3. 7. 2009 – po příjezdu
Vážení rodiče,
s radostí vám oznamuji, že jsme všichni v pořádku dorazili do tábora. Cesta byla bez komplikací. Sice hned po tom, co jsme se ubytovali začalo trochu až středně trochu pršet, ale brzy přestalo a již prosvítají sluneční paprsky. Máme vybaleno a za chvíli nás čeká oběd. Brzy se zase ozveme.
Zdravíme domů.
Tě pic,
Ondra
3. 7. 2009
Nazdárek zdárek,
na přivítanou jsme měli lehký obídek v podobě zeleninové polévky. Po poledním klidu, pomáhaly starší děti vedoucím s připravováním věcí pro chod tábora (příprava lodí atd.). My mladší jsme měli dost starostí s naším vybalováním. Kolem třetí hodiny jsme se vydali na poznávací procházku po okolí. Naneštěstí nás chytla lehká sprška, kterou jsme mazaně přečkali v čekárně na vlakové zastávce :o). Po návratu se v 18:00 konal první nástup, kde nás hlavní vedoucí Ondra seznámil s ostatními vedoucími, praktikanty a ostatním personálem. Vysvětlil co, jak, proč, kde a kdy… Po nástupu jsme se přesunuli na výbornou večeři. Byl vepřový gulášek s těstovinami….MŇAM ;o)
Zdraví Cháron a družstvo č. 9
4. 7. 2009
Tak dneska první celý táborový den. Začaly jsme rozcvičkou a po snídani jsme se hned vrhly na sporty. Nejdřív jsme hrály vybíjenou. Konečně víme, jak se správně hází. Do oběda jsme stavěly v lese se staršíma holkama domečky. Moc se nám povedly. Škoda, že jsme s sebou neměly foťák. Odpoledne jsme hrály hru, kterou jsme neznaly – pálkovanou. Něco jako baseball, ale pro menší. Fakt nás to bavilo, ale jelikož si tu všechna družstva zkouší všechny sporty, tak jsme nemohly hrát až do večera. Vlastně stejně pak pršelo…
…nebo sněžilo?! Když už jsme ležely v posteli a čekaly na písničky na dobrou noc, tak se na nás málem zřítila lavina. A taky jsme viděly sněžného muže a polezeme na Mount Everest. Ne, to se mi nezdálo, to je jen letošní celotáborová hra.
Ze základního horolezeckého tábora posílá pac
Julie a 15. družstvo
5. 7. 2009
Zdraví Tonda a družstvo č.3
6. 7. 2009
Ráno nás opět vzbudily písničky ledečského rozhlasu a hned poté nás čekala rozcvička. K snídani jsme měli delikátní ledečskou housku s pomazánkou. Následující čas jsme strávili na přehazce. Ze včerejšího mače jsme si přinesli skóre 1:1, a tak jsme chtěli v zápase pokračovat a dotáhnout ho do vítězného konce. Bohužel, dnes jsme stihli jen další dva sety – skóre 2:2. Jsme zvědaví, jestli se nám to podaří do konce tábora dohrát, nebo budeme muset jet další rok znovu:). Pak nás čekal fotbálek, který jsme si náramně užili. K obědu jsme měli výbornou rýžovou polévku a hlavním chodem bylo vepřové na paprice s trojbarevnými těstovinami. Po poledním klidu nás opět překvapil déšť, takže jsme měli místo bazénu a her v lese náhradní program. Hlavní odpolední atrakcí bylo vymetání vody z fotbalového hřiště, které nadchlo zejména menší chlapečky. Díky tomu, jsme se o osobním volnu opět pustili do dalšího fotbálku a jiných sportovních aktivit.
Zdraví Tadeáš a družstvo č.4
7. 7. 2009
Dneska ráno nás probudilo sluníčko, takže jsme přežili i nezbytnou rozcvičku. Po snídani nás čekala nemilá zpráva. Náš první výškový tábor zaskočila sněhová bouře, takže jsme museli posbírat všechny části tábora a znovu jej postavit. Chápete správně, jednalo se o další část naší celotáborové hry, konkrétně opičí dráhu. Součástí byla i vodní skluzavka, která byla díky krásnému a teplému počasí náramným povyražením na celé dopoledne 🙂 Asi největším oříškem pro nás bylo závěrečné postavení stanu typu „A“, který naprostá většina z nás viděla poprvé. Než jsme pochopili, že ty tyče se dávají do stanu zevnitř a nikoliv zvenku, utekla nám spousta času. Nicméně nakonec se to zdařilo nám všem a výsledky hry můžete najít zde. Odpolední program už probíhal standardně, sportovali jsme jak o život, koupali se v bazénu a nakonec vše završili večeří. Nutno podotknout, že počasí k nám bylo milostivé natolik, že pršet začalo až při večeři 🙂 Teď už ležíme všichni v postelích a těšíme se na to, co nám asi připraví zítřek.
Eva a družstvo č.10
8. 7. 2009
Vráťa a družstvo číslo 1
9. 7. 2009
Po již zaběhnuté ranní rutině nám osladilo dnešní den medové máslo, které jsme nadšeni namazali na své housky a zapili čajem. Poté jsme se přesunuli na louku, kde nás čekal softball s děvčaty z dvanáctého družstva. Před samotným zápasem jsme se naučili chytat míček do těch zvláštních rukavic a také jsme si ho na nečisto zkusili odpálit tou pověstnou baseballkou (teda vlastně softballkou). Pak už nastala samotná hra, kterou jsme sice prohráli, ale vzali jsme to všichni sportovně. Po broskvi, co byla k sváče, jsme šli změřit své výkony ve skoku dalekém a ve sprintu. To jste měli vidět! Někteří z nás se mohou směle měřit s olympijskou reprezentací. Za odměnu jsme k obědu dostali vynikající čínu a celý poledňák jsme pak jen odpočívali, až tak jsme byli najedení. Odpoledne jsme opět potkali Irwina a Yettiho a dozvěděli se, že horolezec musí mít nejen dobrou kondici, ale pro orientaci ve vysokohorských podmínkách potřebuje mít i pod čepicí. Otestovali jsme tedy svůj důvtip v rozličných disciplínách. K večeři byl segedínský guláš s knedlíkem, následovalo osobní volno. Tak já už teda musím, potřebuju si ještě vyčistit zuby a za chvíli je večerka.
Martin a družstvo číslo 5
10. 7. 2009
Než začnu psát o dnešním dni, musím se hlavně zmínit o předešlé noci. Měli jsme bojovku. Vedoucí nás začali budit kolem půlnoci, abychom se ve skupinkách po čtyřech postupně vydali na trasu. Noční procházka po lese nám trvala asi 40 minut a musím říct, že na některých stanovištích jsme se teda pěkně vylekali. Důvod tohoto nočního přesunu byl ten, že jsme do našeho základního táboru dostali zprávy o rychlé negativní změně počasí v naší oblasti pod Mt. Everestem a další den putování byl ohrožen lavinovým nebezpečím. Nechtěli jsme riskovat a raději jsme volili rychlý přesun v noci. Všem výpravám se to až na drobné ztráty podařilo. Ráno po snídani jsme vyrazili na pramice, ale trochu jsme změnili směr standardní vyjížďky. Jeli jsme dolů k táboru Řízení leteckého provozu a cestou zpět jsme trochu bojovali s místními peřejkami, ale úspěšně jsme to zvládli. Odpoledne jsme se promíchali s dvojkou a dali match v softballu. Myslím, že už to mělo slušnou úroveň. Na závěr basket s desítkou a pěkný slunečný den se chýlil ke konci. Milan při chladném večeru ještě spontánně zapálil oheň, zazpíval s Culíkem a dětmi pár písniček a šlo se na kutě.
Filip a družstvo č. 11
11. 7. 2009
Dnešní den nám začal obvyklým budíčkem, který obstarali 3 písničky z našeho hudebního centra. Poté následovala důkladná rozcvička, která nám naznačila, že se dnes z expedice Mount Everest přeneseme do dějiště Olympijských her Ledeč 2009. Po snídani jsme se rozdělili podle věku a pohlaví do kategorií a absolvovali jsme zahajovací ceremoniál, při kterém byla vztyčena olympijská vlajka a zapálen olympijský oheň. Po slibu sportovců a rozhodčích jsme se přemístili na sportoviště a započalo soutěžení o cenné olympijské kovy v disciplínách: běh na 50 metrů, skok do dálky, skok do výšky a hod daleký. Nutno říct, že soupeření o medaile provázela výborná atmosféra a přálo nám i počasí. Všichni jsme ze sebe vymačkali osobní maxima a padlo i několik táborových rekordů. Začali jsme v sobě objevovat nové české atletické naděje :). Po obědě, ke kterému jsme slupli zapečené těstoviny, jsme si odpočinuli a odpoledne jsme se seřadili na startu poslední olympijské disciplíny, přespolního běhu. Všichni jsme přežili náročnou trať a zaslouženě jsme se dočkali slavnostního vyhlášení vítězů a ukončení olympiády. K večeři nám za odměnu naše kuchyňská sestava připravila vynikající meruňkové knedlíky, po kterých jsme se tak tak odšourali z jídelny. Nyní se pomalu ukládáme ke spánku a v noci nás malé pokojové děti bude čekat pohádkový les, který už vedoucí pečlivě připravují. O tom, ale až zítra…
Speciální pozdrav do Bíliny a samozřejmě i pro ostatní rodičovstvo posílá družstvo číslo 8 a Jirka 🙂
Výsledky z olympiády se zpracovávají a budou dostupné zítra.
12. 7. 2009
Dnešní den začal vlastně už včera :o) Les v okolí tábora se pro naše nejmenší proměnil a stal se pohádkovým. To vám bylo prima! Viděli jsme spoustu pohádek a za každou uhodnutou jsme dostali něco dobrého do bříška. Trošku jsme se báli, co nás to čeká za noční překvapení, ale nakonec jsme všechny pohádky uhodli a náramně se u toho hádání bavili.
Ráno nás čekalo další překvapení. Tolik sluníčka po probuzení jsme ještě neviděli a věřte nebo ne, vydrželo celý den. Ideální den na celotáborovou hru na vodě :o)
Dopoledne jsme ještě procvičili „nějaké ty sportíky“ a po poledním klidu jsme vyrazili na ledovec East Rongbuk. V našem táboře totiž v noci řádila pořádná vichřice a rozmetala nám naše stany s věcmi po celém ledovci. Při hře se nám podařilo najít lyže, kotlík, foťák a lucerny. V tu dobu jsme ještě nevěděli, jaké tajemství jeden z nalezených foťáků skrývá. Při večerním nástupu nám Andrew Irvin nejml. a kamarád Yetti prozradili, že jeden z nalezených foťáků nepatřil nám, ale podle vyrytých iniciálů zřejmě dědečkovi Irvinovi. Byli jsme celí napjatí, zda se podaří film vyvolat a zejména, co na fotkách bude! Překvapení bylo veliké!
K večeři jsme za odměnu měli vynikající kuřátko s bramborem. Nedělní mňamka tak, jak má být.
Martina – družstvo č. 13
Pár organizačních záležitosti :o)
– zítra jdeme na puťák, takže budete jeden den bez aktuálních informací
– díky výletu nebudou mít některé oddíly s sebou mobilní telefony, takže od 19.00 do 21.00 hod. si v klidu můžete vzpomenout na své ratolesti, jak si vaří v kotlíku čaj z malin a ostružin :o) mezitím, co vy budete v klidu pít svoji kávu.
A na závěr vzkaz od Svatopluka – družstvo číslo 6 moc pozdravuje a na základě požadavků z domova přikládá oddílovou fotografii. Máme krásnou – z noční bojovky.
13. 7. 2009
NAZDAR !!! 🙂
Dnes ráno jsme se probudili do slunečného dne. Dali jsme si k snídani housku s pomazánkovým máslem a začali balit všechno, co budeme nutně potřebovat i to, co nebudeme potřebovat vůbec:). Do batůžků jsme přidali ještě jídlo a vyrazili po „Indiánce“ směrem na vlak do Vilémovic. Hurá, jedeme motoráčkem do Mrzkovic! Tam je totiž ten lanový most přes Sázavu s nápisem „Zákaz houpání pod pokutou 500 Kč“. Stejně jsme se na něm párkrát zhoupli:). No to si prostě člověk nenechá ujít… A pak jsme pokračovali po „žluté“ směrem k lomům. Dorazili jsme na plácek v lese kousek od studánky, zašli pro vodu a na dřevo, rozdělali oheň a začali vařit. K večeři byla rýže s masem (to zní vznešeně, ale bylo to klasické rizoto), čaj a nakonec, když nám Martin přivezl karimatky a spacáky, (to už jsme fakt na zádech neutáhli), tak nám rozdal i buřty. Hurá!!! Opekli jsme si tedy buřta na ohni a byl vynikající… Když se začalo stmívat, rozbalili jsme si karimatky, připravili si spacáky a seděli a koukali do ohně. Lépe řečeno jsme kolem ohně skákali, jak pytel blech a pořád jsme do něj cpali klacky a zkoumali, jak vysoko můžou šlehat plameny. Ti zdatnější z nás, vydrželi vzhůru až do půl dvanácté. Poté jsme všichni zalehli pod širák – někteří z nás dokonce poprvé v životě – a koukali na hvězdy. A díky tomu, že nebe bylo úplně bez mráčku, to byla nádherná podívaná. Paráda….
Družstvo 7 a Honza
Všechny děti z puťáku dorazily v pořádku a bez úhony.
Dnes ráno nebyl klasický budíček, ale mohli jsme vstávat, až když jsme se probudili. Holky, které vstaly dříve, začaly připravovat snídani. Asi v 9 hodin nás vylekal deštík, proto jsme rychle zabalili spacáky, aby se nám nenamočily. Naštěstí spadlo jen asi 18 kapek na metr čtvereční. Po snídani jsme uklidili tábořiště a zametli stopy našeho pobytu. Pomalu jsme se přesouvali k velkému lom a cestou jsme se učili vyznat v mapě na orientační běh. Ve velkém lomu jsme se vycachtali. Byla tam krásná průzračná voda. Po koupeli jsme poobědvali a vyrazili do Světlé nad sázavou. Poslední 2 kilometry byly dost náročné, protože cesta vedla mezi poli a slunce děsně pálilo. Konečně je to léto jak má být… Ve Světlé jsme se setkali i s jinými družstvy. Dostali jsme krátký rozchod, abychom mohli utratit vaše štědré kapesné :-), a pak na vlak a hurá zpět do tábora. K večeři byl (stejně jako loni po puťáku) kašpárek (kaše s párkem). Poslední síly a energii, která nám ještě zbyla, nyní vybíjíme na diskotéce.
Družstvo č. 12 a Milan
15. 7. 2009
Probudili jsme se do teplého rána. Sluníčko nám občas svými paprsky opalovalo těla, ale po většinu dne se nám schovávalo za nějakým tím mráčkem. I přes varování z jiných částí naší republiky se nám poctivě vyhýbaly všechny bouřky a deštíky. Jen večer nám pár kapek zavlažilo hřiště. Bylo už na čase, přece jen se z něj již trochu prášilo.
Tento den byl jako poslední ve znamení klasických čtyř sportovních zaměstnání. Zvláště u bazénu a na lodích bylo neustále plno. Ačkoliv byla ještě po ránu cítit trochu únava po puťáku a diskotéce, na hřištích a při hrách se najednou úplně vytratila. Odpoledne si ještě několik chlapců dobrovolně vyprosilo krátký, asi tříkilometrový výběh po místním okolí, který si po večeři ještě jednou zopakovali. Stihli jsme i několik póz pro dnešního vrchního fotografa Milana a tak se můžete podívat na fotky družstev.
Po večeři se v odvetě utkali vedoucí s družstvem číslo 1 ve fotbale. Dokonale jim oplatili předešlou porážku a vyhráli v poměru 14:4.
No a teď jen rychle usnout, abychom byli čilí na zítřejší orientační běh.
Všechny zdraví družstvo číslo 2 a Tomáš
Ještě připomínám: příjezd do Prahy je plánovaný na sobotu mezi 12:30 – 13:00.
16. 7. 2009
K závěru ledečského tábora patří tradičně orientační běh. Většinou jsme běželi k „Novákům“, což je statek kousek od Vilémovic, cestou si dali pár záběhových bodů a kdo doběhl první, byl vítěz celotáborovky. Tak na to můžeme pro letošní rok zapomenout – všechno je jinak.
Ráno jsme měli klasické první zaměstnání, kdy 6. vyzvala 5. družstvo ve fotbale. To, že je vyklepneme 10:1 nás trochu překvapilo :o) Samozřejmě mile. Radost obrovská. V rámci druhého zaměstnání se celý tábor přesunul do Vilémovic na vlak, kde se celkem 160 lidí nacpalo do 2 vláčků Posázavského pacifiku. Paní průvodčí byla lehce překvapená, z počátku nás lehce vyřvala, ale ve finále jsme zjistili, že to je milá a příjemná paní. Dorazili jsme na Stvořidla, kde jsme začali startovat po žluté. Dorazili jsme na kótu 534, kde na nás čekal Yeti, který nám dal další mapu. Lehce nás přešel smích, protože vrchol byl na Melechově. Takže přípravu dělal opět Milan. Samozřejmě nějaké záběhové body, trošku horko, ale nakonec jsme se všichni vyškrábali na vrchol. Cestou zpátky jsme dostali oběd – vedoucí přivezli pod vrchol guláš s těstovinami, což nám přišlo vhod. Doplnili jsme zásoby vody a vyrazili zpátky k táboru, kam jsme dorazili cca kolem 17.00 hod.
Tábor se blíží ke konci, zítra očekáváme závěrečnou diskotéku. Pak už jen zabalit a v sobotu se uvidíme na Vinohradech. Zítra se také rozhodne celotáborovka, jsme zvědaví, kdo letos vyhraje. Když jsme u těch soutěží – již nyní je jasné, že v úklidu stanů se naše družstvo opět neumístí na čelních pozicích :o)
PS: Příjezd do Prahy je plánovaný na sobotu mezi 12:30 – 13:00.
17. 7. 2009
Dnes je nejsmutnější den tábora. Je totiž poslední. Po poslední rozcvičce a vydatné snídani jsme se naposledy shromáždili po smíšených družstvech a chystali se na závěrečnou část celotáborové hry. Čekal nás dlouho očekávaný výstup na vrchol Mount Everestu. Běželi jsme asi 900 m do kopce a jako štafetu jsme si mezi sebou předávali vlajku našeho smíšeného družstva. Kdo vztyčil vlajku na vrcholu jako první, byl úplný vítěz. Vítězem se stal favorit Shisha Pangma. V patách mu byl tým K2 a hned za ním Nanga Parat. Vítězné družstvo pak našlo kousek pod vrcholem mrtvolu G. Malloryho, který držel v ruce dopis, z něhož jsme se po obědě dozvěděli, že oba horolezci byli opravdu na vrcholu, ale při sestupu měli nehodu a bohužel ani jeden nepřežil. Irvin mladší slavnostně pochoval Malloryho a po záverečné scénce začalo rozdávání dárků. Jéé to zase přivezu domů věcí. Odpoledne nastalo balení a uklízení tábora, nic příjemného. Všichni jsme se už těšili na závěrečnou diskotéku. A ta byla jako každý rok skvělá!! DJ Marty nezklamal a zahrál všechna naše přáníčka. Někteří z nás šli dokonce spát až po půlnoci.
Děkujeme za krásné dva týdny a zítra hurá domů!
Družstvo 14, Zuzka
18. 7. 2009
Zdravím všechny horolezce,
letošní tábor nám dnes sice skončil, ale zážitky a vzpomínky nám už nikdo nikdy nevezme. Mám radost z toho, jak jste všichni do posledních sil bojovali a pomohli tak vyřešit záhadu kolem zmizelé expedice G. Malloryho. Byli jste úžasní a doufám, že se příští rok na táboře opět všichni sejdeme.
Zdravím také ty, kteří s námi naplno prožívali posledních šestnáct dní. Nutno říct, že se jednalo o šestnáct dní, plných legrace, sportu a radovánek. Tábor se nám opět perfektně vydařil. Děkuji dětem a táborovému personálu a všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli nebo podílejí na organizaci a chodu tábora.
Děkuji všem rodičům za důvěru a podporu. Vaše spokojenost a spokojenost dětí nám dodává spoustu energie v naší práci. Ceníme si jakékoli odezvy z vaší strany a děkuji vám za ni.
Moc se těšíme, že se příští rok na začátku prázdnin opět všichni sejdeme u autobusů! :o)
Mějte se všichni krásně, užívejte prázdnin a léta.
Zdraví
Ondra
