1.7.2006

Nemožné se stalo skutkem. Rok uplynul jako voda a my jsme dnes v pořádku dorazili do Ledče nad Sázavou.

Sice to poslední týden vypadalo, že přišlo období dešťů, kterého se hned tak asi nezbavíme, ale – a to teď „zaťukejte“ s námi – počasí se umoudřuje a snad to bude dobré. Ostatně po x propršených letech by jsme si to už možná i zasloužili.

U autobusu sice proběhly nějaké slzičky, ale sotva jsme naskákali do autobusů, smutek byl ten tam. Ihned po příjezdu to tu vypadalo jako v mraveništi. Všichni lítali nejdřív sem a pak zase tam, něco vláčeli a přemisťovali. Nastěhovali jsme se do stanů a pokojů, vybalili všechny naše cennosti a šli se projít po okolí, zahrát si fotbálek a tak. Potom jsme dostali obědosvačinu – byl jogurt a loupák a hned potom ještě nějaký ten sportík. K večeři jsme zhltli rizoto se sýrem. No a pak už  čas jít spát. Večerka ve 21.30. Přesně.

Teď se sice budu opakovat, ale držte nám palce s počasím.

A ještě jedno přání (to se blíží Vánoce nebo co?), všichni marodi, co jste s námi dnes nemohli odjet a chybíte tu, dejte se co nejdřív do pořádku a přijeďte. Těšíme se na vás!!!

Hezký den

Honza

2.7.2006

Nechce se tomu věřit, ale dneska jsme se probudili do nádherně slunného dne. Ačkoliv je neděle a k táborovým zvyklostem patří, že v neděli se rozcvičky nekonají, některé oddíly učinily výjimku a rozcvičku si dali. Bylo to příjemné protažení. Po snídani jsme se vrhli do sportů a naše nadšení nám vydrželo až do večera. Celý den bylo krásně – slunečně.

Před večerkou jsme začali být značně netrpěliví, protože jsme začali tušit, že se v noci něco stane. Vedoucí jsou ovšem tajemní jako hrad v Karpatech, takže nás zvesela a s písní na rtech uložili. Cca kolem půlnoci se za řekou začínaly ozývat podivné zvuky. Do toho nás začali vedoucí budit ve zvláštních kostýmech – měli na sobě dlouhý černý plášť a černý klobouk. Přiznám se, že z některých šel docela i strach. Všichni jsme se sešli u řeky, kde jsme zjistili, že za ní je obrovský drak. Tento drak zde žil již dlouhá léta a naši školu neohrožoval, protože se bál vody. Nyní však jeho strach opadává a drak se tak časem dostane přes řeku a hrozí, že nás zničí. Za řekou se ozývali divné zvuky a z nory ve stráni vyšlehávaly plameny.

Ředitel školy nás rozdělil do jednotlivých tříd a poté jsme se rozešli zpátky do svých pokojů. Jsem zvědavý, jestli se nám podaří draka přemoci a která třída nakonec uspěje.

Informace pro zájemce o stravování – k obědu jsme měli zapékané těstoviny, k večeři byl guláš s houskovým knedlíkem. Takže samé dobroty.

Poslední zpráva pro ty co nám posílají emaily – prosím neposílejte nám žádné soubory. Na stahování 2 MB souborů nejsme technicky vybaveni :o)

Sváťa

3.7.2006

Tak máme za sebou třetí den tábora, ani se tomu nechce věřit! Hned po snídani jsme absolvovali první celotáborovku. Již večer nás rozdělili do smíšených družstev, přesto že to bylo v noci a ve tmě, ráno jsme se krásně poznali podle barevných náramků, které každý smíšeňák dostal. Smyslem první hry bylo opatřit si školní uniformy, takže to bylo dosti výtvarné. Od našich čarodějnických učitelů jsme dostali plátno na plášt´ a výtvarné potřeby k výrobě a zkrášlení klobouků. Konec konců o naší kreativitě a výtvarných schopnostech se můžete přesvědčit, prohlédnete-li si dnešní foto galerii…

Po „o“, který byl podle nás velmi zdařilý, smažák se sýrem… mňam, i kuchaři si pochvalovali, že nic nezbylo, jsme si dali restíček ve stínu, abychom nasbírali čerstvé síly na odpolední sportíky. My, kluci z osmičky, jsme po „o“ hráli pálkovanou, pro ty z vás, kteří neví, je to obdoba softballu pro nás mladší děcka, a potom přehazovanou. Původně jsme mysleli, že si zahrajem proti stejně starým holkám, ale měly jiné plány. Tak jsme je při večerním nástupu vyzvali a doufáme, že se s nimi zítra konečně střetneme.

Závěrem: všechny Vás zdravíme, máme Vás rádi a trošičku se nám i stýská. Držte palce, at´ se nikomu nic nestane, vydrží počasí a tak. Mějte se…

Vráťa

4.7.2006

Letos si tu mami, tati, připadám, tak trošku, jako v ráji. Představte si to, jsme tu už čtvrtý den a ještě nepršelo!!!  Moc si to užíváme, ráno i na rozcvičku chodíme bez odmlouvání, protože když na nás svítí sluníčko a my si v klídku protahujeme oudy, je to vlastně fajn. :o))

Hned po ránu jsme hrály s většíma holkama pálkovanou a věřte, že nám vítězství uniklo jen o kousílínek, o jednu směnu a pár bodů….no..včera jsme to holkám nandaly ve vybice, tak jsem zvědavá, co nám vedoucí vymyslí za další match.

Potom jsme si vyzkoušely ping pong. Pro některé z nás to bylo nové, tak jsme nejdříve zkoušely, co vlastně ta pálka s míčkem umí a jak se správně hraje.

Po poledním klidu jsme absolvovali všichni další část celotáborové hry. Už jsme si zvykli na nové kamarády a tak nám to objevování kouzelnických formulí docela šlo. Hledali jsme po lese písmenka a přiznám se, že najít ho pod správným azimutem nebylo tak úplně snadné. Ale nakonec jsme všichni kouzelnou formulku „literoxaperlebax“ dali dohromady.

Na nástupu nechybělo aerobní cvičení a hlavně dneska je první diskotéka:o))). Neumíte si představit, jak hrozně se na ni těšíme. Jupí!!!

Martina S.

P. S.  Občas nás někde něco píchne nebo zabolí, ale nebojte se rodičové, vždycky se rychle oklepeme a naši zdravotníci jsou hrozně prima, bolístku pofoukaj, po hlavičce pohladí a společně ty naše bolístky zvládáme:o)

5.7.2006

Dneska bylo zase krásně. Už od rána svítilo sluníčko. Vzhledem k tomu, že jsme celé dopoledne strávili sportováním na louce nebo na hřišti, docela jsme se opálili. Trochu nanic je, že kvůli tomu vedru musíme hry pořád přerušovat, buď abychom se napili, nebo že se někomu pálí záda a musí se namazat krémem na opalování.

Odpoledne jsme měli jít hrát frisbee a Julča říkala, že se můžeme jen tak vyvalit na louku a povídat si. Tak jsme se těšily, jak si prodloužíme polední klid, jenomže všechno se pokazilo.

Ve tři byl speciální nástup, nikdo z vedoucích se nesmál a všichni byli tak nějak vážní. Honza, hlavní vedoucí, nám oznámil, že některým dětem ve stanech se něco ztratilo, něco jako mobil a mptrojka a taky peníze, a že se musí zjistit, kdo to byl, protože ty věci jsou docela drahý a dokonce se volala policie. Seděli jsme v jídelně a každé družstvo postupně obrátilo svoje stany naruby, jelikož jsme trošku bordeláři a nebyli jsme si jistí, jestli se ty věci někde nezašantročili – jenomže ani po celoodpoledním hledání se nic nenašlo. Uvidíme, jak si s tím poradí páni policisti…Ještě, že nám náladu večer zvedla prima mňam večeře. Jsem fakt utahaná, takže dobrou noc.

Julie

6.7.2006

Ahoj mami a tati,

dneska nás zase přivítalo sluníčko, takže mi ani rozcvička nevadila. Hned dopoledne jsme měli jasnovidectví, ve kterém jsme řešili zapeklité hádanky. Bylo to moc napínavé, protože hádanek bylo hodně a času málo. Já jsem byla ve skupince s těmi mladšími z naší třídy a přišla jsem hned na několik z nich! 🙂

Během čekání, až na nás přijde řada, jsme si nechali orazítkovat naše kouzelnické pláště. Počet razítek je stejný jako počet bodů, které máme v celotáborové hře. Už mám celkem tři hvězdičky a dva měsíčky. Moc se těším, až se vám doma pochlubím, jak jsme byli dobří :).

Taky mě dneska moc bavil polední klid. Jelikož už nám většinou došly zásoby z domova, měli jsme před jídelnou prodej různých sladkostí. Sice jsem si nějaké koupila, ale ten balík určitě pošlete, myslím, že tyhle mi dlouho nevydrží 🙂

Odpoledne jsme tu měli návštěvu. Přijeli za námi reprezentanti ve frisbee, aby nám vysvětlili, jak se to hraje. Když hráli mezi sebou, vypadalo to, že je to ta nejjednodušší hra na světě. Pak jsme si to ale vyzkoušeli i my ostatní a ukázalo se, že ten talíř letí vždycky jinam, než jsme si mysleli:)

Už musím běžet za holkama, tak ode mě pozdravujte ségru, Beníka, rybičky, morče,  kozy u dědy Míly a taky vyřiďte babičce Janě, že jsem si dneska přidala k obědu i k večeři!

Vaše Evinka

7.7.2006

Ještě než začnu s dnešním dnem, musím zmínit hlavně noc. Proběhla totiž noční hra s názvem Obrana proti černé magii. Týkala se pouze stanových dětí. Trasa byla zhruba na 1 hodinu. Někteří vedoucí znázorňovali zlo a jiní  byli naopak hodní. Ti nám po trase dávali různé věcičky, které se nám nakonec hodily k zapálení lampičky a vyřešení zapeklité šifry. Ti zlí nám zase ty různé propriety mohli po cestě brát a když nám ke konci chybělo něco důležitého, bez čeho bychom se k vyřešení úkolu neobešli, museli jsme vyluštit rébus navíc a pak jsme měli teprve výbavičku kompletní. Bylo jasné nebe a nádherné teplo. Prostě ideální podmínky pro noční dobrodružství.

Ráno jsme se již tradičně probudili do nádherného slunečného dne. Za tento stereotyp jsme moc rádi. Doufáme, že to vydrží až do konce tábora. Dnešek byl slavnostní tím, že proběhla Ledečská olympiáda. Po vztyčení vlajky, zapálení ohně, olympijském slibu soutěžících a rozhodčích jsme se pustili do atletických klání. Jsou tu omezené možnosti, takže byly jen 4 disciplíny. Běh na 50 m, skok do dálky, hod granátem (mladší tenisákem), maratón (přespolní běh). Při vyhlašování jsme dostávali diplomy, medaile a celkoví vítězové ve svých kategoriích dokonce i pohár. No prostě paráda. Olympiáda se vším všudy, jak v Aténách.

Filip

P.S. Děti hrají různé hry, běhají, sportují a občas se potkají s nějakou větví, stromem či zemí. Takže nějaké ty dětské odřeniny tu jsou, ale nebojte se, jsou to jen povrchové záležitosti. Žádná velká zranění 🙂

8.7.2006

Dnes je sobota, trochu nás všechny bolí nohy ze včerejšího závodění, ale ráno nás opět sluníčko vytáhlo ze spacáků na rozcvičku. A znovu sportujeme.

Nejmenším holčičkám učarovala pálkovaná, která je průpravou pro soft. Větší kluci a holky se mezi sebou utkali ve volejbale. Po obědě nás čekalo překvapení. Najednou se tu ukázal obrovský chlap v kimonu a se svým kolegou karatistou nám ukázali základy sebeobrany. Nebojte se, byl to jen tatínek jednoho z nás. Někteří z nás si pak s chutí na svých kamarádech vyzkoušeli různé techniky sebeobrany. Nikomu se nic nestalo.

Před nástupem Tomášovy holky z 12. družstva a kluci ze 3. družstva i s vedoucím Filipem perfektně zvládli aerobní cvičení. Moc jsme se u toho pobavili. Mami a tati, představte si, že jsme k večeři spořádali 1 067 vdolků. Kristýna a celá kuchyň by za to měla dostat medaili.

Po večeři jsme ještě museli fandit svým vedoucím, kteří na louce hrozně prožívali zápas v softu. Byla to legrace, i když se u toho i pohádali. Ale oni to dělali pro diváky.

A mami, tati, babi, dědo, až zase budete psát pohled pro Šmudlinku, které doma krmíte Pepíka, tak nezapomeňte napsat jméno, protože je nás tu moc. My pak ten pohled chceme všichni a nemůžeme se nějak dohodnout, i když tentokrát se to podařilo a pohled přišel do správných rukou.

Ahoj Emilka

9.7.2006

Dnešní den začal pro pokojové děti noční procházkou pohádkovým lesem, kterým je prováděl sám Večerníček. Postupně navštívily zlou ježibabu, Mařenku a 12 měsíčků, Pata a Mata, indiánskou vesnici náčelníka Vinetua. Prohlédly si hrad, který jim ukázal sám kastelán pan Krbec,  putovaly s červenou Karkulkou za babičkou a tři veteráni jim ukázali, že krása ani bohatství ještě neznamenají, že je člověk šťastný.

Ráno jsme se probudili do dalšího slunečného dne.  Dopoledne jsme se zdokonalovali v dalších sportech a odpoledne nás čekalo pokračování celotáborové hry, tentokrát na vodě. Našim vodáckým dovednostem s úžasem přihlížela i nedaleko sídlící vydra.

S koncem hry se sluníčko schovalo za mraky a po odnesení poslední lodi od řeky se spustila nebeská stavidla a poprvé nás letos navštívil déšť a bouřka.  Dokonce se objevily i malé kroupy. Vedoucí nás zahnali do budovy, kde jsme sledovali jak košťaty metou vodu a odvádí ji v bezpečné vzdálenosti od našich stanů směrem k řece.

Krátce před večeří déšť ustal.Vzduch se krásně vyčistil a tak se dnes bude určitě dobře spát.

Tomáš

10.7.2006

Dnes ráno pro nás bylo celkem hektické. Hned po snídani jsme se místo na zaměstnání odebrali do svých stanů či pokojů a začali balit nejnutnější věci na dvoudenní puťák. Naštěstí se počasí umoudřilo a po včerejší dešťové bouři, která připomínala monzunové deště v jihovýchodní Asii, nám připravilo blankytně modré nebe. Zhruba kolem 10h byli víceméně všichni připraveni a pomalu po skupinkách opouštěli tábor. Někteří po Indiánce na vlak do Vilémovic, jiní zase směr Stvořidla, Smrčná …….atd. Cíl byl pro všechny podobný, a to oblíbené zatopené lomy u Lipnice nad Sázavou. Lomů je tam celkem dost, takže nebyl problém s utábořením jednotlivých družstev. Po příchodu na místo jsme shodili batohy a vycachtali se v chladné vodě zatopených lomů, což bylo v tom vedru perfektní osvěžení. Když jsme nanosili dříví, které bylo nezbytně nutné k uvaření večeře, tak naši vedoucí rozdělali oheň a pustili se do vaření. Nepodávaly se sice žádné kaviárové toasty nebo „Chilli con carne“, ale je pravda, že jsme si na rýži s masem z plechovky, sýrem a kečupem náramně pochutnali. Večer jsme seděli u táboráku, hráli různé hry, zpívali a spát jsme šli až za tmy.

Ondra + Cháron

11.7.2006

Dnešní budíček pro nás všechny byl naprosto výjimečný. Místo hudby linoucí se z táborových reproduktorů nás budil bzukot komárů, výkřik sojky nebo zpěv jiného lesního ptactva. Nutno říci, že jsme se probudili do nádherného dne. Stejně tak bylo jasno a teploučko celou noc. Vzhledem k tomu, že budíček nebyl pevně daný, vstávali jsme tak, jak nás komáři postupně vyštípali ze spacáků. Popel v ohništi ještě doutnal, tak jen stačilo přihodit pár větviček, z plných plic fouknout do doutnajících uhlíků a oheň byl opět na světě. Vedoucí nám pak připravili snídani a uvařili polévku, která byla opět vynikající. Ještě nám padaly drobky z pusy a už jsme si oblékali plavky a opět hurá do křišťálově čisté vody. Ze břehu na nás byl pohled, jak na hejno lachtanů při lovu ryb. Koupačku jsme si náramně užili a naši vedoucí s námi. Moc se nám z lomů nechtělo. Po cestě do tábora jsme se stavili ve Světlé nad Sázavou, kde jsme dostali rozchod. Měli jsme tedy možnost si nakoupit pamlsky, stříkací pistolky, časopisy atd. Sil už docházelo, a tak jsme ze Světlé do tábora jeli vlakem zvaným „Posázavský Pacifik“. Po návratu jsme vybalili vyuzené mikiny a tepláky, vrátili okouřené kotlíky a ztupené sekyrky a vzali útokem koupelnu. Večeři jsme už měli v táboře, byly boloňské špagety. Poté někteří z nás regenerovali ve stanech a ti, kteří toho neměli dost, se ještě dorazili na sportovištích.

Ondra + Cháron

12.7.2006

Dnešní dopoledne proběhlo v duchu zdolávání překážek a zakoušení nových dovedností. Naším cílem bylo projít cestu nástrah a získat tak ingredienci tajemného lektvaru. Úkolů bylo celkem devět.

Prvním byla vodní střelba na cíl, dále následovalo překonání horského masivu na lyžích a saních. Potom jsme se zdokonalili v používání hvězdářského dalekohledu a v řezání pilou. Dalšími překážkami byly přechod území s využitím co nejméně nohou a naplnění váhy tak, aby se převážila. Potom už jsme jen museli přenést dlouhý žebřík a přelézt koně. Těsně před cílem nás čekala naše oblíbená vodní skluzavka.

Odpoledne, hned po poledňáku, přišla bouřka, alespoň jsme si mohli trošičku odpočinout a uklidit stany a pokojíčky po včerejším náročném putování; a taky se připravit na večer, čeká nás totiž diskotéka a na tu je potřeba dostatek sil. Tak zatím ahoj a zítra „na počtěnou“.

Martina B.

13.7.2006

Dnes se nám, po včerejší diskotéce, nechtělo moc z postelí, ale klasické tři písničky v tanečním rytmu a nesmlouvaví vedoucí nás ze spacáků nakonec vytáhli. Po rozcvičce jsme si uklidili stany, umyli se a vyrazili na snídani. Ke snídani byla vynikající rybí pomazánka. Dopoledne jsme věnovali sportu a u oběda jsme si pochutnali na bramborové kaši s uzeným masem. Po zkráceném poledním klidu nás svolali k ohništi a my se dozvěděli, že fáma o orienťáku, kterou se vedoucí ze všech sil snažili vyvrátit, je pravdivá. Když k tomu začalo hřmít a na obzoru se kupily mraky, dostali jsme téměř strach. Vedoucí byli neodbytní a ani zdravotník Skalpel nebyl ochoten uznat všechny naše bolístky jako důvod k omluvení z běhu. Proto jsme se vydali na vlak a odjeli do stanice Smrčná, kde náš orientační závod začal. Během závodu spadlo jen pár kapek a bylo trošku zataženo, ale řekněme si to upřímně, lepší než parno a 35 stupňů:o) Všechna družstva se dostala do tábora v pořádku, i když s různými odstupy. Při nástupu jsme shlédli aerobní cvičení družstev 1 a 13. Po nástupu jsme radostně odběhli na večeři, protože se proslýchalo, že bude svíčková s knedlíkem. I tato informace byla pravdivá a tak jsme na osobní volno šli s nacpanými bříšky. Po osobním volnu jsme se umyli a za tónů písní z ampliónů usínáme a těšíme se na další den v Ledči.

TonyČ

14.7.2006

Drazí rodiče,

Dnešek byl celkem na betla, protože nám každou chvilku pršelo. Dopoledne jsme se na louce utkali v softu s družstvem číslo 10 a i přes mé námitky, slečny i hoši trvali na tom, že budou hrát dámy proti pánům. Překvapivě to dopadlo 20 : 0 pro pány. Po svačině jsme se těšili, že si dáme odvetu ve fotbale proti družstvu číslo 1, ale k té kvůli již zmiňovanému dešti nakonec nedošlo.

Po poledním klidu proběhla štafeta na fotbalovém hřišti a překvapivě vyhrálo družstvo Jezinek, kterého jsem pomocným čarodějem. Nyní se chystáme na nástup před večeří, která bude jako vždy výborná. Před nástupem náš ještě čeká aerobní cvičení dvou nejmladších holčičích družstev a družstva 7 (druhých nejmladších chlapců).

Pokud se nám večer vyčasí, tak doufám, že úspěšně uzavřeme celotáborovou hru, která jde do finále, i když o výsledcích je již dávno rozhodnuto.

Martin V.

15.7.2006

Ještě než Vám napíšu o dnešním dni, musím se vrátit ke včerejšímu dni. Odpoledne nám vedoucí oznámili, že večer budeme skládat maturitu, u které prokážeme nabyté znalosti a zkušenosti z jednotlivých předmětů. Večer jsme se oblékli do kostýmů a shromáždili se na hřišti. K našemu překvapení jsme se dozvěděli, že půjdeme do sousedního opuštěného tábora, kde bude každá třída prezentovat své znalosti. Potom se maturitní komise odebrala k poradě. Docela dlouho nás napínala, ale maturitu jsme nakonec složili všichni a dostali tak maturitní vysvědčení. Mezi tím se pěkně setmělo – a další zrada – nemáme baterky. Profesoři zapálili louče a vydali jsme se zpět do tábora. Když jsme se blížili k táboru, začaly se ozývat divné zvuky. Ano, byl to drak. Bylo v nás jisté napětí, co pro nás vedoucí připravili. Shromáždili jsme se na louce, když v tom se ozářila část řeky. Blížil se k nám drak! Ředitel čarodějnické školy Kleptomanus Abraksas nás vyzval ke spojení našich čarodějnických hůlek s jeho a tím převzal jejich kouzelnou moc. Potom pronesl kouzelnou formuli čímž draka zabil. Následoval ohňostroj a šli jsme spát.

Dnes ráno jsme se rozdělili do nových smíšených družstev na míčové hry. Celé dopoledne jsme soutěžili. Odpoledne následovalo focení družstev, potom balení a uklízení, což znamená, že se blíží konec tábora. Před večeří na nástupu jsme převzali mnoho hodnotných cen. Dostalo se na každého. Po večeři máme závěrečnou diskotéku. Doufám, že bude hodně dlouhá…

Hilda