Tábor v Ledči

TÁBOR SE SPORTOVNÍM ZAMĚŘENÍM PRO DĚTI ŠKOLOU POVINNÉ (6 až 15 LET) V PROSTŘEDÍ FOGLAROVY SLUNEČNÍ ZÁTOKY

Historie roku 2011

1.7.2011

Tak už je to tady a všechny zdravíme zase po roce z tábora!

Ráno jsme se u busů rychle rozloučili s rodiči. Dvakrát zamávali na rozloučenou a vydali se po slavné D1 směrem k Ledči nad Sázavou.
Na táboře jsem se rychle zabydleli. Všichni jsme pomáhali s přípravou sportovních skladů, lodí a jídelny. No a hned po obědě jsem udělali malou obhlídku blízkého okolí. Počasí nepotvrdilo deštivé předpovědi a sluníčko se na nás usmívalo až do večera.
Jindy fádní první nástup byl zpestřen brilantním a veselým monologem nového hlavního vedoucího Filipa. Hned po večeři se zaplnila všechna hřiště, ping pongové stoly i další prostory různě sportujícími dětmi. Dostat nás do umýváren a následně do postelí byl skoro nadlidský výkon, který se z plánované půlhodinky poněkud protáhl.
Po třech písničkách začali první z nás pomalu upadat do říše snů a představ. 
Už se těšíme na to, co na nás čeká v následujících dnech.

Všechny zdraví celé družstvo číslo jedna.
 

Tomáš


2.7.2011

Acatahee,

tak jak se v tý civilizaci máte? My zatím úžasně, i když počasí není úplně značka ideál. Holt jsme trošku namlsaní z loňska….:))). Ale co bylo bylo, pojďme k dnešku. Byl to klasický den plný sportu. Nebudu samozřejmě psát program celého tábora, to bych tady seděl ještě zítra, popíši tudíž den mého družstva, čili dr.7. Jelikož jsme ještě plni sil a elánu, vstali jsme již před budíčkem v podobě tří písniček hraných z apliónů. Pořádně jsme protáhli naše těla na rozcvičce, umyli zoubky a vyrazili na snídani. Byla výborná sýrová pomazánka a čajda. Pak jsme celí natěšení vyrazili k ping-pongovým stolům a dali si turnaj tzv. každý s každým. Suverénně vyhrál Mára. Následovala svačinka (jablko) a pak všemi očekávaný fotbálek. Po odehrání prvního poločasu jsme byli deštěm zahnáni do stanů. Po domluvě obou týmů s rozhodčím byl vybrán termín dohrání mače po poledním klidu. Obídek byl úžasnoparádní (vepřové na paprice s těstovinou).

Po polednim klidu a dohraném zápase jsme si mezi sebou dali vybijenou, posílili se jogurtem a mazali se převléci do plavek. Čekalo nás totiž první seznámení s vodou, a sice jízda na pramici. Rozhodili jsme se do dvou lodí a za pomoci našich kormidelníků (Cháron a Pája) jsme se dostali až daleko za most. V peřejích jsme potkali něco jako velkou rybu, ale na ní to bylo moc pomalý, asi to byla ondatra či co. Na zpáteční cestě jsme se „srazili“ s dr.10 a 3 na kajacích a kanoích. Domluvili jsme se, že si dáme závody až k molu. Cháron neváhal, skočil do vody a všechny lodě seřadil „taknějak“ do lajny. Úplně přesně to samozřejmě nešlo a start připomínal Velkou Pardubickou :). Byl to boj a každý metr, rozhodla však mazanost posádky na kanoi (vedoucí Venca s praktikantem Kubou).

K večeři jsme si pak dali výbornou sekanou se šťouchaným bramborem.

Pozor pozor, mé ušní boltce zaznamenaly jakési zvuky z jídelny…..ano, je tu první diskotéka s novým DJem Burákem!!! Pochopte, už musím letět.

Domluvil jsem 🙂

Družstvo č.7 + Cháron


3.7.2011

Ahoj všem doma!

Dneska nás bohužel neprobudilo sluníčko :(,  ale díky včerejší diskotéce jsme neměli rozcvičku a budíček nám posunuli až na osmou :). K snídani jsme zdlábli hned několik vánoček a vypili výborné kakao. Bohužel nám počasí nepřálo a celé dopoledne nám pršelo, a tak jsme museli změnit plány. Vedoucí nám rozdali zpěvníky a strávili jsme dopoledne zpíváním s kytarou.
K obědu nám paní kuchařky připravily knedlíky s vepřovým a se špenátem. MŇAM! Odpoledne proběhlo zahájení celotáborové hry. Rozdělili jsme se do smíšených družstev – stavebních společností. Dozvěděli jsme se, že budeme stavět železnici a hned jsme také začali. Po cestě k nám se splašili koně a převrhly se vozy s nářadím na stavbu, naším úkolem bylo nářadí sesbírat. Vyhrála stavební společnost Pioneer Railroad.
Vzhledem ke stálému dešti pro nás vedoucí připravili na poslední zaměstnání soutěž v poznávání filmových a seriálových melodií. Tentokrát vyhrál Oregon Railroad.

Teď už naštěstí neprší, a tak jsme si půjčili míče a můžeme se konečně proběhnout.

Tak zase zítra – družstvo číslo 14 a Kačka


4.7.2011

Ahoj,

dnes jsme se probudili a doufali jsme v lepší počasí, než bylo včera.  To se nám vyplnilo tak na půl :). Bohužel nesvítilo pořádné sluníčko, ale ani nikterak zvlášť nepršelo, takže jsme se mohli věnovat všem sportům, které jsme dneska měli napsané. My kluci z 3. družstva jsme po včerejší službě byli pořádně natěšení na dnešní program.
 Po výtečné snídani, kdy jsme měli úžasný ledečský chleba s paštikou, jsme vyrazili na první zaměstnání. Dohodli jsme s klukama ze 4. družstva a šli jsme společně na volejbal. Hráli jsme na 3 sety, a i když to ze začátku vypadalo slibně, nakonec jsme všechny prohráli těsným skóre 25:23, 25:21 a 25:22. Po svačině, ke které jsme měli broskev, jsme se vydali směrem k lodím, kde na nás čekaly kanoe.  Vodní radovánky bohužel asi po hodině přerušil krátký deštík, proto jsme se běželi schovat a usušit a po chvíli vyrazili směr oběd. K tomu nás čekala čočková polévka a přímo výstavní  pangasius se šťouchanými brambory.
 Po poledním klidu jsme místo basketu hráli fotbal, abychom se připravili na večerní výzvu od 4. družstva.  Hráli jsme v různých sestavách a myslím, že jsme se na večer dobře připravili.  Po fotbale jsme šli na atletiku, kde jsme si zkusili běh na 50m, hod granátem a skok do dálky. Výtečně se vedlo klukům Kosinovým, kteří střídavě vedli ve všech třech disciplínách. Poté jsme vyrazili na večeři, ke které jsme měli guláš s těstovinami. Pak se kluci rozutekli na zápas a já teď s napětím očekávám, jak zápas dopadl.
 Co se týče celotáborové hry tak jsme se dostali na neprobádané území Apačů, blíží se noc a nemám z toho dobrý pocit.

Za 3. družstvo Vašek

PS: Zápas jsme prohráli 5:4 🙁


5.7.2011

Zdravíme z divokého západu!!

Ještě než Vám povím, jak jsme prožili dnešní vydařený a slunečný den, tak se spolu vydáme do území Apačů, které jsme v noci navštívili. Všechny stavební společnosti, tedy naše družstva, by už nejraději měla postavená své železnice napříč divokým západem, bohužel před námi stál další a tentokrát velmi náročný úkol. V hluboké a temné noci musela družstva projít nebezpečným krajem rudých tváří. Ty nás překvapily všemožnými úkoly a nakonec se všichni v dobrém vrátili do svého rodného kraje, kde jsme se zaslouženě zahřáli čajem a vrátili se do spacáků.
 Po probuzení a krátké rozcvičce, kde jsme si krásně protáhli celé tělo nás v jídelně čekala sladká odměna, oblíbená houska s marmeládou :). Ještě jsme ani nezjistili, jak jsme v noci obstáli při plnění logických úkolů, poznávání indiánské řeči, zkoušce odvahy a dalších nástrah a už nás čekala další zajímavá zkouška. Všichni napjatě čekali, jak bude vyjednávání s Apači dále pokračovat a naštěstí se od samotného velkého Šamana dozvěděli dobrou zprávu. Stavebním společnostem bylo požehnáno a mohlo se pokračovat v celo-táborové hře. Tentokrát musela družstva vydat veškeré úsilí, aby uhodla hádanky, které sami v lese hledala.
A jak se měli kluci z 8. družstva? U oběda jsme si pochutnali na rizotu a po menším odpočinku jsme vyzvali holky z 14. družstva na šátkovanou. Hra byla tak napínavá, že jsme téměř promeškali domácí perník. Po úporném boji skončila šátkovaná remízou. K večeru jsme si užili sluníčka plnými doušky, vypluli jsme totiž na Sázavu na kánoích ;). Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že dnešní den stál opravdu ZA TO!

Kluci z „osmičky“ a Tom


6.7.2011

Milí rodičové, přátelé, kamarádi a všichni ostatní, posíláme mnoho pozdravů z tábora!

Dnes nás probudilo sluníčko a zůstalo s námi po celý den. Přivítali jsme ho již ranní rozcvičkou a po snídani se naladili na tvůrčí vlnu, neboť na nás jako první ze všech družstev padl úkol zvěčnit své letošní působení na táboře v kronice. Druhé zaměstnání jsme strávili hrami v lese, konkrétně dobýváním vlajek za pomoci šišek a šátkovanou proti šestce, kterou jsme po dlouhém zápolení porazili. K obědu byly zapečené těstoviny a nacpali jsme se tak, že nám nečinilo problémy o poledním klidu vzorně odpočívat. Pro naše družstvo následovalo doslova atletické odpoledne, tedy skok vysoký, daleký a sprint na 50 metrů. Natrénovali jsme tímto disciplíny na atletickou olympiádu a již nyní odhalili potenciální kandidáty na medaile. Po nástupu zaplnila naše žaludky štěpánská pečeně a my si šli užívat osobního volna, kdy se můžeme věnovat jen a jen tomu, co nás baví. A teď mě musíte už omluvit, dohrává třetí písnička z večerky a to znamená, že už musím rychle zalézt do spacáku a oddat se zaslouženému odpočinku.

Martin „Culík“ a družstvo číslo 5


7.7.2011

List číslo 7 deníku stavitelů železnice napříč divokým západem

Ráno sice nezačalo úplně nejzářivěji, protože nás hned po rozcvičce překvapila drobná přeprška a vedoucí nechtěli slevit z rozcvičky. Medové máslo k snídani a vykukující sluníčko nás přece jenom dokázalo příjemně navnadit na celý den, a tak jsme se hned po jídle vrhli na sportoviště, do lodí, na loku i do lesa a sportovali jsme i po dopolední svačině.  K obědu jsme si pochutnali na brokolicové polévce a vepřovém na kmíně s bramborovými špalíčky. S plnými bříšky jsme očekávali v programu dne ohlášenou další etapu celotáborové hry. Když jsme byli svoláni, dozvěděli jsme se, že polovinu našeho oddílu postihla slepota. Nejdříve jsme se domnívali, že příčinou by mohlo být porušení bezpečnostních předpisů. Když náš tábor ale navštívila skupina rozčilených indiánů z kmene Navaho, dozvěděli jsme se, že jsme železnici postavili příliš blízko jejich posvátnému pohřebišti což způsobilo, že se na nás rozzlobili duchové jejich předků a slepotu na nás seslali jako kletbu. S vědomím že po opuštění lovišť kmene Navaho už nebudou mít duchové Navahských předků nad námi žádnou moc a kletba pomine, vrhli jsme se do stavby dalšího úseku naší železnice i s tímto omezením. Stavba probíhala na třech úsecích zároveň. Na jednom úseku kreslili nejmenší stavitelé „plán“ dalšího „domečku“ v táboře, prostřední hledali vhodný „stavební materiál“ a stavěli z něj „opěrný pilíř“ a konečně nejstarší na „opičí dráze“ hledali nejlepší cestu pro tento úsek trati. Všechny tři úseky se nesly v duchu spolupráce vidících i slepých, kteří měli po celou dobu zavázány oči a museli se řídit pokyny a návody svých kamarádů. K večeři jsme měli báječné kuřecí špalíčky s bramborem a hned poté nejstarší chlapci připravili jídelnu na diskotéku. Když se zábava začala rozjíždět, vřítila se na parket skupina kovbojů a pro inspiraci nám předvedla pravý kovbojský tanec. Teď zábava pokračuje a my doufáme, že bude pokračovat co nejdéle.

Družstvo číslo 2 a Tonda


8.7.2011

Ahoj, ahoj, ahoj,

máme za sebou další den. Dopoledne jsme se věnovali běžnému sportovnímu programu. Naše družstvo mělo atletiku. Pořádně jsme se rozcvičili, prošli si atletickou abecedu. Potom jsme běhali, házeli krikeťákem, skákali do dálky a dokonce jsme si zkusili hodit oštěpem a diskem. Trochu nás zlobily přeháňky, ale nám to nevadilo. Po obědě nás čekala další čast celotáborové hry. Tentokrát se odehrávala na vodě. Při stavbě železnice jsme narazili na kaňon s dravou řekou, kterou jsme museli překonat. Každé družstvo se rozdělilo na dvě skupiny. Jedna překonala řeku po provizorním pontonovém mostu a běžela proti proudu na místo setkání s druhou skupinou, která jela v pramici slalom mezi brankami. Tam si předali loď a první skupina jela slalolem zpět a druhá se vrátila po „mostě“.
Po večeři nejstarší kluci vyzvali vedoucí k fotbalovému utkání. Vedoucí po napínavém boji vyhráli 9:6.
Již znějí tóny večerky a my musíme jít spát, zítra nás čeká olympiáda.

Kluci ze 6. družstva


9.7.2011

Hola hej!

Posíláme pozdrav z ledečské olympiády. Dneska jsme začaly ráno pořádnou rozcvičkou. Protáhly jsme všechny svaly, aby se nám při celodenním sportování nic nestalo. Po slavnostním zahájení jsme se všichni po skupinkách podle věku rozprchli na různé disciplíny. Naše první stanoviště byl běh, potom hod, skok do dálky a nakonec i skok vysoký. Všechny jsme sportovaly naplno, ale vyhrát může bohužel vždycky jen jeden. Po výborném obědě jsme odpočívaly, abychom znovu nabraly síly. Čekal nás ještě přespolní běh. Pro nás nejmenší byl nejkratší, ale i přesto jsme se pěkně zadýchaly. K večeři byly pěkně propečené karbanátky a hned jak jsme si naplnili bříška, začalo vyhlašování výsledků. Vedoucí rozdali spoustu medailí a ti nejlepší z nás dostali dokonce i poháry a pěkné ceny. Už se těšíme do postýlky, dneska byl náročný den.
Sportu zdar!

Zuzka a holčičky z družstva č.15


10.7.2011

Ahoj všem!

Máme za sebou další krásný den ve sluneční zátoce. V noci čekal na nejmenší děti pohádkový les. Pohádky jako Perníková chaloupka, Princezna ze mlejna, Bob a Bobek nebo Krkonošské pohádky se všem moc líbily :).
Ráno nás probudilo sluníčko a pochutnali jsme si na kakau a vánočce. Po snídani jsme si zahráli přehazku s holkama ze 14. Druhé zaměstnání jsme byli na vodě a procvičili jsme si pádlování na pramicích. Rájská omáčka k obědu nám zaplnila bříška a o poledním klidu jsme jen trávili ve stanech:). Odpoledne jsme pokračovali v celotáborové hře. Dostali jsme se na území Siouxů, známého bojovného kmene. Siouxové nechtěli smlouvat a tak jsme museli bojovat a překonávat různé překážky opičí dráhy. Po vepřovém na mrkvi k večeři jsme si začali připravovat věci na zítřejší puťák a už se nemůžeme dočkat:).

Pac a pusu domů posílá Jířa a holky z družstva č. 13.


11.-12.7.2011

Ahoj rodičové a kamarádi,

zdravíme po dvou náročných dnech. Včera jsme vyrazily  na dvoudenní výlet, takzvaný „puťák“ . Všechny jsme se na něj ohromně těšily a tak jsme byly rády, když jsme nasedly do vlaku a odfrčely směrem na lomy, kde jsme po dlouhé cestě utábořily.  Jo, abychom nezapomněly-šly jsme s klukama!

Po tom, co jsme došli na dřevo, vykoupali se v lomu a zahráli si pár super her, jsme měli večeři. Nebudete tomu věřit, ale v přírodě chutná nejlíp! Den utekl jako voda, zazpívali jsme si písničky, které jsme našli v dalším ledečském zpěvníku a usnuli jsme jako medvědi.

Dnes ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. K snídani jsme měli slepičí polévku! Chutnala jako od maminky! Mňam! Po ranním koupáníčku jsme vyrazili do Světlé n. S. na nějaký ten nákup. Užili jsme si rozchod a hurá zpátky do tábora, kde už na nás čekala večeře.

P.S.: Na nástupu nám prozradili, že je dnes diskotéka. Doufáme, že ti kluci co se nám tak líbí, na nás nezapomenou a přijdou si zatancovat!

Pac a pusu posílá družstvo číslo 12 a Betty!

My jsme měli perné ráno, neboť jsme šli na puťák s družstvem č.13, které jelo vlakem až do Mrzkovic a my jsme chtěli část této cesty jít pěšky. A tak jsme museli vyrazit dříve, abychom byli v 11:20 v 7km vzdálené stanici Smrčná, kde jsme se spojili s holkama ze třináctky a jeli společně. Měli jsme málo času, a tak jsme si museli máknout. Bylo to jen tak tak, ale zvládli jsme to! Poté už byla cesta klidnější a odpoledne jsme dorazili na místo táboření, ke studánce. Večer jsme zapálili oheň, uvařili si rýži k večeři a ke konci jsme si pošmákli na špekáčcích. Noc pod širákem byla příjemná, žádná kapka nespadla a bylo teplo. Ráno jsme měli čaj a polévku a pomalu jsme vyrazili do Světlé nad Sázavou. Cestou jsme se míjeli s ostatními skupinami, které tábořily poblíž. Když jsme dorazili do města, dostali jsme rozchod a mohli si něco málo pokoupit. Poté jsme dorazili na vlakové nádraží, kam nám po chvilce přijel vláček motoráček, který nás dovezl do Vilémovic. Odtud už to bylo jenom kousek do tábora. Puťák byl parádní, nikomu se nic nestalo a teď se vyparádíme a za chvíli nám začíná diskotéka.

Tadeáš se čtyřkou.


13.7.2011

Takže dobrý večer,

včera večer proběhla další diskotéka, kterou jsme si náramně užili. Dnešní budíček byl díky včerejší „diskošce“ posunutý na 8:00. Hned po budíčku přišel desetiminutový deštík, který nám krásně pokropil všechna hřiště, která tím byla připravena na první zaměstnání. Po zbytek dne bylo pěkné vedro a dusno. Chvílemi jsem si připadal jako v deltě řeky Mekong.

Po snídani jsme se namíchali s klukama z jedničky do třech týmů a zahráli si mini turnájek ve volejbale. Každý z týmů jednou vyhrál, takže vítězi byli všichni. Po volejbale jsme s chutí slupli broskev ke svačině a vydali se na pramice. Vydali jsme se klasicky proti proudu Sázavy až za most do Vilémovic, tam jsme dali vodní bitku s chlapci ze dvojky. Vodní souboj plynule přešel v hromadné koupání, které v tom vedru přišlo vhod.

K obědu byla vynikající Frankfurtská polévka a stejně tak dobrá omáčka (na ledečský způsob) s vepřovým masem a bramborovými noky.

Po poledním klidu jsem měl pocit, že se snad ještě víc oteplilo, a tak jsme skočili do plavek a šli se opět vykoupat do Sázavy. Druhou polovinu třetího zaměstnání jsme si zavzpomínali na to, když jsme sem jezdili ještě jako malé deti – hráli jsme totiž pálkovanou. Po odpolední svačině, ke které byla Tatranka, jsme si pinkli badminton a pak všichni naskákali do bazénu a dali dnes již třetí koupačku.

Večere byla opět „velevýborná“. Měli jsme pečenou kuřecí roládu se šťouchanými brambory. Po večeři se odehrálo utkání v softballu mezi vedoucími a nejstaršími hochy z „jedničky“, které doplnil pár nejstarších dívek. K vidění byly velké sportovní výkony.

Všechny zdraví Ondra a družstvo č. 10


14.7.2011

Ahoj všichni,

my kluci z družstva 9 jsme měli dnes službu se slečnami z 15, takže nás po budíčku čekalo připravování snídaně. Nalili jsme čaje a roznesli na stoly lučinu, na které si pak všichni pochutnali. Poté jsme utřeli stoly, načež jsme se vydali projít tábor, vysbírat papírky a vynést koše. Před přípravou oběda nám zbyla chvilka volna, takže nám vedoucí dovolil kopnout si fotbálek. Oběd byl dnes téměř o hodinu dřív, což budilo podezření, ale vedoucí se stále tvářili, jako že se nic neděje. Pak nás podle očekávání svolal rozhlas k ohništi v pevné obuvi a s oblečením na běh.  Železnice byla sice již dostavěna, ale při předchozí hře jsme objevili mapu k pokladu ležící zpátky po naší trati. Vydali jsme se tedy přes indiánskou stezku do Vilémovic a dojeli Posázavským Pacifikem do stanice Smrčná, odkud vybíhala smíšená družstva v obráceném pořadí podle dosavadních výsledků. Čekala nás pořádně náročná trasa plná záludných otázek z historie stavění železnice a indiánů. Když jsme konečně dorazili zpátky do tábora a po večeři zalezli do spacáků, vzbudili nás vedoucí kvůli zakončení celotáborové hry. Došli jsme do jeskyně s pokladem, kterou strážil bojovník Čejenů. Po vyřčení správného hesla se otevřela truhla s pokladem, byla nám vydána první část odměn a my se mohli vydat zpátky do hajan.

Za družstvo 9 Kuba


15.7.2011

Poslední pozdravy ze Sluneční zátoky!

Do poslední táborového dne nás probudily teplé sluneční paprsky a my, plni zážitků z nalezení indiánského pokladu,  jsme se těšili na dnešní sportovní program.  Po snídani rychle obout boty, obléct se do sportovního, shromáždit se po smíšených družstvech- čekala nás štafeta! I přes veškerou únavu jsme se všichni zmátožili a podali jsme skvělé výkony, za které jsme byli řádně odměněni. Vítězem se stalo smíšené družstvo Springfield.
      Při obědě jsme si pošmákli na vynikajícím rizotu se sýrem, po něm jsme si museli na chviličku odpočinout, abychom nabrali síly na odpolední, popřípadě večerní program- vyhlášení celotáborové hry, balení a nakonec závěrečná diskotéka. Ale nepředbíhejme, začnu hezky popořadě. Jak jsme se už včera v noci dozvěděli, celotáborovou hru vyhrálo a indiánskou jeskyni s pokladem otevřelo družstvo Pionneer. Na krásném druhém místě skončil Tennessee a hned v závěsu za ním Atlantic. Nicméně všechna družstva byla za svou píli a snahu oceněna. Každý táborník či tábornice se radovali z tašky plné zajímavých dárečků. Nebojte, doma se rádi pochlubíme! 🙂  
    Radování se z dárečků musí na chvíli stranou, povinnosti volají! Musíme mít zabaleno a uklizeno do závěrečné diskotéky, jinak se nic konat nebude! To nesmíme připustit! Takže maminko, tatínku, utíkáme posbírat poslední papírky, obaly od sušenek a bonbonů, nafintit se a vyrážíme do jídelny, kde už nám Burák z reproduktorů pouští první melodie poslední ledečské diskotéky. Slyšíte to také? „Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede, jede do dáli …..“ 🙂
Pěkný večer do Prahy přeje a zdraví

Sába a družstvo č.11


16.7.2011

Zdravím všechny stavitele železnice na Divokém Západu,

dva týdny společných zážitků jsou za námi a doufám, že jste si je pořádně užili tak jako my vedoucí. Uteklo to sice jako voda, ale vzpomínky z budování dráhy pro železného oře nám zůstanou napořád. Potkali jsme nové kamarády, zažili dobrodružství s indiány, naučili se nové sporty, dováděli na lodích, prošli stezku odvahy nebo zvládli dvoudenní výlet s přespáním pod širým nebem atd. To jsou jistě zážitky, které nám vydrží v naší paměti dlouhou dobu a rádi si je připomeneme letošním deníkem nebo fotografiemi. Rád bych též připomenul vítěze celotáborové hry Tenkrát na Západě, kterým se stalo družstvo Pioneer Railroad a jako první otevřelo indiánskou jeskyni s pokladem.

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě a vlastní realizacei tábora podíleli, všem vedoucím a praktikantům, skupině, která měla na starost celotáborovou hru, hospodáři, zdravotníkům, týmu kuchyně a v neposlední řadě manželům Janouškovým, majitelům areálu, za vstřícný přístup.

Vážení rodiče,

děkujeme za vaši důvěru, se kterou nám na dva týdny svěřujete vaše děti. Vaše přízeň je pro nás velmi důležitá a fakt, že jsme měli letos kapacitu tábora naplněnou již počátkem března, mluví za všechno. Snad je to tím, že se vaše děti z našeho tábora vrací nadšené a plné zážitků s plánem jet další rok znovu. Pro nás je to velmi pozitivní parametr a dodává nám další energii a inspiraci k přípravám ročníků nadcházejících. Snad jen dodat: Jen tak dál!!!

Závěrem bych vám všem chtěl popřát pěkný zbytek prázdnin. Ať se vám vyvedou, jak si přejete.

Těšíme se na vás zase příští rok v Ledči 2012

Mějte se fajn

Filip
hlavní vedoucí pro rok 2011