30. 6. 2001

Dnes jsme se všichni seznámili s okolím; zjistili jsme, co to znamená, když se řekne na trojúhelníku, indiánka, čistička, u nemocnice. K obědu byl vynikající guláš; večeře byla také velmi dobrá (zapékané těstoviny).

1. 7. 2001

Dnešní den byl ve znamení sportu. Jak říkají Němci – Wir machen Sport von früh bis spät. Vzhledem k tomu, že počasí bylo v celku ucházející, došlo i na lodě a koupání. Večer jsme zjistili jaká bude letos celotáborová hra – tentokrát je ve znamení roku na vsi – a zaseli jsme si pšenici. To vše za asistence vedoucích ve staročeských krojích. Některé vedoucí byly v chodských krojích fakt sexy. Rozdělili jsme se na obyvatele jednotlivých vesnic.

2. 7. 2001

Po snídani jsme kolektivně vynesli Moranu. Nejhezčí byl asi ten okamžik, kdy ji vedoucí Martin zapálil, chvilku jsme počkali, pak blafla a hodili jsme ji do vody. O poledním klidu jsme napsali našim maminkám ke Dni matek, což v červenci působí trochu hekticky, na druhé straně to však bylo součástí celotáborové hry a říci naší hlavní vedoucí Báře, že to dělat nebudeme = podepsat nad sebou ortel smrti. Hlavaska totiž nemá ráda, když se jí odmlouvá. Věrni celotáborové hře vedoucí rozhodli, že dnešní den bude ve znamení aprílu, takže nosili trička naruby a k večeři byla tříbarevná krupicová kaše.

3. 7. 2001

Ráno jsme šli vyrábět pomlázky (my kluci), holky šly vyrábět kraslice. To vše jsme samozřejmě proložili sportem. Po poledním klidu se vedoucí schovali a začali ty správné velikonoce. Kluci sháněli vedoucí a praktikantky, které vyšlehali (bohužel pouze symbolicky) a holky sháněly vedoucí a praktikanty, aby jim odevzdaly své namalované kraslice. Nejstarší oddíl v čele s vedoucím Tomášem postavil májku. Je docela pěkná a jak se zdá, jen tak brzo nespadne. Večer jsme si poprvé zařádili na diskotéce, pod vedením zkušeného dj a toho času vedoucího Martyho Kleina.

4. 7. 2001

Počasí nám opět přeje. Dnes celý den svítilo sluníčko. Užívali jsme si sportu a tu a tam jsme chystali dříví na táborák. Vysvětlím pojem tu a tam – kdykoliv se ozval hrom, museli jsme všeho nechat a běželi jsme do lesa pro dříví. To vše podle staré pranostiky – V máji hrom, chyť si strom. K večeru nachystali nejstarší kluci táborák, holky připravily čarodějnici (vypadala doopravdy čarodějnicky). Po táboráku jsme měli první noční hru, kdy jsme po smíšených družstvech museli obcházet stanoviště, a na každém z nich nám dali indicii. Z těch jsme nakonec složili heslo, díky kterému jsme dostali poklad. Je pravda, že některá družstva úplně přešla některé vedoucí (a to jim šli 1 metr od deky, na které se vedoucí schovávali), poklad jsme nakonec ale dostali všichni.

5. 7. 2001

Tak dnešek byl po sportovní stránce doopravdy nejdrsnější. Praktikantka Julie totiž vymyslela docela hustou trasu pro orientační běh, takže jsme si pořádně zaběhali. Někteří z nás nemohli najít stanoviště plot u nemocnice, závod nedokončili a byli diskvalifikováni. Přeci jenom se pozná, že Julie má Milanovu školu, což v praxi znamená, že vyznává orienťáky bez mapy, buzoly a pokud možno bez vyznačené cesty. To jí nezapomenu. Pak jsme hráli ještě hru, která se jmenuje Tajný ctitel. Ráno jsme si vylosovali jednoho z vedoucích a tomu jsme se museli potají dvořit. Tzn. že jsme se na něj usmívali, psali jsme na nástěnky, že je nejlepší, atp. Téměř nikdo z vedoucích nezjistil, kdo byl jeho tajným ctitelem.

6. 7. 2001

Je to zvláštní, ale dneska je taky hezky. To už tu dlouho nebylo. Někteří z nás už začínají mít červenější odstín, takže se Míša a Míla (doktoři) začínají strachovat o naše zdraví a neustále nás všechny nabádají, abychom hodně pili a nosili čepice. Po obědě jsme křtili nové členy tábora, čehož se s oblibou zhostil Milan. Jeho proslulé kombinace jako např. ocet, marmeláda, sirup – to vše rozmícháno ve vodě, nenechali nikoho v klidu. Menší děti si pro změnu zase „pochutnali“ na slané vodě. Všichni ale křestem prošli a stali se tak platnými členy tábor Ledeč 2001. Večer se hrála pohádka pro nejmenší děti. Je to taková menší bojovka, kdy děti chodí po táboře, vedoucí jim hrají ukázky z pohádek a oni musí uhodnout o jakou pohádku se jedná. Kombinace Eva, Jana a Bára opět nezklamala a jejich Popelka byla nezapomenutelná. Role prince se pro letošek zhostil Fanda a nutno říci, že si nijak nezavdal s loňským princem Martym. Jeho „antre“ na scénu bylo nezapomenutelné.

7. 7. 2001

Tak teď se už v tom ledečském počasí doopravdy nevyznám. Sedmý den po sobě tu svítí sluníčko. To není normální. Posledních pět let nám na táboře neustále pršelo a najednou tolik sluníčka najednou. Před obědem se šel celý tábor koupat. Původně jsme se ale vůbec koupat nechtěli, jenže nevinná taškařice mezi Julii a Sváťou (Julie provokovala Svatopluka a cákala na něj vodu, což on nemá rád, obzvláště vyhřívá-li se při jízdě na kajaku) přerostla v boj, kdy Sváťa briskně seskočil z kajaku (neopomněl ho ovšem převrátit, takže si ho později musel vylít) a Julii vysadil z pramice rovnou do vody – pochopitelně proti její vůli. Postupně vyndal, resp. donutil vyskočit z pramice celé družstvo Martyho, které to samozřejmě nenechalo bez odplaty a rozhodlo se, že převrátí všechno co se na Sázavě tou dobou nacházelo. Do toho se přidaly Daniny holčičky. Strhla se taková malá vodní bouře, jejíž řev přilákal zbytek tábora. Následky si jistě dokážete domyslet samy. Plavalo se, plovalo se, splývalo se, výskalo se, topilo se. Všichni jsme se vyblbli do sytosti, takže se paní kuchařka chytala za hlavu, kam to všechno jídlo skládáme. Když ona vaří takové dobroty. Po obědě vedoucí nachystali atrakce a měli jsme takovou malou pouť. Každý z vedoucích seděl u jedné z nich a když jste na jeho atrakci uspěli, odnesli jste si žeton, který jste pak mohli vyměnit v bufetu narychlo zbudovaném v jídelně. Sladkostí bylo tolik, že jsme ani nešli na svačinu. Uznejte sami, že odolat atrakcím jako je jízda na koloběžce, skoky v pytlích, rybolov, u chmatáka apod. je docela těžké. Po večeři se začali v táboře dít podivuhodné věci. Obloha se zatáhla, začal foukat vítr a my začali tušit, že se chystá pěkná buřina. Narychlo jsme přivázali stany, Eva zpracovala plán, kdo kde bude spát v případě, že by stany neodolaly poryvům větru, deště a čekali jsme. Vzhledem k tomu, že se nic nedělo, šli jsme na diskotéku, kterou nachystal Marty. Kolem desáté hodiny dorazila bouřka. Párkrát zahřmělo, trochu sprchlo a bylo po všem. To nám ale nezabránilo pokračovat v diskotéce. Jelikož jsme byli celý den hrozně hodní, nechala Bára nejstarší oddíly křepčit skoro až do jedné hodiny ráno.

8. 7. 2001

Tak jsem to počasí trochu zakřiknul. Dneska už je trochu pod mrakem, tu a tam přeháňka. Odpoledne jsme si chystali jízdu králů, kdy si každé smíšené družstvo vyzdobilo svoji loď podle svého vkusu. Tu pak spustilo na vodu, muselo s ní překonat pár bójek, a to vše za zpěvů a tanců zbylých členů družstva na břehu. Zítra jdeme na dvoudenní puťák s přespáním pod širákem. Doufám, že nebude pršet a že půjdeme na Lomy stejně jako vloni.

9. 7. a 10. 7. 2001

Tak jsme vyrazili na puťák. Ačkoliv počasí na to nevypadalo (ráno ještě mrholilo), nafasovali jsme ráno od Milana konzervy, chleba, rýži, cukr, čaj a takový ty další propriety a vyrazili. Při počtu 80 lidí jsme zcela bez problémů zaplnili vozy posázavské lokálky a vyjeli do světa s vědomím, že jsme Českým drahám přispěli do jejich rozpočtu. Vystoupili jsme v Mrzkovicích, pokračovali přes houpací most, který ačkoliv je to zakázáno, jsme mírně rozhoupali. Pokračovali jsme do Radostovic, kde se naše trasy rozdělily. Dále budu popisovat pouze putování jedné části tábora. Z Radostovic jsme vyrazili do Dolního Města, kde jsme měli takový malý rozchod na to, abychom si mohli koupit zmrzlinu, chipsy, tyčinky, čokoládu, no zkrátka samé důležité věci. Následovala drsnější túra do kopce, neboť jsme museli dojít k našemu lomu, kde jsme se rozhodli utábořit. Vzhledem k tomu, že Svatopluk je šprýmař, vzali jsme to zkratkou, takže jsme ušli asi tak 1 km navíc. Lom, který vybrali vedoucí byl perfektní. Pěkný plácek na spaní, ohniště, koupání pár metrů od táboráku. Samozřejmě jsme okamžitě vyzkoušeli vodu. První odvážlivci byli vedoucí, kteří provedli průzkum. Když zjistili, že je lom bezpečný, mohli jsme se jít koupat i my ostatní. Pravda, hoši nám už trochu zamlčeli, že voda nemá zrovna pokojovou teplotu, takže po skoku a prvních pár tempech jsme byli rádi, že jsme nezmrzli. K večeru jsme svedli malou diskusi na téma, kdopak udělá večeři. Poté, co nejstarší děvčata zjistila, že v konzervách je doopravdy vepřové, k tomu všemu ještě se sádlem, ozýval se lesem ryčný ryk „fůj, vepřový; fůj, sádlo; fůj, rozemletý prasečí hlavy“. Nebýt odvážné „Abatyše“, asi bychom pošli hlady. K večeru začalo mírně krápat, což Sváťa ohodnotil slovy: „Desátá hodina rozhodne“. Překlad: „Jestli budu mít v 22:00 promočený boty a svetr, ukončuji puťák“. Bohové se nad námi slitovali a my jsme se tak mohli kolem půlnoci sejít kolem ohně, kde jsme si vyslechli trošku drsnější horor o tom, jak jeden pán neměl rád zvony a ačkoliv měl zůstat zamčený v pokoji, tak nezůstal, a taky na to pěkně dojel. Spali jsme v lese a je pravdou, že některým se podařilo usnout až po třetí pohádce (a to jí musel vyprávět Marty). Ráno jsme si mohli bohovsky užívat, tzn. že jsme vstávali až cca kolem 9:30 a to jenom díky tomu, že nám Milan udělal polévku a čaj, takže jsme přišli k hotovému. Milujeme Milana. Odvážnější se vykoupali, a vyrazili jsme směrem ke Světlé. Opět se ukázalo jací jsou vedoucí vtipálci (hlavně Julie a Svatopluk), takže jsme si obešli Dolní Město, nakoupili vodu a pokračovali v cestě. Cestou jsme se trošku opálili, protože sluníčko pěkně pražilo, dorazili jsme do Světlé, kde jsme dostali rozchod. Opět jsme doplnili zásoby, nakoupili pár užitečných dárků domů (tatínka jistě potěší pěna na holení zn. Barbus). Pak už jen hybaj na vlak, do tábora a do sprchy. Poté co jsem ze sebe smyl dvoudenní špínu se mi docela ulevilo.

11. 7. 2001

Už je to tady. První následky po puťáku. Marodka se začíná plnit, tu a tam chřipka, k tomu nějaká ta viróza. Na pohotovosti v Ledči se už na nás dívají shovívavě. V táboře máme tolik Paralenu, že ho nemusíme kupovat asi tak další 2 roky. Po obědě měla být orba (pro zapomnětlivé připomínám, že celotáborová hra je ve znamení Roku na vsi), vzhledem k tomu jak lilo, zvolili jsme verzi, která se jmenuje „Zalez“. Hráli jsme Palermo, někteří kreslili kroniku, někteří si četli. Abychom se alespoň trošku hýbali, přichystal Marty večer diskotéku, takže jsme alespoň protáhli zkřehlé oudy.

12. 7. 2001

Dnes byl den ve znamení zápasů a bojů. Hráli jsme volejbal a fotbal s Letišťákama (rozuměno Tábor Řízení letového provozu). V obou sportech jsme vyhráli vysoko – fotbal 5:0, volejbal 3:0 na sety. Málem jsem se zapomněl zmínit o orbě. Byla po poledním klidu a svým způsobem se jednalo o opičí dráhu. Celé smíšené družstvo zalezlo do stanu, na povel vystartovalo, běželo s bránami, pak muselo zatlouct pár kolíků, běh přes lavičky, rychle nachystat letadlo, které muselo práškovat, přenášení vody v rukou, běh s kolečkem naplněným míčemi, sběr brambor a šupaj zpátky do stanu. Vedoucí nebyli žádní srabi a dali si trať taky. Samozřejmě měli nejlepší čas, což bylo způsobeno tím, že když nosili vodu, tak se u toho tak nezdrželi, protože mají hrozně velký ruce. Večer (no spíš hodně v noci) vypukla bojovka pro nejstarší oddíly. Připravovala ji Martina a budiž jí ke cti, že se svého úkolu zhostila perfektně. Trasa dlouhá cca 3 km, občas nějaká ta vychytávka jako např. chůze mlázím vysokým přes 2 metry, nutnost podepsat se u osvícené kapličky (zde strašil Marty a Martina – jejich „atrakce“ měla největší úspěch, tj. 3 počůraní a 1 pokus o infarkt), projít opuštěným vojenským táborem, atp. Eva s Filískem při pokusu odvalit kámen našli 3 slepýše, takže měli taky takovou malou bojovku.

13. 7. 2001

Pátek 13. znamená, že se vždycky něco stane. Ani tento nebyl výjimkou. Krátce po snídani nás navštívili dámy z Okresní hygienické stanice v Havlíčkově Brodě a je na místě konstatovat, že jsme obstáli bez ztráty kytičky. Zásluhu na tom měl Míla Paulát, který dámy okouzlil svým šarmem a Bára, která projevila zájem stát se hygieničkou, čímž si dámy zcela získala na svoji stranu. Dopoledne proběhla atletika – šplhalo se, házelo se do dálky, skákalo se do dálky, běhalo se – prostě sportovalo. Po poledním klidu jsme si udělali takovou malou táborovou Guinessovu knihu rekordů – museli jsme poslepu seřadit předměty podle velikosti, hádali jsme předměty, pili na čas sklenici vody, apod.

14. 7. 2001

Poslední den na táboře. Vyhodnocovali se soutěže, začali jsme pomalu balit a uklízet (docela heroický výkon). Vyhodnotili jsme celotáborovou hru – vyhráli po zásluze ty nejlepší. K večeru se Milan vybičoval k nadlidskému výkonu – k večeři byly hranolky s kuřecím masem zapečeným s broskví, salámem a sýrem. Byla to mňamka. Večer byla diskotéka, která se protáhla až do pozdních nočních hodin

15. 7. 2001

Dneska odjíždíme. Od rána se táborem nesly věty typu: vůbec se mi nechce domů, bylo to tu perfektní, přálo nám počasí, vedoucí byli perfektní, vařili dobře, byla legrace. Co dodat víc. Tak zase za rok. Stejný čas, stejné místo, stejní lidé.