčků. Na protějším břehu právě projížděl pravidelný spoj „Posázavského Pacifiku“.

Po snídani jsme si půjčili pingpongové pálky, míčky a obklopili pět volných stolů. Střídali jsme dvouhru, čtyrhru a obíhačku. Následovala krátká pauza vyplněná svačinou a pak už nás čekal těžký fotbalový zápas s družstvem číslo 5. Ačkoliv soupeř vedl ještě o půli o dvě branky, koncovka byla čistě v naší režii.

Před odpolední celotáborou hrou nás osvěžil nečekaný asi dvouminutový letní deštík. Poté jsme se pustili do výroby vlajek jednotlivých lodí a z triček jsme tvořili kostýmy posádek. Na závěr jsme si ještě vymysleli bojový pokřik. Na nástupu jsme za naše odpolední úsilí dostali prvních pár stříbrňáků.

Po večeři jsme se dali do gala a hurá na diskotéku. DJ Márty pro nás připravil směsku těch nejlepších písniček a světelných i jiných efektů.

Družstvo č. 4 a Tomáš zdraví všechny doma.

1.7.2008

Opičí dráha je záležitost, která do naší celotáborové hry tak nějak patří. Letošní však byla v něčem jiná. Vezmeme to ale hezky postupně. Naše posádky se dostaly na pustý ostrov, který jak se záhy ukázalo, zas tak pustý nebyl. Domorodci se sklony ke kanibalismu nás donutili ostrov velice rychle opustit, takže jsme to vzali cestou necestou. K tomu jsme museli překonávat různé překážky, ta nejlepší nás čekala na konci, kdy jeden ze smíšeňáku musel skočit do bazénu pro kotvu, abychom mohli rychle odplout. Tak a teď znáte novinku – máme nový bazén, se svými rozměry cca 7,5 x 3,5 m to rozhodně není žádný drobek. Je k němu i vodní volejbal, takže jako odpolední zaměstnaní jsme ho samozřejmě museli vyzkoušet.

Kluci ze 7 si dnes vyzkoušeli nové kajaky, nikdo se necvaknul a bez větších problémů jsme zvládli i jízdu brankami, které Milan nainstaloval na řeku. 8 družstvo si v té době střílelo ze vzduchovky, všichni už umí nabíjet, takže sousedovic okna jsou vážně v ohrožení :o) Následoval již zmíněný bazén, kde si kluci osedlali zdivočelého hrochmuta. Vybíjená jako poslední zaměstnání se také povedla, i když sjednotit pravidla bylo trochu náročnější – Honzó, my to ale ve škole hrajeme takhle – to byla nejčastější věta při této jednoduché hře.

Jinak máme nový hatrick – Kuba Fibich odstartoval den výborně – ráno si vytrhl jedničku vpravo nahoře (ještě, že byla mléčná :o), při obědě na sebe vysypal smažený sýr a brambory (kompletně včetně kečupu) a večer se mu lehce vysmekl knedlík z talíře a skončil na čistých kraťasech – předtím ho ovšem neopomněl vydatně omáchat v rajské omáčce. Takže díky Kubovi znáte dnešní menu :o)

Honza a Sváťa

2.7.2008

Dneska zase pařák. Dopo jsme sportovaly a odpo byla celotáborovka. Jako sice v lese, ale stejně – výheň jak na poušti. Pijeme jak velbloudi. Nevim, jestli mě bolí nohy víc z té ranní atletiky nebo z toho, jak pořád courám do jídelny s hrníčkem pro šťávu. Taky jsme měly hrát ringo. Docela jsem chtěla zjistit, co je to vlastně za hru, ale holky mě přehlasovaly a daly jsme soft s klukama z jedničky. No, taky zážitek.

Hra probíhala mimo tábor. Luxusně jsme se zapotili ještě než jsme vůbec došli na start na kopci nad nemocnicí. Za úkol bylo najít po lese rozházená slova, která tvořila legendu křížovky. Člověk si je musel zapamatovat a doběhnout je nahlásit zapisovateli. Málem jsem se uběhala. Ale fajn. Náš smíšeňák jako jeden z mála přišel na znění tajenky.

Dala jsem sprchu a krásně utahaná usnu asi ještě před večerníma písničkama. Pozdrav všem…

Julie

3.7.2008

Dnešní deník musím začít už včera 😉 V noci se odehrála další část celotáborové hry – noční bojovka. Ocitli jsem se v přístavu známém jako Město duchů a pronásledovali jsme Černovousovu bandu. Trasa vedla sice jen širším okolím tábora, ale i tak nás „duchové“ dokázali pěkně vystrašit. Bohužel jsme Černovouse nechytili a tak musíme plout v jeho stopách dál.

Ráno se nám ze spacáku moc nechtělo, ale nakonec nás sluníčko a vedoucí přece jen vytáhli J. Dopoledne proběhlo ve znamení sportu. K obědu byl masakus zapečený se sýrem a k tomu brambor. Odpoledne jsme chvíli sportovali a potom nás vedoucí zahnali připravit stany na ohlašované špatné počasí. Nástup proběhl v jídelně, kde jsme vzápětí povečeřeli vynikající knedlo-vepřo-špenát. Těsně před večerkou přišla první bouřka. Do teď počasí úspěšně vzdorujeme nejen my, ale díky bohu i naše stany. Doufáme, že se zítra probudíme do slunečného dne plného dalších zážitků.

Tonda

4.7.2008

Po noční bouřce jsme se probudili do ještě stále deštivého a zamračeného rána. Včerejší táborák byl sice kvůli dešti zrušen, ale scénky a písničky, které si všechna družstva připravila, jsme si zkoukli dopoledne v jídelně. Protože do oběda ještě zbývala trocha času a venku bylo na sportování pořád dost mokro, připravili si pro nás vedoucí bezva hru. Hádali jsme písničky z filmů a seriálů a než jsme skončili, venku vysvitlo sluníčko. Po výborném obědě (přírodní kuřecí řízek s bramborovou kaší) a poledním klidu jsme se vylodili v přístavu Charlotte na ostrově Svatá Lucie, kde jsme se potkali s královými rádci a dozvěděli jsme se o dopise, který nám samotný Černovous zanechal na konci našeho nočního putování po Městě duchů (přístav Nazareth na ostrově Svatý Tomáš). Černovous před námi během noční hry nejen unikl, ale také už ví, že ho pronásledujeme. Protože je to poťouchlý pirát, chtěl nás trochu pozlobit a v dopise nám sdělil, že musíme vyluštit pár kvizů a poprat se s několika hlavolamy, pokud chceme vědět, kam má dále namířeno. Celé odpoledne jsme tedy místo sportování pro změnu trápili svoje hlavičky. Zvládli jsme to ale dobře a k večeři na nás čekaly výborné vdolečky. Vedoucí se sázeli, kolik jich pro nás tentokrát kuchařky připravily. Praktikant Vašek tipoval 1215 a skoro to trefil. Vdolečků bylo 1234. Nakonec si ještě nejstarší kluci zahráli proti vedoucím fotbal a porazili je 6:5. Teď už jsme všichni opravdu unavení, tak jdeme do hajan. Dobrou noc.

Daniela

5.7.2008

Dnešní den proběhl v duchu olympijských her. Po snídani jsme zapálili olympijský oheň, vztyčili vlajku, rozdělili se podle věkových kategorií a začali běhat, házet kriketovým míčkem a skákat do dálky i výšky. Odpoledne jsme ještě běželi přespolní běh po nové trase. Během závodu před jídelnou vyrostl zajímavý stánek, který nabízel k svačině párek v rohlíku. Oběma „prodavačům“ to velmi slušelo a ještě u toho byla psina. Před večeří nastalo vyhlášení výsledků našeho sportovního snažení. Rozdělili jsme si spoustu medailí a diplomů. Celkoví vítězové v jednotlivých kategoriích získali pohár i věcné ceny. Po vyhlášení jsme sejmuli vlajku a uhasili oheň. Kdo neměl za celý den všeho sportování dost, navštívil po večeři „sporťák“. Pak už byla večerka a hurá na kutě. Chvíli jsme si ještě povídali a pak jsme usnuli.

Po večerce na pokojíčkové děti čekal pohádkový les. Nejprve je přivítal Večerníček na koni (koloběžka se mu někam ztratila J). Další zastávka byla v Perníkové chaloupce. Naštěstí se všem dětem podařilo Ježibabě utéct do bezpečí ke Třem veteránům a princezně Bosaně, kde si společně zazpívali. Bonifác jim vyčaroval bonbony a hurá ke Shrekovi a Fioně. Po nich následovala zastávka u pana Krbce a Ruprechta na jejich hradě Kulíkov. Potom jsme to vzali přes Krakonoše a Trautenberka k Princezně ze mlejna. Na závěr se s námi rozloučili Bob a Bobek a hurá zpátky do postýlky.

Milan a družstvo č. 6

6.7.2008

Po včerejší noční pohádce pro nejmenší se nikomu se nechtělo vstávat. Počasí nám to ale vykompenzovalo, takže ráno bylo nádherné počasí. Přidáme-li k tomu skutečnost, že jsme nemuseli na rozcvičku a ke snídani bylo kakao a vánočka – co víc si přát.

Dopoledne jsme si užívali sportovištím, po polední pauze jsme se dostali do další části naší celotáborové hry, která proběhla na vodě. Při plavbě jedna z lodí ztroskotala, takže ostatní pirátské skupiny mohli doplnit své zásoby a získat další propriety pro své posádky. Tato aktivita nás zabavila až do večeře. Každé družstvo jelo dvakrát a časy se sčítali, takže jsme měli možnost si časy opravit.

Po večerním buřt guláši se konalo již jednou odložené utkání v softbalu, kdy nejstarší kluci vyzvali vedoucí. Tento mač ukončil, resp. přerušil déšť za stavu 4:2 pro jedničku. Dohrávka náš čeká v nejbližší době.

Zítra jdeme na puťák, snad bude dobré počasí a nebudeme se muset vracet dřív, než máme v plánu.

Martin

7.7.2008

Hlásím se vám s tradičním pozdravem. Mám pro vás shrnutí dvou posledních dní, které již tradičně patřili putovnímu výletu s „pokusem“ přespat v lese. My tj. 2.družstvo s Jirkou společně s holkama z desítky a jejich Danou, jsme vyrazili v plné polní směr Stvořidla a dále – samozřejmě pěškobusem :-). Na Stvořidlech do nás padla první malá sváča a po krátkém přesunu místním pendolinem jsme se z Mrzkovic začali přesunovat směr Dolní Město a dále do lesů pod Lipnici nad Sázavou. Bohužel, jako již tradičně, nevyhnul se nám velmi nepříjemný deštík, který nás natolik spláchnul, že jsme začali vytvářet krizové plány, ale v pochodu jsme pokračovali. Po krátkém hledání vhodného místečka na přespání jsme zakotvili nedaleko studánky a začali chystat dřevo na oheň, aby jsme si mohli uvařit oblíbenou puťáckou šlichtičku pro hladové krčky, tj. rýže + konzerva s masem + eidam a to vše doplněno nezbytným kečupem, který by jsme si nejradši mazali i na chleba :-). Jen co jsme dovařili, začali z nebe opět padat trakaře a další nesmyslné předměty a tak jsme se po bojové poradě opět zabalili a vyrazili na večerní cestu zpět. Cesta nám docela utekla a tak jsme se po 22 hodině vítali s ostatními družstvy v táboře, se kterými jsme společně zasedli k velkému táboráku. Za již docela příjemného počasí bez deště jsme začali rozebírat uplynulý den. Ráno jsme si přispali a po „snídani“ vyrazili na odpolední výlet do Světlé nad Sázavou, kde jsme dostali na dvě hodinky rozchod a po páté se hromadně vraceli zpět do tábora.

Jirka a družstvo č. 2

8.7.2008

Dnes jsme si snídani museli uvařit sami na ohni, protože navzdory počasí puťák pokračoval!:o) Po snídani jsme s batůžky vyrazili znovu na výlet. Naším cílem byla Stanice ochrany fauny v Pavlově. Zde se nám nadmíru líbilo. Velice milá slečna průvodkyně nám ukázala spoustu dravců, hladili jsme si sovu Rozárku, která byla úplně stejná jako ta v pohádce „Tři oříšky pro Popelku“, ale nejvíc se nám stejně líbily vydry, které byly jako ty ve Večerníčku O Vydrýskovi.

Do tábora jsme se vrátili s deštěm v patách, nicméně do večeře se vyčasilo a od hlavase jsme se dozvěděli, že nás čeká diskotéka. Takže šup do sprchy, aby si se mnou ten pěkný kluk ze sedmičky vůbec zatancoval:o)

Dana + Martina a družstva č. 15 a 14

9.7.2008

Dnes jsme se my, holky z družstva číslo 12, probudily do zataženého rána, které jsme využily k vybalení všech navlhlých věcí a odpočinku po náročném putovním výletu a diskotéce, která proběhla předešlý večer. Na druhé zaměstnání nám trošku vysvitlo sluníčko, a tak jsme se rozhodly sportovně nezahálet a dát si malé utkání v ringu. Podporu jsme získaly i od družstva číslo 4, odkud nám byl posilou Kuba S. a Kryštof F. Po skóre 2:1 jsme poobědvaly rýži s houbovou omáčkou a uložily se k polednímu klidu.

Odpolední zaměstnání byla střídavě přerušována dešťovými přeháňkami, k připravovanému softu na louce a skoku do výšky jsme se proto nedostaly, ale měly jsme možnost shlédnout skvělý fotbalový zápas mezi družstvy č. 9 a 5, který skončil výsledkem 4:3 pro kluky.

Konečně se nám též dostala do ruky kronika tábora, takže naše oddílová existence se navždy zapíše do dějin. Ostatní družstva nepřízeň počasí řešily po svém.

K večeři byl kašpárek (tzn. kaše s párkem)…mňam…

Snad nám bude zítřejší počasí přát více než dnes a nabídne další putování s cílem dopadnout záhadného Černovouse a dostat zpět královu korunu.

Martina a družstvo číslo 12

10.7.2008

Dnešní odpoledne bylo ve znamení orientačního běhu. Po smíšených družstvech jsme se vydali po vytýčené trase a cílem bylo najít klíč k truhle s pokladem a královskou korunou. Někteří byli v táboře rychle, ale někteří cestu popletli a museli se kousek vracet. Nakonec jsme se ale dostali všichni v pořádku do tábora. Vítězná posádka lodi Miss Melody získala klíč k truhle a o poklad si pak musela zahrát s Černovousem.

Mysleli jsme si, že hra o poklad proběhne zítra, ale ještě v noci nás vzbudila hudba a výzva Černovouse, abychom všichni přišli na hřiště. Na hřišti, které bylo krásně osvětlené loučemi, zatančila Černovousova banda svůj divoký tanec a pak začala dramatická hra „lodě“ o královskou korunu a poklad. Přestože Černovous švindloval, podařilo se vítězné posádce Miss Melody vyhrát. Po otevření truhly vrátili korunu zpět králi, který všem posádkám lodí poděkoval a přislíbil, že je za vynaložené úsilí královsky odmění a povýší je do šlechtického stavu. Pak jsme se rychle vrátili do svých postelí, abychom byli na zítřejší oslavy dobře odpočatí.

Evička

11.7.2008

Ahooooj,

dnes bych měl asi začít tím, co se stalo včera v noci. Asi v jednu ráno, když už všechny děti spaly a venku byla tma jako v pytli se rozezněla pirátská hudba a následně se všichni přesunuli ke hřišti, proběhla závěrečná hra mezi dětmi a Černovousem a jeho bandou. Hrálo se o vše….zejména o královskou korunu. Samozřejmě, že se hrála Černovousova oblíbená hra lodě, ve kterých ovšem podlehl a celá jeho flotila byla potopena vítězným družstvem Miss Melody.

Dnes ráno jsme se probudili do nádherného dne. Dopoledne se všechna smíšená družstva utkala ve štafetě. Na hřišti to vypadalo asi jako na závodě chrtů. Zvítězilo smíšené družstvo První dobrá – gratuluju :)) Po obědě se všichni vedoucí pustili do uklízení a vyfukování lodí, čištění a úklidu bazénu a podobných záležitostí. Po poledním klidu byly všechny děti svolány na mimořádný nástup, v rámci kterého proběhlo focení družstev a předávání cen za celotáborovou hru. V době čtvrtého zaměstnání vypukla balící panika. Pokoje a stany se jen hemžily dětmi, které cpaly všechny své svršky i spodky do zavazadel. Všiml jsem si pár jedinců a chvíli pozoroval jejich styl balení. Mohu vám říct, že měli stejný styl jako já. Zkrátka neočekávejte složená trička a vyžehlené ponožky :)) K večeři nám kuchařky připravily výborné pečené kuřátko s bramborem. Mňam mňam 🙂

Už musím končit! Slyším jak se nese hudba z jídelny …. začíná závěrečná discotééééékááááááááááááá …. letím!

Zdar a sílu najdeš v sýru!

Ahoooj

Ondra (vedoucí družstva č. 11)

17.7.2008

Milí piráti,

bohužel, nádherných čtrnáct táborových dní, už je za námi. Můžeme se ale těšit z krásných vzpomínech, zážitků a nově nabytých kamaradství. Ano, někteří znás mají ještě krom příjemných vzpomínek i nějaký ten šrám, ke kterému přišli v chrabrých bojích s černovousem a jeho bandou či při honbě za královskou korunou.

Jménem všech, kteří se podíleli na přípravě a chodu tábora, bych vám chtěl poděkovat za příjemně prožitých čtrnáct dní a za nezapomenutelné zážitky, které nás v táboře společně potkaly.

Rodičům děkujeme za projevenou důvěru a podporu v naší práci. Díky vaším projevům uznání, máme vždy motivaci a chuť do příprav dalšího ročníku tábora. A proto tedy!!!!! Těšme se všichni společne na příští rok a další tábor, který již opět pomalu začínáme plánovat. Tak zase za rok ahoooj

Vráťa

Historie roku 2007

30.6.2007

Pln očekávání jsem dnes ráno dorazil na tradiční místo odjezdu do Ledče. Věřte nebo ne, těšil jsem se jako malé dítě:o) Do tábora jsme dorazili všichni v pořádku a hned jsme se nadšeně vrhli na vybalování a na průzkum areálu tábora a blízkého okolí. Mladší oddíly vyrazily na procházku a ti starší z nás začali prohánět míče po hřištích. Bam bim bam bim, už se bambí na první nástup. Na něm jsme se dozvěděli, kam s bolístkou, kde nám půjčí sportovní potřeby, kdy na jídlo a všechny ostatní věci, které budeme jako táborníci příštích čtrnáct dní potřebovat. Po nástupu jsme se nahrnuli do jídelny na večeři. Kuchyňský tým se na úvod vytáhnul báječným zeleninovým rizotem. Poté následovalo naše první osobní volno. A teď, plni dojmů z prvního dne, usínáme a těšíme se, co nás čeká zítra.

Tonda

1.7.2007

Ahoj všichni doma,

tak už zase píšu, náš druhý den je skoro u konce a musím říct, že byl opravdu plný her, běhání, skákání i lodního dovádění . Ale na začátek! Ráno nás vzbudilo sluníčko, které nám svítilo do pokojů – asi proto jsme byli vzhůru již brzo před budíčkem (byla neděle, takže byl posunut až na osmou hodinu). A tak jsme se hned po snídani pustili do nabitého programu. Na louce jsme si někteří z nás poprvé vyzkoušeli frisbee, po svačině následovala vybíjená a po obědě atletika a pálkovaná. Největší překvapení ale přišlo po večeři. Centrální mozek lidstva (tzv. CML) nám oznámil, že Země je v ohrožení. Sešla se Rada Země a její předseda nám sdělil, že jsme byli vybráni, abychom se účastnili záchranné mise. Do srážky Země s meteoritem zbývá pouhých čtrnáct dní, tak si myslím, že nás čeká spousta dobrodružství. Musím už končit, za chvíli bude večerka a já ještě nemám vyčištěné zuby. Dobrou noc.

Eva a Martina B.

2.7.2007

Tak nám pomalu končí další den. A je nutno podotknout, že pěkný. Sice sluníčko trochu zakrývaly mraky, ale tepla je stále dostatek. V dopoledních hodinách probíhal standardní sportovní program na hřištích, vodě, louce a v lese. Co se týče mé osoby, tak já jsem se seznamoval s Ledčí nad Sázavou po stránce obchodní, zdravotní, poštovní apod. Jako hospodář tam budu jezdit každý den a zajišťovat vše potřebné. Dnes jsem to odstartoval ovocem a zeleninou (200 nektarinek, 150 jablek, 80 kg brambor atd.). Mezi mé další starosti také samozřejmě patří odvážení a přivážení pošty. Dnes to byl jen zlomek dopisů a pohledů, ale od zítřka čekám větší nárůst. Takže dětem pište a nebojte se, že by jim to nedošlo. Já se o to postarám. Stejně tak zajišťuju odchozí poštu. K obědu byl smažený sýr s bramborem.

Odpoledne došlo konečně na první hru celotáborovky. Jmenovala se Hlavně nenápadně a byla zaměřena na kreativitu. Místním rozhlasem zněl hlas CML a informoval nás o tom, co se bude dít. Šlo o to, že CML nás poslal do minulosti, ale spletl se v čase a náš úkol byl okoukat oblečení, obydlí , zvyky a splynout se současnou dobou. Museli jsme si postavit obydlí v lese z přírodních materiálů a nesměli jsme opomenout detaily, jako např. architekturu, statiku, koupelnu, WC, zahrádku a další součásti obydlí. Vše hodnotila odborná porota, která se na nás pěkně připravila nejen originalitou oblečení a image každého porotce, ale i záludnými otázkami. V porotě byli architekti, bytový architekti, zahradní architekti a statici. Také si každé družstvo vylosovalo jedno povolání . Pak si vybrali jednoho člena, kterého nastrojili do dané profese. Toto též hodnotila odborná porota složená z módních návrhářů. Jsem zvědav, co na nás CML připraví příště. Já to samozřejmě vím, ale nepovím. Poví jiní J Během mého psaní deníku, začala v jídelně diskotéka. Asi taky půjdu trochu hejbnout tělem.

Filip

3.7.2007

Nazdáreček lidičky,

musím Vám říci, že bych se jednou chtěl živit jako meteorolog. Abyste mi jako rozuměli, dnešek jim totiž totálně nevyšel, tudíž místo avizovaných dešťů a teploty kolem dvacítky bylo vcelku hezky polojasno a hezky teploučko, no tak akorát, že jsme se nemuseli obávat úpalů a naopak mohli nechat šusťákovky a hubertusy ve stanechJ)). Ráno bylo vzhledem ke včerejší diskotéce trošičku náročnější, to víte večerku jsme lehce natáhli….Nicméně za svitu slunka a hitů od ZZ TOP a Marušky Rottrové se vstává přeci jenom lépe. Po klasický rozcvičce, za kterou by se nestyděl ani Haile Gebreselasies, jsme se posilnili ranní snídaničkou v podobě chleba s marmeládou,mňam. Jinak dnešek nebyl nijak výjimečný, a tak všechny družstva vyjma 6.,7.,a 8., jež měla službu, a musím říci, že jí píďata zvládla s bravurou, měla klasický sportovní kolečko. A leckteré výkony by se hodily do večerních Branek, bodů, vteřin. Našel by se zde i borec nakonec v podobě vedoucího Honzy Bezrouka, kterého nenapadlo nic jiného než se zhoupnout na ztrouchnivělý větvi, tudíž z toho byly pěkný zádíčka. Abych nezapomněl co zaplnilo naše žaludky přes den. Tak tedy vězte, že k obídku byla tzv.čína s rýží a k večeři výborný vdolečky, jejichž příprava provoněla celý tábor. No prostě to byl prima den, ale jak jsem zkraje chválil počasí, tak se cca ve 21.30 pěkně rozpršelo. Vypadá to však na pěkný monzun známý z filmů o Vietnamu, takže nic moc. Nicméně věřím, že se nám to přes noc všechno vyleje a ráno bude zase hezky.

P.S.- hláška dne – hrát za Přední Kopaninu, to už něco znamená (Jirka Červinka – 8.družstvo :-)))))))

Všechny Vás zdraví Cháron

4.7.2007

Ještě než se dostanu k dnešnímu dni, musím se vrátit k včerejší noci. Jen co dohrála hudba oznamující večerku, začalo silně pršet, a tak jsme ještě potmě nasazovali a přivazovali igelitové plachty chránící naše stany, a které jsme ještě večer považovali za zbytečné.

Ráno po probuzení jsme zjistili, že již neprší, ale vše je mokré a místo hřiště máme bazén. Jako každé ráno jsme spěchali k nástěnce. Tam jsme zjistili, že místo obvyklého sportování nás dopoledne čeká celotáborová hra s názvem „OHEŇ“. Co to asi bude? Zní to zajímavě! V devět hodin se ozval hlas CML, který nám oznámil, že u Bernaů v rodinném domku hoří. Náš úkol bude dostat se k němu a zachránit během 1800 sekund, tedy 30 minut, co se dá. Vtrhli jsme do lesa a začali hledat. Během pár minut jsme les „vyluxovali“ od všeho možného i nemožného. Někteří dokonce vyzkoušeli i jízdu lesem na bobech.

Odpoledne byl standardní program (sport). Naše družstvo se věnovalo přípravě a nácviku KNPV (kulturní nášup před večeří). Po táboře jsme rozvěsili letáky informující o návštěvě německého cirkusu Adamito. Večer po nástupu se pak představili klauni, žongléři, drezúra plyšového psa, akrobaté a na závěr i krotitel šelem se lvem. Bylo to něco nového a podle ohlasů se představení všem moc líbilo.

Milan

P.S. Včera nás navštívil reportér Českého rozhlasu a pořídil zde reportáž. Zvukový záznam, který se bude vysílat v Českém rozhlasu si můžete poslechnout zde (1,8 MB; MP3)

5.7.2007

Takže dobrý večer!

Tak máme za sebou další den. Dnešek se v našich myslích zapsal hlavně nepřízní počasí. Od rána bylo nepříjemně větrno, studeno a deštivo. Počasí trošku narušovalo plánovaný program dne, ale my, kluci ze sedmičky, jsme se nenechali odradit a i přes příležitostné dešťové přeháňky jsme se šli v pláštěnkách učit kormidlovat kanoe.

K obědu jsme měli hovězí znojemskou pečeni, byla moc dobrá a po dopoledním výkonu na vodě nám moc bodla. Odpoledne se počasí alespoň částečně umoudřilo, šli jsme nejdřív hrát pálkovanou a vybiku, a po sváče už jsme nervózně přešlapovali na fotbalovém hřišti a vyčkávali naše soupeře, družstvo o přibližně rok starších kluků, se kterými jsme se měli utkat. Přišli trošku později, asi se nás báli, my jsme totiž ve fotbale fakt dobrý. Velkou část prvního poločasu jsme vedli, ale nakonec nám v posledních dvou minutách dali dva slepené góly. V druhém poločase se již ukázal věkový rozdíl a dostali nás pod velký tlak, porazili nás lepší kondicí, nikoli fotbalově. Nakonec jsme prohráli 1:3, ale nechali jsme proklatě dobrý dojem!!!!!

Dnes celotáborovka nebyla, ale ráno jsme se dozvěděli, že včera v noci měli starší děti, co spí ve stanech, bojovku. Ještě, že spíme na pokojích a nemuseli jsme v noci vstávatJ Nás večerní hra teprve čeká, už se na ní moc těšíme.

To je myslím z dnešního dne vše. Mějte se krásně, čtěte novinky na webu, koukejte na fotky a pište dopisy a maily, ju?

Pa, kluci ze sedmičky a Vráťa

PS: k véče byly párky s bramborovou kaší, mňam.

6.7.2007

Aniž by tomu kdokoli věřil tak i na nás došlo. A co na nás došlo? Ten, kdo teď hádá tasemnici nebo zimnici je vedle jak ta jedle. Tak s pravdou ven. Měli jsme službu. Začalo to včera v 18.00 hodin přípravou večeře. A když už jsme to připravili, tak jsme to i snědli. A měli jsme kaši s párkem. Potom jsme se v pravidelných dvouhodinových intervalech střídali ve střežení tábora až do rána. Celou noc se nic nedělo a byl klid. Dopoledne jsme uklidili tábor. Teda ne že bychom se nějak strhali, na to si dáváme pozor, ale alespoň posbírat papírky a vynést koše. Pak přišel na řadu oběd. Čekal nás kuřecí vývar s nudlemi a pak pečený vepř s bramborovým knedlíkem a se špenátem. No trošku jsme se přejedli, ale odpoledne se nám to opět povedlo vyběhat. Čekal nás totiž orientační běh. Startovali jsme zase po smíšených družstvech v desetiminutových intervalech. Trasou jsme měli trošku zamotanou hlavu, neb jsme z mapy poznali stanoviště, na které jsme se měli dostat, ale už nám nikdo nijak neurčil pořadí, ve kterém je máme proběhnout. Takže kdo se na začátku dobře nerozmyslel v jakém pořadí trasu absolvovat, naběhal i o kilometr víc než ostatní. Jinak celá trasa měřila asi 5 km. A do cíle jsme se dostali všichni bez zranění a v pořádku. Nikdo nevzdal, nikdo se neulejval. Ale na rovinu, v rámci fair play byli ti menší občas poponášeni těmi většími. Větším z toho nohy neupadly a menším to pomohlo. Potom, co jsme se dokulili do tábora, byl opět nášup. Buřtgulášek a byl moc dobrý. Teď nevím, jestli to bude někoho zajímat, ale možná jo. Téma počasí. Takže pro zvědavce, kteří chtějí vědět, jak tu máme, zde je odpověď. Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře v hektopascalech: 1048 J

Tak se mějte

Vaše družstvo číslo 3 nebo taky Trojka………

Honza

7.7.2007

Ráno nás přivítalo po několikadenní absenci opět sluníčko, a ačkoliv nám vanul poměrně silný vítr, byla to pro nás všechny příjemná změna.

Hned po snídani, provoněné čerstvými houstičkami, zavlála nad táborem olympijská vlajka a byl zažehnut oheň zapálený a dovezený speciálně na náš tábor přímo z hory Olympu. Skoky, hody i sprinty byly pro nás jen příjemným soutěžením. Zato přespolní běh nás prověřil a dokázal, co v nás skutečně je. Nicméně poháry, medaile a ceny za to jistě stály. Před večeří nám pak místní hasiči ukázali, že požár není jejich jedinou pracovní náplní a odstranily z našeho dosahu několik sršňů.

Po večeři se nejstarší kluci marně snažili najít skulinu kudy dostat fotbalový míč do brány vedoucích. A ačkoliv bylo skóre dlouho vyrovnané, nakonec jim chyběl pověstný kousek štěstí a prohráli o dva góly.

Po večerce naznačovalo zvláštní chování vedoucích, že se něco chystá. A taky že jo! Kolem dvanácté hodiny se les kolem tábora proměnil a nejmenší děti měly možnost poznat pravý a nefalšovaný pohádkový les. A kdo by nepoznal chaloupku z perníku, princeznu se zlatou hvězdou na čele, nebo takového vodníka. No a třeba Macha a Šebestovou jsme poznali dříve, něž promluvili a na Maxipsu Fíkovi se někteří i povozili.

Tomáš

8.7.2007

Ahoj do Prahy!

Takže dneska jsme se konečně trochu prospaly. Vstávaly jsem až v osm hodin, protože byla neděle, a Julča nám dokonce odpustila rozcvičku. Měly jsme hrát stolní tenis, ale protože se po několika deštivých dnech konečně udělalo hezky, domluvily jsme se s nejstaršíma klukama a šly hrát na louku na sluníčko soft. Klidně bychom ho hrály až do oběda, ale vzhledem k tomu, že na nás dnes přišla řada s „kulturním nášupem“ a odpoledne bylo věnované celotáborovce, tak jsme šly nacvičovat. Po několika hádkách, ve kterých nechyběly emoce, jsme se shodly na pásmu ála večerní televizní program s ukázkami a hudbou. Na programu byl seriál Krok za krokem a romantické filmy Hříšný tanec a Top Gun. Ačkoli ne každé z nás se předvádění před celým táborem líbilo, musíme poznamenat, že jsme zanechaly spíš kladný dojem.

Jak jsme říkaly, odpoledne byla celotáborovka, tentokrát na vodě (ještě, že se udělalo hezky, jinak by se některým z nás asi ležet na pneumatice uprostřed Sázavy fakt nechtělo). Cílem hry bylo totiž zachytit beze slov signály z pomyslných kamer rozmístěných na obou březích. Ke každé kameře byl na lodi dopraven jeden nebo více členů družstva, a ti pak museli pomocí gestikulace předat zprávu právě „sběrači“ na pneumatice uprostřed řeky, který měl rozhled na všechna místa, kde byly kamery umístěny. Sběrač pak tlumočil zprávu zapisovateli na molu, který se jako jediný nemusel pohybovat v plovací vestě, která je pro všechny hrátky na vodě nezbytná. I když jako samozřejmě umíme plavat nebo jsme mistry světa v potápění!

Dneska asi vynecháme brebentění pozdě do noci. Za a jsme fakt unavené z toho všeho sportování a za b nás zítra a pozítří čeká výlet s přespáním pod širým nebem. Snad nezačne zas pršet!

Dobrou s kobrou a napište nám email nebo pohleda, ještě než bude úplně konec tábora…

Pac a pusu, holky z desítky

Julie

9.7.2007

Slyšíte to ticho? Je 11 hodin a Sluneční zátoka osiřela. Od rána tu bylo rušno, děti i dospělí pobíhali sem a tam, fasovali proviant, balili důležité i méně důležité věci a s obavami sledovali oblohu. Sluníčko nás nezklamalo a oproti předpovědi začalo svítit na cestu. Oddíly opouštěly tábor s písní na rtech a vidinou skvělých zážitků.

Pár nohou tu však zůstalo, kromě personálu kuchyně a marodky jsme vytvořili i jedno mini-družstvo marodů. Ti si udělali dopoledne výlet na středisko, vyfasovali pár prášků a dobrou informaci, že v krku se jim neusadila zákeřná angína. Usídlili se na marodce, rozdali karty a těšili se na dva dny klidu a pohody.

Tím bohužel dnešní idyla skončila. Po obědě se nebe zatáhlo a začalo drobně mžít. Doufali jsme, že sv. Petr vyslyší naše prosby a spustí déšť nad jinou částí republiky, aby se děti mohly vyspat pod širákem a v suchu. K večeru déšť zesílil a my jsme pochopili, že lepší už to nebude. Začali jsme pracovat na plánech evakuace. V osm hodin už bylo jasné, že většina družstev zvládlo vyrobit bivaky ještě před deštěm a zůstává na místě. Do tábora se vrací pouze družstva č. 5, 6 a 13, měly by přijet půlnočním expresem…

Za všechny čekající Jana a Betynka

10.7.2007

Konečně jsme zase čistí. A proč jsme byli špinaví? Pojďme začít pěkně od začátku…

Pondělní ráno začalo namísto ve sportovním duchu ve znamení logistiky nebo snad ve znamení denní rutiny provianťáků. Do svých pečlivě sbalených batůžků, kteří ti svědomitější z nás měli připraveny již od včerejšího večera, jsme začali přikládat zásoby na následující dvoudenní pobyt v přírodě. Poté většina z nás vyrazila vlakem směr Mrzkovice, odkud jsme se po mostě zhoupli přes divou Sázavu a pokračovali do lomů. Někteří volili cesty přímé, jiní klikaté, ale výsledkem bylo, že jsme skončili každý na nějakém místě vhodném více či méně pro táboření.

Jenže ouha, právě když jsme zasedali k večeři, duch lesa se nás rozhodl potrestat za nepovolené vniknutí do jeho království a spustil z nebe šňůrky dešťových kapek. Někteří z nás se ducha zalekli a v patách s armádami padající vody prchali na vlak, jiní ovšem vytrvali a vyšli z boje vítězně, i když s drobnými zraněními v podobě rýmy či mokrého spacáku. Některé, věřte nebo ne, odměnil duch lesa i saunou.

Druhý den se vítězové i poražení sešli na tradičním místě ve Světlé na náměstí a podělili se o své zážitky. Utečenci si hověli v suchém oblečení, ale mokří hrdinové si užívali civilizace se stejným nadšením.

I přesto, že tu všude visí cosi mokrého, my už jsme všichni suší a co víc, dokonce i navonění a upravení, protože právě začíná diskoška! Tak já už musim běžet, aby mi Máňu někdo neukradl na ploužák!

Zuzka a Culík

11.7.2007

Dnešní den začal i pro dívčí družstvo číslo 11 budíčkem v 7:30, stejně jako každý jiný. Jedinou výjimkou byla milosrdnost naší vedoucí, která nám pro dnešek odpustila rozcvičku. Nic není zadarmo, a tak jsme si místo ní musely pečlivě uklidit věci ve stanu i kolem něj.

K snídani byla sýrová pomazánka, která se místní kuchyni povedla snad víc než jindy. Následovalo první zaměstnání. Tím byly pramice. My na ně dnes usedaly za konání tábora prvně. Minule bylo totiž opravdu chladné počasí a tak jsme měly náhradní program, TWISTER. Na pramicích jsme dostaly instruktáž od praktikanta Tadeáše, jak dobře pádlovat a taky řídit loď. Řeknu Vám: „Není to sice nic jednoduchého, ale vyzkoušela si to každá z nás.“ Druhé zaměstnání byl basketbal. Tady jsme nestihly ani jeden 15minutový mač a ze hřiště nás vyhnal prudký déšť, co vydržel až do oběda. Utkání tak skončilo celkem vyrovnaným výsledkem 2:3.

Středa se stala zřejmě osudnou pro číslo 2. To nás doprovázelo snad na každém kroku. V pořadí po druhé jsme měly nejen zaměstnání, ale i rizoto. Tím jsme byly obšťastněny k obědu. O poledním klidu nebyla dušička, která by se na chvilinku neskovala do postele.

Druhá část dne byla ve znamení celotáborové hry s názvem „Stav nouze“. Inspiraci našli Tomáš s Julií v seriálu Návštěvníci, kde se v jednom z posledních dílů platilo lahvemi od piva. Každé z deseti smíšených družstev startovalo s prázdnou basou od piva a na každém z pěti stanovišť dostali za splnění úkolu určité množství lahví. Po celou dobu se přepravka nesměla dotknout ani na chvilku země.

Úkoly nebyly nijak jednoduché. Na prvním stanovišti musela družstva prokázat jazykovou vybavenost v japonském a ruském jazyce. Šlo o překlad textu za pomoci slovníků. Další stanoviště bylo zaměřeno na mrštnost a obratnost jednotlivých členů „smíšeňáků“. Následovala „čára“ a lovení barelů na vodu z mostu. Pak už jen návrat po „Indiánce“ (cestička, která vede od mostu podél vody) na táborovou louku. Tady bylo úkolem odpálit míček na soft (pro menší pak byly připraveny tenisáky). Na odpal měl každý z nás dva pokusy. Úplné zakončení proběhlo na hřišti, kde na nás čekal Honzík s Martinkou a Dana, která nám vydávala sváču.

No a do nástupu byl sladký odpočinek a volná zábava. Na nástupu jsme se dozvěděly výsledky z odpolední celotáborové hry a taky důležitou informaci: „AŽ DO PŘÍŠTÍHO NÁSTUPU MÁ SLUŽBU DRUŽSTVO ČÍSLO 11“. To znamená uklízet jídelnu a celý tábor, vynášet koše a především držet hlídku na bráně. Je to velká odpovědnost, ale všechny se moc těšíme. Dokonce už máme rozepsané služby. To mi připomíná, že je příprava na večerku a já musím jít zazvonit, aby to věděli i ostatní děti v táboře.

Tak zatím ahoj ;o)

Kristýna B.

12.7.2007

Dnes dopoledne nás čekaly poslední dvě sportovní zaměstnání, takže jsme své vedoucí už předem uprosili o naše oblíbené sporty. Tím pádem dnešní rozpis překypoval samými přátelskými „mači“ mezi klučičími a holčičími oddíly ve fotbale,softu nebo přehezce…

Naše 12. družstvo si ale nedalo ujít vodní hrátky na kánoích a také jsme dostaly za úkol zvěčnit naše osazenstvo do táborové kroniky. Obojí se nám, myslím, povedlo, takže jsme s chutí zhltly uzené s bramborovou kaší, co nám připravila naše kuchařka Kristýnka k obědu.

Po poledním klidu nás čekala štafeta smíšených družstev. Do celotáborové hry se to sice nepočítalo, přesto jsme se všichni dokázali vyhecovat k obdivuhodným výkonům! Ať už běháme jak laňky nebo sport není úplně naším koníčkem, všichni jsme ze sebe vydali maximum! Možná to bylo i tím, jak úžasně všichni fandili. Za první tři místa jsme dostali pěkné ceny a ti, co se umístili hůř nám trochu záviděli. Před večeří jsme pak ještě stihli KNPV nejmenších kluků, kteří předvedli různá bojová umění a byli při tom moc roztomilí

Tak to je asi tak vše… Půjdu už spát a budu přemýšlet o tom, jestli mě ten kluk ze 4. družstva, co se mi tak líbí, zítra na díze vyzve na ploužák…???

Dobrou noc a sladké sny přeje vedoucí 12. družstva

Dadula

13.7.2007

Dnešní datum může u někoho vyvolat divné pocity, přeci jen – pátek 13., ale u nás se nic takového nestalo, Za prvé jsme se probudili do krásného slunného rána a za druhé v Ledči. Jediné co nám kazí radost je skutečnost, že tábor zítra končí.

Jako každý den po výborné ranní snídani nám nezbylo nic jiného než s posledním dnem tábora ukončit i celotáborovou hru, která dopadla vítězně pro družstvo Ahmed Rasul. Členové tohoto expedičního týmu rozluštili rovnici na posun kontinentů, kterou kdysi vymyslel Adam Bernau a zachránili tím planetu Zemi od střetu s rotující mlhovinou a společně s ostatními expedicemi jsme odpočítali čas, kdy nás úspěšně minula a tímto jsme zakončili expedici Adam 2007.

Poté jsme se odebrali na oběd, kde nás čekala zelná polévka a vepřo, knedlo, špenáto.

V současné chvíli prožíváme polední klid a já píšu deník takhle s předstihem, poněvadž odpoledne nás čeká slavnostní vyhlášení celotáborové hry a předání cen, úklid tábora a balení a samozřejmě po večeři závěrečná diskotéka, na kterou se všichni moc těšíme a tím pádem nebude moc času na večerní psaní.

Tímto se s Vámi vřele loučím a nashledanou zítra v Praze

Márty-DJ

14.7.2007

CML, hovoří CML, Centrální mozek lidstva,

po návratu do budoucnosti a na místo jménem Praha jsem provedl analýzu právě skončené Expedice ADAM 2007 a musím prohlásit následující. Děkuji všem zúčastněným za spoluvytváření úžasné atmosféry prvních červencových dnů v minulosti na místě zvaném Sluneční zátoka u Ledče nad Sázavou. Věřím, že nám všem, co jsme se expedice zúčastnili zůstanou jen příjemné, veselé a štastné vzpomínky na tábor a na vše, co jsme při něm zažili. Stejně tak doufám, že se v podobně skvělé atmosféry znovu sejdeme na prvních čtrnáct dní prázdnin 2008 opět v Ledči.

Loučí se CML

Historie roku 2006

1.7.2006

Nemožné se stalo skutkem. Rok uplynul jako voda a my jsme dnes v pořádku dorazili do Ledče nad Sázavou.

Sice to poslední týden vypadalo, že přišlo období dešťů, kterého se hned tak asi nezbavíme, ale – a to teď „zaťukejte“ s námi – počasí se umoudřuje a snad to bude dobré. Ostatně po x propršených letech by jsme si to už možná i zasloužili.

U autobusu sice proběhly nějaké slzičky, ale sotva jsme naskákali do autobusů, smutek byl ten tam. Ihned po příjezdu to tu vypadalo jako v mraveništi. Všichni lítali nejdřív sem a pak zase tam, něco vláčeli a přemisťovali. Nastěhovali jsme se do stanů a pokojů, vybalili všechny naše cennosti a šli se projít po okolí, zahrát si fotbálek a tak. Potom jsme dostali obědosvačinu – byl jogurt a loupák a hned potom ještě nějaký ten sportík. K večeři jsme zhltli rizoto se sýrem. No a pak už čas jít spát. Večerka ve 21.30. Přesně.

Teď se sice budu opakovat, ale držte nám palce s počasím.

A ještě jedno přání (to se blíží Vánoce nebo co?), všichni marodi, co jste s námi dnes nemohli odjet a chybíte tu, dejte se co nejdřív do pořádku a přijeďte. Těšíme se na vás!!!

Hezký den

Honza

2.7.2006

Nechce se tomu věřit, ale dneska jsme se probudili do nádherně slunného dne. Ačkoliv je neděle a k táborovým zvyklostem patří, že v neděli se rozcvičky nekonají, některé oddíly učinily výjimku a rozcvičku si dali. Bylo to příjemné protažení. Po snídani jsme se vrhli do sportů a naše nadšení nám vydrželo až do večera. Celý den bylo krásně – slunečně.

Před večerkou jsme začali být značně netrpěliví, protože jsme začali tušit, že se v noci něco stane. Vedoucí jsou ovšem tajemní jako hrad v Karpatech, takže nás zvesela a s písní na rtech uložili. Cca kolem půlnoci se za řekou začínaly ozývat podivné zvuky. Do toho nás začali vedoucí budit ve zvláštních kostýmech – měli na sobě dlouhý černý plášť a černý klobouk. Přiznám se, že z některých šel docela i strach. Všichni jsme se sešli u řeky, kde jsme zjistili, že za ní je obrovský drak. Tento drak zde žil již dlouhá léta a naši školu neohrožoval, protože se bál vody. Nyní však jeho strach opadává a drak se tak časem dostane přes řeku a hrozí, že nás zničí. Za řekou se ozývali divné zvuky a z nory ve stráni vyšlehávaly plameny.

Ředitel školy nás rozdělil do jednotlivých tříd a poté jsme se rozešli zpátky do svých pokojů. Jsem zvědavý, jestli se nám podaří draka přemoci a která třída nakonec uspěje.

Informace pro zájemce o stravování – k obědu jsme měli zapékané těstoviny, k večeři byl guláš s houskovým knedlíkem. Takže samé dobroty.

Poslední zpráva pro ty co nám posílají emaily – prosím neposílejte nám žádné soubory. Na stahování 2 MB souborů nejsme technicky vybaveni :o)

Sváťa

3.7.2006

Tak máme za sebou třetí den tábora, ani se tomu nechce věřit! Hned po snídani jsme absolvovali první celotáborovku. Již večer nás rozdělili do smíšených družstev, přesto že to bylo v noci a ve tmě, ráno jsme se krásně poznali podle barevných náramků, které každý smíšeňák dostal. Smyslem první hry bylo opatřit si školní uniformy, takže to bylo dosti výtvarné. Od našich čarodějnických učitelů jsme dostali plátno na plášt´ a výtvarné potřeby k výrobě a zkrášlení klobouků. Konec konců o naší kreativitě a výtvarných schopnostech se můžete přesvědčit, prohlédnete-li si dnešní foto galerii…

Po „o“, který byl podle nás velmi zdařilý, smažák se sýrem… mňam, i kuchaři si pochvalovali, že nic nezbylo, jsme si dali restíček ve stínu, abychom nasbírali čerstvé síly na odpolední sportíky. My, kluci z osmičky, jsme po „o“ hráli pálkovanou, pro ty z vás, kteří neví, je to obdoba softballu pro nás mladší děcka, a potom přehazovanou. Původně jsme mysleli, že si zahrajem proti stejně starým holkám, ale měly jiné plány. Tak jsme je při večerním nástupu vyzvali a doufáme, že se s nimi zítra konečně střetneme.

Závěrem: všechny Vás zdravíme, máme Vás rádi a trošičku se nám i stýská. Držte palce, at´ se nikomu nic nestane, vydrží počasí a tak. Mějte se…

Vráťa

4.7.2006

Letos si tu mami, tati, připadám, tak trošku, jako v ráji. Představte si to, jsme tu už čtvrtý den a ještě nepršelo!!! Moc si to užíváme, ráno i na rozcvičku chodíme bez odmlouvání, protože když na nás svítí sluníčko a my si v klídku protahujeme oudy, je to vlastně fajn. :o))

Hned po ránu jsme hrály s většíma holkama pálkovanou a věřte, že nám vítězství uniklo jen o kousílínek, o jednu směnu a pár bodů….no..včera jsme to holkám nandaly ve vybice, tak jsem zvědavá, co nám vedoucí vymyslí za další match.

Potom jsme si vyzkoušely ping pong. Pro některé z nás to bylo nové, tak jsme nejdříve zkoušely, co vlastně ta pálka s míčkem umí a jak se správně hraje.

Po poledním klidu jsme absolvovali všichni další část celotáborové hry. Už jsme si zvykli na nové kamarády a tak nám to objevování kouzelnických formulí docela šlo. Hledali jsme po lese písmenka a přiznám se, že najít ho pod správným azimutem nebylo tak úplně snadné. Ale nakonec jsme všichni kouzelnou formulku „literoxaperlebax“ dali dohromady.

Na nástupu nechybělo aerobní cvičení a hlavně dneska je první diskotéka:o))). Neumíte si představit, jak hrozně se na ni těšíme. Jupí!!!

Martina S.

P. S. Občas nás někde něco píchne nebo zabolí, ale nebojte se rodičové, vždycky se rychle oklepeme a naši zdravotníci jsou hrozně prima, bolístku pofoukaj, po hlavičce pohladí a společně ty naše bolístky zvládáme:o)

5.7.2006

Dneska bylo zase krásně. Už od rána svítilo sluníčko. Vzhledem k tomu, že jsme celé dopoledne strávili sportováním na louce nebo na hřišti, docela jsme se opálili. Trochu nanic je, že kvůli tomu vedru musíme hry pořád přerušovat, buď abychom se napili, nebo že se někomu pálí záda a musí se namazat krémem na opalování.

Odpoledne jsme měli jít hrát frisbee a Julča říkala, že se můžeme jen tak vyvalit na louku a povídat si. Tak jsme se těšily, jak si prodloužíme polední klid, jenomže všechno se pokazilo.

Ve tři byl speciální nástup, nikdo z vedoucích se nesmál a všichni byli tak nějak vážní. Honza, hlavní vedoucí, nám oznámil, že některým dětem ve stanech se něco ztratilo, něco jako mobil a mptrojka a taky peníze, a že se musí zjistit, kdo to byl, protože ty věci jsou docela drahý a dokonce se volala policie. Seděli jsme v jídelně a každé družstvo postupně obrátilo svoje stany naruby, jelikož jsme trošku bordeláři a nebyli jsme si jistí, jestli se ty věci někde nezašantročili – jenomže ani po celoodpoledním hledání se nic nenašlo. Uvidíme, jak si s tím poradí páni policisti…Ještě, že nám náladu večer zvedla prima mňam večeře. Jsem fakt utahaná, takže dobrou noc.

Julie

6.7.2006

Ahoj mami a tati,

dneska nás zase přivítalo sluníčko, takže mi ani rozcvička nevadila. Hned dopoledne jsme měli jasnovidectví, ve kterém jsme řešili zapeklité hádanky. Bylo to moc napínavé, protože hádanek bylo hodně a času málo. Já jsem byla ve skupince s těmi mladšími z naší třídy a přišla jsem hned na několik z nich! 🙂

Během čekání, až na nás přijde řada, jsme si nechali orazítkovat naše kouzelnické pláště. Počet razítek je stejný jako počet bodů, které máme v celotáborové hře. Už mám celkem tři hvězdičky a dva měsíčky. Moc se těším, až se vám doma pochlubím, jak jsme byli dobří :).

Taky mě dneska moc bavil polední klid. Jelikož už nám většinou došly zásoby z domova, měli jsme před jídelnou prodej různých sladkostí. Sice jsem si nějaké koupila, ale ten balík určitě pošlete, myslím, že tyhle mi dlouho nevydrží 🙂

Odpoledne jsme tu měli návštěvu. Přijeli za námi reprezentanti ve frisbee, aby nám vysvětlili, jak se to hraje. Když hráli mezi sebou, vypadalo to, že je to ta nejjednodušší hra na světě. Pak jsme si to ale vyzkoušeli i my ostatní a ukázalo se, že ten talíř letí vždycky jinam, než jsme si mysleli:)

Už musím běžet za holkama, tak ode mě pozdravujte ségru, Beníka, rybičky, morče, kozy u dědy Míly a taky vyřiďte babičce Janě, že jsem si dneska přidala k obědu i k večeři!

Vaše Evinka

7.7.2006

Ještě než začnu s dnešním dnem, musím zmínit hlavně noc. Proběhla totiž noční hra s názvem Obrana proti černé magii. Týkala se pouze stanových dětí. Trasa byla zhruba na 1 hodinu. Někteří vedoucí znázorňovali zlo a jiní byli naopak hodní. Ti nám po trase dávali různé věcičky, které se nám nakonec hodily k zapálení lampičky a vyřešení zapeklité šifry. Ti zlí nám zase ty různé propriety mohli po cestě brát a když nám ke konci chybělo něco důležitého, bez čeho bychom se k vyřešení úkolu neobešli, museli jsme vyluštit rébus navíc a pak jsme měli teprve výbavičku kompletní. Bylo jasné nebe a nádherné teplo. Prostě ideální podmínky pro noční dobrodružství.

Ráno jsme se již tradičně probudili do nádherného slunečného dne. Za tento stereotyp jsme moc rádi. Doufáme, že to vydrží až do konce tábora. Dnešek byl slavnostní tím, že proběhla Ledečská olympiáda. Po vztyčení vlajky, zapálení ohně, olympijském slibu soutěžících a rozhodčích jsme se pustili do atletických klání. Jsou tu omezené možnosti, takže byly jen 4 disciplíny. Běh na 50 m, skok do dálky, hod granátem (mladší tenisákem), maratón (přespolní běh). Při vyhlašování jsme dostávali diplomy, medaile a celkoví vítězové ve svých kategoriích dokonce i pohár. No prostě paráda. Olympiáda se vším všudy, jak v Aténách.

Filip

P.S. Děti hrají různé hry, běhají, sportují a občas se potkají s nějakou větví, stromem či zemí. Takže nějaké ty dětské odřeniny tu jsou, ale nebojte se, jsou to jen povrchové záležitosti. Žádná velká zranění 🙂

8.7.2006

Dnes je sobota, trochu nás všechny bolí nohy ze včerejšího závodění, ale ráno nás opět sluníčko vytáhlo ze spacáků na rozcvičku. A znovu sportujeme.

Nejmenším holčičkám učarovala pálkovaná, která je průpravou pro soft. Větší kluci a holky se mezi sebou utkali ve volejbale. Po obědě nás čekalo překvapení. Najednou se tu ukázal obrovský chlap v kimonu a se svým kolegou karatistou nám ukázali základy sebeobrany. Nebojte se, byl to jen tatínek jednoho z nás. Někteří z nás si pak s chutí na svých kamarádech vyzkoušeli různé techniky sebeobrany. Nikomu se nic nestalo.

Před nástupem Tomášovy holky z 12. družstva a kluci ze 3. družstva i s vedoucím Filipem perfektně zvládli aerobní cvičení. Moc jsme se u toho pobavili. Mami a tati, představte si, že jsme k večeři spořádali 1 067 vdolků. Kristýna a celá kuchyň by za to měla dostat medaili.

Po večeři jsme ještě museli fandit svým vedoucím, kteří na louce hrozně prožívali zápas v softu. Byla to legrace, i když se u toho i pohádali. Ale oni to dělali pro diváky.

A mami, tati, babi, dědo, až zase budete psát pohled pro Šmudlinku, které doma krmíte Pepíka, tak nezapomeňte napsat jméno, protože je nás tu moc. My pak ten pohled chceme všichni a nemůžeme se nějak dohodnout, i když tentokrát se to podařilo a pohled přišel do správných rukou.

Ahoj Emilka

9.7.2006

Dnešní den začal pro pokojové děti noční procházkou pohádkovým lesem, kterým je prováděl sám Večerníček. Postupně navštívily zlou ježibabu, Mařenku a 12 měsíčků, Pata a Mata, indiánskou vesnici náčelníka Vinetua. Prohlédly si hrad, který jim ukázal sám kastelán pan Krbec, putovaly s červenou Karkulkou za babičkou a tři veteráni jim ukázali, že krása ani bohatství ještě neznamenají, že je člověk šťastný.

Ráno jsme se probudili do dalšího slunečného dne. Dopoledne jsme se zdokonalovali v dalších sportech a odpoledne nás čekalo pokračování celotáborové hry, tentokrát na vodě. Našim vodáckým dovednostem s úžasem přihlížela i nedaleko sídlící vydra.

S koncem hry se sluníčko schovalo za mraky a po odnesení poslední lodi od řeky se spustila nebeská stavidla a poprvé nás letos navštívil déšť a bouřka. Dokonce se objevily i malé kroupy. Vedoucí nás zahnali do budovy, kde jsme sledovali jak košťaty metou vodu a odvádí ji v bezpečné vzdálenosti od našich stanů směrem k řece.

Krátce před večeří déšť ustal.Vzduch se krásně vyčistil a tak se dnes bude určitě dobře spát.

Tomáš

10.7.2006

Dnes ráno pro nás bylo celkem hektické. Hned po snídani jsme se místo na zaměstnání odebrali do svých stanů či pokojů a začali balit nejnutnější věci na dvoudenní puťák. Naštěstí se počasí umoudřilo a po včerejší dešťové bouři, která připomínala monzunové deště v jihovýchodní Asii, nám připravilo blankytně modré nebe. Zhruba kolem 10h byli víceméně všichni připraveni a pomalu po skupinkách opouštěli tábor. Někteří po Indiánce na vlak do Vilémovic, jiní zase směr Stvořidla, Smrčná …….atd. Cíl byl pro všechny podobný, a to oblíbené zatopené lomy u Lipnice nad Sázavou. Lomů je tam celkem dost, takže nebyl problém s utábořením jednotlivých družstev. Po příchodu na místo jsme shodili batohy a vycachtali se v chladné vodě zatopených lomů, což bylo v tom vedru perfektní osvěžení. Když jsme nanosili dříví, které bylo nezbytně nutné k uvaření večeře, tak naši vedoucí rozdělali oheň a pustili se do vaření. Nepodávaly se sice žádné kaviárové toasty nebo „Chilli con carne“, ale je pravda, že jsme si na rýži s masem z plechovky, sýrem a kečupem náramně pochutnali. Večer jsme seděli u táboráku, hráli různé hry, zpívali a spát jsme šli až za tmy.

Ondra + Cháron

11.7.2006

Dnešní budíček pro nás všechny byl naprosto výjimečný. Místo hudby linoucí se z táborových reproduktorů nás budil bzukot komárů, výkřik sojky nebo zpěv jiného lesního ptactva. Nutno říci, že jsme se probudili do nádherného dne. Stejně tak bylo jasno a teploučko celou noc. Vzhledem k tomu, že budíček nebyl pevně daný, vstávali jsme tak, jak nás komáři postupně vyštípali ze spacáků. Popel v ohništi ještě doutnal, tak jen stačilo přihodit pár větviček, z plných plic fouknout do doutnajících uhlíků a oheň byl opět na světě. Vedoucí nám pak připravili snídani a uvařili polévku, která byla opět vynikající. Ještě nám padaly drobky z pusy a už jsme si oblékali plavky a opět hurá do křišťálově čisté vody. Ze břehu na nás byl pohled, jak na hejno lachtanů při lovu ryb. Koupačku jsme si náramně užili a naši vedoucí s námi. Moc se nám z lomů nechtělo. Po cestě do tábora jsme se stavili ve Světlé nad Sázavou, kde jsme dostali rozchod. Měli jsme tedy možnost si nakoupit pamlsky, stříkací pistolky, časopisy atd. Sil už docházelo, a tak jsme ze Světlé do tábora jeli vlakem zvaným „Posázavský Pacifik“. Po návratu jsme vybalili vyuzené mikiny a tepláky, vrátili okouřené kotlíky a ztupené sekyrky a vzali útokem koupelnu. Večeři jsme už měli v táboře, byly boloňské špagety. Poté někteří z nás regenerovali ve stanech a ti, kteří toho neměli dost, se ještě dorazili na sportovištích.

Ondra + Cháron

12.7.2006

Dnešní dopoledne proběhlo v duchu zdolávání překážek a zakoušení nových dovedností. Naším cílem bylo projít cestu nástrah a získat tak ingredienci tajemného lektvaru. Úkolů bylo celkem devět.

Prvním byla vodní střelba na cíl, dále následovalo překonání horského masivu na lyžích a saních. Potom jsme se zdokonalili v používání hvězdářského dalekohledu a v řezání pilou. Dalšími překážkami byly přechod území s využitím co nejméně nohou a naplnění váhy tak, aby se převážila. Potom už jsme jen museli přenést dlouhý žebřík a přelézt koně. Těsně před cílem nás čekala naše oblíbená vodní skluzavka.

Odpoledne, hned po poledňáku, přišla bouřka, alespoň jsme si mohli trošičku odpočinout a uklidit stany a pokojíčky po včerejším náročném putování; a taky se připravit na večer, čeká nás totiž diskotéka a na tu je potřeba dostatek sil. Tak zatím ahoj a zítra „na počtěnou“.

Martina B.

13.7.2006

Dnes se nám, po včerejší diskotéce, nechtělo moc z postelí, ale klasické tři písničky v tanečním rytmu a nesmlouvaví vedoucí nás ze spacáků nakonec vytáhli. Po rozcvičce jsme si uklidili stany, umyli se a vyrazili na snídani. Ke snídani byla vynikající rybí pomazánka. Dopoledne jsme věnovali sportu a u oběda jsme si pochutnali na bramborové kaši s uzeným masem. Po zkráceném poledním klidu nás svolali k ohništi a my se dozvěděli, že fáma o orienťáku, kterou se vedoucí ze všech sil snažili vyvrátit, je pravdivá. Když k tomu začalo hřmít a na obzoru se kupily mraky, dostali jsme téměř strach. Vedoucí byli neodbytní a ani zdravotník Skalpel nebyl ochoten uznat všechny naše bolístky jako důvod k omluvení z běhu. Proto jsme se vydali na vlak a odjeli do stanice Smrčná, kde náš orientační závod začal. Během závodu spadlo jen pár kapek a bylo trošku zataženo, ale řekněme si to upřímně, lepší než parno a 35 stupňů:o) Všechna družstva se dostala do tábora v pořádku, i když s různými odstupy. Při nástupu jsme shlédli aerobní cvičení družstev 1 a 13. Po nástupu jsme radostně odběhli na večeři, protože se proslýchalo, že bude svíčková s knedlíkem. I tato informace byla pravdivá a tak jsme na osobní volno šli s nacpanými bříšky. Po osobním volnu jsme se umyli a za tónů písní z ampliónů usínáme a těšíme se na další den v Ledči.

TonyČ

14.7.2006

Drazí rodiče,

Dnešek byl celkem na betla, protože nám každou chvilku pršelo. Dopoledne jsme se na louce utkali v softu s družstvem číslo 10 a i přes mé námitky, slečny i hoši trvali na tom, že budou hrát dámy proti pánům. Překvapivě to dopadlo 20 : 0 pro pány. Po svačině jsme se těšili, že si dáme odvetu ve fotbale proti družstvu číslo 1, ale k té kvůli již zmiňovanému dešti nakonec nedošlo.

Po poledním klidu proběhla štafeta na fotbalovém hřišti a překvapivě vyhrálo družstvo Jezinek, kterého jsem pomocným čarodějem. Nyní se chystáme na nástup před večeří, která bude jako vždy výborná. Před nástupem náš ještě čeká aerobní cvičení dvou nejmladších holčičích družstev a družstva 7 (druhých nejmladších chlapců).

Pokud se nám večer vyčasí, tak doufám, že úspěšně uzavřeme celotáborovou hru, která jde do finále, i když o výsledcích je již dávno rozhodnuto.

Martin V.

15.7.2006

Ještě než Vám napíšu o dnešním dni, musím se vrátit ke včerejšímu dni. Odpoledne nám vedoucí oznámili, že večer budeme skládat maturitu, u které prokážeme nabyté znalosti a zkušenosti z jednotlivých předmětů. Večer jsme se oblékli do kostýmů a shromáždili se na hřišti. K našemu překvapení jsme se dozvěděli, že půjdeme do sousedního opuštěného tábora, kde bude každá třída prezentovat své znalosti. Potom se maturitní komise odebrala k poradě. Docela dlouho nás napínala, ale maturitu jsme nakonec složili všichni a dostali tak maturitní vysvědčení. Mezi tím se pěkně setmělo – a další zrada – nemáme baterky. Profesoři zapálili louče a vydali jsme se zpět do tábora. Když jsme se blížili k táboru, začaly se ozývat divné zvuky. Ano, byl to drak. Bylo v nás jisté napětí, co pro nás vedoucí připravili. Shromáždili jsme se na louce, když v tom se ozářila část řeky. Blížil se k nám drak! Ředitel čarodějnické školy Kleptomanus Abraksas nás vyzval ke spojení našich čarodějnických hůlek s jeho a tím převzal jejich kouzelnou moc. Potom pronesl kouzelnou formuli čímž draka zabil. Následoval ohňostroj a šli jsme spát.

Dnes ráno jsme se rozdělili do nových smíšených družstev na míčové hry. Celé dopoledne jsme soutěžili. Odpoledne následovalo focení družstev, potom balení a uklízení, což znamená, že se blíží konec tábora. Před večeří na nástupu jsme převzali mnoho hodnotných cen. Dostalo se na každého. Po večeři máme závěrečnou diskotéku. Doufám, že bude hodně dlouhá…

Hilda

Historie roku 2005

2.7.2005

Na úvod letošního deníku bych vám chtěla prozradit jednu malou inovaci. Na líčení každodenních zážitků se letos budou podílet všichni vedoucí a praktikanti, takže budete mít možnost potěšit se různorodostí slohu, výrazů a pravopisných chyb :).

Milí rodiče a přátelé všech táborníků…..dojeli jsme DOBŘE. Musím uznat, že díky Martininu preciznímu rozdělení do družstev s ohledem na přání typu….já chci bejt v družstvu s Adélou, Luckou, Karličkou, Vanesou, Pepkem námořníkem a Goro bílým psem…letos neproběhla, až na pár drobných případů, žádná větší hysterie, takže jsme se mohli v klidu ubytovat ve stanech a pokojích. Je téměř neuvěřitelné, že v několika málo minutách jsme tam dokázali udělat malý přehledný nepořádek, takže teď někteří postrádáme tu hrneček, tu prostěradlo, tu oblíbeného plyšáka :). Do oběda nám sice trochu pršelo, ale to jen abychom věděli, že jsme zase tady…v Ledči. Pak jsme si dali výbornou krémovou polévku, která hezky doplnila plejádu všech řízků, chlebů, tatranek, chipsů a žvýkaček z domova. Po krátkém poledním klidu jsme vyrazili na obchůzku tábora, abychom věděli, kde jsou hranice, které když překročíme, budeme bez výstrahy zastřeleni :). Taky jsme se seznámili s okolím, takže už vím, kde je nemocnice, kde indiánka a kde má pomník pan Foglar řečený Bobr. Večer jsme před večeří absolvovali první nástup, na kterém jsme se dozvěděli, jaký bude režim dne, kdo nám bude vařit a že nemám lézt na basketbalový koš. No, už se moc těším na zítřek…máme kajaky, tak doufám, že hned napoprvé nevyzkouším eskymáka. Ale to prostě nikdy nevíš 🙂

Eva

3.7.2005

Ahoj milé rodičovstvo, tak máme za sebou svou první noc na táboře a všem radostně sděluji, že jsme ji přečkali v naprosté pohodě a to včetně všech nás nejmenších. Ráno na nás vykouklo sluníčko a tak jsme hned po snídani začali sportovat…tedy až na ty úplně nejstarší kluky, kteří dostali lekci „ Jak se škrábou brambory:o).“ My pidikluci jsme hráli fotbálek, pidiholky vyzkoušely pálkovanou a ostatní obsadili zbylé sporty a samozřejmě i řeku Sázavu, kde jsme zaregistrovali i první potopené:o) K obědu jsme zdlábli sekanou s bramborovou kaší a odvalili jsme se na pokoje a stany k polednímu odpočinku. Po něm jsme pokračovali ve střídání sportů tak, abychom se jich naučili co nejvíce, většina z nás stihla i koupel v Sázavě – někteří dobrovolně, někteří nešikovní vodáci a vodačky nedobrovolně:o) Po nástupu jsme shlédli taneční vystoupení 2. družstva a opravdu jsme se u toho dost pobavili, byli fakt dobrý a laťka je nasazena dost vysoko. Teď po večeři, ke které nám naši kuchaři uklohnili bramborové knedlíky, špenát a uzené maso – fakt bašta – se každý věnujeme tomu, co nás baví nejvíc. Máme totiž osobní volno a pomalu se nám den blíží ke konci. Už jen umýt, vyčistit zuby a spát. Tak dobrou a zítra zase čau čau:o)))

Kožíšek

4.7.2005

Noční překvápko….

Když vás uprostřed noci probudí zvonění zvonů proložené hromobitím, může se to stát kdekoliv, ale v Ledči na táboře to bude určitě něco super!Do pokojů a stanů vniknou vedoucí a vám nezbývá než se obléct a očekávat fantastické překvapení, jako my dnes v noci. Byla to prostě pecka! V tom magickém okamžiku, kdy se noc setká s novým dnem jsme se díky fantazii našich vedoucích ocitli najednou v Mexiku.

Říši Aztéků napadlo „zlo“, kletba, která může zničit celou jejich civilizaci. Pro její záchranu se sešla uprostřed ohňových, světelných a hudebních efektů kmenová rada aztéckých kmenů (pochopitelně naši patřičně převlečení vedoucí), která prosí o radu své bohy. V tom přichází šaman Jiamilla Hlaŝvue (jasně, že je to Sváťa) se vzácným svitkem, ve kterém je ukryta rada, jak zatočit se zlem. Obsah svitku je ale napsán starým aztéckým písmem, které je potřeba vyluštit. Ale to je už náš úkol do 1. etapy celotáborové hry, která byla takhle efektně zahájena. Moc jsme toho nenaspali, ale to nám nevadí.

Dopoledne jsme klasicky sportovali a pak už ve „smíšeňákách“ plnili první úkoly.

Ze svitku, jehož rozluštění nám dalo zabrat, jsme se dozvěděli, že postavíme-li znovu zničenou pyramidu ve městě Teotihuacán, získáme první vzácný kámen, který nám pomůže pokořit zlo. Nebylo snadné sestavit pyramidu z krabic (Dadula s Evou naše mozkové závity pěkně zaměstnaly). O to víc se těšíme na Martinovu večerní diskotéku, ten nikdy nezklame!

Jako inspirace pro taneční kreace nám posloužilo aerobní cvičení nejstarších holek, byly fakt dobré!

Teď už musíme do sprchy, nahodit make-up, nějakou vůni a na disko!!!

Ahoj Emilka

5.7.2005

Tak máme za sebou čtvrtý den. Abych se přiznal moc nás nepotěšil….. po budíčku to sice vypadalo, že bude jen zataženo, ale hned po prvním zaměstnání a lahodné svačince jsme se ocitli v „příjemném“ letním deštíku, který do teď nepřestal!!!! To píšu za zvuků večerkových songů!!! Což znamená, že od půl jedenácté dopoledne ještě nepřestalo pršet….VÁŽENÍ RODIČE, zburcujte své známé, využijte svých konexí na vyšších místech a pokuste se zařídit lepší počasí. Pokud jste někde na dovolené u moře, kde svítí sluníčko, kupte obálky a trochu toho hezkého počasí nám pošlete. Již předem děkuje sedmé družstvo a také všichni ostatní táborníci.

Díky deštivému počasí jsme měli dnes trošku volnější den. Místo denního sportovního vyžití, které jsme měli absolvovat, mimo jiné dneska jsme měli střílet ze vzduchovky a jezdit na kajaku, jsme si po poledním klidu a dobrovolné zábavě s vedoucími zahráli na profesionální znalce hudby a produktů spojených s hudebním průmyslem. Martin si pro nás připravil ochutnávky nejznámějších znělek k filmům, televizním seriálům, filmovým pohádkám, muzikálům a diskotékovým hitům. My jsme ve smíšených družstvech měli hádat interprety, názvy a tvůrce těchto krátkých úryvků. Byla to legrace, zvláště pak „dream team“ našich vedoucích se mohl smíchy potrhat u některých ukázek.

Za družstvo mladších kluků ze sedmého družstva, kteří jsou mimochodem úžasní, vám přeji krásný další den a nám lepší počasí.

Ahoj Vráťa

PS: ještě jednou na Vás apeluji, pošlete nám, nebo zařiďte lepší počasí. Sami víte nejvíc, že jsme z cukru a jestli tady bude pršet ještě dýl, tak se může stát, že se domu nevrátíme, protože se rozpustíme.

6.7.2005

Ráno jsme se obávali, do jakého počasí se probudíme, zvlášť když nám v noci byla docela zima L…

Když jsme vybíhali na rozcvičku byla obloha ještě zamračená,.…ale v průběhu dopoledne na nás už začalo vykukovat sluníčko a mohli jsme si sundat i bundy a mikiny…

Zahřáli jsme se i u další etapy CETEHu, kterou připravilo trio Vráťa, Filip, Tadeáš. Sice šlo víceméně o vědomostní hru zaměřenou na astrologii a zeměpis, ale na jednotlivá stanoviště jsme stejně museli doběhnout po svých J. Na konci, když jsme dávali dohromady souhvězdí a píďata znaky Aztécké abecedy jsme zjistili, že i nejmenší nám mohou získat cenné body!!

Po obědě už následoval sportík. My holky z 11. družstva jsme nejdřív vyzvaly kluky z trojky na přehazku…..a i když nás nejdřív viditelně podceňovali, nestačili se pak divit, jak jsme se dokázaly vyhecovat a byl z toho pěkný adrenalinový soboj!J A s čím se ti, mami, taky musím pochlubit je to, že jsem dnes prvně hrála rugby!!! Zápas, kdy jsme se my holky z jedenáctky smíchaly s nejmenšíma klučičíma družstvama, pobavil nejen násJ..mrkněte na fotky!!

Večeři jsme si dnes opravdu zasloužily! A to jsme zjistily, že jsou vynikající ovocný knedlíky…takže jsme si šly všechny přidat, stejně jako zbytek táboraJsnad to na mě nebude v plavkách vidět!!

Nechápu, jak se vedoucí mohli po tý večeři vůbec hýbat,…ale vzhledem k tomu, že je nejstarší kluci vyzvali k přátelskému utkání v softbalu, nic jinýho jim nezbylo…My si to samosebou nenechali ujít a šli všichni svorně fandit…i když jsme nevěděli, na čí stranu se dátJ Až devátá hodina a s ní příprava na večerku nás vyhnala z louky a tak teď už z pelíšku ti posílám pusu na dobrou noc!

Za „ jedenáctku“

Dadula

7.7.2005

Dnešní den nemůžu začít ničím jiným, než tím, že nás vedoucí v noci pěkně postrašili. Byla totiž noční hra spjatá s městem El-Tajín. Úkolem bylo obejít daný okruh a odpovídat na otázky. Byla trochu zima, ale hlavně, že nepršelo. Musím říci, že někteří z nás se místy pěkně vylekali. Dopoledne probíhal klasický sportovní program podle družstev, při kterém nás počasí zase trochu škádlilo, ale nakonec se umoudřilo, a tak odpoledne mohla proběhnout hra na vodě nazvaná podle města Tenochtitlán. Hra byla velmi zábavná. Smíšené družstvo se rozdělilo na tři skupiny – dvě kánoe a jedna pramice. Start byl z mola. Přelezli jsme po pontonu (pneumatiky a žebřík) do pramice a jeli směrem na druhý břeh. V pramici jsme měli hadici a na břehu bylo čerpadlo. Museli jsme vodou sestřelit čtyři plastové lahve a pak společně s kánoemi pádlovat zpět k molu. Všichni jsme měli velkou krbovou sirku v puse a v cíli jsme každý musel zapálit svíčku. Někomu to nevyšlo. Za to se udělovaly trestné body. Večer na nástupu jsme se mimo jiné dozvěděli, že naše družstvo, družstvo číslo 6, má dnes v noci a zítra službu. Na hlídku jsme se opravdu těšili, sice zítra budeme muset i uklízet, ale za tu hlídku to stojí! Budu se opakovat po ostatních, ale doufejme, že bude zítra pěkné počasí, alespoň tak jako dnes.

Ahoj Filip

8.7.2005

Rodičové, přátelé a kamarádi!

Už od samého rána nám vytrvale prší. Místo, abychom si s prvním zaměstnáním zahráli na profesionální sportovce typu Bába, Železný nebo Šebrle, tak jsme nakonec kolektivně strávili dopolední chvilky příjemnou relaxací nad knížkou nebo u partičky karet. Někteří z nás si zahráli obíhačku s polovinou tábora (= stoly jsou pod střechou a tak není divu, že byl celkem nával).

Přišel oběd a my se jako obvykle přecpali k prasknutí ;o) „Čufty“ s bramborem a hořčicí byly senzační. Polední klid nám přišel delší než obvykle, ale pak přišla hodina H. Další část celotáborové hry. Úkolem každého týmu bylo znázornit chrám Tulum před jeho zničením a pokusit se sepsat legendu, jak ke zničení chrámu Májů vlastně došlo.

Po úspěšném splnění přišla vytoužená chvilka odpočinku za dobře odvedenou práci a než jsme se nadáli, byla véča. Tentokrát rýžový nákyp. Během ní dorazili přátelé naší Evičky, kteří se pro dnešní večer postarají o hudbu a zábavu. Jelikož nepřestalo za celý den ani na momentík pršet, z plánovaného táboráku bude posezení v jídelně. Samo sebou za doprovodu folkové kapely A NEBO TAK ;o) Už se móóóóc těšíme. Takže zítra zase na „počtenou“ ;o)

Týnka s Ondrou ;o)

9.7.2005

…když jsme večer uléhali, mysleli jsme na to jak se ráno probudíme do mokrého rána. Ranní probuzení nás však mile překvapilo – nepršelo a mi se tak mohli věnovat sportovnímu dopoledni. Pátý oddíl si užíval přehazovanou s 12. oddílem Kristýny a Ondry, který jsme ukončili svačinkou. V zápětí jsme se vrhli na fotbalový mač s oddílem Filipa – tedy s šestkou. Samozřejmě jsme je vyklepli, takže důvod k oslavě se našel :o)

V průběhu poledního klidu se ale vše vrátilo do starých kolejí :o( Zatáhlo se a začalo opět vydatně pršet. Nebyla to taková ta letní přeháňka, ale pořádný lijavec. Nám to ale nevadilo a v předtuše nových dobrodružství jsme se vydali na orieňták pojmenovaný podle města Uaxactún. Jestli je něco na táboře v Ledči specifické, tak jsou to tyhle „běhy“. Tentokrát jsme běželi po smíšených družstvech a musím říct, že jsme si to doopravdy dali. Mezitím, co jindy byla trasa přesně naplánována, tentokrát jsme dostali pouze body, které jsme museli oběhnout. Takže taktika byla zcela na nás. Nemusíte se bát, že by nám lilo celou dobu, cca v první třetině trasy nám déšť dal vale. Cíl všech byl však zcela jasný – do max. 18:00 se vrátit zpátky do tábora. To se všem povedlo, takže orienťák proběhl v oukei. Sice jsme trochu promokli, ale vzhledem k tomu, že na pokojích a klubovnách se topí, není problém si věci usušit.

Zítřejší neděle snad bude slunečnější. Zajímalo by mě, jestli bude ke snídani vánočka a kakao. Tak zatím.

Martin

10.7.2005

Dnes byla neděle, to znamená, že budíček byl až v 8 hodin a rozcvička nebyla. Bylo zataženo, ale nepršelo. Vedoucí vyhnali z hřišť „přebytečnou“ vodu a následovala běžná zaměstnání. Bohužel, ale nemůžeme na lodě. Sázava stoupla asi o metr a je velmi silný proud. V Ledči bychom byli na to šup :-). Tábor je ale od vody dost vysoko, tak nás to nechává klidnými. Naši nejstarší kamarádi, co pamatují velkou vodu v roce 1997, říkají, že je to nuda :-). To voda dosahovala až na louku a vozili se v kánoích kolem pomníku J. Foglara. Dnes k tomu má Sázava ještě hodně daleko. Dopolední sportování několikrát narušily menší dešťové přeháňky. Odpoledne měl být stíhací štafetový závod smíšených družstev. O poledním klidu se nad táborem přehnala průtrž mračen, ale vedoucí opět stihli trať vzorně připravit. Rozlosovali jsme si dvojice družstev a první děti vyběhly. Během prvního rozběhu se však přihnala pravá nefalšovaná letní bouřka. Než závod skončil, hřiště se proměnilo ve velký bazén. Dalo by se pokračovat jedině v kánoi. Další běhy byly zrušeny. Následoval náhradní program. V improvizaci jsou naši vedoucí fakt dobrý. Místo běhání jsme si šli připravit scénáře, kostýmy a po večeři jsme předvedli naše herecké schopnosti. Každé smíšené družstvo zahrálo jednu pohádku. Musím nás pochválit, jak se nám to povedlo. Doufám, že zítra již bude lepší počasí. Chystáme se totiž na výlet.

Milan

11.7.2005

Dnes se celý tábor probudil očekáváním, že nás čeká něco neobvyklého, protože čas puťáku nadešel. Počasí nám však celý týden nepřálo a tak jsme byli zvědaví, co nám naši vedoucí připraví za cestu. Některé oddíly byly odhodlány nocovat za každou cenu, ale byly i takové, které chtěly při prvních kapkách utéci do tábora. Oddíly 12, 4 a 5 po zhodnocení fyzických sil dětí a psychických sil vedoucích se rozhodly pro zlatou střední cestu: Celodenní výlet s následným přespáním v lese nad STVOŘIDLY.

Začátek cesty nevěstil nic dobrého, protože praktikant Tadeáš, který nám byl přidělen, ráno odešel s teplotou na marodku. A tak se vedoucí těchto družstev museli celý den o to více snažit. V 11:04 jsme všichni stáli ve Vilémovicích na nádraží a čekali na vlak směr Světlá. Tam jsme měli rozchod a po tradičním vyrabování samoobsluhy jsme se jali vedoucí přesvědčovat o tom, že i cestu zpět pojedeme vlakem. Martin, Tonda i Ondra s Týnou však byli neoblomní a my si nesli všechny zakoupené pamlsky na zádech a ty snědené v bříškách.

Cesta zpět probíhala poklidně a byla přerušena jen přeháňkou, „sváč-pauzou“ a opravárenskými přestávkami při poruchách batohů. V táboře jsme vzali zbytky jídla, spacáky, karimatky a ostatní věci potřebné na noc v přírodě a odebrali se na vybrané místo, které jsme však po deseti minutách museli opustit, protože se jednalo o soukromý pozemek, což nikdo z nás netušil. Naštěstí byl okamžitě sestaven plán B a my našli krásné místo na mýtině v lese. Pak to už šlo ráz na ráz. Nanosit dřevo, připravit ohniště a pak hurá na vaření. Vařili spíše vedoucí a my přišli k hotovému, ale to nemusí nikdo vědět. Po jídle jsme se zavrtali do připravených spacáků a za příjemného tlachání postupně usínali, abychom se probudili do dalšího krásného dne. Ale o tom už někdo jiný ;o)

Toník

12.7.2005

Ráno jsme se neprobudily ani ve stanech ani na pokojích, ale pod překvapivě modrou oblohou. Dneska asi po týdnu celý den svítí sluníčko a zatím ještě nepršelo a asi ani nebude. Máme sice malinko mokré spacáky a nějak jsme se s holkama během noci sesunuly na jednu hromadu, ale spaní pod širákem se nám líbilo, i když jen u ohniště v táboře. Snídaly jsme jako správné zálesačky: čaj, chleba, co jsem krájela na koleni, a paštiku ze včera. Pak jsme sbalily spacáky a karimatky, oblíkly kraťasy – skoro jsem je nemohla najít, jak teď byla pořád zima – a vyrazily na výlet.

Šly jsme s klukama, co spějí vedle v pokojích. Přes „indiánku“ k mostu – mimochodem docela dobrodrůžo, protože po několikadenním dešti se cesta decentně rozmočila – cestou kolem Vilémovic a do lesa; a jakože jen seběhneme z kopce do kempu na Stvořidlech a dáme si zmrzku. Jenže první šla naše vedoucí Julča, která tady vždycky zabloudí, takže tu správnou cestu trefila až (nebo už?!) na druhý pokus. Přeběhly jsme houpací most a obsadily kiosek se zmrzlinou. Zpáteční cesta uběhla docela rychle, jen mi trošku vadilo, že jsme šly skoro celou dobu do kopce. Oběd stál za to. Jedly jsme v klubovně vedoucích, kam normálně nesmíme, a po jídle jsme mohly běhat po táboře a nemusely ležet na pokojích.

Jo a celé naše družstvo dostalo balíček se sušenkama a spoustu pohledů, dík mami!! No a odpoledne se vrátil i zbytek dětí a v šest byl klasicky nástup. Teď už zas musíme bydlet v pokoji, jíst v jídelně a spát v pyžamu, ale to je fuk. Jsme totiž po dvou dnech výletování strašně utahané, dobrou noc. Zítra je olympiáda, tak nám držte palce, ať něco vyhrajem!!

My ze 14. družstva

Julka

13.7.2005

Tak se nám dnes o půlnoci změnilo okolí tábora na říši pohádek. Malé pokojové děti postupně navštívily za doprovodu Večerníčka Perníkovou chaloupku, kde stará ježibaba vykrmovala Jeníčka s Mařenkou. Dále viděly námluvy u Elišky ze mlejna. Potkaly Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého a podílely se na jejich cestě za prstenem do středu hlubokého moře. V lese Řáholci uviděly Cipíska i Rumcajse, navštívily Krakonoše a pozdravily se s Teletubbies. No a pak zase rychle do postýlek a spát až do krásného rána.

Dnešní den se na nás stále usmívalo sluníčko a mělo skutečně na co se dívat!!Tábor se proměnil na jedno velké olympijské kolbiště. Po úvodním slavnostním nástupu, spojeném s vyvěšením olympijské vlajky, zapálením ohně a slibem účastníků i rozhodčích, začali propukat souboje se soupeři i s vlastní rychlostí, dovedností a silou. Postupně všichni absolvovali běh na 50 m, skok do dálky, hod kriketovým míčem a překážkovou dráhu se šplhem. Některé disciplíny pokračovaly i odpoledne a pak se většina odebrala zchladit do Sázavy. Někteří na lodích, jiní jen tak si zaplavat a zablbnout. Večerní nástup byl spojen s předáváním olympijských diplomů, medailí, pohárů a cen a protože výkony byly skutečně výborné, byli všichni dekorovaní zaslouženě odměněni potleskem ostatních.

A po večeři začíná tolik očekávaná diskotéka a s ní DJ Márty a jeho kufry plné nejrůznějších hitů.

Tomáš

14.7.2005

Dnešek byl pro náš oddíl výjimečným. Prožily jsme ho totiž ve znamení služby, která pro některé z nás byla premiérou. Začala již včera po nástupu a nejvíc vzrušujícím zážitkem byla noční hlídka. Mohly jsme si vzít spacáky, pěkně se do nich zachumlat a poslouchat, jak se ostatní táborníci ukládají k vytouženému spánku. Taky jsme sebou měly karty, takže jsme se vůbec nenudily. Bát jsme se nemusely, vždyť jsme chodily po trojicích, někdy i čtveřicích a vedoucí byli na blízku v klubovně.

Ráno jsme byly sice trošku unavené, ale sluníčko nás probudilo. Pálilo již od brzkého rána. Hned po snídani, jejíž přípravu a průběh jsme bez problémů zvládly, nás čekala další z her naší celotáborovky. Tentokrát to byla opičí dráha a fakt jsme si ji ve smíšených družstvech užily. Na trase jsme měly za úkol zdolat spousty překážek – skákat mezi dušemi a přes švihadlo, skákat do schodů po jedné noze, ale také běžet se zavázanýma nohama či házet na koš a do brány. Nejlepší ze všeho byl závěr – vytvořená vodní skluzavka, kterou jsme měly sjet. A potom už naše příprava jídelny na oběd.

Celý den jsme měly spoustu práce udržet tábor v pořádku a čistotě, ale zvládly jsme to skvěle. Také naše hlídka na bráně byla důležitá, ohlídat tábor není vůbec jednoduchá věc! A tak jsme přitom měly spoustu času na poznávání našich nových kamarádek.

Ostatní oddíly se také nenudily. Jako obvykle měly nabitý program. Někdo hrál freesbee, softball a další míčové hry. Někteří nacvičovali svoje aerobní cvičení, které je vždy obohacením večerního nástupu.

A jelikož jsme měly celý tábor brzy uklizený, mohly jsme s klukama vyrazit na kanoe a pramice. Sluníčko pálilo, a tak i bouřlivá vodní bitka, která mezi námi po zakotvení propukla, byla osvěžující:o).

Musím uznat, že celodenní služba v táboře je pěkná fuška, ale myslím, že jsme ji zvládly na jedničku s hvězdičkou.Bohužel se náš tábor krátí, vyspíme se už jen třikrát a jedeme domů. A tak ještě jedna důležitá věc na závěr, v neděli se na vás budeme těšit kolem 12:30 – 13:00 u Sokola Královské Vinohrady, Polská 1 – tak jako při odjezdu.

Martina B.

15.7.2005

Nazdáreček lidičky,

to, že byl dnes asi nejslunečnější a nejteplejší den nám napověděl už ranní budíček, a sice písnička „The summer is magic“. Sluníčko svítilo od rána do večera (odpoledne se objevil tu a tam nějaký mráček), teplota kolem 30°C a téměř bezvětří. A tak se polovička stanů proměnila na verzi – stan cabrio. Prostě značka Ideál.

Abych nezapomněl, musím se zmínit o včerejším fotbalovém mači vedoucí vs. družstvo č.1, který se z různých důvodů stále odkládal. No, nejstarší kluci posílení o dvojčata Hurtovic na to vlítli s ďábelským tempem, nicméně stav byl dlouho 0:0. Až ve dvacáté minutě se na dvakrát trefil fotbalový virtuóz Cháron. Vedoucí postupně převzali zápas do svých rukou a nakonec jednoznačně zvítězili 7:1 a na penalty díky kouzelným zákrokům golmana Toniče 3:1.

Vraťme se ale k dnešku. Dopoledne bylo klasický sportovní kolečko, takže se kopalo, přehazovalo, odpalovali se homerany, dobývali peřeje atd…

K obídku jsme měli nudlovou polévku a kuřecí steak s bramborovou kaší. Fakt pochutnáníčko.

Po tradiční polední siestě se konala, zde velmi oblíbená štafeta, neboli člunkový běh po smíšených družstvech. V nervy drásajícím finále s vynikající kulisou nakonec vyhrálo o prsa korejské ženy družstvo El Faro del Mar před Piedrou Perlou. Závody byly velmi vyčerpávající a tak většina dětí s povděkem přivítala koupačku v naší Sázavičce. Večerní nástup nám zpestřily svým aerobním cvičením družstva č. 14, 15 dohromady a družstvo č. 13. Obě byly opravdu vydařené. Nejmenší holčičky vše zvládly samy s „třináctkou“ si tam vystřihl výstup i jejich vedoucí Milan. Po vydatné večeři (moravský vrabec, houskový knedlík a zelí) proběhl boj u „sporťáku“, rozebrali jsme si různá sportovní náčiní a hurá na sportoviště. Taková malá spartakiáda. No nic, budu končit. Dnešek se opravdu moc vyvedl a jelikož tuším noční závěr CETEHU, s posledními tóny večerky uléhám do své „rakety“. Mějte se všichni fajn!!!

Zdraví Vás Cháron

16.7.2005

Tak dnes jsme se těšili jak se hezky vyspíme jenže omyl. Vedoucí asi zešíleli a vzbudili nás už ve 2.30 v noci. Tedy nezešíleli, ale byl připraven závěr celotáborové hry. Za mohutného vyzvánění zvonů, úderů hromů a blesků jsme se sešli u ohniště a pak to celé vypuklo. Mezi labyrint svíček nastoupila kmenová rada mexičanů a vyvolala velkého učitele Jamillu Hlašve z města Palenque, který nám měl pomoci zničit zlo. Takže zástupci družstev, která vyhrála jednotlivé hry, postupně přicházeli k oltáři a vkládali do něj kameny. Poté se celý oltář rozsvítil a – teď fakt nepřeháním – země se zachvěla. Začal velkolepý ohňostroj. Jak bych ho tak popsal, novoroční ohňostroj na Letné je proti němu hadr. Bylo to moc pěkné. No a zase do vyhřátých spacáků. A v 7.30 opět budíček. Přiznávám se bez mučení, že se mi ráno opravdu už moc vylézat nechce. No, ale když vykouknu ven a svítí sluníčko, je to přeci jen trošku veselejší. Po snídani (chleba s máslem a šunkou a čajem) jsme měli připravené sportovní dopoledne. Byli jsme rozděleni do tří kategorií podle věku. Nejstarší hráli freesbee a volejbálek, mladší fotbal a přehazovanou a ti úplní pidi lidi hráli vybíjenou a pálkovanou. Bylo to fajn. Stihli jsme to všechno za dopoledne. A hurá na oběd. Vynikající zelná polévka a nějaká směs á la čína s rýží. Ale bylo to dobrý. No a již klasický poledňáček. Troška odpočinku na dece na trávě přeci nemůže uškodit, nebo snad jo? Jé, byste si i vy naši milí rodičové, šli po obědě lehnout, že?Odpoledne už přišla jedna z těch smutnějších částí tábora. Balení. No a teď se s předstihem přiznávám, že nevím, co všechno dovezu domů. Něco mi chybí, něco přebývá. Ale je to snad v rámci rozumných mezí. Doufám. A prosím, vyřiďte mé milé kamarádce pračce, ať se těší. Ta bude mít záhul. Snad to zvládne. Lehce po šesté hodině tu máme nástup. No a ten je už taky takový lehce smutnější. A hurá na večeři. Ta je sice taky moc dobrá, ale na rovinu, už ani nevnímám, co to je. Jsem duchem už na večerní piškotéce. Tak teď jen rychle uklidit stoly, připravit židle a můžeme se nahrnout do sprch a udělat ze sebe po celém dni lidi. To nám zase zabere času, udělat ze sebe fešáky Huberty. Ale musíme se líbit, ne? Škoda, že včera odjel jeden z našich spolubojovníků, neboj nebudeme tě Martine Hrádku jmenovat a odvezl si celou pětilitrovou pikslu gelu na vlasy. Jo, je tam napsáno „pětilitrovou“, četli jste to správně. No ale co, jsme kluci velký a poradíme si. Tak a hurá na to. Sice je to poslední akce letošního tábora, ale užijeme si ji. Vedoucí nám rozdali hromady různých dárků za hry, soutěže, úklid stanů a pokojů atd. No, je toho prostě moc. A taky pamětní listy i s razítkem. Jo a ještě jsem na něco zapomněl, Mates Jakovec odhodil svoje afro a konečně má sestřih vyhovující vojenským předpisům.

Honza

17.7.2005

Tak a je to…..poslední ráno…..dobalit poslední zapomenuté ponožky, dovřít kufr nacpanej špinavým prádlem, uklidit a navléknou oranžové tričko. Letos jsme totiž všichni dostali za odměnu extraprimaluxusněoranžové tričko s logem celotáborovky……líbí se mi, aspoň budu mít letos, až se vrátím domů, na tábor hezkou vzpomínku:o)

Jo a ráno, to vám povím, to byl docela frčák! To by jeden neřekl, co všechno se v jednom stanu dá za 16 dní nashromáždit pod postel…..:o) Byla to fuška!:o)

Škoda, že už to tu končí, bylo to prima, asi se zeptám našich, jestli mě taky vezmou do Mexika, moc se mi tam líbilo:o). A navíc, kamarádi, ti tu jsou fakt skvělí! Určitě se tu příští rok zase sejdeme.

Tak jsme domluvení, jo? Příští rok se uvidíme u autobusu!

Martina

Historie roku 2004

2.7.2004

To, že čert nikdy nespí jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit u odjezdu. Ten čert se jmenoval blokové čistění ulic na Vinohradech. Takže standardní odjezdové místo zabraly osobní vozy lidí, kteří se snažili zmateně zaparkovat v ulicích. Každopádně vše se v dobré obrátilo a my jsme tak mohli lehce po deváté zamávat tatínkům a maminkám na pozdrav. V předtuše dopravní krize, která schvátila Prahu den před naším odjezdem do Ledče, jsme vyrazili směrem ku dálnici D1. Překvapivě to jelo, takže jsme se cca kolem jedenácté ocitli v táboře.

Obratem jsme shlédli novinky, jako třeba nové molo (je fakticky fajnové) a začali se zabydlovat. Po drobných peripetijních výměnách v dívčích družstvech už ale vše bylo tak jak má být.

Po obědě se lehce zatáhlo a měli jsme tu první déšť. Jak rychle přišel, tak rychle odešel. V podvečer jsme se sešli na nástupu, kde jsme se mimo jiné dozvěděli, kde jsou hranice tábora, v kolik se vstává a že na záchodě musíme splachovat. K večeři bylo zeleninové rizoto, které bylo velmi dobré. Pak už jen osobní volno následované přípravou na večerku a večerkou samotnou.

3.7.2004

První noc strávená v Ledči má v sobě vždycky něco tajemného. Nevíte konkrétně co, ale prostě to cítíte. Celý den jsme vesele sportovali a užívali si vodních radovánek. Počasí nám téměř celý den přálo, pouze čtvrté zaměstnání jsme museli lehce improvizovat, protože se nám tady přehnala taková menší přeprška. Ale zvládli jsme ji.

Při večerním nástupu nám hlavní vedoucí neopomněl připomenout, že o poledním klidu má být klid a že kdo má ještě nějaké dobrůtky od maminky (řízky, chleba se salámem, apod.), že je má urychleně vyhodit, neboť v okamžiku, kdy je objeví zdravotníci při bodování, bude zle. No a pak začala ta správná mela.

Za zvuku fanfár přicházejí dvorní alchymisté, vědci, badatelé, učenci a páni profesoři, kteří pracují a bádají ve službách Rudolfa II. My jako alchymističtí tovaryši jsme byli přizváni, abychom jim v jejich bádaní pomáhali. Mysleli jsme si, že je to vše, ale to jsme se docela mýlili. Náhle se totiž rozezněla císařská fanfára a objevil se Rudolf II. v celé své vážnosti. Usedl na trůn; všichni ztichli a napjatě očekávali, co bude dál.

Rudolf II. nám vysvětlil, že se snaží objevit elixír života a že mu v tom máme pomoci. Budeme putovat po českých městech, ve kterých budeme navštěvovat významné i méně významné alchymisty té doby. S jejich pomocí se budeme snažit získat co nejvíce ingrediencí do elixíru života. Fotografie alchymistů a Rudolfa II. najdete zde.

Po večeři jsme se všichni vrhli do víru diskotance, který jsme si do sytosti užili. Někteří předváděli barvité kreace a nakonec dorazila i Tina Turner s doprovodem.

4.7.2004

To, že v neděli se vstává v 8:00 je taková tradice, která se ani letos neruší. V uvedenou hodinu jsme se tedy vyvalili ze svých pelíšků, vyčistit tlamičky a hned na snídani. Poté začala první část naší celotáborové hry. Na jejím začátku jsme zjistili, že nás alchymisté rozdělili do jednotlivých badatelských skupin.

První zastávkou byl Pelhřimov, kde jsme navštívili dílnu alchymisty Kronika. Z uvedených písmen jsme mu pomáhali skládat slova pro jeho bádání. Odměnou za to nám byla zkumavka s dosud neznámým roztokem. Dle sdělení alchymisty jej namíchal jeho učitel, alchymista Stylus, který ale později za záhadných okolností zmizel a do dnešního dne není znám jeho osud.

Dvě vítězná družstva (Kasiopea a Leonardo) se později utkali v hádání obrázku. Zjistili, že se jedná o Křivoklát, na kterém byl v době Rudolfa II. uvězněn magistr Kelly. Vyhrálo družstvo Leonardo, které tedy navíc získalo bonus.

Po obědě (vynikající rajská) jsme opětovně sportovali. Nejmenší holčičky si dali mimo jiné pálkovanou, která jim v celku i šla. Martinu pronásledují na každém jejím kroku, takže jim pracovně říkáme klíšťata.

Pokud se týká počasí – je krásně. Dneska nám ani nepršelo; na druhou stranu ale ani nepražilo sluníčko, takže bylo akorát. Jediným úrazem dnešního dne byla nehoda pramice – stará dáma prostě nevydržela nápor jedničky (nejstarších kluků), takže se nám trošku rozpadla. Věřím, že se nám ji podaří zase dát dohromady.

Jinak nám pište jak o závod, emaily fungují. Komunikace nevázne. Potěší každý i ten sebemenší pozdrav.

Pac a pusu bez rámusu.

5.7.2004

Dnešní den nás Rudolf nepotřeboval. Prostě a jednoduše jsme na své přesunové trase mezi Pelhřimovem a dalším městem měli den času, který jsme strávili sportem. Sportovalo se po celém táboře, takže se můžete podívat, jak nám to šlo.

V rámci tábornických dovedností jsme opět začali stavět stan. Sice se to možná někomu může zdát zbytečné, na druhou stranu umět si postavit stan je užitečná věc. Jako první se stavění ujali nejmenší svišti a nutno říci, že se jim to podařilo perfektně. Máte tak jedinečnou šanci vidět celou sedmičku pohromadě a navíc ve stanu.

Když jsme u těch svišťů – i holčičky se dnes činily. Sice nechápu, jak mohla malá Hanička Maštovská neustále skákat a vylézat z a do vody (celkem asi 20x), důležité ale je, že ji všechny ostatní svištice napodobovaly. Takže si Sváťa připadal jak plavčík někde na plovárně, protože je neustále tahal z vody na molo. Martina a Julie vše jistili na druhém molu, takže o holčiny bylo dobře postaráno. Pardon – Julie později jistila z vody, kam se dobrovolně odebrala poté, co se chvíli houpala na molu. Osobně – já bych do té vody fakticky nevlezl, byl jsem tou dobou zrovna na kanoích, a ta voda byla fakt studená. Ale těm holčinám se to prostě líbilo.

Pokud se týká naší táborové nástěnky, začíná se nám docela vydatně plnit. Zásluhu na tom mají i Julčiny holky, které vybarvily perfektní medvídky. Jeden dokonce i voněl, protože autorka použila voňavé fixy. Pokusím se nástěnku vyfotit a dát ji na web.

Další věcí je zdravotní stav – marodka stále zeje prázdnotou, což je jenom dobře. Pokud se týká počasí, to nás dnes při třetím zaměstnání docela trápilo, protože chvilku bylo nádherně a pak najednou přišla přeháňka. Taková ta rychlá. Ale zvládli jsme to.

Večer na nástupu nám vedoucí rozdali stojánky na zkumavky s roztokem. Mají celkem 9 děr, jsem zvědav, co se na nás ještě chystá. Taktéž jsme byli poučeni, že se roztoku ve zkumavkách nemáme dotýkat ani ho pít či s ním jinak pracovat. Docela by mě zajímalo, co je v tom namícháno. Zkumavky a stojánky opatrují nejstarší kluci, doufám, že to nikde nerozbijou nebo nerozlejou, protože v tom okamžiku bychom byli z celé hry vyřazeni.

6.7.2004

Ráno jsme se probudili do pěkného slejváku. Vůbec se nám nechtělo z vyhřátých spacáků, nakonec jsme ale museli ven, neboť snídaně čekala. Překvapivě ani po snídani se počasí neumoudřilo, takže někteří si zalezli do spacáků a četli si, jiní zůstali v jídelně, kde se hrála hádací soutěž na téma – uhodni písničku nebo film z kterého písnička je. Pomalu také začínáme kreslit kroniku.

Lehce před obědem se počasí umoudřilo a my jsme tak mohli přistoupit k další části celotáborové hry. V našem putování jsme se dostali až do Brna, které je obléháno Turky. Místní konšelé si již nevědí rady, a proto poprosí alchymisty o spolupráci. Ti se snaží dopravit poselství k Rudolfovi II., aby k obléhanému Brnu vyslal na pomoc armádu. Vše samozřejmě dobře dopadlo, Turci své obléhání vzdali a vděční konšelé naším alchymistům na oplátku v knihovnách vyhledali, a poté i uvařili, další ingredienci do elixíru života. Alchymisté tak mají již druhou zkumavku.

Při předávání poselství jsme si užili spoustu legrandy a nutno říct, že trasa ve formě opičí dráhy nám dala docela zabrat. Na první pohled totiž vypadal velmi jednoduše, ale kdo si ji potom fyzicky vyzkoušel, musel uznat, že to bylo docela těžké. Nést na lžíci pink-pongový míček vypadá sice hrozně jednouše, ale když s ním máte jít po lavičce, je to hned o fous zajímavější. Také kotoul plavmo byl docela náročný. Musím se příští rok více zaměřit na tělocvik. Každopádně z téhle povedené taškařice vznikla spousta zajímavých fotek.

Pomalu začínám fotit i smíšená družstva – dneska tu máme první várku.

Rudolf II., který nás s poselstvím na svém dvoře přijímal byl evidentně v dobrém rozmaru.

Pramice, která povolila pod naší statnou jedničkou je již opravena, takže jezdíme vesele dál.

Dneska na nástupu bylo pěkně veselo. Vedoucí i zdravotníci nás neustále nabádali, abychom si dali prostěradla, jenže znáte to – komu by se chtělo. Ovšem „zdravotnické komando“ Jana a Skalpel neváhalo a hříšníky si napsalo. Tenhle seznam se velmi rychle dostal až k hlavasovi, který si nás pak na nástupu pěkně vychutnal. Já vím, že bylo v seznamu, ale já jsem na něj prostě zapomněl. Takže maminko, tatínku – jestli jsem ho nechal doma na posteli, či kde vůbec – pošlete mi ho. A klidně přibalte i ty holinky, co jsem si nechtěl vzít.

Pokud se týká jídla – dneska byl ke svačině vynikající perník do kterého kuchaři dali i celá lísková jádra, což bylo moc mňam. Zítra má být k obědu kuřecí řízek na přírodno se zeleninou a opékaným bramborem. Už se mi sbíhají sliny.

Jinak pište co to dá, protože všichni máme díky čtyřem dnům volna dopisový deficit a vlídné slovo a pěkný pohled či email z domova potěší.

7.7.2004

Dneska bylo hezky už od časného rána. Sotva jsme otevřeli oči, už na nás pražilo sluníčko. Dnes měl Rudolf II. trochu pauzu, protože jsme se celý den věnovali čistě sportu. Přesouváme se dále na Moravu, jsem docela zvědavý kam.

Dnešní sportování si užili všichni, měli jsme jak hry na hřištích, tak na vodě. K obědu byl guláš s houskovým knedlíkem, což bylo něco pro mě. Myslím, že po návratu z tábora budu o nějaké to kilo těžší.

Jinak táborem se rychlostí koenzymu Q10 šíří zpráva, že večer bude bojovka. Jsem zvědavý jestli je to pravda. Tyhle fámy a fámičky už vedoucí nějaký ten pátek používají a přiznám se, že vždycky zaberou. Může mi někdo vysvětlit, kde se v těhlech lidičkách bere tolik energie? Nejenže neustále vymýšlejí program a zábavu pro nás, ale oni k tomu ještě dělají vtípky mezi sebou. Letos si například všichni pořídili noční košile a lá Křeček v noční košile a ráno tak zcela bez problémů poznáte vedoucího.

Jinak máme i nový druh zaměstnání. Ke standardnímu fotbalu, kajaku, volejbalu, přehazované, softbalu, apod. přibylo ještě aerobní cvičení s hudbou. Je to novinka, kterou si dnes poprvé vyzkoušeli kluci z jedničky, tj. nejstaršího oddílu. V pastelových tričkách jim to moc slušelo. Tančili na hudbu k disneyovce – My všichni z Kačerova. Smáli jsme se, až jsme se za břicho popadali. Myslím, že ten smích mě brzy přejde. Bude to v okamžiku, kdy dojde řada na naše družstvo.

Večer na nástupu vyzvala jednička vedoucí k fotbalu. Vedoucí je vyklepli 7:5, což se dalo očekávat. Každopádně se hrálo podle zásad fair-play, takže diváci shlédli zajímavé utkání.

8.7.2004

Den začínal prostě tak nějak idylicky. Prostě perfektně. Perfektně je dobrý slovo. Hodí se k tomuhle táboru. Dneska ho budu používat. Někdo říká ty vole, já budu říkat perfektně. Sluníčko pálilo jako včera, perfektní sportovní program na perfektním táboře v perfektní Ledči. Prostě nic, co by se dalo perfektnímu táboru vytknout. Dopoledne nějaké to perfektní sportování, mimo jiné i úžasný fotbálek mezi 3. a 8. družstvem (já vím, že tam má být perfektní, ale znáte to – všeho s mírou. Nebo s Mírou? :o) Sluníčko hřálo jak o závod, prostě perfektní idylka.

K obědu perfektní gulášovka – ostatně jsme na perfektním táboře – následována vynikajícím kuřecím na paprice s těstovinami. O poledním klidu jsme vyvalili svoje bříška na deky před stan a na louku; nachytat trochu toho bronzu. A pak se nám ten perfektní den začal kazit. Ačkoliv to z počátku vypadalo na perfektní den o kterém se zpívá v jednom hitu „just a perfect day, drink Sungria in the bar“ a nám prostě chyběla jen ta Sangrie, začali se objevovat zprávy o tom, že odpoledne má být orkán a přívalové deště a já nevím, jaké všechny možné fujtajbly.

Vzhledem k tomu, že jsme perfektní tábor a jsme perfektně vybavení – hodili jsme očko na internet a zjistili, že hysterie není planá a že naše haute couture je vážně ohrožena. Ovšem to neznáte naše perfektní vedoucí. Jejich dokonale perfektní plán funguje za všech parametrů, takže jsme si přivázali stany ( ty jediné nejsou 100% perfektní) a čekali až se ten neperfektní hnus přižene. Přihnal. Byl perfektně hnusnej. Voda všude, vítr všude, perfektní vedoucí všude. Škody – žádné. Újmy – téměř žádné (používám záměrně výraz téměř – jedna ze starších dívek viděla na cestě žabičku a dostala hrozný záchvat – asi si myslela, že si pro ní jde její vysněný princ – že by se Sámer převtělil do žabičky a vyrazil do Ledče? Pardon – do perfektní Ledče). Ale máme to za sebou. Už neprší, nefouká, nehřmí, prostě je to pryč. A to je fajn.

Za ten perfektní dnešek jsme stihli i atletiku a nějaké ty oddílové fotky. Už jsme tady skoro týden a máme pocit, že je to jen pár perfektních hodin, co jsme vyskákali z autobusu.

Jinak vím, že mám lehký deficit v záležitosti perfektní nástěnky, ale dneska se mi do toho fakticky nechtělo. Věřím, že to pochopíte. Mám totiž perfektní prázdniny.

Jo úplně jsem zapomněl na jednu věc. Rozmohl se nám tu takový nešvar, a to sice dlouhé vlasy. Takže jsme ostříhali jednoho z vedoucích – Milana.

A propos v dnešním perfektní den došlo i na aerobní cvičení s hudbou. Dnes si ho dalo 3. družstvo, měli super nástup, úžasné kostýmy a perfektní show. A někteří i paruky. Zítra se chystá 5. družstvo – Filipovi kluci. Dle informací z kuloárů se chystají vysoko nastavenou laťku překonat.

No tak to by bylo pro dnešek asi tak všechno. Mějte se perfektně.

Ještě jedna věc – když vás Svatopluk žádal o to, abyste nám neposílali žádné soubory, myslel to vážně. 1 MB soubor se s připojením 12 kB (průměrná rychlost, kterou na táboře máme) stahuje docela dlouho. A výsledek? Např. fotografie dvou křečků v akváriu. Pardon, ale tohle se dá poslat i klasickou poštou.

9.7.2004

Ráno jsme se probudili do nechutně hnusnýho lijavce, který vypadal, že bude až do konce prázdnin. Nebyl. Mezitím jsme stihli ještě takový ty vychytávky jako hudební mix v jídelně, kde jsme si zasoutěžili v poslouchání jednotlivých ukázek songů. Soutěžili jsme po smíšených družstvech, ale výsledky se nezapočítávaly do celotáborové hry. Po smíšených družstvech jsme soutěžili proto, aby byly síly vyrovnané.

V průběhu oběda se najednou krásně vyčasilo a nám se tak v předtuše fajného odpoledne zvedla nálada o 100%. Po poledním klidu, který jsme věnovali vydatnému odpočinku, jsme se sešli k celotáborové hře. Naše alchymistické skupiny doputovaly až do Vrbna pod Pradědem, kde narazily na Viléma z Rožmberka, který zde uskutečňoval jeden ze svých nápadů. Jistý alchymista mu totiž poradil, že když zasadí večer do země dukát, pronese kouzelné zaklínadlo a zalije dukát zvláštní směsí, dukáty se mu do rána rozmnoží. Vilém tento pokus uskutečnil, ale alchymista jej v noci předběhl a všechny dukáty vyhrabal. Tak tohle jsme si dali tak trochu obrazně. V našem podání se jednalo o běh po hřišti s nošením ringo kroužku, míče na volejbal a následného zalití vodou. To vše samozřejmě dvakrát – dukátů jsme chtěli hodně. Výsledky se už tentokráte do celotáborovky započítávají.

Po večerce se na chodbě před vedoucovskou klubovnou začaly dít divné věci. Vedoucí si stále o něčem šuškali, což byla předtucha toho, že se něco chystá. Chystalo. Noční bojovka. Tentokráte se týkala pouze stanových dětí. Chodili jsme po smíšených oddílech za jídelnu, kde nás přivítal průvodce, který neopomněl připomenout, že v době Rudollfa II. v zemích Českých pracovali i astrologové. Jedním z nich byl i Jan Kepler. A v jeho stopách jsme se dnešní noci vydali. Naším úkolem bylo projít vyznačenou trasou a zapamatovat si jednotlivá znamení zvěrokruhu, tak jak šly za sebou. Trasa byla docela náročná – do kopečka, z kopečka, osvětlená více i méně. K tomu občas nějaký ten vedoucí, co si na nás počíhal, a pak nezapomněl udělat baf. Což ovšem neměl dělat, protože v tom okamžiku polovina z nás zapomněla to znamení, které si měla pamatovat. Každopádně bojovku absolvovali všichni, kteří se na ni dostavili. Výsledky by měli být známy zítra, vedoucí to ještě musí vyhodnotit.

Jinak opět přikládám pár fotografií, které jsem za dnešní den pořídil. Je tam i jedna, kterou jsem dlouho sliboval – fotka nástěnky. Je sice taková trochu ořízlá, ale na druhou stranu stačí k tomu, abyste si udělali představu jak máme krásnou nástěnku.

I dnes došlo na aerobní cvičení, a to konkrétně družstva číslo 5 – Filipových kluků. Filip se tentokrát ujal funkce kouče a předcvičovatele, takže kluci jeli jako o závod. Kvalita aerobních cviků se neustále zlepšuje, jsem zvědav, s čím přijde oddíl 2 (Milanovi kluci), který bude aerobit zítra.

10.7.2004

Dopoledne jsme strávili sportem, neboť jsme si chtěli vynahradit předchozí nesportovní den. Po obědě jsme měli celotáborovou hru. Tentokrát jsme se dostali do Jičína, kde jsme navštívili alchymistu Jiřího Melantricha z Aventinu. Ten mimo jiné vymyslel mnoho nových typů písma a o tom byla i naše dnešní hra. Část z nás v lese objevila speciální šifrovací klíč, kterým rozluštila tajné nápisy, které jsme potom museli předvést zbylým členům naší alchymistické skupiny. Po večerce jsme se uložili ke spánku, který ale pro nejmenší pokojové děti netrval dlouho. Vedoucí jim totiž v záležitosti noční hry nezůstali nic dlužni. Nejmenší děti se totiž velké noční bojovky nezúčastňují a místo toho se pro ně připravuje tzv. pohádka. Děti tak chodili táborem a hádali jednotlivé pohádkové postavy. A výběr byl doopravdy pestrý – Shrek, Fiona, zamilovaná dračice i létající oslík; Jája a Pája; Simpsonovi; Arabela; Pat a Mat; Tři veteráni a mnoho dalších. Na konci pohádky píďata podstoupila stezku odvahy, kdy se na konci cesty, kterou museli jít, podepsali a obtiskli svůj palec na papír. Chcete se podívat jak vypadá pohádka v Ledči?

Samozřejmě i dnes bylo aerobní cvičení s hudbou, takže se na družstvo číslo 2 podívejte. Moc jim to s těmi trenkami na hlavě slušelo. Doufám, že byly čisté :o)

11.7.2004

Dnešní den se nesl ve znamení sportu. Nejdříve jsme samozřejmě vstali, vyčistili si chrup a umyli svá líčka a pak rovnou na vánočku s kakaem. Tyhle neděle jsou totiž na táboře sváteční, takže budíček byl v 8:00 a ke snídani byla vánočka a kakao.

No a pak se už sportovalo. Vedoucí nás rozdělili do celkem 6 kategorií (3 klučičí a 3 holčičí) a sportovali jsme seč nám síly stačily. Disciplín bylo celkem šest (opičí dráha, běh, sed lehy, hod, skoky do dálky, hod medicinbalem). Výsledky se v současné době zpracovávají, v dohledné době (viz. níže) je určitě zveřejníme. Nyní alespoň pár momentek z atletiky.

Po obědě jsme si dali Ledečský triatlon. Startovali jsme po smíšených družstvech. Na vodě na nás čekali kánoe, pramice, kajaky a rafty. Všechna plavidla jsme museli obsadit a hurá k bojce. Tu jsme objeli, pak zpátky na molo, rychle vystoupit, sundat vestičky, vrátit pádla a úprkem do lesa. Následoval běh okolo tábora po vyznačené trase, pak zakleknout a střelba. Výsledky zveřejníme později, fotografie zveřejňujeme již nyní. Aerobní cvičení se dnes nekonalo, družstvo č. 4 si jej v zápalu sportu nestihlo nacvičit.

Zítra se chystáme na puťák, věřím, že nám počasí bude přát a že se budeme mít fajn. Většina z nás se tradičně podívá na Lomy. O tom jak jsme si vedli se tak dozvíte až ve středu ráno, tou dobou naleznete na webu také výsledky atletiky a Ledečského triatlonu.

12. – 13.7.2004

Pondělní ráno v táboře vypadalo, že přichází stěhování národů. Všichni něco rvali do krosen, balili spacáky a karimatky. Dokonce i malé děti si chystali své chlebníčky. Důvod byl jen jeden – puťák. Slovo, které někomu nahání hrůzu, někdo se na něj naopak celou dobu těší. Všechny stanové oddíly měli stejný cíl – LOMY. Některé oddíly to vzali přes Melechov, až do Světlý, pak hezky Radostovice či Závodkovice a hurá do Lomu. Některé volili cestu přes Stvořidla, Smrčnou a Světlou. Jiní (jako např. Milan) na to šli obráceně – na puťák jeli vlakem, z puťáku šli pěšky. Každopádně letos bylo doopravdy ee počasí. Dokládá to i fakt, že některé oddíly se vrátili ještě v noci – přesněji v 5.15 zpátky do tábora, protože jako na potvoru, začalo v místě jejich výskytu vydatně pršet. Jiné měli více štěstí a puťák si užili včetně spaní v lese. Tak už to ale chodí. Počasí se prostě poručit nedá. Samozřejmě i k nám dorazili zprávy o tom, že v neděli má být 31°C, ale my to druhému turnusu přejeme. :o)

Pokud se týká slíbené atletiky – kompletní výsledky najdete zde. Přeji příjemné počtení.

Výsledky Ledečského triatlonu jsou zde a jsou o něco méně obsáhlé než atletika :o) Započítávají se do celotáborovky.

Jinak dnes jsme měli aerobní cvičení s hudbou v podání 4. družstva a dále nejmenších holčiček – 13. a 14. družstvo. Zítra se na nás chystá družstvo 9. A propo viděl jsem to co jsem vidět neměl – nácvik nejstarších děvčat. Vypadalo to bombově, myslím, že se máme na co těšit. Hlavas asi ví, proč je nechává na poslední den.

Tábor se nám velmi rychle přehoupl do druhé poloviny, takže se máme na co těšit. Ještě nás čeká vyhodnocení všech soutěží včetně celotáborovky, bodování úklidu (mimochodem – děvčata jsou občas větší „nepořádnice“ než kluci), apod.

Zítra máme další pokračování celotáborovky. Jsem zvědavý co se na nás chystá. Prý to bude na vodě. Vzhledem k tomu, že Svatopluk a praktikanti dnes celé odpoledne cosi kutili ve sporťáku, mám pocit, že to bude nějaká „totální békovina.

14.7.2004

Celý dnešní den byl sportovní. Dopoledne jsme si ho užívali po oddílech klasických, odpoledne v oddílech smíšených. Ve smíšených oddílech jsme se tak zúčastnili další části naší celotáborové hry. Dorazili jsme do Litoměřic, kde jsme navštívili dílnu alchymisty Prachuse. Bohužel zrovna v době naše odchodu se mu jeho pokus se střelným prachem nepovedl a my jsme se tak museli rychle přesunout na druhou stranu řeky, neboť v části, kde jsme se právě nacházeli vypukl požár.

Samozřejmě to nebylo zase tak jednoduché jak to na první pohled vypadá. Museli jsme k tomu totiž použít ponton sestavený z pneumatik. Kdo na tom nikdy nestál, neuvěří, jak je to vratký. Každopádně jsme to absolvovali všichni a všichni úspěšně. Dokonce byli i jedinci (zejména menšího vzrůstu), kteří se vůbec nenamočili. Taktik bylo hned několik – někteří na to šli s rozběhem, někteří volili skok co to dá, někdo se rozvážně plazil. Švanda to ale byla obrovská.

Večer bylo aerobní cvičení 9. družstva, holky v trikotech byly velmi šikovné a jejich vystoupení bylo pěkné. Zítra nás čeká vystoupení nejmenších kluků a 10. družstva.

Od osmi jsme měli táborovou diskotéku, na které jsme si zařádili do sytosti. Bylo to takové milé ukončení dnešního dne.

Milanovi se podařilo sestříhat krátké video z vodní hry.

15.7.2004

Ranní houbový déšť nám na optimismu rozhodně nepřidal. Každopádně hned dopolední hra nám vrátila krev do žil. Měli jsme tu totiž část, kdy jsme museli vymyslet pro Rudolfa II. nový vynález a současně k tomu nacvičit patřičnou scénku. Tyhle soutěže patří na táboře vždycky k těm oblíbenějším, protože si můžeme dělat co chceme. Někteří volili klasickou výpravu, jiní se nebáli experimentu. Měli jsme zde elixír mládí, věcné světlo, návrh na teletransport v případě, že by se Rudolf II. ocitl v nebezpečí a mnoho dalších vynálezů.

Odpoledne se vyjasnilo a my jsme si tak mohli dopřát člunkový běh, tzv. stíhačku. Princip je jednoduchý – dvě družstva startují naráz, běhají kolem hřiště, předávají si štafetový kolík a které doběhne první, je vítěz. Takhle to jde dál, dokud nemáte absolutního vítěze.

Večer jsme na nástupu obdivovali aerobní cvičení družstva č. 10 a současně nejmenších chlapeckých oddílů – 6 a 7. Uznejte sami, že nejmenší kluci jsou fakt suproví.

16.7.2004

Dopolední sportování mělo být předtuchou toho, že na nás Milan zase něco chystá. Jeho orieňtáky se na táboře pomalu stávají legendou. Taky že jo. Polední klid rázně ukončilo hlásání, že se máme dostavit k ohništi v pevné obuvi po smíšených družstvech. Učinili jsme tak v domnění, že budeme chvíli běhat po táboře a že to bude všechno. Hm, tak prdlačky. Naběhli jsme na vlak, hezky do Smrčný a tam nás vypouštěli po smíšených družstvech. Běhali jsme po lese jak blázni, sbírali písmenka a pak jsme z toho v táboře dělali slova.

Večer jsme se podívali na aerobní cvičení 11. a 12. družstva.

Při nástupu nás Rudolf II. vyzval, abychom si přinesli zkumavky se svými roztoky, které jsme smíchali. Rudolf II. nám dal poslední zkumavku, kterou jsme získali při poslední hře – orieňtáku. Pouze jednomu družstvu se roztok zbarvil do oranžova. Byla to Kasiopea.

Přesně o půlnoci nás vedoucí probudili, resp. Rudolf II., který si nás žádal a všichni jsme se odebrali na fotbalové hřiště, kde jsme viděli Golema. Normálně velkého Golema. Rudolf II. vyzval družstvo Kasiopea, kterému podal šém. Ten potom družstvo pokropilo elixírem života a vložilo do Golémova čela. Všichni čekali co se stane. Je elixír života funkční? Byl. Golem začal dýmat, pak se mu rozsvítili oči.

Nyní informace k příjezdu:

Příjezd z tábora je v neděli 18.7.2004 cca mezi 13:00 – 13:30, a to na stejné místo, ze kterého jsme odjížděli (Sokol Vinohrady, Polská 1, Praha 2). Prosíme, neparkujte své vozy před Sokolem, bráníte tak příjezdu autobusů.

Dále prosíme rodiče, kteří budou v neděli vyzvedávat své děti v areálu tábora, aby tak činili mezi 9:00 a 10:00.

17.7.2004

Nedá mi to a ještě se musím lehce vrátit ke včerejšímu Golemovi. Teda po loňském Houžvičkovi jsme si všichni mysleli, že tím to všechno končí. Hm, tak to tudle nudle. Kam ty vedoucí na ty nápady chodí. Postavit Golema, tak aby ožil. Hlavně by mě zajímalo, kdy ho stavěli. Neříkejte mi, že ho stavěli po nocích. To by jsme si všimli. Na druhou stranu ho tam mohli mít schovanýho, ale kde. Šmejdili jsme na táboře všude, takže bychom ho určitě objevili. No, každopádně je skvělej. Ještě teď jsem nervés, když si vzpomenu, jak tam ty vedoucí stáli s pochodněmi, jen tak lehce nasvíceno, pak malá Nikola, která mu dala šém do čela, no prostě to nemělo chybu.

Jinak dnešní den se nesl ve znamení miniturnaje. Je to taková „tradice“, která se nám tu poslední léta rozmáhá. Jsme smíchaný po klucích a holkách dohromady a to podle věku. Nejmenší píďata si dávali vybíjenou a pálkovanou, střední věk si užíval přehazovanou a fotbal, no a ty nejstarší jeli ve volejbalu a freesbee. Freesbee je vůbec fajnová věcička. Z počátku to vypadalo, že nás to vůbec nebude bavit, jenže ono to má docela zajímavý pravidla, takže jsme si to v průběhu tábora hodili všichni a nutno říci, že nás to docela i chytlo. Ačkoliv do nevypadá, tak se u toho člověk dost naběhá a hlavně vyblbne. Něco jako squash. Taky to vypadá jako pohoda, ale když se do toho opřete, máte pocit, že v tom necháte plíce. No, prostě se to musí hrát srdcem.

Po miniturnaji jsme se běželi zchladit do Sázavy, vydatně nám k tomu pomohli i duše z předchozích dní, které nám vedoucí půjčili. Zablbnout si na duši od traktoru – no uznejte sami, kdo by odolal.

Ještě jsem úplně zapomněl na aerobní cvičení. Družstvo nejstarších dívek bylo takovou třešničkou na dortu. Nutno říct, že své aerobní cvičení pojaly současně jako show pro diváky, takže jsme si užili i Růžového pantera. Bylo to skvělé.

No a pak už přišlo to, do čeho se nám většinou moc nechce. A to sice balení. Já nevím proč těch 14 dní vždycky tak rychle uteče. Proč mi to takhle neutíká i ve škole, ale vždycky jenom v Ledči. No nic, prostě to jednou přijít muselo. Takže jsme se všichni hezky sešli v jídelně, kde bylo královské dělení. Rozdělovali se totiž ceny a to za všechno možné i nemožné. Úklid pokojů a stanů, miniturnaj, celotáborová hra, nejsympatičtější táborník a tábornice a prostě spousta věcí. Pak už jen závěrečná diskotéka, která byla tentokráte docela dlouhá, ale znáte to – poslední večer v Ledči je vždycky trochu jiný.

18.7.2004

Poslední táborový den i když vlastně půl den je vždycky ve znamení hektiky. Ráno jsme samozřejmě lehce zaspali, no prostě místo v půl osmý služba zabimbala budíček až v 8:05, což se na první pohled zdá jako nepodstatná půl hodinka, jenže v konečným součtu se to pozná. Takže jsme naklusali na poslední hygienu, poslední snídani a pak už jen dobalovat a uklízet. Tradičně jsme po oddílech nafasovali kus tábora a hurá na papírky. Pak už jen neustálé pochody s košema k popelnicím, které se docela vydatně plnili.

A už je to tady. Přijíždí první bus, za ním druhý, třetí, čtvrtý. Vylézají z něj účastníci druhého turnusu. Vypadají trochu nešťastně. Nechápu je; hned bych to s nimi měnil. Nezbytná předávačka tábora, kdy vedoucí předávají stany, pokoje a vůbec táborové vybavení. Najednou zjišťuju, že se do mýho stanu cpe nějaký malý hošík, takže ho slušně vyhazuju, protože v naší uličce vedoucí ještě nebyli, takže není předáno. Krom toho si chci ještě naposledy užít tu žlutou plachtu pod kterou jsem trávil 14 dní. Bratr sokol si taky užije. Pak už jen pro balíček a rychle do autobusu. A jeje, zase jedeme s Luďkem, to zase bude – nejezte, nepijte, nevstávejte, neběhejte, nemluvte, nezpívejte. Se divím, že nezavedl pokyn nedýchejte. Ale řidič Luděk je prostě takový táborový kolorit. Jezdí s námi pravidelně, a tak jsme si na něj už zvykli.

Ačkoli vedoucí na webu nabádali rodiče, aby neparkovali před Sokolem, bylo to prd platné, aut je tam jak někde na bazaru. Autobusáci se snaží zaparkovat kde se dá, do toho se tam zmateně motá řidič Superbu, který si přijel vyzvednout svojí dceru, prostě lidi – buďte trochu ohleduplní. Takže doufám, že se příští rok polepšíte. Všichni našli své tatínky, maminky, babičky, dědečky i psíky, takže domů, do vany, do pračky, do postele. Hujeři, díky za letošních super 14 dní prázdnin.

25.7.2004

Letos záměrně s týdenním odstupem sedím u počítače s cílem zhodnotit letošní tábor Ledeč 2004. On si totiž člověk má občas něco nechat projít hlavou (nemám tím na mysli zrovna 9 mm kulku) a s odstupem času se mu všechno může zdát trochu jiné. Musím se vám k něčemu přiznat. Ani po tom týdnu to není jiné. Jestliže jsem se vloni rozplýval nad nejstaršími oddíly (jak klučičími tak holčičími), musím to letos udělat zase. Prostě z těch kluků a holek něco bude. Mám radost, že jsem měl tu čest poznat na táboře 26 mladých lidiček, kteří s námi hráli tu hru. Hru, která se jmenuje tábor; hru, kterou si všichni vybrali dobrovolně; hru při které respektovali naše pravidla. Děkuju všem těm Bárám, Katkám, Lenkám, Luciím, Janám, Vaškům, Jirkům, Tadeášům, Vojtům, Matoušům, Davidům a prostě všem, že i díky nim byla letošní LEDEČ fajnově perfektní.

Můj dík patří samozřejmě i všem ostatním, kteří s námi v Ledči byli. Ačkoli počáteční slzičky u některých vypadaly docela hrozivě, nakonec jsme vše zvládli a tábor ve zdraví dovedli do zdárného konce.

Mě osobně bylo ouzko jen jednou, a to tehdy když jsem měl řešit vzniklý „problém“. Ten se jmenoval „nejsem z Prahy“. Na náš tábor jezdí i mimopražské děti a přiznám se zcela bez mučení, že nikdy s tím problém nebyl. Co čert nechtěl, letos ano. Nakonec se ale ukázalo, že vše je trošku jinak a já si tak odechl, že naše děti (omlouvám se všem rodičům, ale na těch 14 dní jsou všechny děti naše) nemají tyhle předsudky.

Letošní tábor byl v pořadí druhým, který jsme pořádali pod hlavičkou občanského sdružení AZ HUJER. Když jsme v roce 2002 sdružení zakládali, trochu jsme se báli toho, jak to naše okolí přijme. Lidé nemají moc rádi změny. Tuhle změnu ale vzali. Svědčí o tom i těch 155 dětí, které jsme měli už v polovině dubna. Ukazuje to, že jsme se dali na správnou cestu. Když jsem před cca 7 lety vyslechl rozhovor dvou matek, kdy jedna argumentovala tím, že na dobrý tábor musíte dítě přihlásit už v polovině února, protože pak už nemáte šanci, říkal jsem si, „co to ta ženská plácá“. Letos jsem to pochopil. Jsme dobrý tábor. Možná se to někomu zdá jako vychloubání, já se ale pochlubit nebojím. Svědčí o tom emaily, které dostáváme (a to jak na táboře, tak po táboře), svědčí o tom telefonáty a SMS. Potvrdila to i grantová kontrola z MČ Praha 5, která se na nás přijela podívat. V době, kdy některé tábory krachují, některé se potýkají s přísnými hygienickými předpisy – my jedeme dál.

Letošní Ledeč se nám nevyvedla pouze v jedné věci, a to sice v počasí. Neříkám, že bylo vysloveně hnusně, na druhou stranu o trochu víc toho sluníčka by taky neuškodilo. Myslím si však, že děti to ani moc nepocítili, protože táborový program byl připraven i na tyto eventuality. Je pravdou, že počasí zhatilo některým oddílům jejich puťák, ovšem i brzký ranní návrat má své kouzlo.

V záležitostech zdravotních jsme si letos vedli v celku obstojně (krom kotníku vedoucí Julie), takže marodky zely většinu času prázdnotou, což je taky dobře. Když už jsme u toho zdraví, letos se nám dámy hygieničky vyhnuly. Nevím, co se stalo, ale prostě letos nepřijely. Ne, že by u nás hygiena nebyla, ale přijeli udělat pouze rozbory vody. A my jsme se, jak na potvoru, letos chtěli pochlubit novými termosy. No tak snad za rok :o)

Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat všem rodičům, kteří vyslyšeli naše prosby a věnovali nám do táborových soutěží věcné ceny. I díky nim jsme mohli podělit všechny táborové vítěze i ostatní táborníky.

Historie roku 2003

28.6.2003

První den na táboře. Teda mami, tolik dětí jako letos jsem u autobusu ještě neviděl. 4 autobusy, všechny kompletně naplněné. Už chápu proč se přihlášky zavíraly počátkem května. Jsem rád, že jsem většinou potkal své staré kamarády. Někteří jsou stále stejní, někteří, resp.některé jako např. Lucka Abatyše se absolutně změnili. Nové vlasy, žádné brýle, nový outfit. Prostě pohoda. Cesta do Ledče proběhla klasicky a ačkoli jsem čekal na dálnici drobné kolize a zácpy, vše se nám vyhlo. Cca v 11:00 jsme byli v táboře. Vybalili jsme si a začali vegetit. 14 dní v Ledči. V celku fenomén. Těším se na to, co nás letos čeká. Nejmenší špunti se těší na putování za Houžvičkou a vůbec na celý Egypt. Přiznám se, že my starší se těšíme taky. K obědu bylo rizoto. Obědvali jsme trochu později, což se obvykle na táboře první den stává. Rizoto bylo zajímavou alternací guláše, který jsme si užívali dlouhá léta. Po obědě jsme dobalili a vyrazili na obhlídku tábora. Mezitím co vloni jsme měli týpý, letos se jakoby zázrakem změnilo v pyramidu. Putování Egyptem tak dostává reálný rozměr Letos máme taky více stanů než obvykle. V 18:00 jsme se všichni sešli na hřišti a začal klasický nástup. Eva nás seznámila s tím co nás na táboře čeká, jak co funguje, kdo je čí vedoucí a že s klíšťaty nemáme otálet, nýbrž a jelikož okamžitě vyhledat zdravotníka. A propo zdravotníci. Letos opět Míša a Skalpel. Máme už první „zářezy“ pomyslným skalpelem. Zdeněk Pluhovský a jeho tříska, kterou si „sehnal“ když hráli na schovávanou. No a cca o 2 hodiny později byl na ošetřovně znovu, neboť si při fotbale odřel kolena a loket. Kdo umí ten umí. Pro informaci – k večeři byla uzená rolka a brambory. Večerka byla dnes klasicky v 21:30. Ani jsme moc neremcali. Po celodenním shonu jsme docela rádi zalezli do pelíšků. Docela se těším co se na nás letos chystá. Myslím, že Houžvičku nakonec najdeme my.

29.6.2003

Dnešní den, tj. neděle, nám dával tušit, že něco bude jinak. Ano. Bylo to tak. Budíček byl až v 8:00 a vedoucí nám prominuli rozcvičku. Přeci jenom – neděle je neděle. Pak už opět začala táborová klasika, která dávala tušit, že denní program bude stejný jako minulá léta. Jednotlivá zaměstnání nám v celku rychle ubíhala, a tak jsme se dopracovali až k obědu. Květáková polévka a šunkofleky byli táborovou klasikou, která nám všem chutnala. Polední klid jsme si tentokráte užili, protože komu by se v tom horku chtělo nějak moc extrémně běhat. Následovali další sportovní zaměstnání. Při večerním nástupu jsme zjistili, že jsme doputovali do Káhiry. Zde nás přivítal domorodec Al, který nás požádal o spolupráci při hledání badatele Houžvičky. Rozdělili jsme se do smíšených družstev, vylosovali si název badatelské skupiny a nehrajícího kapitána. Pak rychle na večeři (dnes nám Kristýna nachystala sekanou a bramborovou kaši) a hurá na osobní volno. Tentokrát jsme moc nesportovali, spíše jsme se chystali na večer. Ptáte se co se dělo tak důležitého? No přeci první táborová diskotéka. Letošním trendem jsou vlasy nagelované jako bodliny, takže Filip nageloval vlasy půlce tábora. Zvládnul to v požadovaném čase a v požadované kvalitě. Hurá do jídelny vlnit se do rytmu. Když jsme se včera při prvním jídle rozkoukávali po jídelně, viděli jsme takové různé krabice a světýlka namontovaná ke stěnám a stropu. Netušili jsme co to ale umí. Když to Martin vše zapojil a zprovoznil, zjistili jsme, že naše jídelna se proměnila v pravou diskotéku se všemi vychytávkami jako je stroboskop, umělá mlha, disco koule apod. Došli mi baterie ve foťáku, zítra vše nafotím při světle, takže sami uvidíte jak si zde užíváme. Eva byla tentokráte velmi benevolentní, takže jsme šli do pelíšků malinko po půlnoci. Doufám, že ráno vstanu. Čeká nás totiž putování proti proudu Nilu. Chci být fresh, protože takové to povídání o tom, že se musí člověk zúčastnit a ne vyhrát – nic pro mě. Letos budeme PRGA.

30.6.2003

Poslední červnový den začal klasickým táborovým rituálem a tím byla rozcvička. Jsou dvě věci, které nemám rád. Tou první je segedínský guláš a tou druhou rozcvička. Fakt, že vás ráno vyženou z teplého spacáku by se ještě dal přežít. I to, že si musíte natáhnout kraťasy, triko, ponožky a boty během chvilky. Co se děje potom jsou ale hotová muka. Jemný poklus přes tábor až na takový malý plácek, kde to všechno začne. Kroutíme nohama, rukama, hlavou. Převalujeme své oudy z leva do prava, stále s nimi různě hýbeme a manipulujeme. Fakticky chybí už jen stříhání ušima. Na druhou stranu jsme si vědomi, že rozcvička k táboru patří a bereme ji jako nutné zlo. Je také pravda, že rozcvičky z dob Bohemky, kdy se každé ráno skákalo do řeky a plavalo, jsou minulostí. Naštěstí pro nás. Doufám, že vedoucí nenapadne tuto tradici obnovovat. Teď k včerejšímu restu. Tím jsou fotografie naší táborové disco aparatury. Dopoledne se sportovalo, což nám nečinilo problémy. Počasí nám přeje, řekl bych až moc, takže opět bylo vedro. Ale dalo se. Vedoucí nás neustále nutí nosit čepice, namáčet si hlavy a každou chvíli jdeme do jídelny povinně se napít. Trošku pruda, ale chápu to. Úpal je úpal. Ví vůbec někdo jaký je rozdíl mezi úpalem a úžehem? Já ne. Výsledek je ale asi vždycky stejný. Je vám špatně, máte teplotu a nejradši byste někam zalezli a ať po vás nikdo nic nechce. Když už jsme u těch nemocí. Podařilo se mi získat fotku našeho pana doktora Skalpela alias Míly Pavláta. Pravda při snídani, ale o to více je autentická. Jejda. Když mám zdravotníka tak mi ještě chybí zdravotnice. Míšo, kde jsi? Zítra tě někde odchytnu a vyfotím. Aby naši věděli :o). Po obědě jsme se sešli u ohniště, a to po smíšených družstvech. Domorodec Al nás přivítal s tím, že jsme dopluli do Gizy. V Gize jsou docela důležité věci jako např. nejstarší pyramidy, Velká Sfinga apod. Bylo nám vysvětleno, že pro staré Egypťany byl posmrtný život daleko důležitější než život, který žili na zemi. Moc se nám líbilo povídání o „Posledním soudu“, resp. o Požíračce. No a pak to začalo. Zjistili jsme, že z pyramidy utekla mumie a naším úkolem bylo mumii chytit. Nejdříve jsme museli sestavit pyramidu, a to sice z laviček, které se standardně používají ve sprchách. Šlo to samo. Pak jsme dorazili k poušti, kde se z poloviny týmu stali velbloudi a druhá půlka se proměnila na náklad. Velbloudi si náklad naložili na záda a vydali se pouští. Cestou je čekali nástrahy ve formě medicimbálů, které představovali jedovaté hady. Těm se musela karavana vyhnout. Dále pokračovalo naše pátrání k Nilu, kde bylo naším úkolem přelít z jednoho kýble do druhého kýble pomocí okapové roury alespoň 9 litrů vody. Zdá se to jako banalita, ale věřte tomu, že to byla docela fuška. Chcete vidět náš Niloměr v akci? Při takovém pronásledování mumie vyhládne. Co dělat? No přeci ulovit si něco k jídlu. Kořist představovaly kuželky, které bylo nutno srazit ze zdi míčem. Po vydatném obědě jsme zjistili, že mumie celou dobu běžela s námi v přestrojení za jednoho z nás. Proto jsme ji rychle zabalili a šup s ní zpátky do sarkofágu umístěného v pyramidě. Balení mumie vč. přenesení do pyramidy můžete vidět tady. Večer na nástupu nám Eva oznámila výsledky. Jak to dopadlo? První bodovaná soutěž do celotáborové hry a její výsledky. Jsem zvědavý co nachystají vedoucí na zítřek. Stále pokračujeme v plavbě proti proudu Nilu. Ještě doplním co bylo dneska k jídlu. K obědu jsme měli kuřecí plátky na přírodno s rýží a k večeři byla rajská omáčka s knedlíkem. Nechybělo samozřejmě ani maso. Rajská byla vynikající. Koukám, že jsem se dneska docela rozepsal. Když ono se toho stalo tolik zajímavého. Doufám, že i zítra bude hezky.

1.7.2003

Dneska jsme měli docela frčák. To znamená, že byla hektika. Ráno šla půlka tábora na výlet. Někteří volili osvědčenou Ledeč (nákupy apod.), jiní se rozhodli spíše pro poznávací variantu. Zbylá část tábora zůstala a užívala do sytosti sportu. Pro rodiče nejmenších píďat – zde jsou fotky vašich ratolestí před prvním zaměstnáním. Pro ostatní rodiče – pár fotek ze sportování najdete zde. Je to takový mix různých družstev a různých sportů. K obědu byla bramborová polévka a penne po boloňsku. Po poledním klidu se družstva prohodila – ti co sportovali se vydali na výlet, výletníci začali sportovat. Dneska nebyla v programu žádná celotáborová hra, tuším, že zítra nás asi nemine. Pokud se týká našeho zdraví – marodka zatím zeje prázdnotou, což je jenom dobře. Máme pár klíšťat – samozřejmě vyndaných a řádně vydesinfikovaných; k tomu pár odřenin, které se ale na sluníčku velmi rychle hojí. Odpoledne k nám dorazili zprávy o tom, že v Praze celý den vytrvale prší, takže bylo jen otázkou času, kdy to dorazí k nám. Jak to tak bývá, někdy se to vyhne, někdy ne. Tentokrát bylo „B“ správně, takže cca kolem 18:00 začalo pršet. Žádné přívalové deště, ale v celku běžný déšť. Doufám, že zítra pršet nebude. Dnes také dorazil z Francie náš nový praktikant – jmenuje se Jirka Čejka a je odchovancem zdejšího tábora. Tráví zde své prázdniny již hodnou řádku let.

P.S. Ondra Škorpil už umí na kajaku. Ani se nebál. A hlavně – NECVAKNUL SE!

2.7.2003

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak začít dnešní psaní deníčku. Seděl jsem, vypil 1 litr čaje a pořád mě nic nenapadalo. A najednou si říkám, ty bláho člověče, ty tady pořád píšeš o tom, co jste dělali, kde jste byli a moc se nezmiňuješ o lidičkách, kteří tenhle tábor dělají. Rozhodl jsem se, že část mého dnešního psaní věnuji jim. Jak vypadá typický táborový vedoucí v Ledči? Není to žádný starý indián, který by nás nutil zdravit se bratře :o). Jsou to všechno mladí kluci a holky, kteří si LEDEČ užívají s námi. Ráno vstanou v 7:00, vyrazí do sprchy aby byli hezky čistí a voňaví. V 7:30 nám pustí písničky k hezkému vstávání. Tou dobou už stojí u našich stanů a pokojů a vytahují nás z postelí. Pak si s námi dají rozcvičku, odvedou nás na snídani a začínáme sportovat nebo se věnujeme celotáborové hře. Po obědě je polední klid, kdy vyhodnocují dopolední zaměstnání nebo naopak chystají zaměstnání odpolední či večerní. Samozřejmě jej s námi později také absolvují. Po večeři máme osobní volno. My si můžeme ve sportovním skladu vypůjčit nějaké to „náčiní“, číst si nebo prostě jen tak lebedit. Po večerce nás ještě drahnou chvíli hlídají jestli jsme ve svých postelích a pak se odeberou do klubovny, kde dolaďují detaily programu na druhý den.Výjimkou je samozřejmě služba, která nás celou noc hlídá. Tak vypadá ideální den, ale jsou i jiné dny. Jako např. dnes. Po obědě jsme měli celotáborovou hru. Zjistili jsme, že při našem pátrání po Houžvičkovi nám docházejí zásoby. Což je v poušti docela problém. Takže jsme se shromáždili na louce, která se pro účely naší celotáborovky proměnila v poušť. Čekali jsme, že přijede něco po řece (např. David s Kožichem) a zahrají nám jednu z těch svých hereckých epizod. Jenže místo lodi přiletělo letadlo. Nekecám. Normální letadlo. Nemám tím na mysli žádný Boeing, ale takové to malé letadlo. V té výšce nebylo poznat jestli je to Cesna nebo Čmelák, ale pro představu o velikosti to asi stačí. Letadlo vypustilo ve stanoveném prostou sáčky s bonbóny, které jsme pak sbírali. Byla to docela novinka, která se nám moc líbila. Mám slíbené nějaké letecké fotky z této akce, které se chystám namíchat s mými fotkami. Doufám, že se mi je podaří zítra vyvěsit. Službu měli nejmenší kluci a holčičky. Mezi základní povinnosti služby patří kromě hlídky na bráně, také vynášení košů v táboře, zametání v klubovnách a na chodbách. Mezitím co služba uklízela, ostatní vesele sportovali. Hrál se petanque, střílelo ze vzduchovky, hrál fotbal, dělala atletika, jezdila voda. Fotky jsou k dispozici zde. Taky se mi podařilo odchytit zdravotnici Míšu a vyfotit ji spolu s Davídkem a jak to dopadlo, se můžete podívat tady. Davídek je malý maskot našeho tábora už od roku 2001, takže můžete porovnat, jak nám za ty 2 roky vyrostl. Stejně jako vloni jsou tu s námi i letos nejmenší špunti. Jak asi víte, leží náš tábor u řeky. Na druhém břehu vídáme Posázavský Pacifik, který jsem autenticky zachytil. Taky mě napadlo, že byste si možná rádi prohlédli vybavení tábora, takže se podívejte na fotky marodky a sprch. Po večeři za námi přijeli psi. Ne, že by seděli za volantem a stavili se na kus řeči. Přijeli totiž členové kynologického spolku Kácov se svými „čtyřnohými mazlíčky“. Dozvěděli jsme se, že tato organizace je zaměřena na sportovní výcvik psů všech plemen. Ukázali nám výcvik poslušnosti a obrany podle Národního i Mezinárodního zkušebního řádu. Viděli jsme německého boxera, dobrmana, německého ovčáka, border kolii a labradorského retrívra. Posledně jmenovaný se připravuje na budoucí poslání vodícího psa nevidomých. Viděli jsme, co vše potřebuje psovod ke své práci, jak se psi postupně učí poslušnosti pomocí pamlsků a tzv. míčkování. Samozřejmě jsme viděli i aport a nácvik správného vedení psa při obraně osob a majetku. Fotky najdete zde. Ještě se musím pochlubit mapou, kterou pravidelně aktualizuje naše „nástěnkářka“ Dadula. Na mapě je vidět, kde se v putování za Houžvičkou právě nacházíme a také, jak si naše badatelská skupina stojí. Moc si přeju, abychom měli zabarvenou celou „pyramidu“, což znamená úplné vítězství ve hře. Hádejte, ve které ze skupin jsem já? Tady je mapa. Spát jsme šli klasicky ve 21:30 netuše, co se na nás chystá. Cca od půlnoci nás začali vedoucí budit, neboť začala noční bojová hra. Více informací o bojovce najdete zítra.

3.7.2003

Jak jsem již psal včera, čtvrtek nám začal bojovkou. Jak to tak obvykle bývá, bojovky se nehlásí. Znáte ale děti. Posloucháme co nemáme a jsme tam, kde být nemáme. Takže jsme začali tušit, že se něco chystá. Cca kolem půlnoci nás vedoucí začali budit, a to sice po stanech. Odvedli nás ke bráně, kde jsme dostali startovací lístek a pokyny. Startovali jsme po stanech, tj. po dvojicích, v intervalu cca 2 min. V noci totiž lupiči ukradli vzácný papyrus a my se museli vydat po jejich stopách. Jak to tak obvykle bývá, zloději se s lupem moc nemazlili, takže se jim vzácný svitek rozlámal na několik kousků. Na každém stanovišti byl jeden z těchto kousků a my jej museli sebrat. Cesta vedla z tábora po cestě k sousednímu táboru ke kterému jsme ale nedošli. V půli cesty je totiž odbočka na pěšinku. Když si tuto pěšinku vyšlápnete (je to totiž v celku kopec), dostanete se k nemocnici, Zde jsme postupovali doprava až jsme došli na trojúhelník. Poté jsme pokračovali přes silnici směr Stvořidla. Po cca 80 metrech je tam odbočka do mlází. Tou jste museli projít abyste se dostali k bývalému plotu nemocnice. To byl největší a nejtěžší úsek celé hry. Šlo se totiž lesem a my jsme vůbec netušili kde na nás kdo bafne. Samozřejmě, že nás vedoucí strašili již v průběhu, ale tahle cesta byla nová a tudíž z hlediska nás – bojících se dětí neprozkoumaná. Samozřejmě zde seděli největší ftipálci, mám tím na mysli Tomáše a Milana, kteří nám za zády bouchali pokličkami. O kus dál byl Martin s Martinou, kteří si vystačili i bez pokliček. Do toho se ozývalo volání Honzy – „Jsem pán lesa, a ty mě musíš požádat o projití mým lesem“. Termín „Hulákat jako na lesy“ tak dostává konkrétní podobu. Celá bojovka byla samozřejmě na čas a započítávala se do celotáborové hry. Průměrně nám trasa trvala cca 40 min. což je docela fajn. Celá bojovka skončila cca v 3:30. Jak jsme se později dozvěděli, měla být cca o 2 km delší (ke Stvořidlům). Od tohoto nás uchránila jediná věc, a to sice déšť. Večer při nástupu začalo pršet. Déšť skončil cca po 2 hodinách což umožnilo vedoucím bojovku realizovat, na druhou stranu museli operativně pozměnit trasu. To jen ukazuje jak jsou vedoucí schopni improvizovat. Tímto bych chtěl i navázat na moji včerejší úvahu. Na jednu stranu vstávají v 7:00, aby s námi mohli být na rozvičcce, celý den jsou s námi, vymýšlejí nám program, který pak operativně mění. Pak ho udělají, vyhodnotí a jdou spát. Třeba v půl čtvrté. A ráno v 7:00 nanovo. Samozřejmě každý den není takhle extrémní, ale když si vezmete, že skoro obden se každý večer (nebo i noc) něco děje (bojovka, diskotéky, pohádka, táborák) je to docela zápřah. Ale oni jsou šikovní a sqělí. Dělají tenhle tábor i když o tomhle všem vědí. Vím, že tyhle úvahy by měly patřit spíš až na konec deníku, ale tam jsem je vždycky dával poslední den na táboře. Byly to strohé větičky typu „Díky“ a „Za rok nashle“. Takže tentokrát vyhlašuji „Díky“ už na začátku tábora. Teď už ale zase zpátky k dění. Dopoledne jsme normálně sportovali, vyzkoušeli jsme sporty, které jsme na táboře ještě neměli. Po poledním klidu jsme se vrhli na vodu. Začala totiž další část našeho putování za Houžvičkou. Dojeli jsme Do Karnaku, kde jsme byli svědky svátku IPET. Tento svátek byl jedním z nejvýznamnějších ve starém Egyptě. Byl to kolotoč oslav a bohoslužeb, který trval 11 dní (za vlády královny Hatšepšut dokonce 27 dní) a jeho důvodem byla snaha o uchování mládí pro panovníka po dobu dalšího roku. IPET je chápán jako svátek boha Amona, jeho ženy Mút a syna Chonsua. Sochy byly neseny z Karnaku do Luxoru, kde se na jejich počest konaly tajné obřady. Po těch veřejných pak byly sochy naloženy na papyrové bárky a odvezeny do Karnaku. Tak takhle to chodilo v Egyptě. V Ledči to fungovalo trošku jinak, ale základ byl stejný. Vypluli jsme z mola, a to sice na kajaku. Celou dobu jsme s sebou vezli „sochu boha Amona“ – fotku můžete vidět zde. Ano vypadá sice jako brouk Pytlík, ale my jsme si z něj udělali Amona. Dojeli jsme k bojce, zde jsme se otočili a pak zase zpátky k molu. Zde jsme předali našeho Amona osazenstvu kanoe, které si opět dalo bojku. Rychle zpátky a hezky předat Amona pramicím. Pramice už jela na druhou bojku, která představovala Luxor. Zde jsme nafasovali velkého krokodýla. A toho jsme museli dopravit zpátky na molo. V tom okamžiku se nám přestal počítat čas. Na fotografie se můžete podívat zde. K večeři byly bavorské vdolky. Bylo jich celkem 728 a snědlo se jich 723. 4 vdolky zbyly. Chcete vědět co se stalo s tím jedním? Ten vypadl malému Honzíkovi Šířovi, když si ho nesl od výdejního okénka. Chcete vidět jako vypadá takové množství vdolků v praxi? Fotku si prohlédněte tady. Po večeři vyzvali nejstarší kluci vedoucí na zápas v softbalu. Vyhráli kluci, protože jim to prostě šlo lépe. Chcete se podívat na fotky? Zde je odkaz. Když už jsme u těch fotek – dlužím Vám fotky letadla a vůbec fotky kolem této hry. Jsou zde.

4.7.2003

Vezmu to hnedka zkraje – vzkaz všem učitelkám češtiny, resp. všem pracovnicím/kům ve školství. Vím, že ve slově smíšené se píše i. Byl to test, jestli čtete pozorně. Pokud se týče čárek (interpunkce) – neřeším jí. Když chci napsat čárku, tak jí napíšu, když nechci, tak jí nepíšu. Na shodu podnětu s přísudkem se snažím dávat pozor, ne vždy se to povede. Ale to mi taky nevadí. Mám totiž prázdniny. Takže mi to prosím oznámkujte až 1. září :o) A že používám občas nespisovná slova? Přál bych vám občas slyšet slova, která se linou z úst některých z nás.

Dnešní den byl ve znamení vody a ohně. Ráno jsme se sešli na louce a nestačili se divit. Před námi jsme viděli soustavu hadic, kýblů a okapových rour. Pro staré Egypťany byl totiž Nil velmi důležitý. Nejen, že byl zdrojem vody, ale sloužil i jako „předpověď počasí“. Dokázali podle něj určit, kdy zasít, kdy sklidit úrodu a kdy budou záplavy. Takže jsme sestrojili takovou „Niloměrku“. Museli jsme se zapojit absolutně všichni, kteří jsme ve smíšeném družstvu byli. Jeden byl v Sázavě a podával kýble, pardon kbelíky s vodou. Další je lil do okapu, který vedl do trubky. Na tu byla namontována soustava hadic, která postupně rozvedla vodu do 8 nádob. Vše bylo samozřejmě na čas. Fotografie najdete zde. Moc se nám to líbilo. Po obědě jsme začali s ohněm. Večer byl totiž táborák, takže jsme museli nanosit maximum dřeva, abychom si to hezky užili. Ohniště pak připravovali 2 nejstarší chlapecké oddíly. Volili klasický tvar, a to sice pyramidu. Někdo sice může namítat, že pyramida vypadá jinak. My jsme však již nyní chytřejší, neboť víme, že se jedná o nejstarší dochovanou pyramidu pagodovitého tvaru, a to sice v Sakkaře. Jak už to tak bývá, u táboráku se i zpívá. Nám s tím vydatně pomáhala kapela „A nebo tak“. Jak to vypadalo, a to nejen večer, se můžete podívat na těchto fotografiích.

P.S. Dostáváme také „deník občasný“ Pyramida. Najdeme tam vždy spoustu zajímavých informací o tom, kde se právě nacházíme. Zatím máme k dispozici tři čísla, vy si je můžete stáhnout zde.

5.7.2003

Jo, tak tomuhle se říká perný den. Jestli jsem až do teď měl pocit, že jsme spíš v Egyptě a věnujeme se celotáborové hře, tak dnešek mě vyvedl z omylu. Jestli se někdy na tomhle táboře sportovalo, tak to bylo dneska, a to celý den. BYLA OLYMPIÁDA. Žádná ulejvárna, ale drsné atletické klání. Ráno (mám tím na mysli po snídani) jsme se sešli na hřišti, kde jsme se rozdělili do kategorií podle věku a pohlaví. A pak to začalo. Zůstali jsme věrni klasice, tzn. hod (tenisák nebo granát – dle věku), skok do dálky a běh. Doposud standard. Ovšem to co nachystala Emilka? To nás nenapadlo ani v nejdivočejších snech. Jednalo se o takovou na „první pohled obyčejnou opičí dráhu“. Jak se později ukázalo, pořádně jsme si na ní zamakali. Napřed jsme museli 3x přeskočit a podlézt provaz, pak proběhnout slalom, potom hezky přes lavičku a hybaj ke kroužkům. Jednalo se o klasické ringo kroužky (byly 4), které jsme museli přenést z jedné strany na druhou. A to byl největší a nejtěžší úkol. Když vám totiž kroužek vypadl nebo když jste se netrefili na tyčku, museli jste se k němu vrátit a pokus opakovat. Pak ještě rychle k medicimbálu, dotknout se ho a byl stop. Mám tu pár pěkných fotek. Snažil jsem se vybrat jen ty, které jsou něčím zajímavé. Buď postojem, obličejem nebo počtem účastníků. Z těch cca 300 fotek co jsme udělali, je to doopravdy jen zlomek. Takže – tady jsou. Po poledním klidu následovala další část olympiády, a to sice štafeta. Tentokrát jsme soutěžili ve smíšených družstvech a zapojili jsme se doopravdy všichni. Jak malí, tak velcí, jak tlustí tak hubení :o) Fotografie ze štafety jsou zde. Zdravotní dozor po celou dobu akce byl samozřejmě zajištěn. Podařilo se nám vyfotit oba zdravotníky najednou. A je to moc pěkná fotečka. Při sportu samozřejmě vyhládne. Takže hurá do jídelny. Fotka Sabiny, které moc chutná. Po večerce se začali dít podivuhodné věci. Po táboře začali chodit pohádkové bytosti. Vedoucí totiž hráli, stejně jako každý rok, pohádku pro naše nejmenší, kteří spí na pokojích. Vedoucí nebo praktikant je vzbudí, pomůže jim se obléci a vyrazí. Obejdou několik stanovišť, kde jim vedoucí sehrají některou pohádku a děti musí uhodnout o jakou scénku se jednalo. Letos byla samozřejmě klasika, a to sice Večerníček a Perníková chaloupka. Pak už jsme mohli vidět jen novinky. Rumcajs, Manka a Cipísek, které chtěl pan Kníže vyhnat z lesa. Pak Fifinka, Myšpulín, Bobík a Piňda. Velkým hitem byli i Teletubbies. Samozřejmě jsme se dočkali i obnovené reprisy Krkonošských pohádek. Sojka Bonzačka byla opět mezi námi. Fotky najdete zde. Omlouvám se za sníženou kvalitu některých z nich, ale v té tmě se toho moc nafotit nedá.

Dostali jsme také Pyramidu č. 4 – vy si jí můžete stáhnout zde.

6.7.2003

Dnešní ráno nás překvapilo svým chladem. Byla docela zima. Do toho začalo pršet. Nebyl to takový ten klasický slejvák, ale takový ten mrholící déšť, u kterého nevíte, kdy skončí. Takže jsme si dopoledne zalezli do jídelny a skládali poničený papyrus, který jsme zachránili při noční hře. Při obědě nás přišli navštívit Teletubbies. Zatančili nám, hezky se na nás usmáli, rozloučili se a šli pryč. Bylo to milé zpestření jinak deštivého dopoledne. Fotky – zde. Po obědě jsme uctívali božstvo. Každé smíšené družstvo si vylosovalo svého boha, kterému jsme museli obětovat. Staří Egypťané měli totiž mnoho bohů; nejčastěji je zobrazovali jako člověka se zvířecí hlavou. Museli jsme si udělat kostýmy, vymyslet „oslavnou píseň“, nalíčit sebe i boha. Samozřejmě zvolit i vhodnou hudbu. Máme zde i nějaké fotky. Večer vyzvali nejstarší kluci vedoucí na zápas ve fotbale. Nevím, co se to s našima vedoucíma letos děje, ale kluci vyhráli. Hurá. Fotky máme tady.

Dostali jsme také Pyramidu č. 5 – vy si jí můžete stáhnout zde.

7.7 – 8.7.2003

Ráno se vyrojila spousta simulantů s mírnou teplotou, bolestmi hlavy apod. Dneska jsme totiž vyráželi na dvoudenní puťák a ne všem se chtělo balit do baťohů spacáky, karimatky, oblečení proti chladu a dešti (to druhé jsme nakonec nepotřebovali) a jídlo na dva dny. Tábor se rozdělil na party po dvou až třech oddílech. Většinou se spojili družstva stejně starých holek a kluků a společně jsme pak vyrazili pěšky na předem vybraná místa na Lomech. Mrňata se kousek svezla Posázavským Pacifikem, ale my starší jsme se doplahočili na místo vlastními silami. A to s vidinou, že nás ještě čeká vaření v kotlících na ohni! Trošku jsme doufali, že si z nás vedoucí dělají srandu, ale bohužel to byla pravda. Nakonec nám, hladovcům, ta šlichtička docela chutnala. Večer za zpěvu a vyprávění historek u ohně jsme pomalu usínali ve spacácích s vidinou, že nás aspoň jednou nečeká žádný budíček. Nejmenší děti strávili noc u našeho táborového týpka, takže měli večerní zpívání i s kytarou. U táboráku prý za úžasu svých kamarádů i vedoucích nakonec předvedli flétnové kvarteto. Neuvěřitelně krásně jim to prý šlo a přitom spolu hráli poprvé. V úterý ráno jsme se postupně probouzeli do slunečného dne a vařili si k snídani čaj. Pak sbalit věci, uklidit tábořiště a hurá na koupačku v lomu. Voda byla jako každý rok strašně ledová, ale stejně jsem si tam aspoň smočil palec. Při zpáteční cestě jsme se zastavili na „nákupy“ sladkostí a dárků pro svoje nejmilejší ve Světlé nad Sázavou a odtud jsme se pak vlakem přiblížili k táboru. Shledání s ostatními oddíly v táboře bylo radostné a všichni jsme si vyprávěli, co všechno nás na výletě potkalo. Ale teď už budu muset končit a zalézt do spacáku, protože mě ten puťák pěkně unavil. Dobrou noc. Fotky z puťáku najdete zde.

9.7.2003

Tak dneska jsme si užili sport se vším všudy. Žádná celotáborová hra, žádný Houžvička. Prostě jsme si jen tak sportovali. Počasí se nám začíná pomalinku umoudřovat a začíná být teplo. Což způsobilo to, že jsme začali zlobit. Malinko. No, trochu hodně. Eva (hlavní vedoucí) byla večer na nástupu pěkně rozzlobená. Někteří totiž vymysleli novou „hru“. Nechali se inspirovat jednou z našich celotáborovek a začali používat papír k výrobě mumií. Standardně se používá na záchodě a oni ho po sobě hází. Spotřeba stoupá, což se dá snést, jde o to, že kolem záchodů to vypadá jak o vánocích. Všude bílo, takže má služba o zábavu, resp. o práci postaráno. K tomu jsme zničili téměř 90% všech ping pongových pálek. Samozřejmě byly fungl nové, takže chápu, že zuřil i Tomáš (hospodář). Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Diskotéka na kterou jsme se všichni těšili se nekoná. Při večeři bylo v jídelně dusno, které by se dalo krájet. Sestavili jsme několik petičních výborů a vydali se vedoucí ukecat. Chvíli to trvalo, nakonec se nám to ale podařilo, a to s podmínkou, že do 20:00 bude tábor jako ze škatulky. To byl frmol. Skupina A na koše, skupina B na papírky, skupina C úklid kolem stanů, skupina D – hřiště. K tomu jsme si všichni uklidili ve stanech a na pokojích, takže jsme v 20:00 naskočili do rytmu a vydrželi až do půlnoci. Samozřejmě ne všichni, píďata to zabalila už v 21:30. Už si dáváme pozor. Radši. Neradi bychom přišli o závěrečnou diskotéku. Orienťák oželím, ale diskotéku – NIKDY.

10.7.2003

Dneska ráno jsme se přesunuli do Abu Simbelu. Tento chrám je moc důležitý. Je totiž nejkrásnější a nejdůležitější ze všech egyptských chrámů. Nechal jej pro sebe a svou ženu postavit Ramses II. Skládá se z Velkého a Malého chrámu. Každý chrám má několik svatyní. Velký chrám střeží několik soch Ramsese II. a členů rodiny. Staří Egypťané byli velmi chytří a věřili v magii čísel. Proto byl chrám postaven tak, že vždy 2x ročně, a to 20. února a 20. října (datum narození a korunovace Ramsese II.) pronikly paprsky celým sálem a osvítili sousoší čtyř bohů v nejvzdálenější svatyni. Legenda tvrdí, že paprsek osvítí pouze 3 bohy, a to Amona, Rea a faraona Ramsese II. Bůh Ptah zůstává stále ve tmě. Při budování Asuánské přehrady hrozilo chrámu zatopení. My jsme to samozřejmě nemohli nechat bez povšimnutí a celý chrám jsme rozebrali a odnesli o kus výš. Vše samozřejmě po smíšených družstvech a v rámci celotáborové hry. Musím se přiznat, že se mi tahle hra moc líbila. Chrám nalepený na krabicích od papíru, který jsme museli celý přenést vypadal doopravdicky. Ostatně fotky z této hry najdete zde. Jak je již na našem táboře zvykem, ke konci pobytu nás navštíví hygienik. Ani letos nebyl výjimkou, a tak jsme je tu cca kolem 10:00 měli. Obě dámy. Hygienická stanice v Havlíčkově Brodě si polepšila. Už nemají černého Formana, ale zelenou Fabii. Už nemají za šoféra toho staršího sympatického pána, ale mladého sympatického chlapíka. Výsledek? Samozřejmě perfektní. Eva měla asi včera vidinu, když jsme museli uklízet celý tábor. Dámy přijely, prošly a zkontrolovaly co se dalo a zase odjely. Opět bez ztráty kytičky. Pochválily nás za vzorně vedené přihlášky včetně potvrzení od lékaře a veškeré bezinfekčnosti. Už chápu proč na tom vedoucí tak trvali. V průběhu návštěvy hygieniček projel táborem takový zajímavý týpek. Nevíme kdo to byl, kde se vzal, co chtěl a kam jel. Jestli ho poznáte, dejte nám vědět. Taky jsme se konečně kompletně vyfotili. Chcete se na nás podívat? No, u někoho bych to nedoporučoval, ale nechám to na vás :o) Fotografie družstev – zde. Také Dadula pokračuje v budování nástěnky, a to tak, že je téměř dokončena. Podívejte se jak máme šikovnou nástěnkářku a pěknou nástěnku.

P.S: Také jsme dnes dostali další Pyramidu, a to sice 7ičku. Chcete si ji stáhnout? Máte možnost zde.

11.7.2003

Jo tak co vedoucí předvedli v posledních 24 hodinách – to teda fakticky bylo žrádlo. To že jsme včera večer šli normálně spát a najednou (bylo cca 23:00) se rozhlasem ozvalo „Dnes v noci bude objasněna záhada zmizení badatele Houžvičky. Žádají se všichni badatelé a badatelky, aby se vzbudili a vyčkali na svého průvodce“, nás v celku vyvedlo z míry. Čekali jsme, že rozuzlení přijde až tak někdy v sobotu odpoledne a bude to klasický orienťák. Hm, tak teda tudle nudle. Vedoucí si nás vyzvedli ve stanech (píďata samozřejmě na pokojích) a odvedli nás k pyramidě. Před námi byli nasvíceni 3 bohové. Byli jsme totiž v Abu Simbelu a mohli jsme sledovat, co se stalo s Houžvičkou. Houžvička při hledání vzácných egyptských památek doputoval až do Abu Simbelu, kde navštívil chrám přesně v den, kdy paprsek světla proniká až do nejzašší svatyně. Byl přítomen v okamžiku, kdy paprsek světla osvítil všechny bohy. Bylo mu divné, že čtvrtý bůh je stále ve tmě. Proto vzal pochodeň a zapálil ji. Posvítil si na boha Ptaha. Dle legendy nesměl být bůh Ptah – jako nejvyšší bůh rušen. Houžvička vzbudil Ptaha, který jej za to ztrestal smrtí. V okamžiku, kdy Houžvička vstoupil do chrámu, za ním vzplála hořící šňůra. Nebylo cesty zpět. Ve chvíli, kdy si Houžvička posvítil na Ptaha ohnivou loučí a ten jej ztrestal, začalo ohnivé představení, při kterém lítaly světlice, pálily se petardy a bouchaly dělobuchy. Bylo to bombové. Jelikož jsme to fotili v noci, tak z toho moc fotek nevyšlo, je jich tedy jen pár – k nahlédnutí jsou zde. Po ukončení show nás egyptský průvodce vyzval: „Tak zahynul udatný badatel Houžvička. Nyní víte co se stalo. Žádám vás tedy o sdělení tohoto poselství lidstvu. Informujte své národy. Dnes se prosím vyspěte a zítra se vydáte na cestu zpět do Káhiry. Kdo první oznámí světu výsledek svého bádání, bude mít zásluhu na objasnění tragického skonu badatele. Bude se o něm psát ve všech encyklopediích a naučných slovnících“. Tak to jsme netušili, co se na nás chystá. Z cesty do Káhiry se totiž vyklubal docela drsný orieňták. To, že je Milan blázen víme už dávno. Ovšem to, že nás vedoucí posadí do vlaku, vyvezou do Smrčné, dají nám mapy, které jsme nikdy neviděli a řeknou „jděte“ – no tak to jsme fakticky nečekali. K tomu samozřejmě záběžné body, takže jsme si to fakticky užili. Favoriti Pyramida to trochu pomotali, takže nakonec celotáborovou hru vyhrála Karavana. Byli totiž první zpět v Káhiře, alias v táboře a zítra oznámí světu co se stalo s Houžvičkou. Jenže vy i my už to víme. Jo – fotky z orieňtáku najdete tady. Ještě 2 dny a jedeme domů. Maminko, můžu jet příští rok zase?

12.7.2003

Předposlední den na táboře. Dopoledne jsme měli sportovní; rozdělili jsme se do skupin a dali si takový malý mini turnaj. Hrála se přehazovaná, volejbal, basket, fotbal, vybíjená. Bylo to takové závěrečné sportování, které jsme si i užili, protože nám počasí přálo. Fotky ze sportování jsou zde. Opoledne jsme začali balit a musím říct, že to bylo docela nadlidský úsilí. Zejména Bára si se svými děvčátky užila. Nemám tušení, kde jsem vzal tolik věcí. Čtvrté zaměstnání byla tisková konference na které nám skupina Karavana (výherce celotáborové hry) oznámila, co se stalo s Houžvičkou. Samozřejmě zodpověděla i zvídavé dotazy přítomných novinářů. A pak už se vyhlašovalo. Výsledky celotáborové hry, úklid pokojů i stanů, výsledky sportovního dopoledne. Fotky najdete zde. Večer se nesl v klasickém rytmu diskotéky. Tentokrát byla fakticky dlouhá a fakticky bombová. Píďata šli spát až v 22:30. Myslím, že si to užili.

13.7.2003

Ráno bylo takové to zmatené. Všichni někam běhali, něco nosili a přenášeli. Ale zvládali jsme. Pak jsme samozřejmě museli uklidit tábor a už jsme tu měli Sokoly. Nejstarší hoši opět vtipně zamkli záchody zevnitř, takže měli sokolíci trochu smoldu pacholdu. Ale oni si s tím jistě nějak poradí. Naskládali jsme se do autobusů, což se neobešlo bez slziček (u některých děvčat hraničily s hysterií). Cesta proběhla v klidu, jen v některých autobusech se nesmělo jíst (nevím proč) :o) takže jsme balíčky dobufetili doma. I když řízek je řízek. Mám tu samozřejmě i nějaké fotky z balení, odjezdu a příjezdu.

14.7.2003

Ledeč 2003 – jaká byla očima vedoucích

Pár hodin poté, co jsme vypustili děti, o které jsme se 14 dní starali, sedám k počítači, abych zauvažoval nad tím, jaká byla letošní Ledeč. Byla sportovní, bojovná, veselá, smutná, hektická, hysterická, úsměvná, dramatická, k pláči, k smíchu, zkrátka od všeho trochu.

Už únor dával tušit, že bude jiná. První přihlášky chodili už v tuto dobou a my začínali tušit, že letos budeme muset děti odmítat. Báli jsme se toho, protože jsme si byli vědomi, že na některé stálice se nedostane. Jak se později ukázalo, naše obavy nebyly liché. V květnu jsme hlásili stop stav a já každý den s obavami otvíral schránku, abych zjistil, kolika rodičům budeme muset volat, že jejich děti letos nemůžou jet. Někteří to pochopili, jiní hartusili – tak už to chodí.

O víkendu před táborem jsme byli nakoupit a postavit stany. Při pohledu na ty dlouhé seznamy (a později nákupní vozíky) a řadu postavených stanů nám došlo, že 146 dětí je reálné číslo. Při stavění se nám honilo hlavou – bude pršet, jaký bude puťák, jaké budu mít děti, bude se jim tu líbit, bude jim chutnat, bude je bavit celotáborová hra? Nikdy nevíte, jaká se vám sejde „skvadra“.

Nyní, když už je po všem, můžeme zodpovědně říct, že se nám sešli skvělé děti. Některé byli ostřílenými táborníky, některé byli na táboře poprvé. Počáteční slzičky překonali touha po nových dobrodružstvích a poznání toho, že i bez mámy a táty si můžu užít pěkné prázdniny.

Nejstarší kluci měli letos stany stranou a myslíme si, že tento model není špatný. Vždyť uznejte sami, chtít po 15ti letých „habánech“, aby šli spát ve 21:30, je trošku přitažené za vlasy. Na druhou stranu – mladší se potřebují v klidu vyspat, tak ať si jednička klábosí, jak dlouho chce.

Jednička byla letos dobrá. Tábor tak trochu záleží na tom jaká je jednička. A není to jenom na té klučičí straně. I holčičí „Osmička“ (též jsme jim přezdívali Gazely) musí být dobrá. Ve smíšených družstvech ukázali, že se umí postarat o tým i o ty nejmenší. Byli přirozenou autoritou bez silných řečí. Dokázali za těch 14 dní vytvořit dobrou partu, se kterou se dalo vyjít. Dalo – používáme záměrně, protože přiznejme si otevřeně – občas byli na pěst. Ale kdo kdy nebyl?

Dalším oříškem, který jsme řešili, bylo to, jak rodiče „skousnou“, že 2 holčičí oddíly povedou kluci. Skousli to. Občas mi bylo Tondy líto, a to zejména v okamžiku, kdy se táborem sborově ozývalo: „Tondóóóóó´“. Později jsme Tondovu smečku překřtili na „13 rozzuřených tchýní“. Jasné a výstižné. Jak ty ho občas sekýrovaly!

Nejmenší svišti si to letos museli užít. Jirka a Bára jim poskytovali maximální servis, k tomu se jim věnovali všichni ostatní. Během několika hodin všichni vedoucí i praktikanti znali jména všech píďat. Takže kdykoli kolem nás šlo nějaké malé dítě, neopomněli jsme se ho zeptat jak se má, co dělá a kam jde.

Na začátku jsem použil přívlastek k pláči. Plakat se nám chtělo předposlední den tábora. Nebylo to ani únavou, ani bolestí jako spíš zjištěním, že i na našem táboře se krade. Mobilní telefon byl pro někoho lákavou vidinou – snad zisku? Můžete to říkat kde chcete. Psát kam chcete. Stejně vás neposlechnou a rozhodnutí vzít si s sebou telefon za 15.000,- Kč bylo opravdu neuvážené. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Telefon se našel, vrátil zpět k majiteli a všichni jsme to společně oslavili báječnou atmosférou na závěrečné diskotéce.

A jak se říká – konec dobrý, všechno dobré, tak bych tuhle

Historie roku 2002

29. 6. 2002

První den na táboře. Po odjezdu od Sokola Vinohrady, který se neobešel bez slziček, jsme dorazili do tábora. Ačkoliv to ráno ještě nevypadalo, počasí nám přálo. Rozdělili jsme se do oddílů, zjistili jsme, kde jsou záchody a další důležité objekty (hlavně jídelna :o). Někteří vybalovali, jiní se vydali na seznámení s okolím. Oběd – tradiční – v podání našeho tábora je to guláš s chlebem. Pak jsme zjistili, že Sázava je letos asi čistá. Objevila se tu labuť. Normálně faktická labuť. Bílá, dlouhý krk, červený zobák. Původně byly tři, ale byl ten guláš, takže už zbyla jenom jedna. Po obědě byl polední klid, pak jsme pokračovali ve vybalování tábora. Nejstarší kluci, v čele s vedoucím Tomášem, vyzkoušeli náš nový závodní kajak a nutno říci, že se cvakli téměř všichni. Slovo téměř používám záměrně, jediný kdo „nastoupil a vystoupil“ suchý byl Petr Horník alias Horňas. Je to určitě tím, že ho dlouhá léta trénoval náš „zkušený vodák“ Svatopluk. Málem jsem se zapomněl zmínit, že tu máme letos novinku. Není to nová provozovna Mc Donald´s, ani velkoplošná obrazovka pro sledování fotbalových „mačů“, nýbrž pravé a nefalšované indiánské týpý. Večer byl nástup, kde nás hlavní vedoucí (pro letošek je to krásná a roztomilá Eva Šachová) seznámila s pravidly tábora (překvapivě jsme jí neukecali, že budíček by mohl být až v 9:00). Při nástupu začalo samozřejmě pršet, což vcelku jasně předpověděl nejmladší účastník tábora Dominik, který se těšně před tím, než začalo krápat, vydal směr sprchy v domnění, že jsou to záchody. K večeři byly zapékané těstoviny, mám takové podezření, že Milan kopíruje loňský jídelní lístek. Jestli letos bude koprová omáčka s bramborem, tak mu to (z)vrátím. Osobní volno, příprava na večerku, večerka – standardní rituály, které nás čekají den co den. První den končí, byl to první den, který je vždycky jenom jednou. Myslím, že to tady bude perfektní stejně jako vloni.

30. 6. 2002

Neděle je neděle a v neděli se nedělá. To jsme si původně mysleli všichni. Jenže pak Eva řekla, že se musí dodržovat denní režim, takže jsme vstávali v 7:30. Ranní rozcvička byla pro některé z nás překvapením na které nebyli zvyklí. Na druhou stranu někteří vedoucí mírně polevili ze svých nároků. Takže 3. družstvo neběhá do kopce k vojákům jako vloni, pouze lehce vyklusává ke srubu, kde se provádí lehký strečink. Včera se celý den sportovalo, protože jsme tu byli první den a musíme se seznámit se všemi sporty. K obědu bylo filé s bramborem. Odpoledne šli na vodu nejmladší kluci. Objevili dvě zajímavé věci. Tou první je vydra, která si to vesele štrádovala vodou a vůbec jí nevadilo, že píďata nasedají do lodí, vesele u toho vřeští a kynklají se ze strany na stranu. Prostě tam chvilku šlapala vodu, zjistila co se děje a pak zmizela. Je to jenom další důkaz toho, že Sázava je čistší než před léty. Druhá věc byla důležitější než celá vydra. Kluci vylovili zprávu, kterou poslal před léty námořník Karel z Tetřeví hory, a to Královně sedmimoří. Tím začala naše celotáborová hra. Celý tábor se rozdělil na posádky lodí, a to sice posádky smíšené. Jsou mezi nimi jak staří ostřílení námořníci, tak mladí plavčíci a plavčice. Nutno říci, že každá posádka má svou loď a na ní základní výbavu. Do zítřejšího dne musíme vymyslet pokřik, kterým se budeme „v moři soutěžení“ projevovat. Vedoucí měli slušivé námořnické oblečky (pruhované trička, kraťasy, čepice a u některých nechyběla ani nutná námořnická fajfka). Večer jsme šli spát docela utahaní, protože toho na nás bylo za celý den docela hodně. K večeři byla čočka s vejcem, která mi moc nejede, na druhou stranu máme druhé večeře, takže jsem se v klidu dojedl. Málem bych zapomněl – zmiňoval jsem se o týpý. Dnes v něm bude spát první posádka lodi – Queen Elisabeth. Samozřejmě za zdatného dozoru nehrající kapitánky Kristýny.

1. 7. 2002

První pracovní den na táboře. Budíček, rozcvička, snídaně – již zažité rituály, které se pomalu stávají součástí našich tábornických dní. Dopoledne i odpoledne se sportovalo, a to tak, že zdatně. Myslím, že už teď umíme docela dost věcí. Máme tu první klíšťata, které Míla (zdravotník) bravurně vyndává. Některá klíšťata se ho bojí tak, že se raději ani nezakousnou a raději v ordinaci vypadnou. Je jim to ale stejně houby platné, protože my o nich víme a nemilosrdně je likvidujeme. Nejžádanějším sprejem v táboře se tak stává Off. K obědu byla bramborová polévka a znojemská omáčka s rýží. Ještě se musím vrátit ke spaní v týpý. Všichni přečkali noc ve zdraví, ráno zvesela vyskotačili ze svých spacáků a přidali se ke svým družstvům. Netušil jsem, že se do našeho malého týpka vejde 15 lidí. Vešlo. A ještě měli pohodlí. Večer při nástupu jsme měli první část celotáborové hry. Malý kvíz ve kterém jsme zužitkovali znalosti nabité v minulých dvou dnech, a to sice v tábornických dovednostech. Myslím, že teď už budeme všichni vědět jak najít sever a jak se zorientovat na noční obloze. K večeři byla krupicová kaše a překvapivě nebyla ani tříbarevná jako vloni. V závěru nástupu nás Eva potěšila – dneska máme první diskotéku. V tom okamžiku se táborem začala vanout vůně gelů a laků na vlasy, voňavek a kolínských. Každý chtěl být šik, cool a in. Na začátku diskotéky předvedli všichni vedoucí svůj námořnický taneček a nutno říci, že byl hezký a rytmický. Vlnili jsme se až dlouho do noci, doufám, že zítra ráno vstaneme. Mám pocit, že nám Eva asi nesleví z budíčku a vedoucí z rozcvičky :o)

2. 7. 2002

Doopravdy jsem se nemýlil. Budíček byl ráno v 7:30, pak následovala rozcvička. Eva ani vedoucí nám neslevili a ráno probíhalo jako ta rána předešlá. Jedinou výjimkou bylo to, že ráno nás budila hezky svižná muzika, protože Martinovi se podařilo spájet nějaký kus drátu v aparatuře, takže začal fungovat „venkovní rozhlas“. Dopoledne se sportovalo, konec konců jsme přeci jenom na sportovním táboře. Po obědě (koprová omáčka – pozor byla s KNEDLÍKEM) jsme měli polední klid. Úderem půl třetí jsme se sešli po smíšených družstvech na hřišti a čekala nás první část celotáborové hry, a to sice taková malá klasická Kimovka. Proběhli jsme lesem, kde se na stromech nacházely různé obrázky. Celkem jich bylo 30. Měřil se nám čas. Po doběhnutí do cíle jsme dostali tužku a papír a měli 2 minuty na to, abychom napsali co nejvíce věcí, které jsme viděli. Po skončení Kimovky se nám nebe trochu zakabonilo a začalo mírně mrholit. Nám to ale nevadilo, takže jsme klidně pokračovali ve sportu. Oproti minulým létům zde máme několik sportovních novinek. Zmíním petanque, střelbu ze vzduchovky a z luku. Střelba ze vzduchovky nám všem jde docela dobře, zkoušíme střílet z leže i ze stoje. Po večeři (bavorská sekaná s bramborem) začalo pršet trochu víc, což nám ale nevadilo, protože jsme si zalezli po klubovnách, kde jsme hráli různé hry. Některým se do kluboven nechtělo, a tak zůstali raději na čerstvém vzduchu, kde hráli ping pong. Večerka byla opět v rytmu „místních amplionů“, takže se nám hezky usínalo. Začínám přemýšlet o tom, kdy bude bojovka. Jsem docela zvědavý v jakém tempu jí letos vedoucí vymysleli. Proslýchá se, že bude drsnější než vloni. I dnes se chystá jedno ze smíšených družstev do týpka. Bude to posádka lodi Victoria. Večer také dorazila naše zdravotnice Jana, která se právě vrátila z Chorvatska, kde pracovala s handicapovanými dětmi. Jana je hrozně hodná a sympatická mladá slečna; doufám, že se jí tu s námi bude líbit.

3. 7. 2002

Dnešní ráno začalo poněkud jinak než jsme byli zvyklí. Začalo klasicky budíčkem, jenom místo rozcvičky jsme se sešli po smíšených družstvech na hřišti, kde jsme dostali kousek barevné stužky s tím, že v lese okolo tábora se na této stužce nachází zlatá šiška, kterou musíme do stanoveného časového limitu 15 minut najít. Povím vám, byla do docela fuška. Ale zvládli jsme to. Po snídani jsme klasicky sportovali. To jsme ovšem netušili, co nás teprve čeká. Ke konci poledního klidu se náhle táborem začalo ozývat týtýtátý, tátýtýtá, apod. Ti zkušenější poznali, že se jedná o morseovku a začali okamžitě s dešifrováním, ti méně chápaví se optali svého nehrajícího kapitána. Celotáborová hra tak dostává nový rozměr – žádné oznamování, že od do budeme celotáborově soutěžit. Prostě moment překvapení. Po nástupu jsme dostali opět takový malý kvíz, který se nám počítá do hry. K večeři bylo rizoto a bylo moc dobré. Po večeři hráli nejstarší kluci s vedoucími fotbal a je na místě konstatovat, že naši vedoucí jsou doopravdy sportovci tělem i duší. Skóre 8:3 ve prospěch vedoucích hovoří zcela jasně. Nejlepší hráčkou byla určitě Martina, která bojovala jako lvice. Poražení pánové z nejstaršího družstva tak museli dobrovolně naskákat do Sázavy. Když už jsme u těch soutěží, včera probíhal zápas v nohejbale mezi jedničkou (nejstarší kluci) a vedoucími. Vedoucí vyhráli a výhru si doopravdy vychutnali. A to do slova a do písmene. Nejstarší kluci je totiž při obědě museli obsluhovat, tzn., že prostřeli stůl, dali na něj cedulku reservé a nosili na stůl. Byla to docela legrace u které jsme se pobavili všichni. Jednička se totiž jen tak nevzdala a poté co doservírovala moučník a kávu, přeložila vedoucím účet. Dnes tu byli pánové ze sousedního tábora (Řízení Letového Provozu) domluvit přátelské utkání ve fotbale, takže uvidíme jak se vše vyvrbí. Jestli budou hrát jako vloni, tak máme výhru v kapse. K večeru začalo pomalu foukat, pak se rozfoukalo trochu víc a než jsme se nadáli, měli jsme tu bouřku jak z instruktážní videokazety. Rychle přivázat stany, igelity na stany a rychle dovnitř. Zvládli jsme to v pohodě. Tak to je asi tak pro dnešek to nejdůležitější.

4. 7. 2002

Ráno nás trochu zaskočilo, a to sice svým počasím. Celou noc totiž pršelo a k ránu se prostě matka příroda rozhodla, že to tak nechá po celé dopoledne. Dopolední část celotáborové hry se tak přesunula na neurčito, a tak jsme měli náhradní program. Menší družstva se sešli v klubovně, kde si vesele zazpívali, a tak se jim podařilo přivolat zpátky sluníčko; ti starší se vydali do jídelny, kde si užili takový malý hudební kvíz. Martin jim vždy pustil několik prvních taktů z určité písničky a hádal se interpret a název. Vyhráli po zásluze ti nejlepší, kteří si odnesli věcnou cenu (každý dostal kazetu či CD). Po obědě (kulajda a buchtičky se šodo) se nebe řádně vyjasnilo a celý tábor se tak mohl vydat do lesa na dříví. Chystali jsme totiž táborák. Všichni nosili klacky, větve i klády, takže kluci z prvního i druhého družstva měli co dělat, aby vše dokázali zpracovat. Nakonec se jim to podařilo a my jsme v 20:00 zažehli oheň. Všichni jsme se zvesela usadili kolem a zpívali až do 22:30. Pak následovala klasická večerka. Odcházíme všichni spát v domnění, že dnes v noci bude bojovka, protože po táboráku již několik let následuje noční hra. Uvidíme v noci.

5. 7. 2002

Vzhledem k tomu, že včera byl táborák, měli jsme dneska privilegium. Budíček byl až v 8:00, a to jenom díky tomu, že včera byl táborák. Vůbec to nevypadalo, že den před tím pršelo, a tak se mohla realizovat část celotáborové hry – Dřevorubec. Všichni jsme se sešli na hřišti, kde jsme si vyslechli úvod. Posádky dopluli na ostrov a jak už to tak bývá, musí se ubytovat. Tzn. postavit si chýši, dům, baráček, hnízdečko lásky, zkrátka a dobře říkejte tomu jak chcete. Chaloupka měla splňovat několik kritérií – museli jsme se tam všichni vejít, každý domeček musel mít svůj symbol a jak jsme se později dozvěděli – do obydlí nesmělo zatékat. Rozprchli jsme se po smíšených družstvech po okolí tábora, každý oddíl vybaven sekerou, pilou, provazem nebo sítí (každé družstvo si vylosovalo jednu z propriet). Celé dvě zaměstnání jsme kutali, čutali, sekali, ťali a obkládali dřevem a bambusem. Pak se domorodci vydali na obhlídku a jak už to tak bývá nastalo překvapení. Každá posádka se musela schovat do své chýše a v tom okamžiku jeden z domorodců vzal kbelík s vodou a na chýši ho vylil. Ukázalo se, že na ostrov přišla bouře a že ne všichni jsme jí přežili v suchu. Tak už to prostě v bouřkách chodí. Po obědě jsme měli druhou hru, a to stopařku. Po smíšených družstvech jsme došli k bráně, kde všem v družstvu, kromě jednoho, zavázali oči a museli jsme se vydat společně za ruce na tajné místo (věděl ho pouze vedoucí týmu). Zde jsme dostali další část indicie do naší celotáborové hry. Bylo docela zajímavé pozorovat jak se jednotlivá družstva zhostili svých úkolů. Vyhráli po zásluze ti nejlepší – výsledky zde. Po večerce vedoucí nachystali pro nejmenší děti pohádku. Jak to funguje? Malé děti chodí po táboře a vedoucí jim převádějí ukázky z pohádek a večerníčků. Děti musí uhádnout o jakou ukázku se jedná. Namátkou vybírám také evergreeny jako např. Mach a Šebestová, Perníková chaloupka, Jak pejsek a kočička vařili dort, Žofka v ZOO, Jája a Pája, Příběhy včelích medvídků, ….. Všechny děti pohádky uhodli a dostali po zásluze sladkou odměnu. Škoda, že už nejsem malý, taky bych mohl dostat bonbony.

6. 7. 2002

Na každém táboře má být atletika. Ani náš tábor není výjimkou. Vzhledem k tomu, že tábor s námi absolvuje několik zasloužilých a protřelých učitelů a učitelek tělocviku, atletika byla letos v celku velmi náročná. Hod (granátem, kriketovým míčkem – jak říká Markétka N. – kroketovým míčkem), skok do dálky, běh. Po obědě jsme si dali takový štafetový běh na malém oválu, kdy jsme se každé smíšené družstvo potýkali cca 3 minuty se štafetovým kolíkem na hřišti. Zapojeni byli i nejmenší členové jednotlivých posádek, kteří se za vydatného fandění celého tábora pouštěli do boje s časem i horkem. Při večerním nástupu nám Evička oznámila, že dnes se chystá diskotéka, což jsme kvitovali radostným pokřikem. Do týpý se dnes chystá posádka lodi Albatros, a to pod vedením statného „ošetřovatele“ Tomáše. Na počátku diskotéky jsme oficiálně oznámili výsledky atletiky a poté jsme se vrhli do víru tance pod vedením zkušeného „DJ Martyho“. Nejstarší šli spát až téměř po půlnoci. To bude zase ranní vstávání :o) I když Ewik nám slíbil, že rozcvička nebude, protože zítra je neděle.

7. 7. 2002

Eva splnila své slovo, což mělo v konečném výsledku dva důsledky. Za prvé – budíček byl až v 8:00; za druhé – nebyla rozcvička – HURÁ. Mezitím co všichni čekali ke snídani tradiční nedělní kakao a vánočku (tradice, která je zde na táboře tak nějak s nedělní snídaní spjata), Milan překvapil a byl chleba s pomazánkou, resp. pro nekonzumenty pomazánek byla k dispozici marmeláda. Dopoledne jsme si všichni hezky zasportovali a po vydatném obědě (typicky nedělní kuře s bramborem a zelným salátem) jsme se odebrali do svých pelíšků užít si nedělní siestu. Po „poledňáku“ začala další část celotáborové hry, a to sice rybář. Jednotlivé posádky přestali být suchozemskými krysami a vrhli se do našeho ledečského zálivu. Každý tým se odebral na lodě a jela se taková „provizorní“ štafeta. Jedno plavidlo dopádlovalo k nafouknutému míčku, který „proklálo“ kopím. Poté se vrátilo zpět a předalo kopí další posádce. Při nástupu nám Eva oznámila, že se zítra koná puťák. Předpověď počasí na zítra je v celku optimistická. Všechna družstva (tentokrát nesmíšená) se odeberou na lomy, kde se rozprostřou po okolí. Zítra tedy deník psát nebudu, napíšu až v úterý v noci. O to víc bude zážitků. Vím o tom, že existují vychytávky jako WAP, notebook, infraport a Juice, ale jsme přeci jenom obyčejný tábor a tyhle věci nám tak nějak zůstávají vzdáleny.

8. – 9. 7. 2002

Milý deníčku. Tak jsme zpátky z puťáku. Situaci budu popisovat tak jak průběžně nastávala. Ráno po snídani jsme se všichni vydali za jídelnu, kde jsme nafasovali hamu papu (hlavně Tomovu oblíbenou rýži, Martinovo bravčové v konzervě a Majku pro Emilku), vše zapakovali do svých baťohů a vyrazili. Nějak se to letos sešlo, že se celý tábor vydal na Lomy. Termínem „Lomy“ myslím část lesa, který se rozkládá mezi Lipnicí, Dolním Městem a Radostovicemi. Je zde spousta starých vytěžených lomů v kterých se dá koupat. Některé oddíly zvolili pohodlnější cestu, tzn. vlakem do Mrzkovic a pak pešky, některé na to šli trochu jinak a vyrazili směrem do Ledče, pak hezky na vlak a hurá až do Světlé a pak pěšky. Naši caparti volili cestu nejmenšího zla, a to sice z Vilémovic až do Světlé vlakem. Pak tu máme ale i extrémy, jako jsou družstva č. 2 a 3, které se pod vedením vedoucích Martina a Svatopluka (za zdatného dozoru prákoše Tondy) vydali pěšky po zelené, a to sice z tábora směrem k hájovně a pak na Melechov. Když Milan tvrdil, že je to takový „malý kopeček s mírným stoupáním, který má 709 m nadmořskou výšku“, mělo mi být jasné, že kecá. Byl to krpál jako prase, málem jsme tam vypustili duši. Na druhou stranu nutno podotknouti, že nám to docela zocelilo chůzi, chytli jsme ten správný rytmus a zbytek „pochodu“ se tak pro nás stal brnkačkou. Po svačině na Melechově jsme pokračovali směrem na Dolní Město, kde jsme se měli potkat s holkama, které tam šli s Emilkou. Slovo dalo slovo, cca ve 14:30 jsme se tam všichni sešli a jupí do našeho nového lomu. Lom by se dal popsat krátce. Zn. Ideál. Dvě ohniště, koupání s molem (mělo i schůdky), spaní v lesíku, který byl hnedka vedle. Prostě pohoda. Samozřejmě jsme jako první otestovali vodu (taky jsme byli pěkně zpocení), pak do lesa na dřevo, ke studánce pro vodu a začalo se vařit. Hlavním kuchařským receptem se stala paní improvizace, takže vznikali kombinace jako rýže s kečupem a Eidamem. Nikdy bych tomu nevěřil, ale doopravdy se to dá jíst. Ti masověji založení si hezky užívali bravčové konzervy s chlebem. Taky vynikající kombinace. Ti co měli stále hlad si pak opekli buřty. Noc byla ještě mladá, a tak jsme se sešli u ohně a začali mlátit do kytary a předstírat zpěv. Docela se nám to dařilo. Tu a tam to Svatopluk proložil hororem (dobrý byl ten s jezdcem formule, kterému se na skle jeho monopostu objevovali zprávy od jeho otce – mrtvého závodníka). Abychom měli i nějaký pohyb, přichystal Milan takovou hru, kdy jsme po cestě běhali se svíčkami a ten komu se sfoukla musel běžet od začátku. Úderem jedné hodiny ranní jsme už ale všichni byli ve svých spacácích a vesele chrupali. Probuzení bylo více než nádherné. Sluníčko nás hezky šimralo do tváří, takže jsme se vyvalili ze spacáků a úprkem k ohništi, abychom si uvařili polévku a čaj. Pak jsme zapakovali celý lom, hezky jsme po sobě uklidili a vydali se na jednu velkou koupačku. Velká koupačka je lom s jeřábem (ještě před dvěma léty tam na kraji stál starý vyřazený jeřáb, kterým se tahalo kamení z lomu), který je docela velký a hlavně je tam spousta místa, kde se dá opalovat. A samozřejmě jsou tam i místa, kde se dají docela dobře skákat šipky. Dvě hodiny cachtání, pak usušit a vydat se směrem Světlá nad Sázavou. Dvou hodinový rozchod byl jistou kompenzací za naše „cestovní útrapy“ minulých dní, takže jsme si jej užili. Pak rychle na vlak. Jak už to tak samozřejmě bývá, sešel se nás u vlaku celý tábor, takže jsem se chvilku bál, jestli se tam všichni vejdeme. Vešli. Pak už jen po indiánce do tábora, milovníci koupání si ještě dali pár temp v Sázavě a pak hurá do sprchy. Večeře byla spíše v lehčím tempu (párek s bramborovou kaší). Večerka byla klasicky, docela se těším na svojí postel. Doufám, že zítra bude normální program. Stále spekulujeme nad tím, kdy bude bojovka. Mám pocit, že vedoucí na nás chystají nějakou lumpárnu, protože se tváří jako egyptská Sfinga a nechtějí pustit ani chlup informací.

10. 7. 2002

Dobrý den přeji všem čtenářům našeho deníku. Co se dnes událo? Den nabíral zkraje klasické obrátky, takže jsme se vzbudili v 7:30, rozcvička, hygiena, snídaně. Dopolední zaměstnání, která se nesla spíše ve sportovním duchu. Klasické záležitosti jako volejbal, fotbal, střelba, softbal, kajaky a pramice vystřídal pouze tu a tam někdo z vedoucích, a to v okamžiku kdy vzal hadici a začal kropit celý tábor. Vzhledem k tomu jaké máme počasí – docela vydatná horka – nám to ani nevadilo a někteří dokonce nabíhali na hadici dobrovolně. Po poledním klidu jsme se všichni shromáždili na hřišti, kde nám ve smíšených družstvech Tomáš vysvětlil další část celotáborové hry. Teď mi tak napadá, že asi uděláme odkaz na zkratky a slengy našeho tábora, protože vypisovat pojem celotáborová hra, když se dá použít formulace ceteh… Ve smíšených družstvech jsme vyráželi na trať, a to sice v intervalech 20 minut. Ti z nás, kteří čekali na svou „startovací chvíli“ si mezitím užívali do sytosti radovánek v Sázavě. Poté co jsme vyběhli (vybaveni papírem, buzolou a propiskou) z tábora a běhali po jeho okolí jsme dorazili k šamanovi. Velký šaman v podání našeho Boba byl úžasný. Modrý hábit, tvář pomalovaná barvami, klobouk s ptačí výzdobou. Zde jsme museli jednoho ze členů posádky pomazat barvami, aby jej vůbec šaman přijal. Šaman je osoba úlisná, která se dá velmi dobře podplatit. Několika námořníkům se to již v minulosti podařilo, a tak posádky museli uhádnout jakých národností zmínění plavci byli. Hádalo se pomocí mincí jednotlivých států, které měl šaman u sebe. Leckterý numismatik by zaplesal, neboť mince ze států jako je Izrael, Chorvatsko, Švédsko, apod. se pohromadě každý den nevidí. Hru samozřejmě absolvovala všechna družstva, takže jsme se tu k večeři hezky všichni sešli pomalováni barvičkami jako kdybychom proběhli válečnou vřavou mezi Siouxy a Apači. Po večeři se hrál fotbálek mezi nejstaršími kluky a vedoucími. Hoši z jedničky se již trochu poučili, neboť se o nic nevsázeli. Jak se později ukázalo, asi věděli proč. Prohráli docela vysoko. V průběhu večera volali lidičky z Hydro-meterologického ústavu, že se k nám žene pěkná bouřka ve smyslu přívalových dešťů, krup a podobných fujtajblů, takže jsme překontrolovali přivázané stany a šli si klidně lehnout. Kolem půl desáté se přihnala bouřka a asi půl hodiny pršelo. Nic víc se zatím na poli srážek neděje. Asi se tak vyplňuje známé rosničkářské pořekadlo – přeháňky místy. Nějak mi to připomíná popěvek – Nebude-li pršet, nezmoknem. V průběhu dne udělali zdravotníci takovou malou razii ve stanech, zda-li někdo náhodou ještě nesyslí v baťohu jídlo z puťáku. Rekordmanem se stal Tomáš Hadrava, který měl schovaný celý jeden bochník chleba. Shodou okolností si moc dobře pamatuju, že když byla včera na puťáku sháňka po chlebu, tak Tomáš vyndal jenom jednu šišku. Když se ho dneska ptali, proč neřekl, že má dvě, tak odvětil něco v tom smyslu, že Svatopluk (vedoucí) mu řekl, že má vyndat chleba; nikoliv oba chleby. V okamžiku, kdy dopisuji tyto řádky se sem asi valí nějaké solidní buřina, protože se tu ozývají hromy a blesky jako o závod. Nám to ale nevadí, stany máme přivázané.

11. 7. 2002

Tak je to tady. Dneska byla bojovka. Ještě teď se klepu. Vezmu to tedy hezky po pořádku. Dopoledne bylo klasické zaměstnání, tzn. že jsme sportovali. Po obědě byla další část cetehu. Posádky lodí jsou již na ostrově a jak to tak bývá dostali hlad. Takže si museli něco ulovit. Odtud vzešel příznačný název pro disciplínu, a to sice Lovec. Lovilo se různě – střílelo se ze vzduchovky, z luku, házelo se na cíl šiškami, trefovali jsme se na koš případně se snažili prohodit freesbee okénky naší strážní budky. Po večeři (vepřové maso na paprice, těstoviny) jsme dostali osobní volno, takže jsme začali už pomalinku balit. Šli jsme klasicky spát a více méně jsme byli smířeni s tím, že bojovka už letos asi nebude. Opak byl pravdou. Cca v 23:15 nás začali vedoucí budit, a my jsme tak mohli po smíšených družstvech vyrazit na trať. Začátek byl klasický jako vloni – museli jsme přejet na pramici Sázavu, pak hezky k viaduktu, odtamtud k pomníku Panenky Marie, hezky po horizontu až ke kapličce. Zde seděla Martina jako strážkyně ohně a my jsme museli zapálit oheň (nerozdělávali jsme žádné vatry, pouze jsme zapalovali svíčku). Pak rovnou z kopce ke trati, následoval most. U mostu „strašil“ Cháron s Danou a musím říct, že jsem se docela zdatně vylekal. Opět jsme se vydali do kopce, tentokrát k nemocnici, potom přes zrušený vojenský tábor a hezky zpátky do našeho tábora. Rychle do pelíšku a spát. Když si to tak rekapituluji, ušli jsme dobré 3 km. Vedoucí nás celou dobu vesele strašili, což nám zas tak veselé nepřipadalo. Když si takhle hezky jdete lesem a najednou vám za zády něco řachne a k tomu na vás vyběhne zamaskovaný Martin, máte dost. Případně když vám přímo před očima cvakne blesk od foťáku. Drsnější byla „atrakce“ u vojáků, kdy jsme najednou slyšeli zvuk startujícího motoru, k tomu se rožnula dálková světla a auto se pomalu začalo rozjíždět. Docela šokové situace. Každopádně bojovku jsme zvládli všichni ve zdraví a v pohodě. No úplně v pohodě to nebylo. Jednoho z nejmenších chlapečků rozbolelo bříško, takže ho nakonec vedoucí vzali k sobě a zbytek absolvoval s nimi. Ale důležité je jedno – bojovka byla.

12. 7. 2002

V podstatě dnes v noci skončila bojovka, což v konečném důsledku znamenalo, že dnes byl posunutý budíček na 8:00. Snídaně se nám taky posunula a abychom mohli v klidu dospat, tak jsme měli první zaměstnání odpočinek na lůžku. Na rozdíl od poledního klidu jsme jej doopravdy všichni využili. Hezky jsme si schrupli a mohli nastoupit na druhé zaměstnání, které bylo už klasicky sportovní. Po obědě a poledním klidu začala závěrečná hra cetehu. Všechna smíšená družstva vyběhla najednou vybavena mapou do které jim Julie průběžně zakreslovala stanoviště. Ti, kteří byli v jednotlivých hrách úspěšnější, měli stanovišť málo, takže se moc nenaběhali, naopak ti, co jim to v cetehu moc nešlo, měli zakreslených stanovišť více, takže běhali hodně. Celkem bylo na stanovištích 7 domorodců, kteří jednotlivým posádkám vydali indicii (podle toho jak kdo běhal). Z těchto indicií jsme pak složili zprávu, kde bylo napsáno, kam si máme přijít vyzvednou mapu v které je zakreslen poklad. Nejrychleji to zvládla posádka lodi Poseidon. Večer (bylo to cca v 21:45) jsme se sešli u ohniště, kde se objevil velký domorodec, který vyzval výherní posádku k vykopání pokladu. Poseidon se odebral za pingpongárnu, kde za mohutných rachejtlí a ohňostroje vykopal bednu s pokladem. Ten odnesl královně Sedmimoří, která každého z námořníků, který se zúčastnil klání odměnila penízkem a povýšila jej do kapitánského stavu. Blíží se nám konec. Za dva dny odjíždíme. Zítra to bude už takový balící den, budeme uklízet a pakovat věci. Večer bude diskotéka. Letos to uteklo hrozně rychle. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo skoro pořád. Pranostika o Medardovi a 40 dnech tak dostává docela povážlivě na frak. Ceteh byl zajímavý, hezky jsme si to užili a naučili jsme se pracovat v týmu. Bude se mi stýskat, ale za rok pojedu určitě znova.

13. 7. 2002

Poslední „fungující“ den na našem táboře. Už ranní rozcvička byla taková zvláštní. Byla naše poslední, takže jsme cvičili doopravdy poctivě, abychom našim vedoucím udělali radost. Dokonce jsem dneska ani neodflákl dřepy a dělal jsem je přesně tak, jak se dělat mají. Dnešní den byl jinak takový oddechový. Dopoledne jsme hráli sportovní mini turnaj, kdy jsme se rozlosovali po družstvech (úplně jiná než ta naše klasická či smíšená) a hráli volejbal, přehazovanou, fotbálek a pálkovanou. Po obědě jsme si užili karneval. Některé masky byly standardní (stonožka z dek), jiné docela originální (fanoušci dvou fotbalových klubů po 50ti letech – měli jsme to i se scénkou). Před večeří vyhlásili vedoucí všechny možné soutěže včetně úklidu. Vzhledem k tomu, že výsledky u stanů byly docela těsné, udělili se hned 3 místa. Nejvíce bodů dostal nejstarší kluk. A pak že my kluci jsme bordeláři. Na začátku to vypadalo, že tábor bude pěkně dlouho, protože 14 dní je přeci strašně dlouhá doba. Uteklo to hrozně rychle. První dny jsme se jen tak rozkoukávali, pak začal ceteh, potom byl puťák, orienťák a je konec. Konec. On je to takový zvláštní konec. Říká se, že vždy když něco končí, tak zároveň něco nového začíná. Takhle to je i na našem táboře. Končí naše 14 denní „zlobení“ a zároveň začíná naše nové přátelství. Poznali jsme tady spoustu nových kamarádů, užili se legraci. Je pravda, že na některé věci člověk zapomene. Na druhou stranu je fakt, že něco od toho hezkého vám v hlavě zůstane. V našich „hlavičkách“ toho hezkého zůstane spousta. Byly okamžiky, kdy se nám stýskalo po mámě s tátou; byly chvíle, kdy se nám domů nechtělo a doufali jsme že tábor nikdy neskončí. Počasí nám přálo, pršelo v podstatě jenom dvakrát. Užili jsme si do sytosti sportu i zábavy. Měli jsme celotáborovou hru, našli jsme poklad. Je mi jasné, že tohle všechno musel někdo připravit. Můj velký dík (a myslím si, že nejen můj) patří všem vedoucím, praktikantům, zdravotníkům, osazenstvu kuchyně, prostě všem, kteří tenhle tábor připravují. Vím, že je to těžké nachystat a vymyslet tábor pro více než 100 dětí. Děkuji vám všem, že jste se o nás tak skvěle starali a slibuji vám jedno – za rok se tu s vámi sejdu zase.

Historie roku 2001

30. 6. 2001

Dnes jsme se všichni seznámili s okolím; zjistili jsme, co to znamená, když se řekne na trojúhelníku, indiánka, čistička, u nemocnice. K obědu byl vynikající guláš; večeře byla také velmi dobrá (zapékané těstoviny).

1. 7. 2001

Dnešní den byl ve znamení sportu. Jak říkají Němci – Wir machen Sport von früh bis spät. Vzhledem k tomu, že počasí bylo v celku ucházející, došlo i na lodě a koupání. Večer jsme zjistili jaká bude letos celotáborová hra – tentokrát je ve znamení roku na vsi – a zaseli jsme si pšenici. To vše za asistence vedoucích ve staročeských krojích. Některé vedoucí byly v chodských krojích fakt sexy. Rozdělili jsme se na obyvatele jednotlivých vesnic.

2. 7. 2001

Po snídani jsme kolektivně vynesli Moranu. Nejhezčí byl asi ten okamžik, kdy ji vedoucí Martin zapálil, chvilku jsme počkali, pak blafla a hodili jsme ji do vody. O poledním klidu jsme napsali našim maminkám ke Dni matek, což v červenci působí trochu hekticky, na druhé straně to však bylo součástí celotáborové hry a říci naší hlavní vedoucí Báře, že to dělat nebudeme = podepsat nad sebou ortel smrti. Hlavaska totiž nemá ráda, když se jí odmlouvá. Věrni celotáborové hře vedoucí rozhodli, že dnešní den bude ve znamení aprílu, takže nosili trička naruby a k večeři byla tříbarevná krupicová kaše.

3. 7. 2001

Ráno jsme šli vyrábět pomlázky (my kluci), holky šly vyrábět kraslice. To vše jsme samozřejmě proložili sportem. Po poledním klidu se vedoucí schovali a začali ty správné velikonoce. Kluci sháněli vedoucí a praktikantky, které vyšlehali (bohužel pouze symbolicky) a holky sháněly vedoucí a praktikanty, aby jim odevzdaly své namalované kraslice. Nejstarší oddíl v čele s vedoucím Tomášem postavil májku. Je docela pěkná a jak se zdá, jen tak brzo nespadne. Večer jsme si poprvé zařádili na diskotéce, pod vedením zkušeného dj a toho času vedoucího Martyho Kleina.

4. 7. 2001

Počasí nám opět přeje. Dnes celý den svítilo sluníčko. Užívali jsme si sportu a tu a tam jsme chystali dříví na táborák. Vysvětlím pojem tu a tam – kdykoliv se ozval hrom, museli jsme všeho nechat a běželi jsme do lesa pro dříví. To vše podle staré pranostiky – V máji hrom, chyť si strom. K večeru nachystali nejstarší kluci táborák, holky připravily čarodějnici (vypadala doopravdy čarodějnicky). Po táboráku jsme měli první noční hru, kdy jsme po smíšených družstvech museli obcházet stanoviště, a na každém z nich nám dali indicii. Z těch jsme nakonec složili heslo, díky kterému jsme dostali poklad. Je pravda, že některá družstva úplně přešla některé vedoucí (a to jim šli 1 metr od deky, na které se vedoucí schovávali), poklad jsme nakonec ale dostali všichni.

5. 7. 2001

Tak dnešek byl po sportovní stránce doopravdy nejdrsnější. Praktikantka Julie totiž vymyslela docela hustou trasu pro orientační běh, takže jsme si pořádně zaběhali. Někteří z nás nemohli najít stanoviště plot u nemocnice, závod nedokončili a byli diskvalifikováni. Přeci jenom se pozná, že Julie má Milanovu školu, což v praxi znamená, že vyznává orienťáky bez mapy, buzoly a pokud možno bez vyznačené cesty. To jí nezapomenu. Pak jsme hráli ještě hru, která se jmenuje Tajný ctitel. Ráno jsme si vylosovali jednoho z vedoucích a tomu jsme se museli potají dvořit. Tzn. že jsme se na něj usmívali, psali jsme na nástěnky, že je nejlepší, atp. Téměř nikdo z vedoucích nezjistil, kdo byl jeho tajným ctitelem.

6. 7. 2001

Je to zvláštní, ale dneska je taky hezky. To už tu dlouho nebylo. Někteří z nás už začínají mít červenější odstín, takže se Míša a Míla (doktoři) začínají strachovat o naše zdraví a neustále nás všechny nabádají, abychom hodně pili a nosili čepice. Po obědě jsme křtili nové členy tábora, čehož se s oblibou zhostil Milan. Jeho proslulé kombinace jako např. ocet, marmeláda, sirup – to vše rozmícháno ve vodě, nenechali nikoho v klidu. Menší děti si pro změnu zase „pochutnali“ na slané vodě. Všichni ale křestem prošli a stali se tak platnými členy tábor Ledeč 2001. Večer se hrála pohádka pro nejmenší děti. Je to taková menší bojovka, kdy děti chodí po táboře, vedoucí jim hrají ukázky z pohádek a oni musí uhodnout o jakou pohádku se jedná. Kombinace Eva, Jana a Bára opět nezklamala a jejich Popelka byla nezapomenutelná. Role prince se pro letošek zhostil Fanda a nutno říci, že si nijak nezavdal s loňským princem Martym. Jeho „antre“ na scénu bylo nezapomenutelné.

7. 7. 2001

Tak teď se už v tom ledečském počasí doopravdy nevyznám. Sedmý den po sobě tu svítí sluníčko. To není normální. Posledních pět let nám na táboře neustále pršelo a najednou tolik sluníčka najednou. Před obědem se šel celý tábor koupat. Původně jsme se ale vůbec koupat nechtěli, jenže nevinná taškařice mezi Julii a Sváťou (Julie provokovala Svatopluka a cákala na něj vodu, což on nemá rád, obzvláště vyhřívá-li se při jízdě na kajaku) přerostla v boj, kdy Sváťa briskně seskočil z kajaku (neopomněl ho ovšem převrátit, takže si ho později musel vylít) a Julii vysadil z pramice rovnou do vody – pochopitelně proti její vůli. Postupně vyndal, resp. donutil vyskočit z pramice celé družstvo Martyho, které to samozřejmě nenechalo bez odplaty a rozhodlo se, že převrátí všechno co se na Sázavě tou dobou nacházelo. Do toho se přidaly Daniny holčičky. Strhla se taková malá vodní bouře, jejíž řev přilákal zbytek tábora. Následky si jistě dokážete domyslet samy. Plavalo se, plovalo se, splývalo se, výskalo se, topilo se. Všichni jsme se vyblbli do sytosti, takže se paní kuchařka chytala za hlavu, kam to všechno jídlo skládáme. Když ona vaří takové dobroty. Po obědě vedoucí nachystali atrakce a měli jsme takovou malou pouť. Každý z vedoucích seděl u jedné z nich a když jste na jeho atrakci uspěli, odnesli jste si žeton, který jste pak mohli vyměnit v bufetu narychlo zbudovaném v jídelně. Sladkostí bylo tolik, že jsme ani nešli na svačinu. Uznejte sami, že odolat atrakcím jako je jízda na koloběžce, skoky v pytlích, rybolov, u chmatáka apod. je docela těžké. Po večeři se začali v táboře dít podivuhodné věci. Obloha se zatáhla, začal foukat vítr a my začali tušit, že se chystá pěkná buřina. Narychlo jsme přivázali stany, Eva zpracovala plán, kdo kde bude spát v případě, že by stany neodolaly poryvům větru, deště a čekali jsme. Vzhledem k tomu, že se nic nedělo, šli jsme na diskotéku, kterou nachystal Marty. Kolem desáté hodiny dorazila bouřka. Párkrát zahřmělo, trochu sprchlo a bylo po všem. To nám ale nezabránilo pokračovat v diskotéce. Jelikož jsme byli celý den hrozně hodní, nechala Bára nejstarší oddíly křepčit skoro až do jedné hodiny ráno.

8. 7. 2001

Tak jsem to počasí trochu zakřiknul. Dneska už je trochu pod mrakem, tu a tam přeháňka. Odpoledne jsme si chystali jízdu králů, kdy si každé smíšené družstvo vyzdobilo svoji loď podle svého vkusu. Tu pak spustilo na vodu, muselo s ní překonat pár bójek, a to vše za zpěvů a tanců zbylých členů družstva na břehu. Zítra jdeme na dvoudenní puťák s přespáním pod širákem. Doufám, že nebude pršet a že půjdeme na Lomy stejně jako vloni.

9. 7. a 10. 7. 2001

Tak jsme vyrazili na puťák. Ačkoliv počasí na to nevypadalo (ráno ještě mrholilo), nafasovali jsme ráno od Milana konzervy, chleba, rýži, cukr, čaj a takový ty další propriety a vyrazili. Při počtu 80 lidí jsme zcela bez problémů zaplnili vozy posázavské lokálky a vyjeli do světa s vědomím, že jsme Českým drahám přispěli do jejich rozpočtu. Vystoupili jsme v Mrzkovicích, pokračovali přes houpací most, který ačkoliv je to zakázáno, jsme mírně rozhoupali. Pokračovali jsme do Radostovic, kde se naše trasy rozdělily. Dále budu popisovat pouze putování jedné části tábora. Z Radostovic jsme vyrazili do Dolního Města, kde jsme měli takový malý rozchod na to, abychom si mohli koupit zmrzlinu, chipsy, tyčinky, čokoládu, no zkrátka samé důležité věci. Následovala drsnější túra do kopce, neboť jsme museli dojít k našemu lomu, kde jsme se rozhodli utábořit. Vzhledem k tomu, že Svatopluk je šprýmař, vzali jsme to zkratkou, takže jsme ušli asi tak 1 km navíc. Lom, který vybrali vedoucí byl perfektní. Pěkný plácek na spaní, ohniště, koupání pár metrů od táboráku. Samozřejmě jsme okamžitě vyzkoušeli vodu. První odvážlivci byli vedoucí, kteří provedli průzkum. Když zjistili, že je lom bezpečný, mohli jsme se jít koupat i my ostatní. Pravda, hoši nám už trochu zamlčeli, že voda nemá zrovna pokojovou teplotu, takže po skoku a prvních pár tempech jsme byli rádi, že jsme nezmrzli. K večeru jsme svedli malou diskusi na téma, kdopak udělá večeři. Poté, co nejstarší děvčata zjistila, že v konzervách je doopravdy vepřové, k tomu všemu ještě se sádlem, ozýval se lesem ryčný ryk „fůj, vepřový; fůj, sádlo; fůj, rozemletý prasečí hlavy“. Nebýt odvážné „Abatyše“, asi bychom pošli hlady. K večeru začalo mírně krápat, což Sváťa ohodnotil slovy: „Desátá hodina rozhodne“. Překlad: „Jestli budu mít v 22:00 promočený boty a svetr, ukončuji puťák“. Bohové se nad námi slitovali a my jsme se tak mohli kolem půlnoci sejít kolem ohně, kde jsme si vyslechli trošku drsnější horor o tom, jak jeden pán neměl rád zvony a ačkoliv měl zůstat zamčený v pokoji, tak nezůstal, a taky na to pěkně dojel. Spali jsme v lese a je pravdou, že některým se podařilo usnout až po třetí pohádce (a to jí musel vyprávět Marty). Ráno jsme si mohli bohovsky užívat, tzn. že jsme vstávali až cca kolem 9:30 a to jenom díky tomu, že nám Milan udělal polévku a čaj, takže jsme přišli k hotovému. Milujeme Milana. Odvážnější se vykoupali, a vyrazili jsme směrem ke Světlé. Opět se ukázalo jací jsou vedoucí vtipálci (hlavně Julie a Svatopluk), takže jsme si obešli Dolní Město, nakoupili vodu a pokračovali v cestě. Cestou jsme se trošku opálili, protože sluníčko pěkně pražilo, dorazili jsme do Světlé, kde jsme dostali rozchod. Opět jsme doplnili zásoby, nakoupili pár užitečných dárků domů (tatínka jistě potěší pěna na holení zn. Barbus). Pak už jen hybaj na vlak, do tábora a do sprchy. Poté co jsem ze sebe smyl dvoudenní špínu se mi docela ulevilo.

11. 7. 2001

Už je to tady. První následky po puťáku. Marodka se začíná plnit, tu a tam chřipka, k tomu nějaká ta viróza. Na pohotovosti v Ledči se už na nás dívají shovívavě. V táboře máme tolik Paralenu, že ho nemusíme kupovat asi tak další 2 roky. Po obědě měla být orba (pro zapomnětlivé připomínám, že celotáborová hra je ve znamení Roku na vsi), vzhledem k tomu jak lilo, zvolili jsme verzi, která se jmenuje „Zalez“. Hráli jsme Palermo, někteří kreslili kroniku, někteří si četli. Abychom se alespoň trošku hýbali, přichystal Marty večer diskotéku, takže jsme alespoň protáhli zkřehlé oudy.

12. 7. 2001

Dnes byl den ve znamení zápasů a bojů. Hráli jsme volejbal a fotbal s Letišťákama (rozuměno Tábor Řízení letového provozu). V obou sportech jsme vyhráli vysoko – fotbal 5:0, volejbal 3:0 na sety. Málem jsem se zapomněl zmínit o orbě. Byla po poledním klidu a svým způsobem se jednalo o opičí dráhu. Celé smíšené družstvo zalezlo do stanu, na povel vystartovalo, běželo s bránami, pak muselo zatlouct pár kolíků, běh přes lavičky, rychle nachystat letadlo, které muselo práškovat, přenášení vody v rukou, běh s kolečkem naplněným míčemi, sběr brambor a šupaj zpátky do stanu. Vedoucí nebyli žádní srabi a dali si trať taky. Samozřejmě měli nejlepší čas, což bylo způsobeno tím, že když nosili vodu, tak se u toho tak nezdrželi, protože mají hrozně velký ruce. Večer (no spíš hodně v noci) vypukla bojovka pro nejstarší oddíly. Připravovala ji Martina a budiž jí ke cti, že se svého úkolu zhostila perfektně. Trasa dlouhá cca 3 km, občas nějaká ta vychytávka jako např. chůze mlázím vysokým přes 2 metry, nutnost podepsat se u osvícené kapličky (zde strašil Marty a Martina – jejich „atrakce“ měla největší úspěch, tj. 3 počůraní a 1 pokus o infarkt), projít opuštěným vojenským táborem, atp. Eva s Filískem při pokusu odvalit kámen našli 3 slepýše, takže měli taky takovou malou bojovku.

13. 7. 2001

Pátek 13. znamená, že se vždycky něco stane. Ani tento nebyl výjimkou. Krátce po snídani nás navštívili dámy z Okresní hygienické stanice v Havlíčkově Brodě a je na místě konstatovat, že jsme obstáli bez ztráty kytičky. Zásluhu na tom měl Míla Paulát, který dámy okouzlil svým šarmem a Bára, která projevila zájem stát se hygieničkou, čímž si dámy zcela získala na svoji stranu. Dopoledne proběhla atletika – šplhalo se, házelo se do dálky, skákalo se do dálky, běhalo se – prostě sportovalo. Po poledním klidu jsme si udělali takovou malou táborovou Guinessovu knihu rekordů – museli jsme poslepu seřadit předměty podle velikosti, hádali jsme předměty, pili na čas sklenici vody, apod.

14. 7. 2001

Poslední den na táboře. Vyhodnocovali se soutěže, začali jsme pomalu balit a uklízet (docela heroický výkon). Vyhodnotili jsme celotáborovou hru – vyhráli po zásluze ty nejlepší. K večeru se Milan vybičoval k nadlidskému výkonu – k večeři byly hranolky s kuřecím masem zapečeným s broskví, salámem a sýrem. Byla to mňamka. Večer byla diskotéka, která se protáhla až do pozdních nočních hodin

15. 7. 2001

Dneska odjíždíme. Od rána se táborem nesly věty typu: vůbec se mi nechce domů, bylo to tu perfektní, přálo nám počasí, vedoucí byli perfektní, vařili dobře, byla legrace. Co dodat víc. Tak zase za rok. Stejný čas, stejné místo, stejní lidé.

Historie roku 2000

V roce 2000 jsme deník ještě nepsali. Můžete zde, ale nalézt fotky. Jsou zde umístěny také nějaké fotky z roku 1999, už neumím určit, které to jsou, tak je to takový mix 99 – 00.

Aktuality

12.7.2024
13. 7. 2024
Ahoj všem domů, dnešní den se nesl v duchu balení. Bohužel, je to tak, je tu poslední den tábora roku 2024. My, holky z družstva 13, …
11.7.2024
12. 7. 2024
Zdravím všechny, co si tento deník mohou číst! Nejprve bych začal tím, že posledních pár dní jsme tu měli úplný hic, takže na naše táborníky …

Kontakt

AZ HUJER, z.s.
Mánesova 40/1056, Praha 2
IČ: 26610507

Ivan Žižka
+420 721 972 973

info@taborvledci.cz

Fiala & Šebek Visual Communications a.s.

Dětský sportovní tábor Ledeč